Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Trestné činy v oddílu I hlavy II uvedené stíhají se na soukromou (hlavní) obžalobu a náleží trestní řízení výlučně občanským trestním soudům a to pro přečiny sborovým soudům I. stolice, pro přestupky okresním soudům, i když byly spáchány tiskem.

(2) Obžalobu jest podati do šesti týdnů ode dne, kdy oprávněný se dověděl o trestném činu a osobě pachatelově, jinak žalobní právo zaniká.

(3) Obžalobu může podati:

a) pro přestupek podle §§ 25, 26 a přečin podle § 30 každý soutěžitel, jakož i každá korporace, podle stanov povolaná hájiti hospodářské zájmy soutěžitelů činem dotčené, leč by byla v témže případě konala smírčí řízení podle § 49;

b) pro přečiny podle §§ 27, 29 a 31 a přestupek podle § 32 jen ten, jehož se trestný čin bezprostředně dotýká;

c) pro přestupek podle § 33 ten, kdo je podle zásad pod a) a b) uvedených oprávněn podati obžalobu proti zaměstnanci nebo zmocněnci.

(1) Již za trestního řízení může soud na návrh soukromého žalobce zaříditi, čeho třeba k tomu konci, aby byl zajištěn výkon výroku podle § 36, odst. 1. Zejména může soud naříditi celním úřadům, aby závadné zboží při dovozu nebo vývozu až na další poukaz zadržely a z dopravy vyloučily.

(2) Při zboží podléhajícím rychlé zkáze učiní soud vhodné opatření, aby se škodě zabránilo.

(3) O návrhu rozhodne trestní soud ihned vyslechna pokud možno strany. Může však učiniti takové opatření odvislým od toho, složí-li žalobce přiměřenou jistotu jakož i zálohu na útraty tohoto opatření.

(4) Soud může prozatímní (zajišťovací) opatření zrušiti nebo obmeziti, uzná-li toho potřebu; soud tak učiní, poskytne-li obviněný přiměřenou jistotu.

(5) Na tato rozhodnutí soudu lze si stěžovati do tří dnů. O stížnosti, jíž může býti přiznán odkládací účinek, rozhodne nadřízený soud.

(1) K návrhu soukromého žalobce vysloví soud v odsuzujícím rozsudku, že údaj (§ 25) nebo podnikovou značku (§ 29) jest se zboží odstraniti nebo přiměřeně doplniti nebo není-li to možno, že propadá zboží, obaly, nádoby, oznámení, nápisy, vyhlášky atd., pokud odsouzený může jimi nakládati.

(2) Totéž může soud k návrhu soukromého žalobce vysloviti v osvobozujícím rozsudku, pokud objektivně je dána skutková podstata přestupku podle § 25 nebo přečinu podle § 29.

(3) V případě § 27 může býti k návrhu soukromého žalobce žalovanému uloženo, aby na své útraty v jednom nebo v několika časopisech, jež soud určí, uveřejnil odvolání zlehčení (§ 40).

(1) Přečiny v §§ 27, 29, 30 a 31 uvedené trestají se vězením od jednoho do šesti měsíců nebo peněžitým trestem od 200 Kč do 50.000 Kč nebo obojím trestem.

(2) Přestupky v §§ 25, 26, 32 a 33 uvedené trestají se vězením (uzamčením) od jednoho týdne do dvou měsíců nebo peněžitým trestem od 50 Kč do 20.000 Kč nebo obojím trestem.

(3) Doba náhradního trestu za nedobytný trest peněžitý budiž stanovena podle zavinění a nesmí převyšovati ani sama ani dohromady s trestem na svobodě meze jeho zákonné sazby.

(4) Pokus přečinu je trestný.

Zaměstnanci, kteří se trestného činu dopustili na služební příkaz, nejsou trestní, prokáže-li se, že jim jinak hrozilo propuštění ze služby nebo citelné hmotné poškození.

V odsuzujícím rozsudku může soud soukromému žalobci k jeho návrhu přiznati náhradu škody (§ 16, odst. 2. a 3), jakož i přiměřené odškodné za utrpěné příkoří a jiné osobní újmy.

