Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti o tomto zákoně:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Matriky o narozeních úmrtích a sňatcích, k nímž došlo v jejich obvodu, vedou obce odděleně orgány k tomu zvláště ustanovenými (matrikáři).

Za účelem společného vedení matrik přidružují se menší obce téhož politického okresu k větším nebo více menších obcí téhož politického okresu se sdružuje navzájem v matriční obvody, jichž oblast a sídlo určuje politický úřad lI. stolice. Tak to sdružené obce přispívají na vedení matrik podle počtu obyvatel.

Na území žup Slovenska a Podkarpatské Rusi zastávají i nadále tuto agendu úřady matriční, zřízené zák. čl. XXXIII z r. 1894.

Každé narození a úmrtí musí se ohlásiti u příslušného matrikáře nejpozději do 8 dnů. Povinnost ohlásiti narození spolu s udáním jména dítěte má především manželský otec. Není-li přítomen, nemůže-li hlášení učiniti, nebo jedná-li se o dítě nemanželské, má tuto povinnost pomocnice při porodu, a není-li jí, tedy majitel bytu či domu, v němž se dítě narodilo. Není-li ani toho, má povinnost tuto matka dítěte.

Povinnost ohlásiti úmrtí má manžel, a není-li ho nebo nemůže-li oznámení učiniti, nejbližší příbuzný. Není-li ani toho, tedy majitel bytu nebo domu, v němž k úmrtí došlo.

O narozeních a úmrtích, k nimž došlo v nemocnicích, nalezincích, porodnicích, trestnicích, donucovacích pracovnách, jakož i v jiných podobných ústavech, učiní ohlášení ředitelství ústavu matrikáři svého sídla.

Každý sňatek uzavřený před veřejným úředníkem nebo duchovním správcem ohlašuje tento orgán neprodleně matrikáři svého sídla.

Kdo, jsa k tomu povinen, opomene ohlášení v předepsané lhůtě, trestá se pokutou do 1000 Kč v případě nedobytnosti vězením do 5 dnů. Dohlédací úřady dozírají nad tím, aby veřejné úřady a duchovní správcové za chovávali svoji hlášecí povinnost.

Státní správě náleží dozírati nad vede ním matrik a přísluší jí právo učiniti vhodná opatření na vrub obce, kdyby matrikáři nekonali povinností, tímto zákonem jim uložených.

Toliko matriky podle tohoto zákona jsou veřejnými knihami a mají průkazní moc veřejné listiny. Tutéž průkazní moc mají výpisy které na základě jich byly pořízeny matrikářem. Kdo má právo žádati matrikáře o výpis z matriky, určí nařízení.

Veškerá podání podle tohoto zákona jsou kolku a poštovného prosta.

Podrobnosti tohoto zákona provede vláda nařízením. Zejména bude nařízením blíže stanoveno vnitřní uspořádání matrik.

Zákonem tímto zrušují se dosavadní předpisy o vedení matrik. Zejména se zrušuje patent z 20. února 1784 (sbírka j os. zák. IV. díl č. 113) a zákon z 9. dubna 1870 č. 51 ř. z. Zákonný článek XXXIII z roku 1894 a zákonný článek XXXVI z roku 1904 uh. zák. ruší se potud, pokud jejich ustanovení se příčí tomuto zákonu. Tím se neruší povinnost orgánů, před nimiž jsou sňatky uzavírány, vésti nadále předepsaným způsobem záznamy o uzavřených sňatcích.

Zákon tento vejde v platnost 6 měsíců po vyhlášení. Matriky vedené až do dne, kdy zákon nabude účinnosti, podle dosavadních předpisů, podržují povahu veřejných knih.

Výkon tohoto zákona náleží ministru vnitra.

Matriky o narozeních, úmrtích a o sňatcích vedou dosud v Čechách, na Moravě a ve Slezsku buďto orgánové církevní, buďto politické úřady I. instance (všecky matriky ohledně osob bezkonfesijních a ohledně těch příslušníků církvi státem uznaných, kteří žijí mimo své církevní obce; matriky sňatkové pak ohledně civilních sňatků, u nich uzavřených). Na Slovensku a Podkarpatské Rusi vedou se matriky sice státními matrikáři, avšak v důsledku zákona č. 320/1919 i tu byla zásada jednotného vedení všech státních matrik prolomena. Jednotné vedení matrik jest požadavkem zjednodušení veřejné správy. Jest požadavkem také s hlediska oproštěni státu od organisace církví, které - zastávajíce tuto agendu svými orgány - konaly ji pro stát, na místo státu a vyvozovaly z této úsluhy pro sebe různé výhody.

Pokud v bývalém Předlitavsku vede matriky státní správa, děje se tak u politických úřadů I. instance, neboť toliko malý úsek matrikové agendy z celého okresu připadá jí; velikou většinu vykonávají církevní orgány. - Jakmile veřejná moc převezme veškerou matrikovou agendu do svých rukou, jest nezbytně nutno zříditi pro tyto úkony orgány místní. Tak učinil na příklad uherský zák. čl. XXXIII z r. 1894. Majíc to na mysli, přítomná osnova svěřila vedení matrik místním obcím, resp. zvláštním jich orgánům, matrikářům, kterýmžto úřadem ovšem může býti trvale pověřen i obecní orgán. Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus funkci matrikáře budou zastávati nadále posavadní matriční úřady, neboť agenda jejich se neomezuje toliko na vedení matrik, nýbrž záleží i v úřední asistenci při uzavírání civilních sňatků; kdyby ji zákon zrušil, bylo by zapotřebí touto agendou sňatkovou pověřit úřady jiné což není žádoucí.

Poněvadž u matrikáře jsou žádoucny jistě administrativní zkušenosti obsahuje osnova ustanovení, podle něhož obce z vlastní iniciativy i státní správa, mohou sdružiti více obcí k této agendě dohromady.

Povinnost hlášecí formuluje se pro každý druh matrik zvláště. Ponechává se moci nařizovací, hodlá-li zavésti také po vinnost soudů aby oznamovaly matrikářům za účelem poznamenání v matrice sňatků případy rozluky a rozvodů sňatků.

Vzhledem k §u 111 úst. listiny upravuje se trestní sankce pro hlášecí povinnost v osnově zákona. Státní správě náleží dozor nad vedením matrik.

Toliko matriky vedené podle tohoto zákona budou míti průkazní moc veřejně listiny. Pokud ovšem sňatky jsou uzavírány před jinými orgány nežli matrikáři, jest nutno vysloviti těž povinnost těchto orgánů ohlašovati matrikářům sňatky, jež byly před nimi uzavřeny Při tom ovšem zůstává nutným i nadále pro tyto orgány aby si vedly vlastní seznamy sňatkově, jenom že nemají tyto seznamy povahy matrik.

Agendu, kterou jim zákon svěřuje, budou moci obce resp matriční úřady za stati posavadními silami. Zákonem ne vzniknou tedy ani státu ani samosprávě žádné nově náklady.

Lhůta 6 měsíců, ve které zákon nabude účinnosti jest dostatečná, aby v ní vláda učinila potřebně přípravy k provedení zákona a vydala také prováděcí nařízení. Podepsaní doporučují aby byl jejich návrh přikázán k projednání výboru ústavně-právnímu.