| II. volební | 1. zasedání |
Das Polizeikommissariat Karlsbad hat am 4. März 1926 folgende
Kundmachung erlassen:
Nr. 3905.
In den letzten Tagen war unser Polizeirayon der Schauplatz von
beklagenswerten Ausschreitungen, wobei die öffentliche Ruhe
und Ordnung gestört, sowie auch die Sicherheit der Personen
und des Eigentums gefährdet wurde. Gestern wie der holte
sich ein solcher Fall in Neu-Fischern.
Infolge dieser Ereignisse finde ich mich bestimmt, für die
Gemeinde Neu und Alt Fischern im Grunde des § 3, Punkt 1,
der Kundmachung des Ministeriums des Innern vom 24. April 1923,
Nr. 83 Slg. d. G. u. V. folgende ausserordentliche Massnahmen
zu treffen:
1. Menschenansammlungen und Zusammenrottungen an öffentlichen
Orten und Plätzen sind strengstens untersagt.
2. Nach 9 Uhr abends darf sich niemand mehr auf der Strasse aufhalten.
Die Haustore sind zu dieser Stunde zu schliessen. Die Haushaltungsvorstände
und Dienstgeber haben im Sinne des § 281, Strafgesetz, Sorge
zu tragen, dass niemand von den Hausgenossen nach 9 Uhr abends
das Haus verlässt. Für Kinder und Jugendliche bis 16
Jahre ist auch während der Tageszeit der Aufenthalt auf der
Strasse ohne zwingende Gründe unstatthaft.
3. Die Polizeisperrstunde für das Schank- und Gastgewerbe
wird mit 9 Uhr abends festgesetzt. Nach Ablauf dieser Stutdedürfen
in den betreffenden Lokalitäten keine Gäste verweilen.
Gegen diejenigen, die dieses Verbot ausseracht lassen würden,
insbesondere aber gegen Ausschreitungen jedweder Art und Weise
wird mit allen Mitteln der öffentlichen Macht rücksichtslos
eingeschritten werden. Begangene Uebertretungen werden nach den
einschlägigen Vorschriften mit der grössten Strenge
geahndet. (§ 7 und 11 der Verordnung vom 20. April 1854 R.
G. Bl. 96, bezw. die Gewerbeordnung).
Die Bevölkerung wird nachdrücklichst aufgefordert, die
Gesetze und Kundmachungen der Behörden zu beachten und unter
allen Umständen Besonnenheit, Ruhe und Ordnung zu bewahren,
da widrigenfalls schärfste Massnahmen eventuell auch die
Verhängung des Standrechtes in Anwendung gebracht werden
müsste.
Es ist auf den ersten Blick klar, dass zu solchen ganz ausserordentlichen
Massnahmen ein ausserordentlicher Anlass vorliegen müsste.
Davon kann aber in Wirklichkeit nicht die Rede sein. Die am 2.
März veranstaltete Kundgebung der deutschen sozialdemokratischen
Arbeiter partei hat ganz im Gegenteil die hohe Disziplin der Arbeiterschaft
auffezeigt und wenn anlässlich dieser Kundgebung zu bedauerlichen
Ereignissen kam, so waren es, wie in der am 3. März 1926
im Senate überreichten dringlichen lnterpellation der Senatoren
Dr. Heller und Genossen dargelegt ist, lediglich die Polizeiorgane,
nicht die friedlichen und wohl disziplinierten Demonstranten,
denen eine Schuld daran beigemessen werden könnte. Nach der
grossen Kundgebung ist es lediglich zu einem ganz vereinzelten,
von keinerlei ernsten Folgen begleiteten Zwischenfall gekommen,
in dem ein Polizei organ von unbekannten Tätern leicht verletzt
wurde. Dieser Zwischenfall, an welchem unmöglich der gesamten
Bevölkerung von Fischern ein Verschulden angelastet werden
kann, vermag Verfügungen von so ausserordentlicher Tragweite,
welche das natürliche Recht jedes Bürgers, sich auf
der Strasse frei zu bewegen, in empfindlicher Weise einschränken,
selbst dann nicht zu begründen, wenn im Gesetz eine Stütze
für solche Ausnahmsverfügungeh gegeben wäre.