(1) Soud může soukromému žalobci k jeho návrhu přiznati v rozsudku oprávnění uveřejniti odsuzující rozsudek na útraty odsouzeného v jednom nebo několika časopisech. Stejné oprávnění může soud přiznati obžalovanému k jeho návrhu, byl-li obžaloby zproštěn, při čemž útraty uveřejnění nese žalobce.

(2) Časopisy, v nichž se má uveřejněni státi, nejvyšší výměru útrat uveřejnění, jakož i ostatní podmínky uveřejnění a jeho lhůtu určí soud.

(3) Zpravidla uveřejniti jest rozsudek bez důvodů, podle okolností může však soud povoliti, aby uveřejněny byly i důvody rozsudku zcela nebo z části.

(4) Z rozhodnutí o uveřejnění rozsudku a rozsahu důvodů mohou obě strany podati odvolání. Dalšího opravného prostředku není.

(1) Vládním nařízením může býti stanaveno, že určité zboží smí býti v tuzemsku po živnostensku vůbec nebo jen v drobném prodeji prodáváno nebo na prodej chováno jenom v předepsaných jednotkách podle počtu, míry, váhy nebo jen, je-li opatřeno buď samo nebo na své úpravě (obalech, nádobách) údajem o počtu, míře, váze nebo původu, nebo jen, je-li opatřeno určitým obalem.

(2) Vládním nařízením může býti také stanoveno, aby určité zboží nebo jeho úprava (obaly, rádoby) byly opatřeny i údajem o jméně, firmě nebo bydlišti (sídle) výrobce nebo prodavače.

(1) Nabízí-li se veřejně (§ 2, odst. 4) k prodeji zboží, které pochází z konkursní podstaty, ale v podstatě její již nepatří, zakazuje se jakkoliv na to poukazovati, že jde o zboží z konkursní podstaty.

(2) Totéž platí o zboží, jež pochází z exekuční dražby nebo z výprodeje.

(1) Zakázáno jest ve styku hospodářském získávati odbytu smlouvami, jimiž se zákazníku přislibuje výhodné dodání zboží nebo provedení výboru pod podmínkou, že na základě odevzdaných mu poukázek nebo podobných zařízení přivede druhé straně nebo jiné osobě další odběratele, kteří by vstoupili s ní do stejného smluvního poměru (lavinové obchody). Rovněž jest zakázáno míti účast v tomto smluvním poměru jako odběratel nebo rozšiřovatel poukázek nebo podobných zařízení.

(2) Smlouvy tohoto druhu, které byly uzavřeny mezi podnikatelem a zákazníkem nebo mezi tímto a osobou třetí, jsou neplatny.

(3) Odběratel může požadovati zpět, co dal, vzdá-li se dodání zboží nebo povedení výkonu nebo vrátí-li zboží již přijaté.

(1) Zakazují se opatření k poškození soutěžitelů způsobilá, při nichž má se kupci zboží nebo odběrateli nějakého výkonu dostati zvláštní odměny (premie) závislé výhradně na výsledku slosování nebo na jinaké náhodě (jednání premiová).

(2) Bližší předpisy o tom budou vydány vládním nařízením.

(1) Přestupky § § 42, 43, 44 a přestupky nařízení vydaných a základě § 7 a 41 trestají se politickým úřadem (administrativní policejní vrchností) I. stolice pokutou od 50 do 10.000 Kč nebo vězením (uzamčením) až do dvou měsíců, pokud čin není trestný soudem. V případě nedobytnosti pokuty vyměří se přiměřený náhradní trest vězení (uzamčení) v nejvyšší míře dvou měsíců.

(2) Proti nálezu lze podati u úřadu I. stolice do 15 dnů, počínajíc dnem následujícím po doručení nálezu, odvolání k politickému úřadu (administrativní policejní vrchnosti) II. stolice, který rozhodne o něm s konečnou platností.

(1) Soutěžitelem rozumí se každý podnikatel, jež vyrábí nebo prodává zboží téhož nebo podobného druhu nebo provádí výkony téhož nebo podobného druhu nebo vůbec je podnikově činným ve stejném nebo podobném oboru hospodářském.

(2) Zbožím rozumějí se také produkty zemědělské, lesní, hornické a prvotní výroby vůbec.

