Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Die Unterzeichneten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat nachstehendes Gesetz beschlossen:

Im III. Hauptstück betreffend die Rentensteuer werden im § 124, Absatz 5, die Worte "Auszugsleistungen und Leibgedinge" gestrichen.

Die Wirksamkeit des Gesetzes beginnt mit dem 1. Jänner 1919. Mit seiner Durchführung wird der Finanzminister betraut.

In den Kreisen der landwirtschaftlichen Ausgedinger wurde schon immer das große Unrecht als drückend empfunden, daß sie, die oft viele Jahrzehnte lang die Sorgen und Bürden der Führung eines landwirtschaftlichen Betriebes zu tragen hatten, daß sie, die mit dem Einsatze ihrer ganzen Arbeitskraft und durch Fleiß und Sparsamkeit bestrebt waren, ihre Wirtschaft zu erhalten, an ihrem Lebensabende verpflichtet werden, für das ihnen aus dem Ausgedinge zufließende Einkommen Rentensteuer entrichten zu müssen.

Das Einkommen aus dem Ausgedinge hat Ähnlichkeit mit jenen Rentenbezügen, welche die ehedem im Staatsdienste und im Dienste der Selbstverwaltungskörper befindlichen Beamten und Angestellten als Pensionen erhalten und die nur der eventuellen Besteuerung durch die Einkommensteuer unterliegen. Der landwirtschaftliche Ausgedinger ist dagegen gezwungen, für das die Höhe des Existenzminimums von 6000 Kč übersteigende Einkommen aus dem Ausgedinge nicht allein die Einkommensteuer, sondern auch die Rentensteuer zu zahlen. Diese bisherige Art der verschiedenen Behandlung der Altersrentner ist ein Unrecht, das Beseitigung erheischt. Verschärft wird dieses Unrecht aber noch dadurch, daß zur Rentensteuer auch noch die Zuschläge der Selbstverwaltungskörper hinzukommen, wodurch die landwirtschaftlichen Ausgedinger, deren Einkommensverhältnisse angesichts der geringen landwirtschaftlichen Betriebe und der sonstigen übrigen Lasten, welche die Landwirtschaft tragen muß, ohnedies nur karge sein können, in ihren Einnahmen unverdienterweise geschmälert werden. Es ist deswegen notwendig, daß der bestehnende Zustand eine Änderung erfährt.

Übrigens hat die gegenwärtige Gesetzgebung schon erkannt, daß auch der Altersrentenbezug landwirtschaftlicher Ausgedinger eine besondere Behandlung zu erfahren hat. Es ergibt die geänderte Behandlung des Ausgedinges hinsichtlich der Vermögensabgabe. Ursprünglich war das landwirtschaftliche Ausgedinge im Sinne des § 9, Absatz 2, Zahl 2, des Gesetzes Nr. 309/190 SR d. G. u. V. vermögensabgabepflichtig. Durch § 8 des Ges. 6/1924 S. d. G. u. V. wurde jedoch die Vermögensabgabefreiheit von Ruhe- und Versorgungsgenüssen aller Art im Sinne des § 167, Zahl 4, des Personalsteuergesetzes einschließlich des Ausgedinges festgesetzt. Es ist daher nur recht und billig, wenn auch möglichst bald das Ausgedinge von der Rentensteuerpflicht befreit wird.

Dieser Schritt ist auch geboten durch die Bestrebungen nach Einführung der Sozial, versicherung für selbständig Erwerbende. Hiedurch soll auch für Landwirte das Recht auf den Erhalt einer Altersrente gesetzlich festgelegt werden. Es bedeutet nun einen Widerspruch, wenn nicht in der Zwischenzeit die Rentensteuerfreiheit des Ausgedinges erwirkt wird. Die Belassung der Rentensteuerpflicht ist angesichts derartiger Bestrebungen aber auch nicht länger haltbar, weil gerade dadurch sozial schwache und oft geradezu hilfsbedürftige Menschen unverdient belastet werden. Im hohen Alter sind die Ausgedinger auch häufig gezwungen infolge Krankheit besondere Ausgaben zu machen, denn eine Unterstützung durch Krankenkassen existiert für sie nicht. So erfährt dann das Einkommen aus dem Ausgedinge oft die empfindlichste Einschränkung.

Es ist also notwendig, eine baldige Änderung des jetzigen Zustandes herbeizuführen. Mit Rücksicht darauf, daß durch die Novelle zum Gesetze über die Vermögensabgabe und Vermögenszuwachsabgabe Nr. 6/1924 S. d. G. u. V. die Verhältnisse des Ausgedinges bereits im Jahre 1919 eine Beachtung gefunden haben, ist nötig, daß auch von diesem Jahre an die Rentensteuerfreiheit des Ausgedinges festgesetzt wird.

