Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

1. Majitelé lesů, hospodařící podle pevných hospodářských lesních plánů, jsou povinni dále hospodařiti podle těchto plánů, pokud se nepříčí ustanovením § § 3. a 4.

2. Projde-li doba, na kterou byly plány ty stanoveny, jsou povinni je obnoviti a to s obmýtní dobou ne kratší, než byla dosavadní; ani tyto obnovené plány nesmí býti v odporu s předpisy § § 3. a 4.

3. Ustanovení předchozích odstavců platí též pro majitele lesů, kteří si za účinnosti zákona ze dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n., o prozatímní ochraně lesů, pořídili nebo za účinnosti tohoto zákona pořídí pevné hospodářské lesní plány.

1. Majitelé lesů, kteří nehospodaří podle pevných hospodářských lesních plánů, jsou, pokud nejde o výjimku v odst. 5. uvedenou, povinni oznámiti každou mýtní těžbu. Odporuje-li mýtní těžba předpisům §§ 3. a 4., jsou povinni, vyžádati si k ní povolení (§ 5., odst. 2., 3 a 4.).

2. Oznámení, pokud se týče žádosti jest před započetím mýtní těžby podati u úřadu v § 9. uvedeného.

3. Neodporuje-li mýtní těžba předpisům §§ 3. a 4., vezme úřad oznámení k vědomosti a vyrozumí majitele lesa; nedojde-li toto vyrozumění do 30 dnů ode dne, kdy oznámení došlo úřadu, jest majitel lesa k mýcení oprávněn.

4. Odporuje-li mýtní těžba předpisům §§ 3. a 4., jest majitel lesa povinen vyčkati úředního povolení.

5. Nepřesahuje-li v lesích, náležejících témuž majiteli, celková roční těžba mýtní 25 m3, není tu oznamovací povinnosti, v prvé větě odst. 1. ustanovené.

V lesích tvaru vysokého nesmí býti prováděna mýtní těžba v porostech mladších 60 let, v lesích tvaru středního (spodní porost) a nízkého v porostech mladších 20 let. Pouze při loupenictví dubovém možno těžiti i v porostech aspoň 15tiletých a v akátových pařezinách aspoň. 10tiletých.

Základem pro stanovení roční mýtní těžby v lesích, náležejících témuž majiteli, jest:

a) v lesích tvaru vysokého při rozloze do 50 ha nejméně 60tileté obmýtí, při větší rozloze obmýtí nejméně 80tileté,

b) v lesích tvaru nízkého, vyjímajíc loupenictví dubové, a v lesích tvaru středního, vyjímjíc vrchní porost (výstavky), jejž možno však těžiti jen a ploše mýtební, nejméně 20tileté obmýtí a v akátových pařezinách nejméně 10tileté obmýtí.

c) v lesích, v nichž se hospodaří sečemi prosvětlovacími, nutno hospodařiti v obmýtí nejméně 80tiletém.

1. Snížení obmýtní doby v případech obnovy pevných hospodářských lesních plánů může povoliti ministerstvo zemědělství.

2. Mýtní těžby, přesahující omezení daná předpisy §§ 3. a 4., a to bez rozdílu, zda se hospodaří podle pevného hospodářského lesního plánu či bez něho, dále mýtní těžby, odporující ustanovením § 1., odst. 1., může povoliti, je-li celková rozloha lesů téhož majitele větší než 50 ha, ministerstvo zemědělství. Při lesích rozlohy menší rozhoduje o takových mýtních těžbách s konečnou platností politický úřad II. stolice, v Podkarpatské Rusi státní lesní úřad.

3. Udíleje povolení v předcházejících odstavcích zmíněná, ustanoví úřad podmínky zabezpečující spořádané lesní hospodářství, zejména obnovu lesa a další trvalost výtěže.

