Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Die Gefertigten stellen folgenden Antrag;

Das Algeordnetenhaus wolle beschließen;

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat nachstehendes Gesetz beschlossen:

Das Gesetz vom 16. Jänner 1895, RGBI. Nr. 21 in der Fassung des Gesetzes vom 18. Juli 1905 R. G. Bl. Nr. 125 wird wie folgt abgeändert:

Die Inhaber vom Handelsgewerben können an Sonntagen von 8-11 Uhr vormittags

a) wenn sie keine Angestellen oder Arbeiter beschäftigen oder

b) wenn die Angestellten oder Arbeiter freiwillig mit den Dienstgebern anstelle des Sonntagsvormittag einen freien Wochenhalbtag vereinbaren, den Geschäftsbetrieb ausüben.

Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung in Wirksamkeit.

Mit dem Vollzuge dieses Gesetzes wird der Minister für soziale Fürsorge im Einvernehmen mit den anderen beteiligten Ministern betraut.

Eine vollständige Sonntagsruhe kann und wird es niemals geben, da die Ausgabe von Speisen und Getränken in Gastund Kaffeehäusern, die Fütterung und Pflege des Viehes, das Ernten landwirtschaftlicher Erzeugnisse, die Betreuung von Kranken u. a. m. ohne Rücksicht auf die gesetzlichen. Bestimmungen und Parteiprogramme wird immer vorgenommen werden müssen.

Um für die Angestellten im Handelsgewerbe Ruhe und Erholungsstunden, als notwendig erkannte soziale Fürsorgemaßnahme zu erreichen, ist die schablonenmäßige Einführung der vollständigen Sonntagsruhe im Handelsgewerbe keinesfalls notwendig, da dieser Zweck ebenso gut erreicht werden kann, wenn der Ruhetag ein anderer Tag der Woche ist, als der Sonntag und wenn dieser Ruhetag in 2 Halbtagen vorgesehen wird.

Andererseits läßt sich die Tatsache nicht bestreiten, daß die Eigentümlichkeit der Bedürfnisse der Landbevölkerung es mit sich bringt, daß der Sonntag Vormittag als Haupteinkaufstag in Betracht kommt und an diesen Sonntags-Vormittagskäufen das Handelsgewerbe der Landstädte ein besonderes Interesse hat und sohin auch der Staat, um mittlere und kleinere Steuerquellen zu erhalten und zu mehren, sich dieser Erfahrungstatsache nicht verschließen sollte. Daß für die Landbevölkerung in der Hauptsache nur der Sonntag Vormittag als wichtigster Einkaufstag in Frage kommt, ist nicht nur auf jahrzehntelange Gewohnheit zurückzuführen, sondern auf die noch immer festzustellende religiöse Einstellung der Landleute, die den Besuch des Gottesdienstes mit der Besorgung von Einkäufen verbinden.

Die immer stärker fühlbar werdenden Mängel an Arbeitskräften für die Landwirtschaft die Verpflichtung die meisten Sonntage den landwirtschaftlichen Arbeitern laut Kollektivverftrag freizugeben zum Besuche des Gottesdienstes und zur Besorgung von Einkäufen würden die Schwierigkeiten in der Landwirtschaft bedeutend vergrößern und einen weiteren arbeitsfreien Tag oder Halbtag zur Besorgung vom Einkäufen erheischen, was besonders zur Erntezeit mit Rücksicht auf die Witterungsverhältnisse katastrophal sich auswirken kann.

Die aufgrund von Parteiprogrammen und politischen Schlagworten von Organisationen seitens der politischen Landes verwaltung verfügte Aufhebung der Maßnahmen in der Sonntagsruhe in Landstädten ist eine völlig falsche Auslegung des Wortes Freiheit.

Sowie die Freiheit das Interessengebiet des Anderen absichtlich verletzen darf, ist es eben keine Freiheit mehr. Es ist auch eine grolle Ungerechtigkeit, einem Inhaber eines Handelsgewerbes und seinen Familienangehörigen zu verbieten, Sonntag Vormittag zu verkaufen, wenn Käufer kommen, Wer mehr arbeiten, oder Sonntag Vermittag arbeiten will, hätte das allein mit sich selbst auszumachen, denn es müssen ja Hausfrauen, wenigstens am Lande, jederzeit mit Überraschungen und vermehrter Arbeit am Sonntag Vormittag rechnen, ohne daß die Möglichkeit gegeben sein dürfte, dem jemals abzuhelfen.

