Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Převod pohledávek z úsporných vkladů, ze šekových účtů, a z účtů v hotovosti u poštovní spořitelny ve Vídni na československý přejímací ústav provede se podle ustanovení, obsažených v úmluvě a dodatečné dohodě o poštovní spořitelně ve Vídni, sjednaných v Římě dne 6. dubna 1922 a 23. února 1925; tato ustanovení, pokud upravují látku, vyhrazenou zákonodárství Československé republiky, mají moc zákona.

(2) Osoby fysické a právnické, jichž se týče, jsou povinny dbáti ustanovení zmíněné úmluvy a dodatečné dohody, jakož i předpisů k jejich provedení podle tohoto zákona vydaných, ježto by je jinak stihly újmy v úmluvě vyznačené.

(1) Přejímacím ústavem ku provedení úkonů z úmluvy a dodatečné dohody o poštovní spořitelně ve Vídni vyplývajících (čl. 1., odst. 3. úmluvy) ustanovuje se Poštovní úřad šekový v Praze, který podle ustanovení úmluvy a dodatečné dohody převezme od poštovní spořitelny ve Vídni celý československý podíl na úhradách a aktivech do svého vlastnictví.

(2) Poštovní úřad šekový je povinen z převzatých úhrad uspokojiti rovnoměrně podle ustanovení § 4 tohoto zákona oprávněné pohledávky naň převedené.

(3) Poštovní úřad šekový je oprávněn k uhrazení výloh, prováděním těchto úkonů vzešlých, vybírati přiměřený manipulační poplatek, jehož výši určí ministr pošt a telegrafů v dohodě s ministrem financí. Tento poplatek vybere se srážkou s pohledávek.

(1) Pohledávka poštovní spořitelny ve Vídni za československou poštovní správou (bod 1. čl. 9. úmluvy a čl. II. dodatečné dohody) je splatna plnou jmenovitou hodnotou v korunách československých.

(2) Převzaté titry nezajištěného předválečného dluhu rakouského budou pojaty do československého územního bloku.

(3) Převzaté titry zajištěného předválečného dluhu rakouského přemění se na koruny československé podle ustanovení čl. 203, č. 1. mír. sml. St. Germainské č. 507/1921 Sb. z. a n., přihlížejíc ku příslušnému rozhodnutí Reparační komise o rozdělení předválečných dluhů.

(4) Do úhrady budou titry nezajištěného a zajištěného předválečného dluhu rakouského a ostatní cenné papíry v příloze k úmluvě vyjmenované, dále pohledávky (dluhopisy), znějící na cizí měny (čl. 9., bod 5. úmluvy, čl. I. bod A dodatečné dohody) započítány v korunách československých kursem, který ustanoví ministr financí v dohodě s ministrem pošt a telegrafů, přihlížeje k jejich tržní hodnotě. Peníz 6 miliard rakouských korun (čl. II., bod 6., dodatečné dohody) započítá se do úhrady ve smyslu ustanovení čl. I., odst. B dodatečné dohody v korunách československých podle středního směnného kursu (šek) československé koruny ze dne 1. prosince 1924 na vídeňské burse.

(5) Převzaté lombardní pohledávky poštovná spořitelny ve Vídni za československými státními příslušníky (bod 3. čl. 9. úmluvy a čl. II. dodatečné dohody) jsou splatny takto:

a) Pokud dlužníci mají v den účinnosti tohoto zákona bydliště (sídlo, čl. 2., odst. 3. úmluvy) na území Československé republiky anebo mimo území bývalého mocnářství Rakousko-uherského, splatí lombardní dluh v korunách československých, při čemž se počítá 1 koruna československá za 1 korunu rakousko-uherskou.

b) Dlužníci, kteří mají bydliště (sídlo) na území bývalého mocnářství Rakousko-uherského mimo území Československé republiky, republiky Rakouské, dále mimo území připojené Italii a Polsku, splatí lombardní dluh ve měně státu svého bydliště (sídla) podle měnových předpisů, platných ve státě jejich bydliště pro pohledávky příslušníků tohoto státu, kteří tam mají svoje bydliště (sídlo);

c) Dlužníci, mající bydliště (sídlo) na území připojeném Italii, zaplatí za každou korunu rakousko-uherskou u dluhu do 8. listopadu 1918 vzniklého 0.568 liry italské, u dluhu pak po tomto dni vzniklého jednu korunu československou.

d) Dlužníci, kteří mají bydliště (sídlo) na území připojeném Polsku, zaplatí svoje lombardní dluhy stejnou měrou, kterou jsou podle měnových předpisů polských povinni platiti věřitelům polským.

