Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Počínaje 1. lednem 1927 jsou pravidelná nájemní období: lednové od 1. ledna do 31. března, dubnové od 1. dubna do 30. června. červencové od 1. července do 30. září a říjnové od 1. října do 31. prosince.

(1) Přednostovi politického (administrativního) úřadu II. stolice náleží v dohodě s presidentem (předsedou) příslušného sborového soudu II. stolice vydati zvláštní předpisy ku provedení ustanovení § 1. Současně mohou býti stanoveny dni a lhůty pro odevzdání a převzetí najatých předmětů, jakož i pro placení nájemného a vydány předpisy o tom, ve které době a v jakém rozsahu jest nájemník povinen dovoliti, aby po výpovědi mohly býti najaté předměty prohlédnuty těmi, kdo je hodlají najmouti.

(2) Na území, na němž zavedeno jest župní zřízení podle zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé, budiž župnímu zastupitelstvu poskytnuta možnost, podati v přiměřené lhůtě posudek nebo návrh o opatření, které má býti vydáno podle odst. 1 (§ 59 župního zákona).

(3) Předpisy podle odst. 1 vydané, buďtež vyhlášeny ve Sbírce zákonů a nařízení a nabudou účinnosti nejdříve po uplynutí tři měsíců ode dne vyhlášení. Kromě toho buďtež otištěny v úředních věstnicích.

Lhůty podle tohoto zákona ustanovené platí jen potud, pokud strany samy výslovně nesmluví něco jiného.

Tento zákon platí toliko pro nájemní smlouvy o pozemcích, budovách a jiných nemovitých nebo zákonem za nemovité prohlášených věcech, nikoliv však také pro smlouvy pachtovní.

(1) Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení. Veškerá ustanovení jemu odporující pozbudou současně účinnosti.

(2) Výpovědní a stěhovací řády, vydané na základě dosavadních zákonných ustanovení, zůstanou bez újmy § 1 i nadále v platnosti, dokud nebudou zrušeny novými předpisy.

(3) Provésti tento zákon náleží ministrům vnitra a spravedlnosti v dohodě se súčastněnými ministry.

V Čechách, na Moravě a ve Slezsku zmocněny jsou zemské politické správy, aby v dohodě s vrchními zemskými soudy upravily nařízeními, jež jest vyhlásiti ve Sbírce zákonů a nařízení a v zemských úředních novinách, výpovědní a stěhovací řády (čl. XI bod 1 uvozovacího zákona k civilnímu řádu soudnímu ze dne 1. srpna 1895, č. 112 ř. z.).

Obdobného ustanovení na Slovensku a Podkarpatské Rusi není. Tam náleželo municipiím a městům se zřízeným magistrátem, aby pro své obvody stanovila výpovědní a stěhovací lhůty statutem schváleným ministerstvem vnitra a spravedlnosti (§ 102 zák. čl. LIV/1912). Tím se stalo, že v této části republiky platí různé výpovědní lhůty.

Při chystané reformě domovní daně činžovní objevily se potíže v tom, že výpovědní a stěhovací lhůty nejsou na celém území republiky Československé jednotně upraveny a že se zejména t. zv. činžovní rok nekryje s rokem kalendářním. Proto žádalo ministerstvo financí, aby učiněna byla opatření za tím účelem, aby výpovědní a stěhovací lhůty v celé republice upraveny byly od 1. ledna k poslednímu prosinci.

Důsledkem tohoto přání finanční správy vydaly zemské správy politické v Praze, Brně, Opavě nařízení, jež publikována byla ve Sbírce zákonů a nařízení z roku 1924 pod č. 172-174 a jimiž výpovědní a stěhovací lhůty pro Čechy, Moravu a Slezsko stanoveny byly jednotně k 1. lednu, 1. dubnu, 1. červenci a 1. říjnu.

Daňová reforma má platiti od 1. ledna 1927. Působilo by proto finanční správě velmi značné obtíže, kdyby ani od tohoto dne nesouhlasil v celé republice t. zv. činžovní rok s rokem kalendářním. Docíliti toho jest účelem předložené osnovy, která jest v souvislosti i s posledním zákonem na ochranu nájemníků ze dne 26. března 1925, č. 49 Sb. z. a n., jehož platnost jest časově omezena od 1. dubna 1925 do 31. března 1928 a který tedy přijímá pravidelné výpovědní a stěhovací termíny k 1. lednu, 1. dubnu, 1. červenci a 1. říjnu.

Podotýká se, že zamýšlená úprava nenaráží na Slovensku a Podkarpatské Rusi na žádné potíže. Ministerstvo s plnou mocí pro správu Slovenska zjistilo dotazem u všech županů, že až na župní zastupitelstvo župy XIX. v Lipt. Sv. Mikuláši veškerá ostatní župní zastupitelstva s ní souhlasí. Toliko zastupitelstvo zmíněné župy navrhuje, aby nadále ponechány byly výpovědní a stěhovací lhůty od 1. listopadu do 31. října.

Ježto podle terminologie slovenské vyraz ťnájemní smlouvyŤ mohl zavdati příčiny k pochybnostem, zdali shrnuje také smlouvy pachtovní, bylo pojato do osnovy ustanovení § 4.

Ve formálním směru doporučuje vláda, aby tento vládní návrh v obou sněmovnách přikázán byl výborům sociálně-politickému a ústavně-právnímu k podání zprávy. Ježto podle § 1 jednotné výpovědní a stěhovací lhůty v celé republice mají platiti od 1. ledna 1927 a ježto nové výpovědní a stěhovací řády mají nabyti účinnosti tři měsíce po vyhlášení ve Sbírce zákonů a nařízení (§ 2, odst. 3), projevuje vláda přání, aby výborům byla dána lhůta co nejkratší tak, aby zákon mohl býti vyhlášen nejpozději dne 1. srpna 1926.