Je weniger man sich mit Verordnungen in die inneren häuslichen Verhältnisse einmischt, desto besser werden alle Teile fahren. Es widerspricht aber auch dem im Versfassungsgesetz gewährleisteten Recht der Freiheit der Person, dem Inhaben von Handelsgewerben und dessen Familienangehörigen oder den freiwillig aufgrund privater Vereinbarungen den Sonntag vormittags verkaufen wollenden Angestellten diese Ausübung der persönlichen Freiheit zu verbieten, und zwar dies umsoweniger, als ein öffentliches Interesse durch ein solches freiheitsraubendes Verbot nicht vorgeschützt werden kann.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 16. ledna 1895, č. 21 ř. z. - ve znění zákona ze dne 18. července 1905, č. 125 ř. z. mění se takto:

Majetníci obchodů mohou v neděli obchodovati od 8 do 11 hodin dopoledne

a) nezaměstnávají-li žádných zaměstnanců nebo dělníků,

b) dohodnou-li se zaměstnanci nebo dělníci dobrovolně se zaměstnavatelem na volném půldni ve všední den místo nedělního dopoledne.

Tento zákon nabývá účinností dnem vyhlášení.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr sociální péče v dohodě s jinými zúčastněnými ministry.

Úplný nedělní klid nemůže nikdy býti a nebude, poněvadž bez ohledu na zákonná ustanovení a stranické programy budou se musiti stále padávati jídla a nápoje v hostincích a kavárnách, bude třeba krmiti dobytek a pečovati oň, sklízeti zemědělské plodiny, ošetřovati nemocné a v. j.

Aby se pro zaměstnance v obchodech dosáhlo hodin klidu a odpočinku, tedy uznaně nutného opatření sociální péče, není nikterak zapotřebí šablonovitě zaváděti úplný nedělní klid v obchodech, neboť tohoto účelu lze právě tak dobře dosáhnouti, bude-li dnem klidu jiný den v týdnu než neděle, a bude-li tento den rozdělen na dva půldny.

A pak nelze popírati, že zvláštní potřeby venkovského obyvatelstva jsou příčinou, že se pohlíží na nedělní dopoledne jako na hlavní den nákupu a že obchodníci venkovských měst mají zvláštní zájem na tomto nakupování v neděli dopoledne, a že by tedy také stát, aby si udržel a rozmnožil střední a drobné prameny daní, měl dbáti této zkušenosti. Že pro venkovany jest hlavně neděle dopoledne nejdůležitějším dnem nákupu, toho příčinou jest nejen staletý zvyk, nýbrž také pobožnost venkovanů, kterou lze stále ještě zjistiti, a venkované spojují návštěvu služeb božích s obstaráváním nákupů.

Stále citelnější nedostatek pracovních sil v zemědělství, závazek poskytnouti zemědělským dělníkům podle kolektivní smlouvy většinu nedělí prázdno k návštěvě služeb božích a k obstarání nákupů, značně by zvětšily nesnáze v zemědělství, a bylo by třeba, aby bylo dělníkům poskytnuto jiný den nebo půldne prázdno k obstarání nákupů, což by mohlo míti zvláště ve žních katastrofální následky pro povětrnostní poměry.

Že zemská politická správa, řídíc se stranickými programy a politickými hesly, zrušila opatření, týkající se nedělního klidu ve venkovských městech, jest úplně nesprávným výkladem slova svoboda.

Jakmile svoboda smí úmyslně porušovati zájmy jiných, není jíž svobodou. Test také velíce nespravedlivé zakazovati majetníku obchodu nebo členům jeho rodiny prodávati v neděli dopoledne, když přijdou kupující. Kdo chce více pracovati nebo pracovati v neděli dopoledne, nechť si to vyřídí sám s sebou, neboť hospodyně, aspoň na venkově, musejí vždy počítati s překvapením a se zvětšenou prací v neděli dopoledne, a není možno tomu někdy odpomoci.

Čím méně budou nařízení zasahovati do vnitřních domácích poměrů, tím lépe bude oběma stranám. Příčí se však také svobodě osoby, zaručené ústavním zákonem, zakazovati majetníkovi obchodu nebo členům jeho rodiny nebo zaměstnancům, kteří dobrovolně podle soukromých smluv chtějí prodávati, výkon této osobní svobody, a to tím méně, že takovýmto zákazem, olupujícím o svobodu, nelze předstírati veřejný zájem.