4. V případech uvedených v odst. 2. může povolující úřad, aby zajistil řádné a včasné zalešnění vykácených ploch, uložiti majiteli lesa poskytnutí přiměřené záruky, jejíž výši určí, přihlížeje k očekávaným výlohám zalesňovacím. Záruka poskytuje se buď v hotovosti, nebo ve státních nebo jiných cenných papírech, požívajících sirotčí jistoty, hodnocených podle posledního bursovního záznamu, nebo ve kladních knížkách tuzemských peněžních ústavů, uzná-li úřad vkladní knížku za dostatečnou záruku. Majiteli lesa možno uložiti, aby záruku složil buď najednou nebo postupně podle prodeje dříví. Úroky plynou ve prospěch majitele lesa. Záruka se uvolní podle postupu řádně provedeného zalesnění. Nevyhoví-li majitel lesa řádně a včas povinnosti zalesňovací, může úřad dáti zalesnění provésti na jeho náklad ze složené záruky.

Politický úřad I. stolice může ustanoviti, pokud se tak již nestalo, pro svůj obvod důvěrníka z praktických lesníků, aby dozíral k plnění předpisů tohoto zákona.

1. Majitel lesů, po případě osoby, které mají právo těžîti dříví v cizím lese, budou, jednají-li proti předpisům tohoto zákona, potrestáni politickým úřadem (policejní administrativní vrchností) I. stolice trestem vězení (uzamčení) až do tří měsíců nebo pokutou až do 100.00 Kč; tyto tresty mohou býti uloženy též současně. Je-li pokuta nedobytnou, změní se v přiměřený trest vězení (uzamčení). Trest vězení (uzamčení) spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu nesmí činiti více než tři měsíce.

2. Týmž trestem budou stíháni lesní úředníci, kteří o své újmě provedou mýtní těžbu odporující tomuto zákonu; totéž platí o lesních úřednících, kteří v dorozumění s majitelem lesa nebo osobou, mající právo těžiti v cizím lese dříví, připustí provedení takové těžby, neprokáže-li se, že včas upozornili majitele lesa na to, že těžba jest v odporu s předpisy tohoto zákona.

3. Pokuty plynou do státní pokladny; výtěžku jich bude použito pro účely zalesňovací.

Jsou-li předpisy tohoto zákona hrubě porušeny a je-li důvodná obava, že by se porušování takové mohlo opakovati, může ministerstvo zemědělství uvaliti na lesy, pokud nejde o zabraný velký majetek pozemkový, vnucenou správu na náklad jich majitelů.

Úřadem, o němž se mluví v § 2., odst. 2. a 3., rozumí se politický úřad I. stolice, na Slovensku župní úřad a v Podkarpatské Rusi státní lesní úřad. U týchž úřadů podávají též majitelé lesů, hospodařící podle pevných hospodářských lesních plánů, žádosti za povolení podle předpisů § 5., odst. 1. a 2.

Ve věcech tímto zákonem upravených jest pořad instancí omezen na dvě, pokud zvláštní jeho předpisy nestanoví jen instanci jedinou.

1. Tímto zákonem zrušuje se zákon ze dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n., o prozatímní ochraně lesů.

2. Předpisy zákona ze dne 12. února 1920, č. 118 Sb. z. a n., o hospodaření na zabraném majetku pozemkovém nejsou tímto zákonem dotčeny.

3. Zákony lesní zůstávají v platnosti, pokud zákon tento nemá odchylných ustanovení.

Zákon tento nabývá účinnosti čtrnáctým dnem po vyhlášení; provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministry.

Aby bylo čeleno nemírnému kácení lesů a tím i vážným újmám, které by s hlediska národohospodářského mělo v zápětí přílišné využitkování lesní půdy, byl krátce po politickém převratu vydán zákon o prozatímní ochraně lesů č. 82/1918 Sb. z. a n. Zákon tento podrobil mýtní těžby zostřené kontrole předpisem, že u lesů, v nichž se dosud hospodařilo podle pevných hospodářských plánů, nutno podle nich dále hospodařiti, při čemž povolováni mimořádné, těžby (těžby porostů příliš mladých a těžby jsoucí v nepoměru k celkovému rozsahu lesa) bylo vyhrazeno ministerstvu zemědělství. Pro ostatní lesy byla stanovena povinnost ohlašovati každé zamýšlené kácení politickému úřadu I. stolice, který má právo do měsíce těžbu zakázati; pokud však šlo o mimořádnou těžbu, vyžadovala prakse i tu zvláštního povolení ministerstva zemědělství. Předpisy tohoto zákona se plně osvědčily a možno právem říci, že byly vhodným korektivem proti pustošení lesů. Důvody, které vedly k tomuto zákonu, trvají dosud, při jeho provádění ukázaly se však některé nedostatky a mezery, jichž odstranění sleduje předložená osnova.