Durch die Beseitigung der Rentensteuerpflicht für Ausgedinge gehen dem Staatsschatze keine besonderen Einnahmen verloren, nachdem keine große Anzahl der Fälle in Frage kommen. Die Bedeckung eines etwaigen Ausfalles in den Einnahmen ist aber leicht durch Einschränkung der Ausgaben für militärische Zwecke zu erreichen.

Nachdem es sich um eine dringende Angelegenheit handelt, wird um die eheste Zuweisung dieses Antrages an den sozial-politischen Ausschuß, Landwirt-schaftsausschuß und Budgetausschuß ersucht.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

V hlavě III. o dani důchodové škrtají se v §u 124, odst. 5, slova: "Dávky výměnkářské a výměnky".

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1919. Provedením jeho pověřuje se ministr financí.

Zemědělští výměnkáři odjakživa již pokládali za velké a tíživé bezpráví, že oni, kteří musili často po mnoha desetiletí starati se a lopotiti s vedením hospodářství, že oni, kteří s vynaložením veškeré své pracoví síly a pílí a spořivosti snažili se udržeti své hospodářství, na sklonku svého života musí platiti důchodovou daň z příjmu, který mají ze svého výměnku.

Příjem z výměnku podobá se důchodům, které dostávají bývalí státní a samosprávní úředníci a zaměstnanci jako pensi a které podléhají jen eventuální dani z příjmů. Naproti tomu zemědělští výměnkáři jsou nuceni z příjmu přesahujícího existenční minimum 6000 Kč, plynoucího z výměnku, platiti nejen daň z příjmu nýbrž i daň důchodovou. Tento dosavadní způsob různého nakládání se starobními důchodci jest bezprávím, které jest třeba napraviti. Toto bezpráví jest však ještě zostřeno tím, že k dani důchodové přísluší ještě jaké přirážky samosprávných sborů, čímž jsou nezaslouženě ztenčeny příjmy zemědělských výměnkářů, jejichž příjmové poměry, pomyslíme-li na nepatrná hospodářství a ostatní břemena, která musí zemědělství hraditi, mohou býti beztoho jen skrovné. Jest tedy třeba, aby tento stav byl změněn.

Ostatně nynější zákonodárství již uznalo, že se i se starobním důchodem zemědělských výměnkářů má nakládati zvláštním způsobem. Různě se nakládá s výměnkem, pokud jde o dávku z majetku. Původně podléhal zemědělský výměnek podle §u 9, odst. 2, č. 2 zákona č. 309/1920 Sb. z. a n. dávce z majetku. §em 8 zákona č. 6/1924 Sb. z. a n. bylo však ustanoveno, že odpočivné platy a zaopatřovací platy všeho druhu ve smyslu § 167, č. 4 zákona o osobní dani z příjmu jsou i s výměnkem osvobozeny od dávky z majetku. Jest tedy jen spravedlivé a slušné, aby pokud možno brzy také výměnek byl osvobozen od daně důchodové.

Tento krok jest také nutný pro snahy, aby bylo zavedeno sociální pojištění pro samostatně hospodařící. Tím má býti také pro rolníky zákonem ustanoveno právo na starobní důchod. Jest to tedy rozpor, jestliže se v přechodné době nevymůže osvobození výměnku od daně důchodové. Pomyslíme-li na tyto snahy, nelze také dále udržeti ustanovení, aby výměnek podléhal dani důchodové, poněvadž jsou tím nezaslouženě zatěžováni sociálně slabí a často lidé potřebující přímo pomoci. Ve vysokém stáří jsou tito výměnkáři často také nuceni činiti velká vydání pro nemoc, neboť podporu od nemocenských pokladen nedostávají. Tím jest jejich příjem z výměnku často velmi citelně omezen.

Jest tedy třeba, aby nynější stav byl brzy změněn. Poněvadž se v novele k zákonu o dávce z majetku a. z přírůstku na majetku č. 6/1924 Sb. z. a n. přihlíželo k výměnkářským poměrům již v roce 1919, jest třeba, aby také bylo ustanoveno, že výměnek jest od tohoto roku osvobozen od daně důchodové.

Tím, že se výměnek osvobodí od daně důchodové, neztratí státní pokladna žádné zvláštní příjmy, poněvadž tu nejde o velký počet případů. Kdyby snad došlo k úbytku příjmů, lze to lehce uhraditi snížením výdajů na vojenské účely.

Poněvadž jde o naléhavou věc, žádáme, aby tento návrh byl co nejdříve přikázán výboru sociálně-politickému, výboru zemědělskému a rozpočtovému.