Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Původní znění.

In Ostböhmen, besonders in den Bezirken Grulich Rokitnitz und Senftenberg leben eine große Reihe von Vorfahren nach gefallenen und gestorbenen Soldaten und gestorbenen Invaliden welche die An meldung auf eine Vorfahrenrente aus Unkenutus des Gesetzes verspätet einge bracht haben und deswegen ausnahmslos vom Landesamte für Kriegsbeschädigten fürsorge bezüglich ihrer Renten abgewiesen wurden Von demselben Schicksal wurde aus demselben Grunde eine Reihe von Kriegswitwen betroffen Es handelt sich um die Ärmsten der Armen, um sehr alte Leute. auch mehr als 80jährige die meist krank und völlig mittellos also dem bittersten Elend preisgegeben sind. Die Heimatgemenden der Betroffenen sind meistens so arm daß sie keine Aushilfen leisten können Die Betroffenen sind da her als die ärmsten aller Kriegsopfer zu betrachten Eine Reihe von Interventionen beim Ministerium für soziale Fürsorge und von Gnadengesuchen beim Herrn Staatspräsidenten waren vergeblich Durch den Erlaß vom 4 Dezember 1925 Z 535505 I-25 wurden vom Ministerium für soziale Fürsorge zwar außerordentliche periodische Unterstützungen für Vorfahren welche die Anmeldungsfrist versäumt haben aus dem Ertrag der ersten staatlichen Wohltätigkeitslotterie gewährt doch rechen diese dürftigen Gnadengaben zur wirklichen Linderung des übergroßen Elends bei weitem nicht aus.

Hier kann eine wirksame Abhilfe, die durch die Gebote der Menschlichkeit bei gründet ist nur dadurch geschaffen wer den daß das Ministerium ausnahmslos allen in der obigen Art betroffenen Personen die Folgen der verspäteten Anmeldung nachsieht und ihnen die Vorfahren bezw Witwenrenten in vollen Ausmaß gewährt.

Es sei auf eine Reihe besonders berücksichtigenswerter Fälle verwiesen für die bis jetzt eine ausreichende Unterstützung nicht durchgesetzt werden konnte.

In Wichstadtl Nr 72 lebt die hochbetagte Witwe Marie Pietsch die ihren Erhalter und einzigen Sohn Johann im Krieg verloren hat und weil sie aus Unkenntnis des Gesetzes das Ansuchen erst im August 1925 eingebracht hat vom Landesamt für Kriegsbeschädigtenfürsorge in Prag durch Entscheidung vom 29. August 1925 Z 230659-I-25 E Z. 560216 abgewiesen wurde. Diese Witwe begründet ihr An suchen um gnadenweise Zuerkennung der Vorfahrenrente in folgender ergreifender Weise: ťMein Sohn Johann Pietsch lebte mit mir im gemeinsamen Haushalte und unterstützte mich Er wollte mein Alter sorgenfrei gestalten und mich wenn ich nicht mehr konnte ganz erhalten. Nun bin ich alt und krank geworden und kann nicht mehr arbeiten. Mein guter Sohn aber ist im Kriege gefallen. Meine Not ist groß ich besitze gar kein Vermögen als einige alte Kleider. Ich muß manchen Abend hungrig zu Bette gehen. Ich habe vergessen für her ein Ansuchen um Vorfahrenrente zu stellen da ich das Gesetz nicht kannte lesen und schreiben kann ich auch nicht mehr ordentlich sodaß ich die Gesetze nicht kennen lernen konnte Für diesen Fehler muß ich nun büßen daß ich im Alter ohne jede Hilfe zugrunde gehen muß Die Gemeinde Wichstadtl ist arm und kann mich nicht unterstützen.Ť

Josefa Rotter, Niederullersdorf Nr 143 bei Grulich G Z des Landesamtes 16. Juli 1925 č j. 158.607/25-I ev. č 404.722. Erledigung des Ministeriums für soziale Fürsorge Z. 43608/V/2-25 vom 1 Oktober 1925 Erlaß der Kanzlei des Präsidenten der Republik vom 8. August 1925 Č R 21279/25. Die Frau ist 85 Jahre alt sie kann nicht lesen und schreiben und hat deswegen das Gesetz nicht kennen gelernt Sie ist eine Bettlerin und lebt von Almosen guter Leute. ihr Sohn ist gefallen.