K jednotlivým ustanovením osnovy se připomíná následující:

Paragraf tento upravuje povinnost majitelů lesů, kteří hospodaří podle pevných hospodářských plánů.

Z odst. 1. plyne, že má-li hospodářský plán co do provádění těžeb přísnější ustanovení, než zákon v §§ 3. a.1., nutno se říditi přísnějšími zásadami hospodářského plánu.

K odst. 2. a 3.

Podle dosavadního znění zákona není zcela nepochybno, nepomíjí-li snad povinnost, kterou zákon uložil majitelům lesa, hospodařícím v čas vydání zákona č. 82/1918 Sb. z. a n. podle pevných plánů, uplynutím časové platnosti těchto plánů a může-li pak majitel lesa přejíti k hospodaření bez pevných plánu. Je nesporno, že větší lesní hospodářství, má-li býti racionelní, neobejde se bez pevného hospodářského plánu, který dává lesnímu hospodaření směr pro budoucnost, a možno poukázati k tomu, že většina velkých majetků lesních řídila se touto zásadou i bez úředního tlaku. Důležitou otázku hospodářských plánů lesních bylo by arci nejlépe vyřešiti již nyní jednotnými, pro celý stát platnými předpisy. Tomu však brání toho času nejen nedostatek orgánů státní lesní služby dohlédací, které by mohly všechny lesní plány přezkoušeti a v patrnosti míti, nýbrž i to, že před zavedením župního zřízení v celém státě bylo by těžko na přechodnou dobu se vypořádati četnými podstatnými rozdíly dosavadního práva, zejména po stránce kompetenční. To platí nejen pokud jde o poměr býv. práva uherského k předpisům platným v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, nýbrž i pokud jde o poměr posléze uvedených zemí mezi sebou. Tak na př. v Čechách je zvláštním zákonem (zákonem ze dne 14. ledna 1833, č. 11 zemského zákona pro Čechy) postaráno o dohled nad hospodářstvím v obecních lesích, při čemž co do hospodářských plánů dělí se o příslušnost úřady politické (stránka lesopolicejní) s okresními správními komisemi (stránka hospodářská); na Moravě a ve Slezsku obdobné úpravy není, směrodatnými jsou jen předpisy všeobecného lesního zákona z roku 1852 a není tam ani okresních správních komisî. Při tomto stavu věci nelze již nyní přikročiti k vydání jednotného lesního zákona, na němž se pracuje, a nutno unifikaci lesního zákona a tím řešení otázky hospodářských plánů vyhraditi době, až dojde k sjednocení správy. Ustanovením § 1., odst. 2. zachycuje osnova aspoň ty hospodářské plány, podle kterých bylo hospodařeno dosud. Z ustanovení tohoto plyne, že majitel musí se postarati o časovou kontinuitu mezi prošlým a novým plánem, jinak podléhá trestní sankci stanovené v § 7. a mimo to jest povinen hlásiti každou těžbu, nejde-li o výjimku podle 5. odst. § 2.

Tím bude získána pro státní správu záruka, že běžné hospodářské plány budou obnovovány, i když pomine nynější jejich časová platnost. V opatření tomto nemohou majitelé lesů spatřovati nijakého zatížení, vždyť se stanoví za povinnost jenom to, co dosud v zájmu lesního hospodářství konali dobrovolně. V zájmu věci zákon staví jim na roveň i ty, kdo si po vydání zákona č. 82/1918 pořídili nebo si po vydání tohoto zákona pořídí pevné hospodářské plány. Pokud pra ty které kategorie lesů jest hospodaření podle pevných plánů (programů) stanaveno již platnými předpisy, zůstává povinnost a to samozřejmě nedotčena.

Pokud jde o lesy, v nichž se nehospodaří podle hospodářského plánu, nutno rozeznávati pouhé oznamování zamýšlené těžby a žádost o povolení mimořádné těžby.

