Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Die Gefertigten stellen den Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

betreffend Abänderung des Gesetzes vom 27. Dezember 1875, R. G. Bl, Nr. 158, betreffend die Militärversorgung der Personen des k. k. Heeres, der k, k Kriegsmarine und der k, k. Landwehr.

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

Das Gesetz vom 27. Dezember 1875, R. G. Bl. Nr. 158 ist abzuändern wie folgt:

§11 hat zu lauten:

Die in der Kriegsgefangenschaft zugebrachte Zeit ist dem aktiven Militärkriegsdienste bei der Bemessung der Pension gleichzuhalten.

Dieses Gesetz tritt mit dem Tage seiner Kundmachung in Kraft.

Mit der Durchführung wird die Gesamtregierung betraut.

Nach § 1 des Gesetzes vom 23. Juli 1919, Slg. d. G. u. V. Nr, 457, rücken Zivilstaatsbeamte, die sich am 1. November 1918 im aktiven Dienste befanden, für jedes Kalenderjahr, in welchem sie wenigstens 6 Monate im aktiven Dienste standen oder Militärdienst geleistet haben, um ein halbes Jahr früher in höhere Bezüge. Punkt 2 desselben §, sagt weiter, daß diese Halbjahre auch für Bemessung der Ruhegenüsse eingerechnet werden, wofern nicht schon der Anspruch auf Einrechnung eines ganzen Jahres aus dem Grunde der Militärdienstleistung besteht.

Ein solcher Anspruch ist weiter vorhanden nach dem Gesetze vom 27. Dezember 1875, R. G. Bl. Nr. 158. Nach § 10 dieses Gesetzes und nach Verordnung vom 10. Dezember 1915, Zahl 362, hiezu, ist jenen Personen, welche während des Krieges aktiv gedient haben, bei Bemessung der Pension für jedes Kalenderjahr, in dem sie mindestens 3 Monate aktiv waren, stets ein ganzes Jahr als Kriegsjahr anzurechnen,

Alle Zivilangestellten, auch wenn sie nicht eingerückt waren, erhalten also nach dem Gesetze Nr. 457 für jedes Jahr der Zeit 1914-1918 ein halbes Jahr für Vorrückung und Pension eingerechnet.

Die Staatsangestellten, welche Kriegsdienste leisteten, haben aber nach dem Gesetze vom Jahre 1875 Anspruch auf ein ganzes Jahr für die Pension, sodaß sie demnach für jedes Jahr der Zeit 1914-1918 eingerechnet erhalten:

für die Vorrückung ein halbes Jahr,

für die Pension ein ganzes Jahr.

Leider wird nach dem 11 des zitierten Gesetzes vom Jahre 1875 aber solchen Personen, die in Gefangenschaft geraten sind, nur jenes Jahr als Kriegsjahr gezählt, in welchem sie in Gefangenschaft gerieten. Länger andauernde Gefangenschaft zählt für die Pension als einfache Dienstzeit. Das ist eine ungerechte Härte. Die gegenwärtigen Gesetzgeber haben wiederholt zum Ausdrucke gebracht, daß sie keinen Unterschied machen zwischen den im aktiven Dienst gestandenen und jenen, welche in Ausübung des Militärdienstes in Gefangenschaft gerieten. (Siehe Gesetz vom 7. April 1920, Slg. d. G. u. V. Nr. 230. Art. VI. 1: ťUnter Militärdienstzeit während des Krieges wird der im Kriege geleistete Militärdienst bis zum 28. Oktober 1918 oder die in Gefangenschaft zugebrachte Zeit verstanden.)

Der Meinung der Unterzeichneten nach ist die Kriegsgefangenschaft als ein Teil der aktiven Dienstleistung zu betrachten. Es erscheint daher die Erlassung eines Gesetzes, durch welches die Einrechnung der Kriegsdienstjahre auch auf die in Kriegsgefangenschaft Geratenen auszudehnen ist, außerordentlich erforderlich.

Zur Bedeckung der durch die Annahme dieses Gereztes entstehenden Mehrkosten werden Abstriche im Budget des Ministeriums für nationale Verteidigung empfohlen.

Wir unterlassen nicht, auch darauf hinzuweisen, daß die beantragte Änderung des Gesetzes vom 27. Dezember 1875, R. G. Bl. Nr. 158, betreffend die Militärversorgung der Personen des k. k. Heeres, der k. k. Kriegsmarine und der k. k. Landwehr, eine Regelung schüfe, wie sie in besonderem in Deutschland schon besteht:

Nach dem Runderlaß des Preußischen Finanzministers vom 18. 7. 192r - I. D. 1. 1625IV (Preuß. Besoldungs-Blatt Seite 27 ff.) ist die Anrechnung von Kriegsjahren in der Kriegsgefangenschaft begründet, wenn die Beamten in der Kriegsgefangenschaft besonderen Gefahren für Leben und Gesundheit ausgesetzt gewesen sind. Diese besondere Gefährdung wird ohne weiteres angenommen, wenn der Beamte nach seinen Angaben in Kriegsgefangenenlagern untergebracht gewesen ist. Wenn die besonderen Gefahren für Leben und Gesundheit - also auch Aufenthalt in einem Kriegsgefangenenlager - an einem Tage eines Kalenderjahres vorgelegen haben, ist bereits die Anrechnung eines ganzen Kalenderjahres begründet. Um hiernach die Berechnung der anzurechnenden Kriegsjahre durchführen zu können, ist eine genaue Angabe der in Kriegsgefangenenlagern verbrachten Zeiten unbedingt erforderlich.