(3) Výrobou rozumí se také vypěstění.

Při ústním jednání (hlavním přelíčení) může býti na návrh vyloučena veřejnost, bylo-li by veřejným projednáváním ohroženo obchodní nebo výrobní tajemství.

3. Společná ustanovení o peněžitých trestech, pokutách a výtěžcích za věci prohlášené propadlými.

Peněžité tresty a pokuty podle tohoto zákona uložené, jakož i výtěžky za věci prohlášené propadlými, připadají státu.

(1) Vládním nařízením bude vydán seznam korporací, jež mohou předsevzíti smírčí řízení ve věcech nekalé soutěže.

(2) Kdo jest podle tohoto zákona, oprávněn k žalobě, může požádati korporaci, příslušnou podle obdoby zásad § 22, aby zahájila smír čí řízení.

(3) Za svoje sprostředkování jsou korporace oprávněny požadovati od stran zvláštní poplatek, jehož výši určí ministerstvo obchodu v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

(4) Smír před korporací uzavřený má v příčině trestnosti pachatelovy týž procesuální význam jako výslovné prominutí trestného činu nebo ustoupení od obžaloby podle platného trestního práva.

(5) Orgány korporací k předsevzetí řízení oprávněné, jakož i bližší předpisy o řízení před těmito orgány stanoveny budou vládním nařízením.

(1) Vládním nařízením bude zřízen smírčí orgán povolaný ku předsevzetí smírčího řízení v případech nekalé soutěže ve věcech peněžních a bankovních a budou vydány bližší předpisy o složení tohoto orgánu a o řízení před ním.

(2) Jedná-li se o případy nekalé soutěže, týkající se přímo nebo nepřímo získávání vkladů, nelze uplatňovati nároky podle tohoto zákona cestou soudní, pokud případ nebyl vznesen na smírčí orgán.

(3) Byla-li v případech v předchozím odstavci uvedených podána soukromá obžaloba u trestního soudu, aniž byl podán průkaz o tom, že nedošlo ke smíru před smírčím orgánem, postoupí soud z úřední povinnosti obžalobu smírčímu orgánu, aby provedl smírčí řízení. Nedojde-li smíru, bude v řízení soudním na návrh soukromého žalobce pokračováno; k tomu cíli vrátí smírčí orgán soudu spisy.

(4) Promlčení i lhůty staví se v případech odst. 2 a 3 ode dne, kdy věc došla na smírčí orgán, až do dne, kdy bylo oprávněnému doručeno písemné osvědčení smírčího orgánu o tom, že ke smíru nedošlo.

(5) Ustanovení § 49, odst. 3 a 4, platí i pro smírčí orgán a smíry před ním uzavřené.

(6) Smírčí orgán může, jsou-li splněny podmínky civilního soudního řádu, vystupovati ve sporech vzniklých nekalou soutěží ve věcech peněžních a bankovních též jako rozhodčí.

Nařízení v §§ 6, 7, 41, 44, 49 a 50 zmíněná budou vydána, měněna nebo rušena po slyšení korporací, jimž přísluší po zákonu zastupování dotčených zájmů.

(1) Československým příslušníkům jsou co do ochrany poskytnuté tímto zákonem na roveň postaveni cizí příslušníci, kteří mají na území republiky československé podnik nebo závod.

(2) Jinak může cizinec dovolávati se ochrany tohoto zákona - pokud tu není zvláštní úpravy státními smlouvami - jen za vzájemného poskytnutí ochrany se strany státu, jehož je příslušníkem, a to v podstatě shodné s ochranou tímto zákonem propůjčenou.

(3) Zda tato podmínka je splněna, vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení ministr spravedlnosti po dohodě se zúčastněnými ministry. Není-li takovéto vyhlášky, jest rozhodným v tom směru prohlášení ministra spravedlnosti ve shodě se zúčastněnými ministry. Toto prohlášení má pro soudy účinek závazný. V případě pochybnosti třeba vyžádati si toto prohlášení z povinnosti úřední.