Wenzel Veith Obererlitz 92 Grulich G. Z. des Landesamtes 221.681 I-25. ist erblindet und 69 Jahre alt seine Frau ist 79 Jahre er erhält die Rente doch die Frau nicht, er hatte fristgerecht angesucht und meinte für die Frau genüge dieses An suchen auch.

Marie Güttler Niederheidisch 116 Bez. Grulich G. Z des Landesamtes 227.84925 ist ganz arm und arbeitsunfähig. Der verstorbene Gatte erhielt Vorfahrenrente sie aber bekommt keine Der verstorbene Mann hatte wohl fristgerecht angesucht doch vergessen, den Namen seiner Frau ausdrücklich anzuführen.

Emil Kromp Obermohrau Nr. 86 Bezirk Grulich schreibt in seinem Gnadengesuch an den Präsidenten der Republik: ťIch bin 67 Jahre alt und kann weder lesen noch schreiben. Die Kriegsbeschädigtengesetze konnte ich deshalb nicht kennen lernen. Als ich in meiner Not einmal zu einem Amte kam erfuhr ich erst daß ich Anspruch auf Vorfahrenrente erheben könnte Nun tat ich es wohl aber es war bereits zu spät. Ich bin vollständig er werbsunfähig ich bin gebrechlich und auf das linke Bein lahm. Arbeiten kann ich nicht mehr Die Gemeinde Groß-Mohrau ist so arm daß sie mich nicht unterstützen kann Die Zukunft steht schwarz vor mir. Was soll ich machen damit ich nicht Hungers sterben muß? Betteln gehen will ich nicht Wie mein gefallener Sohn bei mir war ging es mir gut denn er sorgte für mich Nun ist die Stütze meines Alters für den Staat geopfert Ich bin in der größten Not und bitte nochmals um gütige gnadenweise Zuerkennung der Vorfahrenrente.Ť

Anna Krobath, Grulich 59 G. Z. des Landesamtes 187.822/25-406.623 Diese Frau hat verspätet angesucht.

Ferdinand Stumpf, Oberlipka 67, Grulich G Z des Landesamtes 262283/25346814. Im Jahre 1925 angesucht. Johann Weiser Niederheidisch bei Grulich hat erst ein Gnadengesuch eingebracht beim Landesamt hat er noch nicht angesucht.

Anna Bergmann Witwe. Oberullersdorf Nr 23 bei Grulich G Z. des Bezirksamtes Hohenmauth 12.48224 G Z. des Landesamtes Prag 25. November 1924 G. Z 594158/24. Ev Z 208.515. Diese Witwe hat ihren Mann 1923 verloren er starb an den Kriegsfolgen Sie suchte nach 1 Jahre und 4 Wochen um die Witwen und Waisenrente an und hat deshalb die Frist um 4 Wochen versäumt weil sie niemand in formiert hat Sie ist ganz arm und hat sechs unmündige kränkliche Kinder.

Das sind nur einige Beispiele von vielen In den Dorfgemeinden des Bezirkes Gru lich allein leben noch 60-70 Vorfahren Vollwaisen Witwen welche bis heute keine Rente erhalten Sie haben aus Sprachenunkenntnis und aus Unkenntnis des Gesetzes entweder noch gar nicht oder erst nach dem 31 Dezember 1923 angesucht also die Frist versäumt. Es sind gerade die Ärmsten und oft solche die nicht lesen und schreiben können Es geht nicht an, daß der Staat wegen eines formalen Fehlers sich seiner Verpflichtung den Kriegs opfern zu helfen entzieht.

