Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Služební poměr osob naznačených v §§ 1 a 2 upravuje se ustanoveními tohoto zákona.

Pro služební poměr oněch osob, které dosud podléhaly čelednímu řádu, nastupují na místo čeledních řádů ustanoveni tohoto zákona.

Ustanovení tohoto zákona platí pro služební poměr osob, které jsou ustanoveny ke konání služeb v domácím hospodářství zaměstnavatelově nebo pro členy domácnosti a do domácího společenství zaměstnavatelova jsou přijaty.

Ustanovení tohoto zákona platí s výjimkami v něm uvedenými i pro služební poměr osob, které, aniž byly přijaty do domácího společenství zaměstnavatelova, jsou ustanoveny ke službám pro domácí hospodářství zaměstnavatelovo, vyčerpává-li se tímto služebním poměrem jejich výkon povolání úplně nebo částečně.

Ustanovení tohoto zákona nevztahují se na osoby, které pracují převážně v živnostenském nebo zemědělském závodě zaměstnavatelově, jsou-li zároveň pojaty do domácího společenstva zaměstnavatelova a jako vedlejší zaměstnání konají služby uvedené v §u 1.

Způsob a rozsah služebních výkonů jakož i odměna za to náležející (požitky peněžní a naturální), není-li úmluvy, urči se podle místního zvyku. Není-li takového, dlužno konati práce přiměřené okolnostem a platiti právě takovou odměnu.

Neučiní-li strany sjednávající smlouvu výhodnějších ujednání pro zaměstnance, platí jako úmluva kolektivní smlouva sjednaná mezi sdruženími zaměstnavatelů a zaměstnanců; taková kolektivní smlouva budiž uložena u politického úřadu I. stolice a tímto schválena.

Zaměstnanec může po sjednání služební smlouvy žádati na zaměstnavatelovi písemné vyznačení podstatných práv a závazků plynoucích ze služební smlouvy. (Služební list.) Taková vyznačení jsou osvobozena od kolků a bezprostřední poplatkové povinnosti.

Placení běžného platu (mzdy), který zaměstnanec dostává, děje se nejpozději koncem každého kalendářního měsíce.

Umluvená strava musí býti zdravá a v dostatečném množství a zpravidla stejná jako strava dorostlých, zdravých člen$ rodiny. Umluvené snad stravné budiž placeno předem půlměsíčně.

Ubytování musí býti zdravotně bez závady a tak u praveno, aby neohrožovalo zdraví a mravnost domácích pomocníků. Místnost pro spaní musí se dáti zevnitř zamykati. K opatrování jejich jmění musí se dáti domácím pomocníkům bezpečná skříň, která se dá uzamknouti.

Zaměstnancům, konajícím služby vyššího druhu, nechť zaměstnavatel dá podle možnosti k disposici obytnou místnost, v níž by zaměstnanec mohl ve dne nerušeně a sám tráviti svůj volný čas.

Denní práce nesmí přesahovati 11 hodin a budiž upravena tak, aby práce byla vykonána v době od 6 hodin ráno do 9 hodin večer a musí se dodržovati nepřetržitý 2hodinový odpočinek. U zaměstnanců, kteří vykonávají služby vyššího druhu, nechť činí nepřetržitý odpočinek 3 hodiny.

Pro zaměstnance pod 10 let platí 1. odstavec se změnou, že denní pracovní doba nesmí přesahovati 8 hodin a práce musí býti vykonána v době od 7 hodin ráno do 8 hodin večer.

Domácí pomocník smí se přibrati přes míru stanovenou v odstavcích 1. a 2. jen k neodkladným služebním výkonům, za něž musí býti zvlášť odměněn. Za porušení nočního klidu služebními výkony z rozkazu zaměstnavatelova budiž poskytnuta příštího dne přiměřená možnost spánku.

Zaměstnanci náleží každé druhé neděle nejpozději počínaje o 3 hodinách odpoledne 8 hodin volného času, kdy se může z domu vzdáliti. Vzdálení přes tuto dobu musí se se zaměstnavatelem před tím smluviti.

Dále náleží zaměstnanci v každém týdnu odpoledne podle úmluvy hodiny volného času, kdy se může z domu vzdáliti, sděliv to předem zaměstnavateli. Počátek tohoto volného času musí býti mezi 3. a 6. hod. odpoledne. Toho dne náleží zaměstnanci místo dvou neb tříhodinového odpočinku (§ 6) odpočinek jednohodinový.

Poskytne-li se po dohodě v neděli volno, kdy by se měla služba konati, ve výměře v odstavci prvém, odpadá nárok na volné odpoledne podle odstavce 2. příštího týdne.