(1) Zrušují se: zákon ze dne 20. prosince 1923, č. 5 Sb. z. a n. z r. 1924 o označování původu zboží, zákon ze dne 12. prosince 1923, č. 3 Sb. z. a n. z r. 1924, o zákazu premiových obchodů s předměty denní potřeby a zák. čl. XXXIV/1893 o správném označování množství obsahu zboží v balíkách prodávaného.

(2) Vládní nařízení ze dne 29. srpna 1924, č. 193 Sb. z. a n. o okrskových pojmenováních francouzských produktů z vinné révy, vydané na základě zákona o označování původu zboží, zůstává v platnosti jakožto nařízení vydané na základě tohoto zákona (§§ 7 a 41) s tou zněnou, že na místě trestních sazeb uvedených v § 6 cit. nařízení nastupují trestní sazby uvedené v § 45 tohoto zákona.

(3) Rovněž zůstávají v platnosti pra Slovensko a Podkarpatskou Rus jako nařízení vydaná na základě tohoto zákona (§ 41) tato na základě zák. čl. XXXIV/1893 vydaná nařízení býv. ministerstva obchodu: nařízení č. 5902/25 z r. 1907 o prodeji uhlí v pytlech a nařízení ze dne 30. prosince 1908, č. 107232; o povinném označování množství obsahu při uzavřených lahvích, obsahujících víno, pivo a lihové nápoje, v obou případech s tou změnou, že pro tresty platí ustanovení § 45 tohoto zákona.

(4) Jinak zůstávají v platnosti předpisy všech jiných zákonů a nařízení, které přímo nebo nepřímo dotýkají se látky upravené tímto zákonem.

(1) Zákon tento nabude účinnosti šest měsíců po vyhlášení.

(2) Nárok na zdržení se a odstranění závadného stavu může podle tohoto zákona býti uplatněn i tehdy, když přes počátek účinnosti zákona trvá závadný stav způsobený jednáním zákonu se příčícím. Avšak i v tomto případě může nárok na náhradu škody podle tohoto zákona býti uplatněn jen ve příčině škody, která vznikla po té, kdy zákon nabyl účinnosti.

Ministrům průmyslu, obchodu a živností, zemědělství, spravedlnosti, financí a vnitra se ukládá, aby ve shodě se zúčastěnými ministry zákon tento provedli.

Volná soutěž jakožto významný činitel hospodářský, vlivem jehož dochází k rozvinutí a uplatnění všech schopností jednotlivých podnikatelů a prostředků výrobních a tím i k zdokonalení výrobku a jeho zlevnění, je zajisté zjevem zdravým a národohospodářsky vítaným a nelze ji proto brzditi. Podstatou její jest, že každý podnikatel může volně používati všech prostředků, které se mu zdají býti účelnými a účinnými k získání co největšího počtu odběratelů a ca nejširšího odbytu, byť i jednání jeho pro jiného podnikatele bylo sebe nepohodlnější, obtížnější a škodlivější.

Než v zápase sil, jenž se tu rozvine, dochází nezřídka k výstřelkům, jimiž se soutěž zvrhá v soutěž nezřízenou, nekalou, která vrhá těžké stíny na veškero výdělečné podnikání. Je to sobectví jednotlivců, kteří místo aby cestami namnoze trnitými, nesnadnými a nákladnými dopomohli svému zboží nebo výkonu k odbytu, chápou se prostředků nečestných, příčících se dobrým mravům, obchodní morálce a pravidlům cti a slušnosti a zajišťují takto snadno a bez zvláštních obětí svému, třebas i méněcennému zboží a výkonům nezasloužené přednosti oproti jiným soutěžitelům, těžíce namnoze z jejich práce, píle a nákladných zařízení. Takovým jednáním solidní podnikatelé, nepoužívající podobných taktik, ocitají se ve značné nevýhodě a jsou za svou solidnost trestáni a hmotně poškozováni, zejména tím, že přicházejí o odbyt a zákaznictvo, s nímž jinak mohli počítati.