Dies ist aber ganz offenkundig nicht der Fall. Die getroffenen
Massnahmen stellen sich vielmehr geradezu als ein Schulbeispiel
für ausserordentliche Verfügungen im Sinne des Gesetzes
vom 14. April 1920, Nr. 300 Slg. d. G. u. V. Der § 11 dieses
Gesetzes besagt:
ťVon der Regierung bezw. dem durch die Regierung hiezu ermächtigten
Organ können Ausnahmsvorschriften über die Erzeugung,
den Verkauf, den Besitz und das Tragen von Waffen und Munitionsgegenständen,
über Pässe und über das Meldungswesen, über
das Verhalten und die Ansammlung an öffentlichen Orten, sowie
über demonstrative Handlungen und den Gebrauch von Abzeichen
erlassen werden.Ť
Die Zulässigkeit von Ausnahmsverfügungen für das
Verhalten und die Ansammlung auf öffentlichen Strassen und
Plätzen ist also in der zitierten Gesetz bestimmung positiv
geregelt und es darf daher ausserhalb des Rahmens dieser Bestimmungen
von solchen Verfügungen kein Gebrauch gemacht werden. Die
Verhängung von ausserordentlichen Verfügungen ist aber
im bezeichneten Gesetze an einen vom Präsidenten der Republik
genehmigten Beschluss der Regierung gebunden, welcher in Form
einer Regie rungsverordnung kundgemacht und der Nationalversammlung
vorgelegt werden muss. Es liegt also eine ganz ungeheuerliche
Kompetenzüberschreitung vor, in dem sich das Polizeikommissariat
Karlsbad die Befugnis der gesamten Vollzugs gewalt angemasst hat.
Schliesslich muss darauf verwiesen werden, dass auch die im Schlussabsatz
der Kundmachung enthaltene Androhung des Standrechtes ungesetzlich
ist, da dem Polizeikommissariat Karlsbad die Verhängung des
Standrechtes selbstverständlich nicht zusteht, und es daher
nicht befugt ist, damit zu drohen.
Für die Massnahmen des Polizeikommissariates Karlsbad fehlt
also sowohl je der tatsächliche Anlass, als auch jede gesetzliche
Unterlage, sie stellen sich somit als krasser Rechtsbruch dar.
Wir fragen daher den Herrn Minister:
1. Wie kann er die Ausnahmsverfügun g en des Leiters des
Polizeikommissariats in Karlsbad nach dem Gesetze und sachlich
rechtfertigen?
2. Ist er bereit, den Schuldtragenden Leiter des Polizeikommissariats
in Karlsbad, Herrn Dr. Votava, zur Verantwortung zu ziehen?
3. Wie kann er rechtfertigen, dass das Ministerium diesen dem
Gesetze wider sprechenden Zustand durch 5 Tage zuge lassen und
nicht sofort dessen Beseitigung veranlasst hat?
|
II. volební | 1. zasedání | |
Karlovarské policejní komisařství
vy dalo dne 4. března 1926 tuto vyhlášku:
Č. 3905.
V posledních dnech stal se nás policejní
obvod jevištěm politování hodných
výtržností, při čemž byl
porušen veřejný pokoj a řád a
ohrožena bezpečnost osob a majetku. Včera se
takový případ opakoval v Nových Rybářích.
Pro tyto události jsem nucen pro obce Nové a Staré
Rybáře podle § 3, bod 1 vyhlášky
ministerstva vnitra ze dne 24. dubna 1923, č. 83 Sb. z.
a n., učiniti ta to mimořádná opatření:
1. Shromáždění lidu a srocování
na veřejných místech a náměstích
se přísně zakazují.
2. Po 9. hod. večer nesmí býti nikdo na ulici.
Domovní vrata buďtež v tuto hodinu uzavřena.
Přednostové domácností a zaměstnavatelé
mají podle § 281 tr. zák. pečovati,
aby nikdo z příslušníků domácnosti
po 9. hodině večer nevycházel z domu. Dětem
a mladistvým do 16 let ani za denní doby se pobyt
na ulici bez nutných důvodů nedovoluje.
3. Policejní hodina pro zavírání živnosti
výčepnické a hostinské stanoví
se na 9 hodin večer. Po této hodině nesmí
již hosté v oněch místnostech prodlévati.