(6) Pohledávky Poštovnímu úřadu šekovému takto splacené započítají se do úhrady.

(1) Pohledávky za poštovní spořitelnou ve Vídni (§ 1. zák.), které podle ustanovení úmluvy a dodatečné dohody budou převedeny na československý přejímající ústav a které dosud zněly na koruny rakousko-uherské, jsou splatny v korunách československých až do výše celkové úhrady, kterou Poštovní úřad šekový obdrží od poštovní spořitelny ve Vídni k uspokojení pohledávek.

(2) Podíl na každou rakousko-uherskou korunu vypadající, určí závazně ministr financí v dohodě s ministrem pošt a telegrafů podle poměru úhrnu převedených pohledávek k celkové úhradě, vyjádřené v korunách československých po rozumu § 3. tohoto zákona a vyhlásí jej ve Sbírce zákonů a nařízení.

(3) Majitelé převedených pohledávek mají právo žádati uspokojení těchto svých pohledávek jedině na Poštovním úřadě šekovém a to výhradně v rámci zmíněných úhrad a podle ustanovení tohoto zákona.

(1) Převedené pohledávky ze vkladů úsporných a šekových budou oprávněným osobám připsány k dobru u Poštovního úřadu šekového v Praze částkou, vypočtenou podle ustanovení § 4, tohoto zákona. Ode dne připsání budou zúročeny pohledávky ze vkladů úsporných 3% a pohledávky ze vkladů šekových podle platných předpisů československých.

(2) Převedené pohledávky z účtů v hotovosti, vypočtené podle § 4. tohoto zákona budou po převzetí příslušných deposit hotově vyplaceny; má-li však majitel takové pohledávky též pohledávku z úsporných vkladů, bude pohledávka z účtu v hotovosti připsaná k jeho pohledávce z úsporných vkladů a rovněž 3% zúročena.

(1) Provedením úmluvy bude rozluka poštovní spořitelny rakouské skončena za podmínek v úmluvě a dodatečné dohodě vyznačených.

(2) Majitelé pohledávek, které podle ustanovení této úmluvy a dodatečné dohody nebudou převedeny na československý přejímací ústav, nemají nižádných nároků ani vůči tomuto ústavu ani vůči československé republice.

Zákon tento nabývá účinnosti současně s úmluvou a dodatečnou dohodou v § 1. tohoto zákona zmíněnými; provede jej ministr financí v dohodě s ministrem pošt a telegrafů.

Zákon, jehož osnovu zde vláda podává, spočívá na zásadách a podkladech zcela obdobných oněm, na nichž jest založen zákon č. 148/1924 Sb. z. a n, o poštovní spořitelně uherské. Vláda může zde tudíž v podstatě opakovati obsah důvodové zprávy k vládnímu návrhu č. 4415/1924 poslanecké sněmovny.

Provedení úmluvy a dodatečné dohody o poštovní spořitelně vídeňské, podepsaných v Římě dne 6. dubna 1922 a 23. února 1925, které vláda současně předložila Národnímu shromáždění k ústavnímu schválení, vyžaduje si některých ustanovení, jež dotýkají se platných zákonných předpisů československých (valutový zákon č. 187/19 Sb. z. a. n., a jím recipované vládní nařízení č. 167/19 Sb. z. a n.) zasahujíce též práv a povinností osob fysických a právnických, pro které mají míti zákonnou platnost.