Je přirozeno, že státní moc nemůže nečinně přihlížeti k takovémuto počínání, které je s to, aby podkopalo důvěru v poctivost a reelnost při veškerém výdělečném podnikání a vyvolávalo snahy napodobovací i v kruzích dosud nedotčených, čímž veřejná morálka ve státě mohla by býti povážlivě otřesena. Z důvodu toho třeba zákonem stanoviti meze pro volné osvědčování se jednotlivých soutěžitelů, vytýčiti hranice, vyžadované pospolitými ohledy na okolí a stejné zájmy jiných soutěžitelů. Zákon musí svými ustanoveními učiniti opatření, aby v zápolení soutěžním bojováno bylo jen prostředky čestnými, poctivými, mezi slušnými podnikateli obvyklými, a stíhati nedovolené činy vhodnými sankcemi.

Ač, jak uvedeno, nejedná se tu o ochranu konsumentů samých, je nepochybno, že represse nekalé soutěže ve svých důsledcích nemůže zaslati bez příznivého vlivu i pro konsumenta samého, zejména v těch případech, ve kterých nekalé jednání směřuje k jeho oklamání a svedení.

Volání po repressi nekalé soutěže je již starého data a toliko neobyčejná nesnadnost této látky, různost křižujících se zájmů, i sou příčinou, že dochází teprve nyní k podání předlohy, která celou materii upravuje souborně, jednotně a s hlediska určitých zásad, o nichž ještě dále bude jednáno.

Již dříve nescházelo na snahách upraviti tuto důležitou látku zákonem a zejména od r. 1900 snahy ty nabyly konkrétních forem. Působilť tu příklad Německa, kde byl r. 1896 vydán říšský zákon proti nekalé soutěži (nahrazený r. 1909 novým zákonem). Tak již r. 1895 došlo v rakouské poslanecké sněmovně k podání předlohy zákona proti poškozování co do množství a jakosti prodávaného zboží a k osnově zákona o označování původu zboží. Předlohy tyto však, ač podán byl o nich obsáhlý poradní materiál, nebyly uzákoněny. R. 1901 vypracována byla osnova zákona proti nekalé soutěži, o níž zahájena rovněž obsáhlá expertisa. Pro různost názorů o účelnosti methody výlučné kasuistiky, na níž byla osnova vybudována, podala vláda r. 1906 druhou osnovu, pojavši do ní vzhledem k projeveným přáním suppletorní generální klausuli.

Osnova tato, ač ji poslanecká sněmovna počátkem r. 1907 vyřídila, nebyla uzákoněna. Potíž působila tu zejména i okolnost, že podle rak.-uher. vyrovnání z r. 1907 měly ohledně represse nekalé soutěže vejíti v platnost v obou státech zásady v podstatě se shodující.

Válkou byly další přípravné práce legislativní zastaveny a teprve po převratu ukázalo se nutností otázkou nekalé soutěže se opětně zabývati. Zvýšená hospodářská podnikavost, kterou lze ve všech oborech výdělkové činnosti znamenati, a dostavivší se nadbytek zboží způsobuje opět shora vylíčené nevítané zjevy, které již před válkou volaly po zakročení státní moci.

Jsou to dále mezistátní ohledy, které nutí náš stát přikročiti k úpravě zákonodárství proti nekalé soutěži. Přistoupilť náš stát k různým mezinárodním úmluvám, které otázky nekalé soutěže přímo neb nepřímo se dotýkají.

Jest to zejména Pařížská smlouva svazová ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidovaná naposled ve Washingtoně dne 2. června 1911 (ř. z. č. 64 z r. 1913), k níž Československá republika přistoupila dne 5. září 1919 (vyhl. č. 364/21 Sb. z. a n.) a jež obsahuje mimo jiné závazek, podle něhož je náš stát povinen zajistiti příslušníkům Svazu účinnou ochranu proti nekalé soutěži (čl. 2 a 10 b).

Dále uvésti jest úpravu Madridskou ze dne 14. dubna 1891, týkající se potlačení nesprávných označování původu zboží, revidovanou ve Washingtoně dne 2. června 911 (č. 419/1921 Sb. z. a n.), jež ustanovuje řadu opatření, vztahujících se k otázce nekalé soutěže po stránce nesprávného označování místního původu zboží.

Dále jsou to některé obchodní smlouvy, v nichž zavázal se náš stát činiti opatření na ochranu některých výrobků proti nekalé soutěži. Sem patří zejména obchodní úmluva mezi republikou Československou a Francií, uzavřená dne 17. srpna 1923 v Paříži, dále obchodní dohoda mezi československou republikou a republikou Rakouskou a obchodní dohody mezi Československou republikou a Maďarskem a Portugalskem a jiné.

