Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Výměnou not mezi konsulem Československé republiky a albanskou vládou v Tiraně, ze dne 19. ledna 1926, byla uzavřena prozatímní úprava obchodních styků mezi oběma státy, jež mají vzájemné poměry obchodní postaviti na právní základ, aby československé zboží do Albanie dovážené nemohlo býti vůči zboží jiných států diferencováno.

Důvody, jež vedly k uzavření prozatímní obchodní smlouvy s Albanií jsou tyto: šlo o to, doplniti sít stávajících obchodních smluv a pokračovati ve snaze, aby československému vývozu byly zajištěny největší výhody tam, kde toho lze dosáhnouti, a aby tak byla uhájena pra československé zboží vhodná tržiště.

U Albanie je tato věc zvláště důležitá, poněvadž Italie si zajistila obchodní smlouvou s Albanií ze dne 24. ledna 1924 značnou řadu celně tarifních slev, a to právě pro zboží, na jehož vývozu je také Československu, republika značně interesována. Jde tu zejména o papír, bavlněné a vlněné zboží, o klobouky, fezy, železné zboží, parní stroje, hospodářské stroje, stroje k průmyslovým účelům; auta atd. atd.

Albanie totiž jako země po více zemědělská skytá přirozeně příležitost pro odbyt průmyslových výdělků. V Albanii není ani vlastního průmyslu, a pokud se vyskytuje, nestačí ku krytí nejnutnějších potřeb obyvatelstva. V Albanii samé jsou jen mlýny, koželužny, výrobny makaronů, domácí tkaní vlny, hedvábí a lnu, výroba obuvi a oděvu nejprimitivnějšího rázu, kdežto všechny ostatní průmyslové výrobky musí býti dováženy. Pokud se týče československých obchodních styků s Albanií, podávají nám o nich obraz tato čísla:

Do Albánie činil československý vývoz

za rok 1925 není možno uvésti přesného čísla vývozu.

Do Albanie se vyváželo: papírové zboží, zboží zápalné, zboží hliněné, zboží konfekční, vlněná příze a vlněné zboží, bavlněná příze a bavlněné zboží; skleněné zboží železo a železné zboží, elektrické stroje a přístroje atd.

Pokud se týče dovozu z Albanie, tu činil tento:

za rok 1925 není možno dosud uvésti přesného čísla dovozu.

Z Albanie k nám dovážely se hlavně vlna; kůže a škumpy.

Jak patrno, hospodářské styky mezi oběma zeměmi jsou dosud v počátcích, ale jsou zde všecky podmínky pro jejich rozvoj. Hospodářský zájem o Albanii, který se projevoval již před válkou (známé zápolení býv. Rakousko-Uherska a Italie, aby zapustily politicky i hospodářsky kořeny v Albanii) se, po válce ještě stupňuje, neboť jak se vnitřní poměry v Albánii vytvářejí, lze počítati do budoucna se značným hospodářským oživením této země a v důsledku toho

i se vzrůstem odbytu průmyslových výrobků, jež se tam dovážejí.

Za těch okolností je ovšem nutno, aby náš vývoz nebyl v horší situaci nežli vývoz jiných států. Proto bylo nutno zajistiti československému zboží na albánském tržišti nejvyšší výhody, což se stalo prozatímní úpravou obchodních styků, která se předkládá poslanecké sněmovně ke schválení.

Až dosud docílily obchodní dohody na podkladě nejvyšších výhod pouze Spojené státy severoamerické a Velká Britanie. Kromě tuha existuje ovšem obchodní smlouva italsko-albanská, jejíž celně tarifní výhody budou na základě obchodní dohody aplikovány od 9. února t. r. také na zboží československé.

Zahraniční výbor poslanecké sněmovny činí návrh:

Národní shromáždění republiky desko-slovenské souhlasí s úpravou obchodních styků mezi republikou Československou a Albanií, sjednanou v Tiraně dne 19. ledna 1926 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 4. února 1926; uveřejněnou ve Sbírce zákonů a nařízení dne 9: února 1926 pod č. 18.

V tomto případě byla sjednána dohoda Čsl. republiky s vládou albánskou, aby obchodní styky mezi oběma zeměmi byly upraveny až do uzavření definitivní obchodní smlouvy na podkladě vzájemného použití zásady nejvyšších výhod. Jedná se tu o styky rázu obchodního mezi občina státy. Je povinností národohospodářskou, abychom naše průmyslové výrobky obchodní cestou dostali všude na cizí trhová odbytiště. Postup v namáčeném směru není jinak možným, nežli s vyjednáním vzájemné obchodní smlouvy mezi Československou republikou a těmi státy, se kterými je možno. navázati prospěšné obchodní styky. V tomto případě jedná se o takovouto smlouvu, která je vzájemnou prozatímní dohodou mezi Československou republikou a Albanií. Tato prozatímní smlouva je sjednána na podkladě vzájemného použití zásady nejvyšších výhod. Teprve po zkušenosti, jež vyplyne z této prozatímní smlouvy, bude možno přikročiti obou stranně ke smlouvě definitivní. Aby se tak mohlo státi, navrhuji, aby výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností schválil citovaný vládní návrh prozatímní obchodní smlouvě republiky Československé s Albanií a doporučil jeho schválení poslanecké sněmovně N. S. R. Č.