In formaler Beziehung wird beantragt, den Antrag dem sozialpolitischen und Budgetausschusse zur Berichterstattung in möglichst kurzer Zeit zuzuweisen.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 27. prosince 1875, č. 158 ř. z. se mění takto:

§ 11 zní:

Doba ztrávená ve válečném zajetí při vyměřování odpočivného se staví na roveň činné vojenské službě za války.

Zákon.nabývá účinnosti dnem vphlášení. Jeho provedením se pověřuje vláda.

Podle § 1 zákona ze dne 23. července 1919, č. 57 Sb. z. a n., postupují civilní státní úřednici, kteří dne 1. listopadu 1918 konali činnou službu za každý kalendářní rok, v němž aspoň 6 měsíců konali činnou službu nebo vojenskou službu, o půl roku dříve do vyšších služebních požitků. Bod 2 téhož paragrafu praví dále, že se tato půlletí připočítávají též pro vyměření pensijních požitků, ač-li nepřísluší již nárok na započtení celého roku z důvodu služby vojenské.

Stejný nárok přísluší podle zákona ze dne 27. prosince 1875, č. 158 ř. z. Podle 10 tohoto zákona a podle nařízení k němu ze dne 10, prosince 1915, č. 362, jest oněm osobám, které za války činně sloužily, při vyměřování pense za každý kalendářní rok, v němž sloužily činně aspoň 3 měsíce, vždy započísti celý rok jako válečný rok.

Všem civilním zaměstnancům, i když nenastoupili vojenské služby, započte se tedy podle zákona č. 57 za každý rok doby 1914-1918 půl roku do postupu a do pense.

Státní zaměstnanci, kteří konali válečné služby, mají však podle zákona z roku 1875 nárok na celý rok do pense, takže se jim tedy za každý rok doby 1914-1918 započte:

do postupu půl roku,

do pense celý rok.

Bohužel se však podle 11 uvedeného zákona z roku 1875 osobám, které se dostaly do zajetí, počítá jako válečný rok jen onen rok, v němž se dostaly do zajetí. Déle trvající zajetí se počítá do pense jako jednoduchá služební doba. To jest nespravedlivá krutost. Nynější zákonodárci několikráte projevili, že nečiní rozdílu mezi těmi, kdož konali činnou službu, a těmi, kdož konajíce vojenskou službu upadli do zajetí. Viz zákon ze dne 7. dubna 1920, č. 230 Sb. z. a n., čl. VI., 1.: ťVálečnou vojenskou službou rozumí se služba vojenská až do 28. října 1918 konaná nebo v zajetí ztrávená.Ť

Podle mínění podepsaných dlužno na válečné zajetí pohlížeti jako na část činné služby. Jest tedy zvláště naléhavé, aby byl vydán zákon, jímž by se započítání válečných let rozšířilo také na ty, kdož upadli do válečného zajetí.

K úhradě vyšších výdajů, jež povstanou, bude-li tento návrh přijat, se doporučují škrty v rozpočtu ministerstva národní obrany.

Poukazujeme také na to, že navrženou změnou zákona ze dne 27. prosince 1875, č. 158 ř. z. o vojenském zaopatření osob c. k. vojska, c. k. válečného loďstva a c. k. obrany zemské, byla by provedena úprava, jak ji mají zvláště již v Německu.

Podle oběžníku pruského ministra financí ze dn.e 18. července 192 - I. D. 1. 1525 IV (ťPreuss. BesoldungsblattftŤ str. 247 a násl.) jest započítání válečných let ve válečném zajetí odůvodněno, byli-li úředníci ve válečném zajetí vydáni všanc zvláštnímu nebezpečí života a zdraví. Bez dalšího zkoumání se toto zvláštní nebezpečí předpokládá, když úředník podle svých údajů byl ubytován v zajateckých táborech. Hrozilo-li zvláštní nebezpečí pro život a zdraví - tedy také pobyt v zajateckém táboře-jen jednoho dne kalendářního roku, jest tím odůvodněno započtení celého kalendářního roku. Aby bylo tedy lze provésti propočítání válečných let, která mají býti započtena, jest rozhodně nutno, aby byl přesně uveden čas ztrávený v zajateckých táborech.

Po stránce formální se navrhuje, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému a rozpočtovému, aby co nejdříve podaly zprávu.