Nehledíc k tomu, jest náš stát nutkán upraviti otázku nekalé soutěže okolností, že státy, s nimiž hraničí a s nimiž je v čilých obchodních stycích, vydaly již zákony proti nekalé soutěži - byť i z části pod tlakem mírových smluv, které jim závazek ten uložily -, takže nedostatek podobného zákona v našem státě nemohl by zůstati na delší dobu bez škodlivého vlivu na utěšeně se rozvíjející obchodní styky se státy těmito.

Přihlížejíc k těmto skutečnostem, rozhodlo se ministerstvo obchodu upraviti i u nás tuto důležitou a legislativně velmi nesnadnou látku. Vzhledem k velkým potížím, jež se tu v cestu kupily, přikročeno zatímně k vypracování zvláště naléhavé části problému nekalé soutěže, totiž stati o nesprávném označování původu zboží. Na bezodkladnou úpravu této otázky naléhaly převzaté závazky mezinárodní, zejména shora uvedená úmluva Madridská a některé smlouvy obchodní. Výsledkem této práce byl zákon o označování původu zboží ze dne 20. prosince 1923, č. 5 Sb. z. a n. z r. 1924, který jaksi razil cestu k dalším legislativním akcím v oboru potírání nekalé soutěže vůbec. Zákon ten byl výsledkem četných porad a expertis a zkušeností při tom získaných bylo použito při pozdějších pracích na osnově povšechného zákona proti nekalé soutěži. K zákonu tomu bylo vydáno prováděcí vládní nařízení ze dne 29. srpna 1924, čís. 193 Sb. z. a n. o okrskových pojmenováních francouzských produktů z vinné révy.

Kromě toho došlo k vydání zákona z 12. prosince 1923, č. 3 Sb. z. a n. z r. 1924; o zákazu premiových obchodů předměty denní potřeby, t. j. obchodů, při nichž se nabízejí nebo prodávají předměty s poukazem na odměnu, která jest k předmětům těm připojena.

K vypracování povšechné osnovy zákona proti nekalé soutěži došlo r. 1923. Osnova tato vybudována byla na principu t. zv. výlučné generální klausule, jíž bylo dáno toto znění: "Kdo za účelem hospodářské soutěže jedná způsobem, příčícím se dobrým mravům, nese toho důsledky po rozumu tohoto zákona." Zda se určité jednání příčí dobrým mravům, měl posouditi sbor znalců z volné úvahy veškerých okolností tohoto jednání, označe je počinem nekalé soutěže. Znalecké sbory měly se zříditi v sídle každé obchodní a živnostenské komory. Exekutivní stránku jejich výroků měly obstarati politické úřady I. stolice. Při ministerstvu obchodu měl se zříditi zvláštní poradní sbor pro otázky zákonného potírání nekalé soutěže.

Osnova tato však nenalezla v kruzích zájemců ohlasu a byla většinou zamítána hlavně jak uvádění pro neurčitost a přílišnou pružnost výlučné generální klausule, ač jinak uznávána byla pokrokovost a demokratičnost osnovy.

Opírajíc se o výsledek obsáhlé expertisy a vyhovujíc předneseným přáním vypracovalo ministerstvo obchodu novou osnovu na zcela novém; základě, který přizpůsobilo principům, na nichž je vybudována většina evropských zákonů proti nekalé soutěži, zejména zákon německý a rakouský. Bylť místo systému výlučné generální klausule zvolen systém smíšený, t. j. kasuistika se suppletorní generální klasulí, při níž jsou v zákoně uvedeny přesně ohraničené skutkové podstaty jednotlivých typických případů nekalé soutěže a kromě nich předpis, zahrnující všechny ostatní innominátní případy nekalé soutěže.

Osnova byla projednána v četných poradách s interesovanými zájemci a zástupci vědy, při čemž veškeré došlé připomínky byly zevrubně uváženy a osnově dáno konečně takové znění, jež odstraněním kolisí, použitím kompromisů a přihlížením ke všem ukázavším se potřebám a zájmům snaží se všechny interesenty co nejlépe uspokojiti.

