Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Die Gefertigten beantragen:

Das Abgeordnetenhaus wolle nachstehenden Gesetzentwurf genehmigen:

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz bechlossen:

Der Staat übernimmt die Haftung für die durch ungesetzliche Ausübung der öffentlichen Macht seitens staatlicher oder im Auftrage des Staates handelnder anderer öffentlicher Organe einer Person oder Personengruppe am Leben, an der Gesundheit oder am Vermögen entstandenen Schäden. Der Schaden kann durch Vorsatz oder durch Nachlässigkeit unter Verletzung oder Außerachtlassung bestehender Vorschriften entstanden sein.

Anspruchsberechtigt sind alle jene Personen, bezw. deren Rechtsnachfolger, welche einen Schaden nach Maßgabe der vorstehenden Bestimmungen erlitten haben.

Das Verfahren über die Feststellung des Ersatzanspruches ist von der politischen Bezirksbehörde erster Instanz des Ortes des Schadenereignisses sofort, längstens aber binnen 8 Tagen nach dem Schadenereignisse einzuleiten. Den Geschädigten steht das Recht zu, innerhalb 6 Wochen nach Kenntnisnahme des erlittenen Schadens ihre Ansprüche anzumelden.

Die Entscheidung über die Ersatzansprüche steht den politischen Verwaltungsbehörden im ordentlichen Instanzenwege zu u. zw. auf Grund des Vorschlages einer Kommission, welche aus je einem Vertreter des Ministeriums, dem das betreffende Organ untersteht, einem Vertreter der politischen Behörde erster Instanz, einem Vertreter der Finanzverwaltung und einem Vertreter der Gemeinde, in der sich der Schaden ereignete, besteht.

Außerdem steht dem Geschädigten das Recht zu, nach Rechtskraft der Verwaltungsbehördlichen Entscheidung seinen Anspruch innerhalb 3 Jahren im ordentlichen Rechtswege geltend zu machen.

Dieses Gesetz findet auf nach dem 28. Oktober 1918, jedoch vor Kundmachung dieses Gesetzes verursachte Schäden Anwendung, wenn das Beehren um Einleitung des Verfahrens innerhalb Jahresfrist nach Inkrafttreten dieses Gesetzes gestellt wird. Die rechtlichen Verbindlichkeiten des Staates zum Ersatz eines Schadens aus anderen Gründen werden nicht berührt.

Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung in Kraft: mit seiner Durchführung wird die gesamte Regierung betraut.

Anläßlich der am 5. März 1926 in Prag in der Tischlergasse stattgefundenen verheerenden Explosion eines Transportes militärischer, mit Explosivstoffen gefüllter Geschoße wurde die Frage der allgemeinen Haftpflicht des Staates neuerlich aufgerollt. Die Regierung hat sofort ihre Bereitwilligkeit zu einer Entschädigung der an der Gesundheit geschädigten Personen und einer Entschädigung der entstandenen Sachschäden zugesichert, dabei aber eine gesetzliche Ersatzpflicht des Staates in dieser Richtung bestritten. Wir halten diese Anschauung keineswegs für stichhältig. Die Haftpflicht des Staates ist bereits auf Grund der Bestimmungen des Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuches gegeben; andererseits spricht die Verfassungsurkunde der Čechoslovakischen Republik die Ersatzpflicht des Staates genau und deutlich aus, wenn auch die vorgesehenen, die betreffenden Bestimmungen durchführenden Gesetze noch fehlen. Der § 92 der Verfassungsurkunde lautet: ťInwieweit der Staat für einen durch die ungesetzliche Ausübung der öffentlichen Gewalt entstandenen Schaden haftet, bestimmt ein Gesetz.Ť Weiters besagt der § 104 der Verfassungsurkunde: ťWie der Staat und die Richter für den Ersatz des Schadens haften, den sie dadurch verursacht haben, daß sie bei Ausübung ihres Amtes das Recht verletzt haben, bestimmt ein besonderes Gesetz.Ť Trotzdem diese hier angekündigten Ausführungsgesetze bisher nicht erlassen wurden, geht aus der Fassung dieser beiden Paragraphen klar die Absicht des Gesetzgebers hervor, in seinem wichtigsten Gesetze, der Verfassungsurkunde, die Pflicht des Staates auf Ersatzpflicht der durch das Verschulden aller seiner Organe entstandenen Schäden dauernd festzustellen und nur die Feststellung des Umfanges dieser Verpflichtung und des Ausmaßes des Ersatzes und die Regelung des Verfahrens über die Anerkennung der Ersatzansprüche und über Bemessung des Schadenersatzes einem eigenen Gesetze vorzubehalten. Bisher wurde nur das Gesetz vom 18. März 1920, Zahl 187 Slg. d. G. u. V. über den Beitrag zum Ersatz der durch Ausschreitungen verursachten Schäden erlassen, durch welches nur das Recht, nicht aber die Pflicht des Staates zur Gewährung von Entschädigungen an die Opfer öffentlicher Unruhen und dabei erfolgten Eischreitens der öffentlichen Gewalt ausgesprochen wurde. Die grundsätzliche Regelung der Haftpflicht des Staates erscheint nunmehr als dringende Notwendigkeit. Wir bemerken, daß nach unserer Rechtsauffassung die Ersatzpflicht des Staates auch bezüglich der Folgen des Ereignisses in der Prager Tischlergasse gegeben erscheint, weil das Unglück bei einem über Auftrag der betreffendem höheren militärischen Stellen erfolgten Transport militärischen Gutes durch eine belebte Stadt erfolgte. Der vorliegende Gesetzentwurf erscheint also sachlich begründet. Für die Bedeckung der infolge der Durchführung erwachsenden Kosten haben die einzelnen Ministerien aus ihren Gebarungsersparnissen Sorge zu tragen. Vom Jahre 1927 angefangen ist alljährlich ein angemessener Betrag in den Staatsvoranschlag einzusetzen.