Valutová úprava této předlohy vymyká se z rámce zmocňovacího zákona ze dne 30. června 1922, č. 207 Sb, z. a n., o způsobu vyrovnání pohledávek vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a cizími. Rovněž nevztahují se na tuto úmluvu a dodatečnou dohodu ustanovení úmluvy s Rakouskem ze dne 18. června 1924 o úpravě starokorunových závazků (srov. čl. 7b zmíněné úmluvy, vládní návrhy č. 5083 a 5084 posl. sněmovny z r. 1925), ježto osoby mající bydliště (sídlo) na území republiky Rakouské jsou z ustanovení úmluvy o poštovní spořitelně rakouské vyloučeny.

Proto považuje vláda za nutné, aby provedení úmluv bylo řešeno zvláštním zákonem, jehož osnovu tímto předkládá.

Zákon tento (§ 1) propůjčuje především ustanovením úmluvy a dodatečné dohody, pokud upravují látku vyhrazenou československému zákonodárství, moc zákona. Dále stanoví, že převod pohledávek a deposit bude proveden podle podrobných ustanovení úmluvy a dodatečné dohody jakož i že osoby fysické a právnické jsou povinny těchto ustanovení dbáti. Kdo by těchto ustanovení nedbal, toho stihnou následky v úmluvě vyznačené. Nepřihlásí-li někdo na př. pohledávky ve lhůtě, jež bude vyhláškou stanovena, zůstane pohledávka ta u poštovní spořitelny vídeňské. Kdo nepožádá včas za převod deposit, není účasten výhod této úmluvy atd.

Přejímacím ústavem ku provedení úkonů v úmluvě vyznačených ustanovuje se Poštovní úřad šekový v Praze, který převezme od poštovní spořitelny vídeňské do svého vlastnictví všecky úhrady a všecka aktíva československé republice vyhrazená, za to ale též výhradnou povinnost uspokojiti z nich pohledávky do československého bloku pojaté a jím (úřadem) převzaté.

Poněvadž prováděním úmluvy, soupisem, převodem aktiv, deposit atd. vzejdou Poštovnímu úřadu šekovému značné výlohy, bude úřad ten oprávněn vybírati přiměřené manipulační poplatky, což se provede srážkou z pohledávek. Výši výloh těchto není možno již nyní stanoviti, ježto není dosud známo množství položek, které bude nutno zpracovati. Proto ustanoví poplatek manipulační později ministr pošt a telegrafů v dohodě s ministrem financí, přihlížeje k výši výloh.

Podstatnou částí úhrady, kterou poštovní spořitelna vídeňská poskytuje československému přejímacímu ústavu, jsou t. zv. předválečné renty, t. j. titry rakouského předválečného nezajištěného dluhu v jmenovité hodnotě 475 milionů korun; dále titry zajištěného rakouského předválečného dluhu a jiné předválečné zajištěné dluhopisy uvedené v příloze k úmluvě v úhrnné částce 16,512.460 K.

Dalšími složkami úhrady jsou: pohledávka poštovní spořitelny vídeňské za československou poštovní správou (asi 40 milionů K) a za československými lombardními dlužníky, kteří mají bydliště (sídlo) mimo území republiky Rakouské (asi 5 milionů K). Všecky jmenované úhrady znějí na staré rakousko-uherské koruny.

Aby mohly býti co nejlépe uspokojeny pohledávky z úsporných vkladů, šekových účtů a z účtů v hotovosti, je nutno tyto úhrady přeměniti na koruny československé.

Budou tedy renty pojaty do československého rentového bloku - rakouská vláda dala souhlas, aby se tak stalo ihned, t. j. již před ratifikací úmluvy a dohady, italská vláda pak to oznámila Reparační komisi - a budou přeměněny na jmenovitou hodnotu 475 milionů Kč.

Titry zajištěného předválečného dluhu rakouského přemění se na Kč bud plnou jmenovitou hodnotou anebo částí odpovídající rozhodnutí Reparační komise o rozdělení zajištěných předválečných dluhů rakouských podle toho, běží-li dráha zcela nebo jen z části po československém území. Ostatní zajištěné cenné papíry jsou československé komunální, meliorační a pod. dluhopisy, splatné v Kč.

Poštovní úřad šekový převezme předválečné renty, titry zajištěného dluhu a jiné cenné papíry, dále cizozemské valuty, resp. rakouské náhradní dluhopisy do svého vlastnictví a dá za to ve prospěch úhrady k disposici takovou částku v Kč, jež bude odpovídati stanovené ceně těchto cenných papírů. Kurs jejich určí ministr financí v dohodě s ministrem pošt a telegrafů, přihlížeje k jejich tržní hodnotě.

