| II. volební období. |
Dne 8. září 19,25 konala se v Mariánských Lázních v hotelu Viktoru veřejná schůze svolaná spolky ťBund der LandwirteŤ; ťBezirksverbandŤ a ťDeutsche GewerbeparteiŤ v Mariánských Lázních. Účel schůze byl protestovati proti zabrání Mariánských lázní Státním pozemkovým úřadem z rukou dosavadní správy lázeňské. Účast na chůzi byla značná a také nálada byla velmi bouřlivá.
Němečtí řečníci ostrým způsobem odsuzovali zabrání lázní Státním pozemkovým úřadem. Poslanec Patzel nazval čin vlády holým silničním lupem (ťNackten StrassenraubŤ) a uváděl, že pod záminkou úsporností zavírají se německé školy, vyházejí se německé děti na ulici, ale za miliony staví se české školy, do nichž se teprve děti z německých kruhů musí kupovati. Pěstmi není dovoleno zjednati si právo ale oni si cestu najdou. Jen zmužilí něco zmohou. Pokud budou silnými zůstane jim Egerland.
Jako třetí řečník mluvil poslanec Hillebrand, který nazývá čin vlády neslýchaným násilím a mluví o tom; že pražské kreatury pracují již na lázeňském zákonu, jímž se má násilí uskutečniti. Němci byli proti vůli vlastni do tohoto státu vtísněni a označuje Československou republiku starým Rakouskem se stonásobně zvětšenými hříchy.
V citovaných výrocích poslanců Patzela i Hillebranda spatřuje krajský soud v Chebu přečin podle § 14, čís. 1 a 5 zákona ze dne 19. března 81923 na ochranu republiky:
Odstavec pátý § 14 zákona na ochranu republiky praví, že se stává trestným, kdo veřejně způsobem surovým, nebo štvavým hanobí republiku; národ, nebo národní menšinu tak, že to může snížiti vážnost republiky anebo ohroziti obecný mír v republice, nebo její mezinárodní vztahy.
Výroky post. Patzela i posl. Hillebranda jsou jistě nekvalifikované a musejí být pokládány za více nežli ostrou kritiku činů a opatření vlády. Dlužno však duto argumentaci; byt i přípustnou hranici kritiky oposičního poslance přesahující, přičísti na vrub rozechvěni, kterým tenkrát bylo zachváceno německé obyvatelstvo okresu mariánsko-lázeňského.
Oposiční naladění nemohlo najíti jiný průchod nežli rozčilenějším způsobem a silnějšími výrazy, dáti průchod svému smýšleni. Ták tornu bylo u poslanců Patzela i Hillebranda, o nichž je známo, že jsou temperamentními řečníky, nechávajícími s unésti bojovnou letorou. Poněvadž ostré ony výroky obou poslanců nepřivodily ve shromáždění ani větší hnutí mysli, jež by se bylo projevilo nějakým násilným způsobem, nelze jejich výroky posuzovati měřítkem rušení obecného míru.
Imunitní výbor uznává výroky
poslanců Josefa Patzela a Oswalda Hillebranda sice za ostrou
a téměř nekvalifikovanou kritiku, neshledává
v nich však tak dalekosáhlého skutku, aby mohly
být posuzovány jako rušení obecného
míru a usnáší se, aby poslanci Josef
Patzel a Oswald Hillebrand k trestnímu stíhání
vydáni nebyli.