Neodporuje-li těžba předpisům, kterými má býti zamezeno těžení porostů příliš mladých (§ 3.), nebo provádění těžby, která by byla v nepoměru k celkovému rozsahu lesního majetku (§ 4.), podléhá sice těžba, nehledí-li se k výjimce níže uvedené, povinnosti oznamovací, majitel lesa nabude však nároku na její provedení buď výslovně tím, že úřad vezme oznámení na vědomí a vyrozumí majitele lesa, nebo mlčky tím, že se majiteli lesa nedostane do 30 dnů ode dne, kdy oznámení došlo příslušného úřadu, vyřízení jeho podání. Ustanovení dosavadního zákona, že nutno každé mýcení hlásiti politickému úřadu I. stolice, který po případě, shledal-li to s hlediska, lesopolicejního nutným, prováděl místní šetření, bylo v praksi pociťováno příliš tvrdým. Proto stanoví osnova (§ 2., odst. 5. ve spojení s odst. 1.), že povinnosti oznamovací nepodléhá celková roční těžba mýtní do 25 m3. Majitel lesa, který ať již najednou nebo postupně nebude za rok mýtiti více než 25 m3, nebude povinen mýtní těžbu ohlašovat. Tímto předpisem bude také vyhověno návrhu, který na změnu zákona ze dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n., byl podán v senátě pod číslem tisku 1289. Předpokladem této úlevy arci jest, že mýtní těžba nebude odporovati všeobecným předpisům §§ 3. a 4.

Odporuje-li zamýšlená těžba předpisům právě zmíněných paragrafů, jde-li tedy o tak zv. mimořádnou těžbu, bude majitel lesa povinen vyčkati úředního povolení, stejně jako majitel lesa, který hospodaří podle hospodářského plánu a domáhá se povolení těžby, jež by byla v odporu s ustanoveními zákona nebo, jestliže by hospodářský plán obsahoval přísnější podmínky nežli zákon, se zásadami hospodářského plánu. Netřeba se obávati, že co do lesů, v nichž se hospodaří bez hospodářského plánu, budou majitelé lesa v nejistotě, zda zamýšlená těžba podléhá pouhé povinnosti oznamovací, či vyžaduje-li zvláštního úředního povolení, zejména zda mohou po uplynutí 30denní lhůty přikročiti k provedení těžby bez nebezpečenství, že bude proti nim zavedeno trestní řízení proto, že úřad pokládá jich podání za žádost o povolení mimořádné těžby, a nikoli za pouhé ohlášení těžby, na kterou má majitel lesa nárok. Vždyť objektivní známky, jež kvalifikují tu kterou těžbu jako těžbu mimořádnou, t. j. stáří porostu a rozsah zamýšlené těžby se zřetelem k celkovému rozsahu lesního majetku, určuje osnova v §§ 3. a 4. způsobem přesným, pochybnosti vylučujícím. Ostatně v podobném postavení jsou i majitelé lesů, hospodařící podle hospodářského plánu: nejsou sice povinni oznamovati řádnou těžbu, avšak i oni mají jisté risiko v případě, že by si pojem řádné těžby vykládali v odporu s předpisy zákona.

Pokud se týče otázky, u kterého úřadu nutno podávati oznámení o zamýšlené těžbě, po případě žádost o povolení mimořádné těžby, bude to politický úřad I. stolice, na Slovenský župní úřad a v Podkarpatské Rusi státní lesní úřad. Jsou to tedy úřady, které jsou podle dosud platných lesních zákonů lesopolicejními úřady I. stolice. Výjimka v té příčině stanovená pro Podkarpatskou Rus jest odůvodněna tím, že hlavnoslužnovské a župní úřady Podkarpatské Rusi jsou dosud bez lesních referentů; až bude provedeno na Podkarpatské Rusi župní zřízení, přejde působnost státních lesních úřadű na úřady župní, jak se stalo i na Slovensku v důsledku vládního nařízení č. 383/1922 Sb. z. a n.

