Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

jímž se mění, případně doplňuje zákon ze dne 23. září 1919, c. 530 Sb. z. a n. o státním příspěvku vyživovacím a zákon ze dne 18. března 1921, c. 120 Sb. z. a n., kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 3. zákona ze dne 23. září 1919 č. 530 Sb. z a n o státním příspěvku vyživovacím mění se takto:

Státní vyživovací příspěvek činí pro osobu a den podle toho. kde měla svoje řádné bydliště v době, ve které vznikl nárok na tento příspěvek:

1. v Praze, Karlíně Smíchově, Žižkově Král. Vinohradech, Nuslích, Vršovicích Košířích a v Brně - v katastrální obci před sloučením se sousedními obcemi 5 Kč,

2. v místech, jež jsou zařazena do I. a II. stupně aktivních přídavků pro státní zřízence platných 4 Kč,

3. v ostatních místech republiky Československé - 3.80 Kč.

Osobám, které mají nárok na příspěvek vyživovací (§ 2) a jež s povolaným bezprostředně před jeho nastoupením činné služby vojenské žily ve společné domácnosti náleží vyživovací příspěvek v plné míře zákonné. Těm osobám, které domáhají se nároku na příspěvek vyživovací (§ 2) a které s povolaným před jeho nastoupením vojenské služby nežily ve společné domácnosti, ale byly závislé na podporách jim poskytovaných náleží vyživovací příspěvek ve výměře skutečně poskytovaných. podpor, nejvýše však do velikosti zákonné sazby za osobu a den

Byla-li výživa osoby tak oprávněné závislou na pracovním příjmu několika povolaných nesmí vyživovací příspěvek celkem přiznaný překročiti zákonnou sazbu pro osobu a den.

Oprávněným příslušníkům povolaného přiznaný vyživovací příspěvek nesmí přesahovati průměrnou mzdu nebo jinaký výdělek docílený jím v době posledních 3 měsíců.

Osoba, která samojediná žila s povolaným ve společné domácnosti a je k práci trvale úplně nezpůsobilou má nárok na dvojnásobný vyživovací příspěvek; úplná nezpůsobilost ku práci budiž prokázána vysvědčením úředního lékaře.

Rodinám jež mají právo na vojenské rodinné platy přísluší vyživovací příspěvek to!iko tou částkou která vyplývá po částce sumy těchto platů ze sumy vyživovacích příspěvků podle ustanovení tohoto zákona

§ 4 zák. ze dne 18. března 1921 č. 120 Sb. z. a n. se zrušuje a nárok na vyživovací příspěvek příslušníků rodin osob povolaných k činné službě vojenské či k vojenskému cvičení buď posuzován podle ustanovení zákona ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb. z. a n.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provésti jej ukládá se ministrům národní obrany sociální péče vnitra a financí.

Je sociální a státní povinností zabezpečiti rodiny osob povolaných k vojenské službě, jestliže je tím jejich výživa ohrožena. Povinnost má stát nejen v případě mobilisace, nýbrž i v případech povolání k činné službě vojenské nebo na vojenské cvičení.

Pro případ mobilisace upravuje udělování státního vyživovacího příspěvku zákon ze dne 23. září 1919 č 530 Sb z a n. Zaopatření příslušníků rodin povolaných k činné službě vojenské nebo ke cvičení ve zbrani upravuje zákon ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n.

Rakousko nemělo zákona o zaopatření osob odkázaných výživou na osoby povolané k činné službě vojenské ač vojenská služba byla tehdy dlouhá a těžká.

V tomto směru zákon československý ze dne 18. března 1918 c. 120 Sb. z. a n. je pokrokem.

Avšak tento zákon upravuje tuto živou a naléhavou potřebu zaopatřiti rodiny narukovaných jichž výživa je ohrožena, způsobem velmi nedostatečným. Přejímá sazby podpory ze zákona 530/1919, které činí 2.20 Kč event. 2 Kč a 1.80 Kč, tedy částky naprosto nedostatečné za které nedá se opatřit ani nejnutnější výživa.

Podle § 4. zákona 120/1921 požaduje se k uplatnění nároků na vyživovací příspěvek nezpůsobilost výdělku. Praktikováním tohoto ustanovení byl zákon úplně znehodnocen. Úřady žádají lékařsky zjištěnou 75%ní nezpůsobilost ke práci a nebéřou ohledu ani na to že v místě není příležitost k práci, ani na nutnost pečovati o nedospělé děti a jiné okolnosti, které zabraňují věnovati se výdělečné práci. Řízení je zde zdlouhavé a tak rodiny četných narukovaných trpí krutou nouzi, neboť mnohý poslední peníz musí si vzíti sebou na vojnu.

Tento stav je neudržitelný a jej odstraniti je úkolem navrhovaného zákona.

Napříště vyživovací příspěvek má obnášeti 5 Kč eventuelně 4 Kč a 3.80 Kč na osobu a úhrnná jeho výše vázána je průměrem mzdy narukovaného v posledních třech měsících.

Náklady, spojené s provedením tohoto zákona v r. 1926 buďtež hrazeny úsporami v rozpočtu ministerstva národní obrany. Pro léta příští buď náklad zařazen do rozpočtu tohoto ministerstva. V ohledu formálním navrhujeme aby návrh tento přikázán byl v obou sněmovnách výboru rozpočtovému a brannému.