In formaler Beziehung wird, beauftragt, diesen Antrag dem verfassungsrechtlichen Ausschuß und dem Budgetausschuß zur Berichterstattung innerhalb 8 Tagen zuzuweisen.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Stát přejímá ručení za škody, způsobené osobě nebo skupině osob na životě, zdraví nebo majetku nezákonným výkonem veřejné moci státními nebo na rozkaz státu působícími jinými veřejnými činiteli. Škoda mohla povstati úmyslně nebo z nedbalosti tím, že byly platné předpisy porušeny nebo že jich nebylo dbáno.

Nárok mají všechny osoby nebo jejich právní nástupci, kterým byla způsobena škoda podle těchto ustanovení.

Okresní politická správa první stolice, příslušná podle místa, kde se škoda stala, má ihned, nejdéle však do 8 dnů ode dne vzniku škody, zahájiti řízení, jímž by byl zjištěn nárok na náhradu, Poškození mají právo přihlásiti své nároky do 6 neděl poté, kdy zvěděli o škodě.

Rozhodovati o nárocích na náhradu škody přísluší politickým správním úřadům v řádném instančním postupu a to na návrh komise, složené z jednoho zástupce ministerstva, jemuž jest podřízen dotčený orgán, z jednoho zástupce politického úřadu první stolice, z jednoho zástupce finanční správy a z jednoho zástupce obce, kde se škoda stala.

Mimo to má poškozený právo uplatniti svůj nárok pořadem práva do 3 let ad pravoplatného rozhodnutí správních úřadů.

Tento zákon platí také pro škody, způsobené po 28. říjnu 1918, avšak před vyhlášením tohoto zákona, podá-li se žádost, aby bylo zavedeno řízení, v roční lhůtě ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti. Právní závazky státu k náhradě škody z jiných důvodů zůstávají tímto nedotčeny.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedením jeho se pověřuje celá vláda.

Když se dne 5. března 1926 v Praze v Truhlářské ulici udál ničivý výbuch zásilky vojenských nábojů, naplněných výbušnými látkami, dostala se znovu na denní pořad otázka povinného ručení státu. Vláda sice ihned ujistila, že jest ochotna poskytnouti náhradu osobám poškozeným na zdraví a náhradu za způsobené škody věcné, při tom však popírala; že by stát po této stránce byl povinen náhradou. Toto mínění nepokládáme nikterak za správné. Stát ručí povinně již podle předpisů všeobecného občanského zákoníka; s druhé strany však ústavní listina Československé republiky podrobně a zřetelně stanoví povinnost státu k náhradě, i když ještě není zákonů, o nichž se zmiňuje a jimiž se tato ustanovení provádějí, § 92 ústavní listiny zní: ťPokud stát ručí za škodu způsobenou nezákonným výkonem veřejné moci, určuje zákon.Ť Dále praví § 104 ústavní listiny: ťJak ručí stát a soudcové za náhradu škody, kterou tito způsobili tím, že porušili právo u konání svého úřadu, stanoví zvláštní zákon. Ačkoliv tyto, zde ohlášené prováděcí zákony nebyly dosud vydány vyplývá ze znění obou těchto paragrafů jasně úmysl zákonodárcův, trvale ustanoviti ve svém nejdůležitějším zákoně, v ústavní listině, povinnost státu k náhradě škod, způsobených zaviněním všech jeho činitelů, a ponechati zvláštnímu zákonu jen stanovení rozsahu tohoto závazku a výměru náhrady úpravu řízení týkajícího se uznání nároků na náhradu a vyměření náhrady škody. Dosud byl vydán jen zákon ze dne 18. března 1920, č. 187 Sb. z. a n. o příspěvku k náhradě škod výtržnostmi způsobených, jímž bylo vysloveno jen právo, nikoliv však povinnost státu poskytnouti odškodnění obětem veřejných nepokojů nebo zakročení veřejné moci při tom. Jest nyní naléhavě zapotřebí zásadně upraviti povinné ručení státu. Poznamenáváme, že podle našeho právního názoru jest stát povinen nahraditi také škody způsobené událostí v pražské Truhlářské ulici, poněvadž se neštěstí stalo při dopravě vojenského majetku oživeným městem na rozkaz příslušných vyšších vojenských úřadů. Tento návrh zákona jest tedy věcně odůvodněn. O úhradu potřebnou k provedení nechť pečují jednotlivá ministerstva z úspor svého hospodaření. Počínaje rokem 1927 budiž každoročně zařazena příslušná částka do státního rozpočtu.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru ústavně-právnímu a rozpočtovému, aby o něm podaly zprávu do 8 dnů.