Paragrafy tyto obsahují materielní předpisy o tom, jak dalece omezuje zákon každého majitele lesa při provádění mýtních těžeb. § 3 řeší otázku tu s hlediska stáří porostu, § 4 s hlediska rozsahu mýtní těžby. Co do podrobností odkazuje se na znění osnovy, která přejímá v podstatě ustanovení dosavadního zákona; změny a doplňky, zejména dodatek o těžení v akátových pařezinách, jsou rázu podružného a byly do osnovy pojmuty na podnět vzešlý z kruhů lesnicko-odborných.

Povolování mimořádných těžeb bylo dosud vyhrazeno ve všech případech ministerstvu zemědělství. V zájmu urychleného vyřizování žádostí tohoto druhu provádí osnova jistý kompetenční přesun, přikazujíc rozhodování a to s konečnou platností při lesním majetku do 50 ha politickým úřadům II. stolice, v Podkarpatské Rusi státním lesním úřadům; v kompetenci ministerstva zemědělství zůstávají mimořádné těžby u většího lesního majetku (přes 50 ha), dále přikazuje se mu rozhodování o tom, může-li majitel, hospodařící podle pevných plánů, při prodlužování těchto plánů přistoupiti ke snížení dosavadní doby obmýtní.

V dosavadním zákoně nebyly řešeny případy, ve kterých by se majitel lesa před uplynutím platnosti hospodářského plánu domáhal povolení těžby, která by sice nebyla v odpor u se zákonnými předpisy o omezení těžeb, za to ale by odporovala ustanovením hospodářského plánu. Prakse vyřizovala případy tyta na základě ustanovení § 4 zák. č. 82/1918 Sb. z. a n., posuzujíc je jako případy, ve kterých jde o úchylku ze zákonných předpisů o omezení těžby. Osnova výslovně upravuje i povolování těžeb tohoto druhu.

Pokud se týče záruky nového zalesnění vykácených ploch při provádění mimořádných těžeb, dlužno poukázati k těmto momentům:

Instituce zalesňovacích kaucí není dosavadnímu zákonodárství ustanovením neznámým. Pro obvod práva dříve uherského jest platnými předpisy postaráno o to, aby úřad při povolování lesních těžeb předepsal majiteli lesa v zájmu nového zalesnění složení přiměřené zalesňovací kauce. Vedle předpisu § 31 uh. zák. č. XIX. z r. 1898 o použití výnosu mimořádného výtěžku při společně užívaných lesích a holinách nutno tu poukázati k nařízení býv. uher. min. orby ze dne 25. VII. 1918, č. 143800, které stanoví, že k zabezpečení výloh potřebných pro umělé zalesnění může před počátkem těžby býti požadována přiměřená zalesňovací kauce. Pokud se týče zemí býv. státu rakouského, znaly obdobnou kauci již dávno před válkou vydané předpisy některých zemí (Bukovina, Halič, Korutany, Dol. Rakousy, štýrsko a Tyroly). V Čechách, na Moravě a ve Slezsku nebyl zemským zákonodárstvím sjednán podobný právní základ pro ukládání zalesňovacích kaucí a také nejvyšší správní soud nálezem ze dne 19. ledna 1924, č. 18130/23 rozhodl, že ani v zákoně ze dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n., ani v jiných zákonech nelze, pokud jde o Čechy, Moravu a Slezsko, najíti opory pro předpis zalesňovací kauce. Nelze sice pochybovati o dobré vůli a snaze mnohých majitelů lesa, kteří mají jistě hluboký zájem o budoucnost svých lesů, zejména zájem o to, aby pohroma mnišková stihnuvší naše lesy, byla zmírněna a škody jí způsobené napraveny, přece však není vždy mono spoléhati na svědomitost majitelů lesa, pročež nutno určitým předpisem zajistiti, že vykácené plochy lesní budou řádně zalesněny. Tento požadavek je tím spíše odůvodněn, že mimořádnou těžbou získaný čistý výnos představuje vlastně přeměnu kmenového kapitálu lesního a dřevního v kapitál peněžní. Ukládání zalesňovací kauce, které jest ostatně jen fakultativní, bude tedy v mnohých případech příkazem opatrnosti, která chrání nejen veřejný zájem, nýbrž i zájem majitele lesa pro budoucnost. Také shora dotčená skutečnost, že majitelům lesů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi možno již nyní ukládati zalesňovací kauci, kdežto majitelům lesů v ostatních zemích nikoli, mluví pro to, aby zájemníkům bylo v otázce zalesňovací kauce měřeno stejně. Věc bude prováděna tak, že majitel lesa složí záruku u úřadu, který s ní naloží podle předpisů platných o politických depositech.