Mit Rücksicht auf das ungeheure Elend dieser armen Leute stellen die Gefertigten den Antrag: Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:

Das Ministerium für soziale Fürsorge möge unverzüglich alle Fälle von Vorfahren, Witwen und Vollwaisen erheben die aus Unkenntnis des Gesetzes die Anmeldung um Zuerkennung der Renten verspätet eingebracht haben, diese so behandeln, als ob sie ihre Anmeldung rechtzeitig eingebracht hätten und ihnen ihre Renten im vollen Ausmaß zuerkennen.

Ve východních Čechách, zvláště v okrese králickém, rokytnickém a žamberském žije mnoho předků padlých a zemřelých vojínů a zemřelých invalidů kteří neznajíce zákona, nepřihlásili se o důchod předků a jež proto zemský úřad pro péči o válečné poškozence pokud šlo o jejich důchody, bez výjimky odmítl. Týž osud postihl z téhož důvodu mnoho válečných vdov. Jde o nejchudší z chudých, o velice staré lidi, také přes 80 let staré, kteří jsou většinou ne mocní a nemajetní a tedy vydáni na pospas nejtrpčí nouzi. Domovské obce postižených jsou většinou tak chudé že jim nemohou poskytovati podpory. Postiženě lze tedy považovati za nejubožejší oběti války. Četná zakročení u ministerstva sociální péče a četně žádosti o milost, podané panu presidentovi státu vyzněly na prázdno. Výnosem ze dne 4. prosince 1925 č. 53550/5 I-25 poskytlo sice ministerstvo sociální péče mimořádné periodické podpory z výnosu první státní dobročinně loterie předkům, kteří zmeškali lhůtu k přihlášce, ale tyto skrovně dary z milosti daleko nestačí, aby příliš veliká nouze byla skutečně zmírněna.

Zde lze tomu účinně odpomoci, jak to jest příkazem lidskosti jen tím, že ministerstvo všem osobám bez výjimky postiženým tak, jak bylo výše uvedeno, promine následky zpožděně přihlášky a poskytne jim v plné míře důchod předků neb vdovský.

Budiž poukázáno na několik případů, zasluhujících zvláštní pozornosti, pro něž dosud nebylo lze vymoci vydatnou podporu.

V Mládkově č. 72 žije stará vdova Marie Pietschová jež ve válce ztratila svého jediného syna Jana, který ji vydržoval a poněvadž neznajíc zákona podala žádost teprve v srpnu 1925, byla odmítnuta výnosem pražského zemského úřadu pro péči o válečné poškozence ze dne 28. srpna 1925, číslo 230659-I-25. E, číslo 560216. Tato vdova odůvodňuje svou žádost aby jí byl z milosti přiznán důchod předků, tímto dojímavým způsobem: ťMůj syn Jan Pietsch žil se mnou ve společné domácnosti a podporoval mne. Chtěl, abych měla bezstarostné stáří a chtěl mne úplně vydržovati, až bych již nemohla vydělávati. Nyní jsem ze stára a onemocněla a nemohu více pracovati. Můj dobrý syn však padl za války. Moje bída jest veliká nemám vůbec majetku jen něco starých šatů. Mnohého večera musím jíti spát s hladem. Zapomněla jsem dříve podati žádost o důchod předků, poněvadž jsem neznala zákona, neumím také již řádně čísti a psáti, takže jsem se nemohla obeznámiti se zákony. Za tuto chybu musím nyní pykati tím, že ve stáří musím bez pomoci zahynouti. Obec mladkovská jest chudá a nemůže mne podporovati.Ť

Josefina Rotterová u Dolních Boříkovic č. 143, u Králík, vyřízení zemského úřadu ze dne 16. července 1925 č. j. 158607/25-I ev. č, 404722, vyřízení ministerstva sociální péče č. 43608/V/2-25 ze dne 1. října 1925, výnos kanceláře presidenta republiky ze dne 8 září 1925, č. Č. R. 2127925. Tato žena jest 85letá neumí čísti ani psáti a proto nezná zákona. Jest to žebračka a žije z almužen dobrých lidí, její syn padl.