U zaměstnanců, ustanovených ke konání služeb, které podle své povahy vylučují přerušení, může se odpočinek připadající na týden po oboustranné dohodě rozděliti jinak.

Trval-li služební poměr nepřetržitě již rok, budiž poskytnuta zaměstnanci nepřetržitá dovolená trvající nejméně jeden týden. Trval-li služební poměr nepřetržitě již 2 nebo 5 let, činí roční dovolená 2 týdny, v posledním případě nejméně 3. Nastoupení dovolené budiž vzhledem k potřebám služebního výkonu po dohodě včas určeno.

Po dobu dovolené podrží zaměstnanec nárok na plnou odměnu (požitky peněžní a naturální), při čemž naturální požitky na žádost zaměstnancovu buďtež vyplaceny v penězích. Vyměřená částka za naturální požitky budiž rovna ocenění provedenému podle zákona o nemocenském pojištění dělníků podle zařadění do mzdových tříd nejméně však částce peněžních požitků umluveného stravného nebo bytného.

Doba, kdy zaměstnanec pro nemoc nebo neštěstí nemůže konati své služby, nesmí se započítati do dovolené.

Zaměstnavatel není povinen poskytnouti dovolenou, dal-li zaměstnanec výpověď nebo byl-li oprávněně propuštěn.

Dal-li zaměstnavatel po uplynutí osmého měsíce nebo prvého nebo následujícího roku výpověď a lze-li podle okolností případu souditi, že výpověď dal jen proto, aby zabránil zaměstnanci v nároku na dovolenou, může zaměstnanec požadovati odměnu (odst. 2) náležející mu za dobu dovolené, při čemž naturální požitky buďtež vždy vyplaceny v penězích.

Ustanovení §§ 6-8 platí pro osoby uvedené v u 2 jen v tom případě, je-li zaměstnanec ustanoven jen u jednoho zaměstnavatele, a toto postavení úplně vyčerpává jeho výkon povolání.

Služební poměr, jehož předmětem nejsou služby vyššího druhu, může býti vypověděn na 14 dní, služební poměr, jehož předmětem jsou služby vyššího druhu, na 6 neděl. Výpovědní lhůta musí v každém případě končiti 15. dne nebo posledního dne kalendářního měsíce.

Nemůže-li zaměstnanec nezaviněně konati pracovního výkonu, může zaměstnavatel služební poměr zrušiti bez výpovědi, trvá-li tato porucha nepřetržitě déle než 4 týdny, náležejí mu však i v případě zrušení služebního poměru z tohoto důvodu požitky uvedené v odstavci 2, §u 1154b v. o. z. v úpravě zákona ze dne 1. dubna 1921, č. 155 Sb. z. a n., za dobu tam uvedenou.

Přeloží-li zaměstnavatel svoji domácnost na jiné místo nebo zruší-li ji, nesmí zaměstnanec býti propuštěn bez dodržení výpovědní lhůty, zdráhá-li se následovati zaměstnavatele do jeho místa pobytu.

Pokud uplatňované nároky zaměstnancovy a ze služebního poměru nepřesahují částku odměny připadající na jeden rok, patří do prvé řady konkursních pohledávek a v řízení vyrovnávacím k pohledávkám s právem přednostním.

Pokud neustanovuje tento zákon něco jiného, platí pro služební poměry upravené tímto zákonem předpisy všeobecného občanského zákoníka o služební smlouvě.

Práva, náležející zaměstnanci podle ustanovení tohoto zákona (§§ 4-14), nemohou býti zrušena ani omezena smlouvou.

Pro spory ze služebních poměrů upravených tímto zákonem jsou příslušny řádné soudy.

Spory zabájené dnem účinnosti tohoto zákona u politických úřadů vyřídí tyto podle dosud platných předpisů.

Ustanovení tohoto zákona platí také pro služební poměry již trvající v době, kdy zákon tento nabyl účinnosti.

Nařízením budiž upraven dozor nad dodržováním závazků vyplývajících z tohoto zákona.

Zákon nabývá účinnosti prvním dnem měsíce následujícího bezprostředně po vyhlášení.

Čelední řády jsou v dnešním služebně-smluvním právu cizím tělesem, ostudou, jejíž odstranění jest již dávno zralé. Antonín Menger právem praví, že žádná část systému soukromého práva není tak zaostalá a neupomíná tak velice na nevolnictví a podobné násilné vládní poměry feudálního společenského řádu, jako čelední právo (Obč. právo a majetné třídy lidu; str. 105).

Úpravu služebního poměru zemědělské čeledi si vyhražujeme.