Proti těm, kdož by nedbali tohoto zákazu, zvláště
vsak proti všem výtržnostem jakéhokoliv
druhu zakročí se bez ohledně všemi prostředky
veřejné moci. Spáchané přestupky
budou co nejpřísněji stíhány
podle příslušných předpisů
(§ 7 a 11 nařízeni ze dne 20. dubna 1854, č.
96 ř. z. a živ. řád).
Obyvatelstvo se důtklivě vyzývá, aby
dbalo zákonů a úředních vyhlášek
a aby za všech okolností zachovalo rozvahu, klid a
pořádek, neboť v opačném případě
musilo by se užiti nejostřejších prostředků,
po případě i vyhlášení
stanného práva.
Na první pohled jest jasno, že pro ta ková
zcela mimořádná opatření musila
by býti mimořádná příčina.
Ve skutečnosti však nelze o tom mluviti. Projev německé
sociálně-demokratické dělnické
strany, uspořádaný dne 2. března,
ukázal naopak, jak veliká jest kázeň
dělnictva, a došlo-li při tomto projevu k událostem
hodným politování, byli vinni pouze policejní
činitelé, nikoliv vsak klidní a ukáznění
demonstranti, jak jest to vylíčeno v naléhavé
interpelaci senátorů dra Hellera a druhů,
podané v senátě dne 3. března 1926.
Po velikém projevu došlo pouze ke zcela ojedinělé
příhodě, jež neměla vážných
následků, že totiž neznámí
pachatelé lehce zranili policejního činitele.
Tato událost, z níž přece nelze viniti
veškeré obyvatelstvo Rybářů,
nemůže býti důvodem pro opatřeni
tak dalekosáhlá, která citelně omezují
přirozené právo každého občana,
aby se na ulici svobodně pohyboval, a nemůže
býti důvodem k tomu ani tenkráte, kdyby zákon
poskytoval oporu pro taková výjimečná
nařízení.
Jest vsak zřejmo, že tomu tak není. Učiněná
opatření jsou naopak přímo školským
příkladem pro mimořádná opatření
podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís.
300 Sb. z. a n. V § 11 tohoto zákona se praví:
ťVládou, po případě orgánem
od vlády k tomu zmocněným, mohou býti
vy dány výjimečné předpisy
o výrobě, prodeji, chování a nošení
zbraní a střeliva, o pasech a hlášeních,
o chování a shlukování na veřejných
místech, jakož i o demonstrativních jednáních
a používání od znaků.Ť
V uvedeném zákonném ustanovení jest
vsak positivně upraveno, kdy jsou pří pustna
výjimečná opatření pro chování
a shromažďování na veřejných
ulicích a náměstích a mimo meze těchto
ustanovení nelze tedy užíti takových
opatření. Uvedený zákon však
ustanovuje, že mimořádná opatření
lze učiniti pouze usnesením vlády, schváleným
presidentem republiky; toto usnesení musí býti
vyhlášeno jako vládní nařízeni
a předloženo Národnímu shromáždění.
Jest to tedy velice nehorázné překročení
pravomoci, jelikož si karlovarské policejní
komisařství přisvojilo oprávnění
veškeré výkonné moci.
Konečně dlužno poukázati i na to, že
hrozba stanným právem, obsažená v po
sledním odstavci vyhlášky, jest nezákonitá,
poněvadž karlovarské policejní komisařství
zřejmě není příslušné,
aby vy hlasovalo stanné právo, a tedy není
také oprávněno jím hroziti. Pro opatření
karlovarského policejního komisařství
není tedy ani skutečného podnětu ani
jakéhokoliv zákonitého pod kladu a proto
tedy jsou křiklavým porušením práva.
Tážeme se tedy pana ministra:
1. Jak může ze zákona a věcně
odůvodniti výjimečná opatření
správce karlovarského policejního komisařství?
2. Jest ochoten pohnati k odpovědnosti správce karlovarského
policejního komisařství, pana dra Votavu,
jenž to zavinil?
3. Jak může ospravedlniti, že ministerstvo tento
stav, příčící se zákonu,
trpělo po 5 dní a ihned nenařídilo,
aby byl od straněn?