Peníz 6 miliard rak. korun započte se do úhrady v československých korunách týmž kursem, podle kterého jej vyplatí poštovní spořitelna vídeňská Poštovnímu úřadu šekovému. Tímto přepočítacím kursem bude padle čl. 19 bod B, dodatečné dohody střední směnný kurs československé koruny (devisa Praha) na vídeňské burse dne 1. prosince 1924.

Dluh československé poštovní správy vůči poštovní spořitelně rakouské splatí československé ministerstvo pošt a telegrafů Poštovnímu úřadu šekovému v korunách československých v relaci 1:1.

Lombardní pohledávky, podle bodu 3. článku 9. úmluvy a článku II. dodatečné dohody postoupené, jsou splatny rovněž v korunách československých v relaci 1:1, pokud lombardní dlužníci (příslušníci českoslovenští) mají v den účinnosti navrhovaného zákona bydliště (sídlo) na území československém a v t. zv. staré cizině.

Pokud jde o dlužníky bydlící na území československém, je požadavek placení v Kč odůvodněn nejen právně, nýbrž i hospodářsky; právně proto, že měnový zákon československý č. 187/19 Sb. z, a n. přešel k československé měně ze společné rakouskouherské měny v poměru 1:1, hospodářsky proto, že subjekt, který zúčastnil se hospodářského vývoje v právě naznačeném poměru, nemůže pociťovati nijakého zatížení neb zhoršení svých hospodářských poměrů, když v témže poměru platí své staré dluhy. Platí-li to ale o dlužníku bydlícím na území československém, nelze dopustiti úchylky pro starou cizinu, do které československý dlužník jest povinen platiti za staré koruny korunu československou v poměru 1:1.

Při pobočkách peněžních ústavů a podniků všeho druhu, správ statků atd., rozumí se podle čl. 2., odst. 3. úmluvy o poštovní spořitelně rakouské "sídlem" místo provozovny.

Pokud mají dlužníci (českoslovenští příslušníci) bydliště (sídlo) na území bývalé říše Rakousko-uherské, kde platila korunová měna rakousko-uherská (vyjma Italii a území připojené Polsku), považuje se za vhodné, aby lombardní dluhy by byly placeny podle měnových předpisů státu, v němž má nyní dlužník bydliště (sídlo) a to pokud tam až do vymáhání lomb, pohledávek nebudou vydána ustanovení jiná, podle směnného kursu, v němž stát ten provedl první výměnu papírových korun rakousko-uherských na svou vlastní měnu, t. j. Maďarsko 1:1, Rumunsko 1:2, Jihoslovansko 1:4, budou-li však až do splácení dluhu vydána ustanovení jiná, podle těchto nových ustanovení.

Nelze totiž od československých příslušníků v těchto státech bydlících žádati ani více ani méně, nežli co jest podle tamních platných předpisů povinen platiti příslušníkům státu, v němž má bydliště (sídlo).

U dlužníků (československých státních příslušníků) majících bydliště (sídlo) na území, které z území býv. říše Rakousko-Uherské připadlo Italii, bylo použito zásad obsažených v československo-italské úmluvě finančně-právní, sjednané v Římě dne 23. března 1921, č. 132/1924 Sb. z. a n.

Pokud se týče československých dlužníků majících bydliště (sídlo) na ńzemí připojeném Polsku, poukazuje se na to, že polskými předpisy valorisačními byly pohledávky polských věřitelů zhodnoceny a podle úmluvy mezi Československou republikou a Polskem, podepsané ve Varšavě dne 23. dubna 1925, dosud ovšem neratifikované, bude zhodnocení toto platiti též pro pohledávky věřitelů československých za dlužníky polskými.

Se značnějším výtěžkem těchto postoupených lombardních pohledávek nelze počítati, ježto značná část dlužníků bude nezjistitelna a část pohledávek nedobytna.