Václav Veith, Horní Orlice č. 92, okres Králíky, č. j zemského úřadu 221681/I-25 jest slepý a 69letý jeho žena jest 79letá. On dostává důchod ale žena nikoliv, on podal žádost v předepsané lhůtě a domníval se že pro ženu tato žádost také stačí.

Marie Güttlerová Dolní Hedeč č. 116, okres Králíky, č. j. zemsk. úřadu 227849/25 jest zcela chudá a neschopná práce. Zemřelý manžel dostával důchod předků ona však nikoliv Její nebožtík manžel zažádal sice včas ale zapomněl výslovně uvésti jméno své ženy.

Emil Kromp, Horní Morava č. 86, okres Králíky, píše ve své žádosti o milost po daně presidentu republiky: ťJsem 67letý a neumím čísti ani psáti. Proto jsem se nemohl obeznámiti se zákony o válečných poskozencích. Když jsem ve svě nouzi jed nou přisel k úřadu, teprve jsem se dověděl že bych mohl uplatniti nárok na důchod předků. Pak jsem to ovsem učinil, ale bylo již pozdě. Jsem naprosto nezpůsobilý k vý délku, mrzák a chromý na levou nohu. Nemohu již pracovati. Obec Horní Morava jest tak chudá, že mne nemůže podporovati. Očekává mne smutná budoucnost. Co mám dělati, abych neumřel hlady? Nechci jíti žebrati. Dokud byl u mne můj padlý syn, vedlo se mi dobře, neboť se o mne staral. Nyní byla opora mého stáří obětována pro stát. Jsem ve veliké bídě a prosím ještě jednou, aby mi byl z milosti laskavě při znán důchod předků.Ť

Anna Krobathová Králíky č. 59, č. j. zemského úřadu 187822/25-406623. Tato žena podala žádost pozdě.

Ferdinand Stumpf, Horní Lipka č. 67, okres Králíky, č. j. zemského úřadu 262283/ 25-346814. Podal žádost roku 1925.

Jan Weiser Dolní Hedeč u Králík podal teprve žádost o milost, u zemského úřadu ještě žádosti nepodal.

Anna Bergmannová, vdova Horní Boříkovice č. 23 u Králík, č. j. vysokomýtského okresního úřadu 1248224, č. j. pražské ho zemského úřadu ze dne 25. listopadu 1924, 59415824 ev č. 208515. Tato vdova ztratila svého muže v roce 1923, zemřel následkem válečných útrap. Po 1 roku a 4 týdnech podala žádost o důchod vdovský a sirotčí a tedy promeškala lhůtu o 4 týdny poněvadž ji nikdo nepoučil. Jest úplně chudá a má šest nedospělých churavých dětí.

To jest několik příkladů z mnoha. Jen v obcích okresu králického žije ještě 60 až 70 předků, úplných sirotků a vdov, kteří do dneška nedostávají důchodu. Neznajíce jazyka a zákona buď nepodali žádosti vůbec nebo teprve po 31. prosinci 1923, promeškali tedy lhůtu. Jsou to právě ti nejchudší a často lidé, kteří neumějí čísti ani psáti. Není možno aby stát pro formální chybu vymknul se své povinnosti pomáhati obětem války.

Pro hroznou bídu těchto chudáků navrhují podepsaní:

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:

Ministerstvo sociální péče nechť bez prodlení vyšetří veškeré případy předků vdov a úplných sirotků kteří neznajíce zákona opožděně podali svou přihlášku o přiznání důchodu nechť s nimi naloží jakoby byli podali svou přihlášku včas a nechť jim přizná jejich důchody v plně výši.