Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podepsaní navrhují:

Národní shromáždění republiky Československé račiž se usnésti na tomto zákoně:

kterým se mění ustanovení § 9 zákona ze dne 12. srpna 1921 čís. 338 Sb. z. a n. o dani z vodní síly.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ustanovení §u 9 zákona ze dne 12. srpna 1921 čís. 338 Sb. z. a n. se mění a bude zníti takto:

Osvobozena od daně je za podmínek stanovených prováděcím nařízením:

1. vodní síla, jejíž efektivní výkon je menší než 2 ks. eff. Vodní síla od 2 ks. eff. do 5 ks. eff. osvobozena jest od placení přirážky v §u 1 uvedené;

2. vodní síla odvozená z vodní síly již zdaněné nebo z jiné energie vyrobené pohonem vyžadujícím spotřebu uhlí, minerálních olejů neb jiných surovin podléhajících státní dani spotřební,

3. vodní síla, které užívají obce z vodního díla k čerpání vody pro obyvatelstvo nebo družstva pro účely meliorační s vyloučením výdělečnosti,

4. vodní síla zužitkovaná pomocí vodního díla, které bylo vystavěno po 1. lednu 1919, jest osvobozena od daně v prvním patnáctiletí od uvedení do chodu úplně, v dalším pětiletí do tří čtvrtin, v následujícím pětiletí do poloviny a v posledním pětiletí do jedné čtvrtiny, totéž ustanovení platí pro úplné znovuzřízení stávajících vodních děl.

Stejným způsobem jsou osvobozen.a od daně vodní díla po 1. lednu 1919 rekonstruovaná, případně doplněná, a to v poměru provedené rekonstrukce nebo doplnění, nejméně však část, o kterou byla zvýšena výkonnost vodního díla.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, provede jej ministr financí v dohodě s ministrem veřejných prací a ministrem zemědělství.

Zákon dosavad zdaňuje vodní síly od 2 ks. ale vodní síly od 2 do 5 ks. platí vodní daň nižší než vodní síly větší. Poněvadž pak právě těchto vodních sil je velmi mnoho, je přirozená otázka, zda je účelné vybíráním mnoha malých obnosů u malých podniků zatěžovat státní správu.

Daň z vodních sil vynáší nyní celkem 28 mil. ročně a to asi z 15.000 vodních sil. Z nich polovina nedosahuje 5 ks, a vynáší jen 1.5 mil. Kč ročně. Tento drobek ve státním rozpočtu ohrožuje existenci 7.500 samostatných rodin, způsobuje státu velkou režii, spoustu agendy, trestních řízení, rekursů atd. Zrušení daně těchto malých podniků zmenší podstatně státní režii, ztratí celé řízení a nezatíží žádným způsobem státní finance.

Také budiž uvedeno, že ve Švýcarsku jsou vodní síly až do 10 ks. prosty daně z vodní síly a že i náš původní vládní návrh a důvodová zpráva návrh provázející navrhovaly nezdanění vodní síly do 5 ks.

Zrušením daně z vodní síly do 5 ks. by se odstranila velká část nářků na praktikování této daně, které podle důchodkového zákona je často velmi kruté.

V dosavadním zákoně je osvobozena jen vodní síla, které se užívá z vodního díla k čerpání vody. Toto slovo přímo vykládá se pak vládním nařízením z 12. května 1922 č. 142 Sb. z. a n. tak, že čerpadla, poháněná elektřinou, vyrobenou z vodní síly, se daně nezprošťují, neboť prý nejsou poháněna přímo, ale novou energií, ač ve skutečnosti je to pouze jiná forma téže energie. Poněvadž pak v nynější době pohon čerpadel pro meliorace, meliorační družstva, vodárny a jiné podobné účely děje se většinou elektricky, je třeba neodůvodněný a technicky pochybený výklad slova přímo odstraniti jasnou stylisací zákona, a zprostiti daně i čerpadla poháněná elektricky z vodní síly.

