| II. volební období. | 1. zasedání |
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 2. zákona ze dne 28. května 1919, cís.
307 Sb. z. a n. mění se takto:
Státní zřízenci, vyjmenovaní
v § 1, kteří byli přijati podle platných
ustanovení do kategorie sluhův a vykonali po roce
určené zkoušky podúřednické
pro příslušný obor služby s dobrým
prospěchem, zařaďuji se po nejméně
7 leté době služební, do které
se vpočítávají též léta,
ztrávená při vojsku, jakož i v provisorní
státní službě, do prvé stupnice
platové XI. hodnostní třídy.
Zákon nabývá účinnosti dnem
vyhlášení a provede jej ministr veřejných
prací.
Služební poměr jmenovaných zřízenců
byl vedle služební pragmatiky vyřešen
zákonem ze dne 28. května 1919, č. 307 Sb.
zák. a nař.
Zákon tento byl po předchozí dohodě
s dotyčnými zaměstnanci Národním
shromážděním schválen a po svém
vyhlášení plně uspokojoval.
Avšak později vydané zákony, hlavně
zákon 541/1919, kterým nově upraveny požitky
státního zaměstnanectva i práva postupová
rozšířena, předstihly tuto služební
úpravu, takže dotyční zaměstnanci
nemohli plně využíti povšechného
zlepšení, jsouce zákonem 307/1919 vázáni.
Že zákon 307/1919 byl později vydanými
zákony (541/1919, 222/1920, vlád. nař. 666/1920)
předstižen, jasně dokazuje následující:
Přeřadí-li se výkonný zaměstnanec
státní stavební služby ve smyslu §
2 zákona 307/1919 po 15 letech do XI. hodn. třídy
1. stup. není jeho přeřadění
finančním ziskem, ale značnou ztrátou,
není také postupem (což odporuje zák.
541/1919 i služební pragmatice §§ 51 a 52),
poněvadž ze základního služného
6300 Kč dostane základní služné
4908 Kč, z místního přídavku
(50%) 1800 Kč pouze 1404 Kč, čili zaplatí
toto své "povýšení" obnosem
1788 Kč v prvém roce své úřednické
kariéry, tedy v 16. roce služebním, a vyrovnává
se s platem podúředníka teprve ve 30. služebním
roce.
Za těchto 14 roků ztratí oproti podúředníku
na základním služném a místním
přídavku 19.800 Kč, na oděvném
3.360 Kč, dohromady 23.160 Kč, neboli Kč
1754.29 ročně.
Ve výhodnějším případě,
t. j. přeřadění ve smyslu § 4.
zákona 307/1919, po 15 letech do požitků X.
hodn. tř. 1. stup., jsou zkráceni oproti ostatním,
ve skupině E zařaděným státním
úředníkům, poněvadž tito
dosahují X. hodn. tř. 1. stup. ve 14. po případě
již v 11. služebním roce, oni teprve v 16.
Domnívají se, že jejich služba, jakožto
výkonných úředníků státní
stavební služby, se kancelářské
službě plně vyrovnává, naopak,
tuto co do zodpovědnosti a nebezpečí při
výkonu jistě předčí. Jsou-li
úředníky skupiny E, mají jistě
plného důvodu požadovati, aby jejich postup
byl tak upraven, aby před 35. rokem služebním
dosáhli VIII. hodn. tř. 4. stupen, nikoliv, jak
jest tomu dnes, aby jejich postup končil v IX./4., v nejlepších
případech v IX./5., nebo téže rovné
VIII./1.
Zákon 307/1919 praví v § 1:..." zařazují
se do tříd hodnostních podle skupiny E."
Myšleny jsou jistě všechny hodnostní třídy
skupiny E, t. j. Xl.-VIII. (ve smyslu čl. III., §
1 zákona 541/1919), nikoliv jen některé hodnostní
třídy této skupiny.
Podúředník dosáhne 13. platové
stupnice, která se rovná požitkům IX.
hodn. tř., 2. stupeň, ve 27. roce služebním,
kdežto dotyční zaměstnanci dosahují
2. stupně IX. hodn. třídy teprve ve 30. služebním
roce, tedy o tři roky později.
Jistě že zákonodárce, tvoře a
odůvodňuje tento zákon, uznal-li jich služební
výkon a přiklonil-li se k přeskupení
do hodnosti úřednické skupiny E, měl
na zřeteli postup a finanční zlepšení,
nikoliv poškození jejich stavu.
Tyto důvody samy o sobě by postačily, aby
neudržitelnost zákona 307/1919 plně potvrdily
a novelisaci tohoto uspíšily.
Po stránce formální navrhujeme přikázání
tohoto návrhu sociálně-politickému
výboru ku projednání. Úhrada potřeby,
která jest celkem nepatrná, nalezne se v úsporách
ve státní správě.