Vedoucí myšlenkou při budování zákona bylo, aby služebně-smluvní právo domácích pomocníků a zaměstnanců zdařilo se podobným způsobem pod všeobecná pravidla služebně-smluvního práva všeob. obč. zák. Zákon prohlašuje proto v §u 14 všeob. obč. zákon. za subsidiární zdroj práva ve všech bodech, jichž neupravuje zvláštní zákon. Navrhovaný zákon obsahuje jen taková ustanovení, kterých jest zapotřebí vzhledem ke zvláštnosti služebního poměru domácích pomocníků jako zvláštní ustanovení. Takovéto technické vybudování jest v zájmu sjednocení služebně-smluvního práva. Vycházejíce z toho hlediska, a aby se užilo již praktikovaného výkladu určitých zákonných formulací, bylo znění jednotlivých ustanoveni podle možnosti opřeno o zněni zák. o obchodních pomocnících.

Tato ustanovení obsahují t. zv. osobní obor platnosti zákona. Proti čeledním řádům obsahuje 2 rozšíření tohoto oboru platnosti. § 3 uzákoňuje platnou praxi, že určení služebního smluvního poměru osoby, spadající pod několik zaměstnání, řídí se podle onoho zaměstnání, které jet v převaze.

Toto ustanovení vyhovuje nyní všeobecně uplatňovaným zásadám zákonného uznání kolektivních smluv. Definice kolektivní smlouvy není zapotřebí, ježto pojem dnes již jest ustanoven. Úřadu musilo by se jen přiděliti deklaratorní rozhodování o všeobecné právní závaznosti. Ustanovením, že z kolektivní smlouvy nelze sleviti k neprospěchu zaměstnancovu, má se vyjádřiti dnes již skoro všeobecně převládající právní přesvědčení a má se zameziti zlořádům způsobeným posledním odstavcem §u 114b živ. ř.

§ 5 jest jen autentickým výkladem §u 1157 v. o. z.

Ustanovení o pracovní době a dovolené jsou jen minimem toho, co se pro domácí pomocníky musí žádati. V 2. odst. §u 8 musí se stanoviti, jaké náhrady dostane se zaměstnanci na dovolené za naturální požitky, přeje li si zaplacení v penězích.

Účelem posledního odstavce §u 8 jest zabrániti, aby zaměstnavatel výpovědi in fraudem neporušil svůj závazek poskytnouti dovolenou.

Ustanovení o pracovní době a dovolené nemohou se samozřejmě vztahovati na ony zaměstnance, kteří buď jsou zaměstnáni u několika zaměstnavatelů, nebo i když jsou zaměstnáni u jediného zaměstnavatele, konají u něho služby jen jako vedlejší zaměstnáni.

Ustanovení §u 10 o výpovědi nastupují na místo §§ů 1159b v. obč. z.

Předpisy o lhůtách výpovědních jsou v § 10 přesněji vyjádřeny, a zvláštním poměrům domácích pomocníků přizpůsobeny.

Pro zrušení služebního poměru propuštěním nebo výpovědí platí ustanovení v. obč. z. Vzhledem ke znění § 1154 v. obč. z. ve znění zákona ze dne 1. října 1921, č. 155 Sb. z. a n. musilo se zařaditi ustanovení §u 11, aby domácí pomocníci měli v plné míře účast na dobrodiní § 1154b.

§ 12 vyslovuje ochranu zaměstnanců, že zdráhání zaměstnancovo, aby následoval zaměstnavatele, který přeložil domácnost do jiného místa, do místa jeho pobytu, nelze pokládati za oprávněný důvod ve smyslu § 1162 v. obč. z.

Tímto ustanovením má se pro nároky ze služební smlouvy domácích pomocníků odstraniti omezení § 51, bod 2. konkursního řádu a § 23, bod 3 vyrovnávacího řádu na maximální částku 2400 Kč, ježto toto omezení vzhledem k znehodnocení peněz ztratilo své oprávnění.

Jak již svrchu zmíněno platí všude tam, kde zákon nic jiného neustanovuje, normy v. obč. z.

Všechna ustanovení jsou donucovacího rázu. Uvedením §u 14, jenž přejímá ustanovení v. obč. zák. pro právní rozsah tohoto zákona, se vyslovuje, že i ta ustanovení všeob. obč. zák., která podle § 1164 v. obč. z. nejsou donucovacího rázu, pro rozsah tohoto zákona jsou donucovací povahy.

Článek III. obsahuje výzvu vládě, aby zřídila inspekční orgány, které by bděly nad dodržováním ustanovení tohoto zákona obzvláště však nad stravou, obydlím, pracovní dobou a dovolenou.

Zákon nevyžaduje finančního nákladu státu, pročež odpadá úhrada.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento zákon byl přikázán výboru sociálně-politickému a právnímu.