Z důvodové zprávy vyplývá, že bylo úmyslem navrhovatelů zákona nezdanit po válce budované síly vůbec, poněvadž stavební a drahotní poměry po válce jsou takové, že nově budovaná vodní díla nesnesou žádné nové daně. Zákon však učinil osvobození závislým od povolení ministerstvem financí, které povolení toto prakticky nedává, vykládajíc zákon tak, že posuzuje rentabilitu celého podniku podnikatele, jenž podniká vodní dílo. Podle této praxe ministerstva financí dostal by osvobození od daně z vodní síly pouze podnikatel, mající celý podnik, na př. mlýn neb elektrárnu, nevýnosný. Je zřejmo, že takový podnikatel se do stavby nákladného vodního díla vůbec nepustí.

Skutečně několikaleté trvání a praktikování tohoto zákona zastavilo vůbec stavbu vodních děl u soukromníků a i veřejná správa přichází dnes k přesvědčení, že další budování vodních sil touto daní bude znemožněno. Všechny stavby, které se zabývaly stavbou vodních motorů pocítily praxi tohoto zákona velmi krutě. Některé z nich svá vodní oddělení zastavily a v ostatních klesl počet objednávek po vydání nešťastného onoho zákona na 1/4-1/5 dřívějších, v době, kdy je třeba všemi prostředky bojovati proti nezaměstnanosti.

Tento způsob praktikování zákona je proti tendenci jiných zákonů, které před válkou i po ní zcela vědomě podporovaly stavební a podnikatelskou činnost, tak jako je zákon o stavebním ruchu, zákon o odpisování investic, zákon o zproštění daní novostaveb atd.

Důležito je, že stát navrhovanou novelisací nepřijde ke škodě, neboť nevybudované vodní síly, leží-li ladem, nepřinášejí užitku nikomu, ani státu a nevynášejí také žádných daní, kdežto vybudováním nevyužitých vodních sil by se podporovala stavební činnost, zmenšila by se nezaměstnanost a otevřely by se nové daňové zdroje po 15 letech chodu.

Pouze u vodních děl, která by se rekonstruovala, by byl jakýsi pokles na dani, za to byl by však vyvážen jinými daněmi, jako je daň z obratu, daň výdělková a jiné ze zvýšené činnosti stavební, konstruktivní, nehledíc k úbytku nezaměstnanosti.

Elektrotechnický svaz Československý loni na podzim vypravil komisi na studium daně z vodní síly v cizině a komise zjistila, že ve Švýcarsku je při průměrném využití vodních sil podobném jako u nás daň z vodní síly 1/3 až 1/4 naší, ve Francii jen 1/5 naší, Německo a Rakousko daň takovou zamítlo a Italie, která před válkou zavedla daň z vodní síly, po válce budovatele vodních sil zprošťuje činže, slevuje jim ještě ostatní daně, ba každoročně subvencuje každý milion m3 nahromaděné vody 8000 L, podporuje zvláštními subvencemi výstavbu vodních elektráren a zejména stavbu vedení pro účely zemědělců a meliorační, ba dokonce připlácí na proud pro zemědělce po 10 let 3 cs na KW.

Rakousko zákonem z r. 1922 zprostilo nová vodní díla po 15 let od výstavby nejen všech daní a dávek, ale i poplatků a kolkovného ze smluv, knihovních zápisů kvitancí a zápůjček. Po dalších 35 let jsou 4 úroků z hypotekárních půjček a obligací a dlužních úpisů prosy daně důchodkové. Do 15 let mohou podniky 75% stavebních nákladů odepsat nezdanitelně. Daň z vodní síly Rakousko pak nemá.

Finanční zatížení pokud týče se nových nákladů provedením tohoto návrhu nevznikne, pokud týče se pak toho, že by státní pokladna byla zkrácena o určitou kvotu daně, bude úbytek ten vyvážen jednak úsporou na administrativních opatřeních v dosavadní praxi, jednak tím, že uzákonění tohoto návrhu bude míti v zápětí vznik četných nových podniků, z jichž zakládání bude míti stát značný prospěch.

Po stránce formální budiž návrh tento přikázán výboru pro dopravu a veřejné práce a výboru rozpočtovému.