Zákon č. 82/1918 Sb. z. a n. datuje se z doby, kdy nebylo ještě zákonodárství o pozemkové reformě vybudováno, zejména nebylo předpisů a hospodaření na zabraném majetku pozemkovém (srov. zák. ze dne 12. II. 1920, č. 118 Sb. z. a n.). Proto přikázal stíhání přestupků soudům. Poněvadž jde o otázky odborně lesopolicejní, náležející do kompetence úřadů správních, přenáší osnova trestní kompetenci na úřady politické a to tím spíše, že i komise pro reformu trestního zákona nepojala přestupky tohoto rázu mezi trestní činy, k jichž stíhání jsou povolány řádné soudy.

Co do okruhu osob, které možno pro překročení předpisů o zatímní ochraně lesů bráti v zodpovědnost, nutno poukázati na tyto doplňky, pokud se týče změny:

1. Není trestným toliko majitel lesa, nýbrž i osoby, které mají právo těžiti dříví v cizím lese. Doplněk tento jest odůvodněn hlavně tím, že na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nejsou řídké případy, že majitel lesa pronajímá na několik roků provádění těžeb ve svém lese a že nutno rozšířiti možnost trestního řízení i na osoby, od majitele lesa rozdílné.

2. Zákon č. 82/1918 Sb. z. a n. uložil lesním úředníkům povinnost, aby oznamovali úřadu protizákonné rozkazy a změny, týkající se lesního hospodaření. Nelze upříti, že tím zákon přidělil lesním úředníkům úlohu velice odiosní, že tím byl kalen poměr mezi zaměstnancem a službodárcem a že posléz jmenovaný snadno mohl najíti prostředky a cesty, které měly v zápětí újmu pro zaměstnance jakožto osobu hospodářsky slabší. Proto nebylo příslušné ustanovení dosavadního zákona do osnovy převzato. Aby však předpisy zákona nebyly obcházeny a aby lesní úředníci měli proti nezákonným rozkazům opory, rozšiřuje osnova trestní sankci na lesní úředníky, kteří v dorozumění s majitelem lesa, nebo osobou mající právo těžitî dříví v cizím lese, připustí provedení mýtní těžby odporující zákonu; beztrestní jsou však tehdy, upozorní-li včas majitele lesa na to, že změny ty jsou v odporu s platnými předpisy. Vedle toho stanoví osnova výslovně trestnost lesních úředníků pro případ, že by provedli těžbu takovou o své újmě.

Dosavadní zákon neměl ustanovení o tom, kam plynou pokuty; náležely tedy chudinskému fondu obce, a jejímž obvodu byl přestupek spáchán. Se zřetelem k tomu, že v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pokuty uložené podle všeobecného lesního zákona plynou do zemědělského fondu a že pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus, peněžité tresty, uložené pro t. zv. přestupky lesní plynuly před všeobecnou úpravou, jež se stala předpisem § 23 uh. zák. č. XX. z r. 1901, čtyřmi pětinami do zalesňovacího fondu a že peněžité tresty, uložené pro t. zv. přestupky lesopolicejní plynou i po této všeobecné úpravě čtyřmi pětinami do jmenovaného fondu, stanoví osnova, že pokuty plynou do státní pokladny, že však jich výtěžku bude použito pro účely zalesňovací.

K ostatním předpisům osnovy není třeba zvláštních vysvětlivek, poukazuje se jen k tomu, že v zájmu urychleného vyřizování věci jest omezen počet instancí na dvě, pokud tu není zvláštních ustanovení (§ 5) o instanci jen jediné.

Z provádění tohoto zákona nevzejde státní správě nový finanční náklad.

Vláda doporučuje, aby osnova zákona byla přikázána v poslanecké sněmovně výboru zemědělskému a v senátu výboru národohospodářskému k podání zprávy v přiměřené lhůtě.