Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vládním návrhem č. 2170, který byl již projednán a přijat senátem Národního shromáždění, mají býti odstraněny vážné hospodářské závady vzešlé ze zdanění pojistných náhrad, vyplacených za škody vzniklé živelními pohromami a sice potud, pokud náhrady tyto převyšují bilanční hodnotu poškozených předmětů.

Dle dosavadní praxe finanční správy, po tvrzené také nálezem nejvyššího'správního soudu ze dne 16. března 1922, č. 2500/22, podléhá totiž diference mezi vyplacenou pojistnou náhradou a bilanční hodnotou poškozených předmětů zásadně zdanění podle zákona čís. 329 z r. 1921, při čemž může tato daň s připočtením veškerých přirážek samosprávných i válečných dosáhnouti až i 80% této diference.

Tento názor finanční správy neměl v dobách stability měny žádných vážnějších důsledků, poněvadž nejevila se zpravidla žádné diference mezi knihovní, případně pořizovací hodnotou pojištěné věci a mezi vyplacenou pojistnou náhradou, čímž také zdaňovací důvod odpadal.

Jinak je tomu však dnes, kdy musí podniky svoje budovy, stroje a zařízení, které mají ve svých bilancích oceněny v korunách předválečných, pojistiti vzhledem ku znehodnocené měně daleko vyšším obnosem a to mnohdy i několikráte vyšším, aby si zaopatřily dostatečných prostředků k jejich znovuzřízení. Dosavadním zdaněním odňala by se dotyčnému podniku vůbec možnost jakéhokoliv znovuzřízení a pojištění stalo by se ilusorním.

Obdobně se má věc i v případech, kde jde o podniky patřící osobám fysickým, co do daně z příjmu.

Úleva poskytuje se postiženým podnikům jen v tom případě, byly-li neb budou-li v roce 1923 až 1930 znovuzřízeny a sice daněprostým odpisem rozdílu mezi poslední bilanční hodnotou poškozených předmětů a pojistnou náhradou na znovuzřízení skutečně vynaloženou.

Zákon tento má upraviti dotyčnou otázku zpětně od roku 1923 z toho důvodu, aby ani oni poškození, kteří z technických důvodů nemohli využíti dobrodiní zákona ze dne 3. března 1921, čís. 102 Sb. z. a n., prodlouženého co do staveb zákonem ze dne 21. prosince 1922, čís. 403 Sb. z. a n. na rok 1923, mohli býti účastni výhod zákona tohoto.

Rozpočtový výbor doporučuje posl. sněmovně přijetí usnesení senátu beze změny.

jímž se poskytují daňové úlevy pro případ znovuzřízení budov, strojů a zařízení, poškozených živelními pohromami.

Národní shromáždění republiky československé usneslo na tomto zákoně:

(1) Společnosti, podrobené dani výdělkové podle II. hlavy zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dani zárobkové podniků veřejně účtujících), které v létech 1923 až včetně 1930 znovu, zřídily nebo znovuzřídí budovy, stroje a zařízení, živelní pohromou poškozené, mohou si z nákladu na to prokazatelně vynaloženého odepsati v obchodním roce, v němž znovuzřízené budovy byly stavebně dokončeny, nebo stroje a zařízení byly nově pořízeny, daněprostě částku, o kterou převyšuje přijatá a ke krytí těchto nákladů skutečně upotřebená pojistná náhrada poslední bilanční hodnotu poškozených předmětů.

(2) V létech budoucích jest pro výpočet odpisů podle § 95 lit. f) cit. zákona (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi § 17, odst. 1., čís. 7. zák. čl. VIII: 1909 a XXXIV: 1916) na znovuzřízených předmětech rozhodným pořizovací náklad, po srážce odpisu v předchozím odstavci uvedeného, případně, uloží-li společnost odepsanou částku do zvláštního fondu umořovacího, pořizovací náklad, po srážce této úložky.

(3) Jinak zůstávají ustanovení zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zák. čl. VIII: 1909 a XXXIV: 1916), platící o odpisech, nedotčena.

(1) Jestliže společnosti uvedené v § 1 uložily nebo uloží pojistnou náhradu, přijatou v létech 1923 až včetně 1930, do fondu pro znovuzřízení živelní pohromou poškozených budov, strojů a zařízení, vykázaného jako samostatná bilanční položka, posečká se s vybráním daně výdělkové s přirážkami, připadající na rozdíl mezi poslední bilanční hodnotou předmětů poškozených živelní pohromou a přijatou pojistnou náhradou, po dobu jednoho roku po splatnosti daně. Prokáže-li společnost do té doby, že poškozené předměty znovu zřídila, vyloučí se při splnění předpokladů § 3 z daňové základny částka, která připadá na rozdíl mezi poslední bilanční hodnotou živelní pohromou poškozených předmětů a pojistnou náhradou k jejich znovuzřízení prokazatelně vynaloženou a podle toho vyplývající rozdíl na dani výdělkové s přirážkami a úroky z prodlení se odepíše.

(2) Finanční správa může požadovati přiměřené zajištění posečkané daně s přirážkami.

Náklad spojený se znovuzřízením předmětů živelní pohromou poškozených jest vyúčtovati v obchodním roce, v němž znovuzřízení bylo dokončeno, a to předem na vrub fondu (§ 2). Rozdíl mezi poslední knihovní hodnotou poškozených předmětů a nákladem krytým z fondu jest odepsati. Pro odpisy platí obdobně ustanovení § 1 tohoto zákona.

Společnostem, které užijí výhod v předchozích paragrafech uvedených, nepřísluší co do nákladů se znovuzřízením předmětů živelní pohromou poškozených výhody zákona ze dne 3. března 1921, č. 102 Sb. z. a n.

Ustanovení předchozích paragrafů platí obdobně i pro ukládání daně z příjmu a vše obecné daně výdělkové (na Slovensku a v Podkarpatské Rusí daně dôchodkové, zárobkové daně III. třídy a daně báňské) osob, které vedou řádné obchodní knihy.

Provedení tohoto zákona. se ukládá ministru financí.