Cenné papíry, na něž byla poskytnuta zápůjčka, propadají, nebyla-li zápůjčka splacena, podle platných ustanovení ve prospěch Poštovního úřadu šekového jakožto lombardního věřitele těchto pohledávek a nezaúčtují se do celkové úhrady, kterou má poskytnouti Poštovní úřad šekový.

Úhrady takto získané bude použito výhradně k uspokojení pohledávek osob fysických a právnických, které byly pojaty do československého národního bloku. Všechny pohledávky budou uspokojeny rovnou měrou. Podíl na každou rakousko-uherskou korunu vypadající bude dán zlomkem, při němž bude ekvivalent úhrady vyjádřený v korunách československých čitatelem a úhrn československého národního bloku, vyjádřený ve starých rakousko-uherských korunách, jmenovatelem. Poměr tento bude po provedení soupisové akce zjištěn a urče závazně ministrem financí v dohodě s ministrem pošt a telegrafů a bude vyhlášen ve Sbírce zákonů a nařízení. Československému státu nesmí z toho, vedle pojetí předválečných rent do československého územního bloku, vzniknouti žádné další zatížení.

Majitelé předvedených pohledávek mohou požadovati uspokojení svých pohledávek jenom v rámci této úhrady a jenom Poštovního úřadu šekového a nemají nároku žádati ani od československého státu ani od poštovní spořitelny Rakouské ani od nikoho jiného doplnění nad stanovený podíl.

Takto převedené pohledávky ze vkladů úsporných a šekových budou oprávněným osobám připsány k dobru u Poštovního úřadu šekového k volné disposici majitelů částkou vypočtenou podle ustanovení § 4 tohoto zákona.

Ode dne připsání budou pohledávky z úsporných vkladů zúročeny 3%. Opatření toto neznamená zavedení úsporných vkladů u poštovního úřadu šekového a stalo se ve prospěch majitelů úsporných pohledávek jakožto drobných střadatelů proto, aby neztráceli úroků až do vybrání svých pohledávek.

Převedené pohledávky ze šekových vkladů, vypočtené podle § 4 zák., budou ode dne připsání zúrokovány podle ustanovení pro šekový úřad platných, nyní 1%. Pokud majitelé těchto pohledávek mají již u poštovního úřadu šekového v Praze vlastní účet, budou i jejich pohledávky připsány k dobru jejich šekových účtů.

Převedené pohledávky na účtech v hotovosti (rovněž podle ustanovení § 4 zák.), jejichž výše, nebude veliká, budou (§ 5 posl. odst. osnovy zákona) buď hotově vyplaceny nebo bude s nimi naloženo jako s pohledávkami ze vkladů úsporných.

Provedením úmluvy a dohody podle ustanovení v nich obsažených a podle zásad v tomto zákoně stanovených bude rozluka poštovní spořitelny ve smyslu čl. 215 mírové smlouvy St. Germainské definitivně skončena.

Majitelé pohledávek z úsporných vkladů, ze šekových účtů a z účtů v hotovosti, které nebyly podle ustanovení úmluvy pojaty do československého bloku a které nebyly tudíž převedeny na československý přejímající ústav, nemohou činiti jakýchkoli nároků ani vůči tomuto ústavu ani vůči československé republice.

Po stránce formální projevuje vláda přání, aby osnova tato byla projednána jednáním zkráceným současně s vládním návrhem, kterým byla Národnímu shromáždění ke schválení předložena úmluva a dodatečná dohoda o poštovní spořitelně rakouské ze dne 6. dubna 1922 a 23. února 1925 a aby byla v poslanecké sněmovně i v senátě přikázána výboru rozpočtovému, zahraničnímu a ústavně-právnímu s tím, aby tyto výbory o ní podaly zprávu vždy ve lhůtě 8 dnů. Návrh na urychlené projednání se odůvodňuje nutností, aby majitelé pohledávek mohli býti co nejdříve uspokojeni.

Hledíc k tomu, že v době podání tohoto vládního návrhu není úmluva a dodatečná dohoda dosud ratifikována všemi smluvními státy, projevuje dále vláda přání, aby druhé čtení o zákonné osnově ve druhé sněmovně bylo odloženo potud, až bude zajištěna ratifikace úmluv všemi smluvními státy.