| II. volební období. | 2. zasedání. |
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Počínajíc berním rokem 1927, nebudiž
do základu pro vyměření zvláštní
daně výdělkové a daně z příjmu
(§§ 92, 159, 165 a 169, zákona ze dne 25. října
1896. čís. 220 ř. z. o osobních daních)
započítáván příjem z
úroků a dividend z domácích cenných
papírů ani příjem úroků
ze vkladů uložených u domácích
peněžních ústavů.
Daň z tohoto příjmu jest nadále povinen
platiti ten, koho stihá povinnost platiti úrok (dividendu)
z pramenů uvedených v § 1.
Daň činí 8% z příjmu úrokového
(dividendového).
Činitel uvedený v § 2 jest povinen do jednoho
měsíce ode dne splatnosti předložiti
příslušnému bernímu úřadu
výkaz o splatném úhrnném úroku
(dividendy) a současně zaplatiti daň podle
§ 3.
Kdo splnil tuto platební povinnost, může při
výplatě úroků (dividendy) osobě
oprávněné k příjmu jich odečísti
od úroku (dividendy) placenou daň. Ke zlomkům
haléřů se nepřihlíží.
Ustanovení zákona ze dne 25. února 1896 čís.
220 ř. z. o dani důchodové nejsou tímto
zákonem dotčena.
Zákon tento nabývá účinnosti
duem vyhlášení.
Provésti jej přísluší ministru
financí.
Republika Československá platí ze svého
vnitřního dluhu na úrocích ročně
částku převyšující 1.300
milionů Kč.
V domácích peněžních ústavech
jsou uloženy vklady, z nichž tyto ústavy platí
ročně aspoň 1.400 milionů Kč
na úrocích.
Přes to, že vedle toho jsou další jiné
zdroje příjmu úrokového (dividendového),
u nichž výši zaplacených úroků
těžko lze zjistiti, vykazují přiznání
k osobní dani z příjmů na příjmu
úrokovém (dividendovém) pouze částku
asi 385 milionů Kč ročně.
Jest jisto, že určitá část úrokového
příjmu ze zdrojů shora uvedených plyne
do ciziny, dále že druhou část pobírají
osoby, jejichž celkový příjem i s tímto
příjmem úrokovým nedosahuje výše
podrobené dani z příjmu, a že dále
jistá část těchto příjmů
úrokových jest přiznávána poplatníky
povinnými k veřejnému účtování
a poplatníky přiznávajícími
celkový příjem ze svých podniků,
ale tyto částky jsou pravděpodobně
kompensovány příjmem úrokovým
a dividendovým ze zdrojů jiných, než
ze státních dluhů a ze vkladů u peněžních
ústavů, takže sotva přeháníme,
projevujeme-li názor, že z příjmu úrokového
shora uvedeného jest zatajováno pro zdanění
2.500 milionů Kč. Tato značná defraudace
daňová jest umožněna anonymitou vlastníků
cenných papírů i vkladů.
Jest nejen v zájmu finanční správy
státu, nýbrž i v zájmu každého
jednotlivého poplatníka, aby daně zákonem
uložené byly správně přiznávány
a vybírány, aby oproti možnému příjmu
ze zavedené daně nejevil se veliký schodek
a aby finanční správa státní
nebyla nucena ohlížeti se po nových zdrojích
příjmů veřejných a novými
daněmi a dávkami zatěžovati veřejné
hospodářství beztak již značně
ztížené.
Jest proto povinností veřejných činitelů,
aby se snažili poskytnouti finanční správě
prostředky, aby daně mohly býti správně
vyměřeny a vybrány.
V daném případě jest třeba
znemožniti defraudaci daně z příjmu
úrokového (dividendového) prováděnou
v rozměrech přímo nestydatých. Z této
snahy vyplývá předložená osnova.
Nejde o zavedení nějaké nové daně,
nýbrž jde pouze o to, aby platná daň
byla pokud možno všemi poplatníky skutečně
odváděna a aby o příjem její
pokladna státní nebyla ošizována.
K tomu cíli se navrhuje, aby s předpisem a vybíráním
daně nebylo sečkáváno, až poplatník
ji přizná, nýbrž aby - jako je tomu
již v cizině - daň byla placena přímo
činitelem, který je povinen ke placení úroků
- stát, ústavy vydávající obligace,
peněžní ústavy - a aby tento činitel
mohl si zaplacenou daň strhnouti při výplatě
úroků.
Navrhovatelům není tajno, že mechanické
provedení této zásady způsobuje jistou
krivdu dolů i nahoru: vybere daň z příjmu
úrokového i od osob, které by ke placení
daně vůbec nebyly povinny, poněvadž
jejich úhrnný příjem nepodléhá
dani z příjmu; na druhé straně pak
porušuje zásadu vzestupnosti, na které náš
zákon o dani z příjmu je vybudován,
poněvadž bez ohledu na výši celkového
příjmu jednotlivého poplatníka strhuje
každému stejnou částku z příjmu
úrokového.
Považovali jsme však za nutno zvoliti tento velmi jednoduchý
způsob vybírání daně, jsouce
pamětlivi stesků finanční správy,
podle kterých finanční správa od první
až do poslední stolice jest tak zatížena,
že nestačí ani na dosavadní svoje úkoly
a že proto nemůže býti novou agendou zatěžována
ještě více. Rozumí se samo sebou, že
ochotně projevíme souhlas ke změně
technické stránky této osnovy, bude-li finanční
správou navržena a bude-li při ní možno
vyvarovati se závad, na které bylo právě
upozorněno.
Provedení osnovy nebude vyžadovati žádného
nákladu, pročež není zapotřebí
navrhovati způsob úhrady. Naproti tomu umožní,
aby nebyly zaváděny některé daně
a dávky, o nichž finanční správa
prohlašovala, že jich nezbytně potřebuje
k úhradě nákladů spojených
se zvýšením platů státních
zaměstnanců.
Ve formálním ohledu navrhujeme, aby tato osnova
byla přikázána výboru iniciativnímu
a poté výboru rozpočtovému
k ústavnímu projednání.