Ovšem nebyl až dosud náš právní řád bez jakékoliv úpravy tohoto důležitého předmětu. Jeť obor nekalé soutěže velmi obsáhlý a setkáváme se s ním i v řadě různých samostatných úprav zákonných, třebas tyto sloužily současně jiným účelům a potřebám.

Sem spadají v prvé řadě zákony, kde se nekalou soutěží porušují nabytá práva subjektivní. Je to na př. obchodní zákon se svými annexními zákony, pokud jde zejména o ochranu firmy (čl. 15-27, pokud se týče §§ 10-13, 15-17, 19, 21 a 24 uh. obch. zák.), zákon patentový, pokud jde o ochranu vynálezů živnostensky využitelných, zákon o ochraně známek, zákon o ochraně vzorků a modelů pro průmyslové výrobky, zákon o ochraně původských práv k dílům literatury, umění a fotografie, a jiné.

Též občanský zákon v různých svých ustanoveních dotýká se naší látky, tak v § 43 0 ochraně jména (ve znění nov. III.), v ustanovení o neplatnosti smlouvy proti dobrým mravům (§ 879 ve znění nov. III.), v předpisu o náhradě škody, způsobené jednáním proti dobrým mravům (§ 1295, odst. 2 ve znění nov. III.) neb rozšiřováním skutečností, ohrožujících úvěr, výdělek neb existenci jiného (§ 1330, odst. 2 ve znění nov. III.). V praksi nedošly však tyto předpisy občanského zákona pohříchu téměř žádného upotřebení a náš Nejvyšší soud neměl proto dosud příležitosti zaujmouti k nim stanovisko.

Též živnostenský řád obsahuje řadu ustanovení, zasahujících úzce do otázky nekalé soutěže, zejména §§ 46-50 a § 114, lit. i), pokud se týče §§ 60-64 a 160, lit. f) zák. č. 259/24.

Kromě toho zasahují sem více méně intensivně ustanovení různých specielních zákonů a nařízení, jako zákona o výprodejích ze dne 16. ledna 1895, čís. 26 ř. z., o známkování chmele ze dne 12. srna 1921, č. 297 Sb. z. a n., o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z. (zejména §§ 7 a 36), o uznávání původnosti odrůd, uznávání osiva a sádí a zkoušení odrůd kulturních rostlin ze dne 17. března 1921, č. 128 Sb. z. a n., zákona ze dne 2. července 1924, čís. 165 Sb. z. a n. o ochraně výroby rostlinné, zákona o obchodu s potravinami a některými předměty užitnými ze dne 16. ledna 1896, č. 89 ř. z. z r. 1897, zákona o obchodu s máslem, sýrem, přepuštěným máslem a vepřovým sádlem a jejich náhražkami ze dne 25. října 1901, č. 26 ř. z. z r. 1902, zákona o obchodu s vínem, vinným moštem a, vinným rmutem ze dne 12. dubna. 1907, č. 210 ř. z., min. nař. ze dne 26. ledna, 1918, č. 25 ř. z., chránící obecenstvo proti klamání při odbytu zboží po stránce jakosti a způsobu výroby, min. nař. ze dne 12. srpna 1918, č. 302 ř. z. proti podplácení zřízenců, vládních nařízení o výrobě a obchodu s potravinovými náhražkami ze dne 7. května 1920, č. 377 Sb. z. a n. a 9. prosince 1920, č. 640 Sb. z. a n., zákona ze dne 3. července 1924, č. 178 Sb. z. a n., o úplatkářství a porušování úředního tajemství.

V širším smyslu patří sem i zákony o mírách a vahách, dále cejchovní řád, zákon puncovní, zákon o označování ručních střelných zbraní, zákon o obchodech na splátky, a j.

Analogické předpisy jsou i v zákonodárství bývalého království Uherského, pokud jdou dosud v platnosti na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, zejména § 55 a sl. uh. obch. zák., zák. čl. XLVII/1908, nař. min. oby č. 25888/900, 8782/900 a 47000/1909.

Ve všech těchto specielních předpisech setkáváme se ve větší či menší míře, přímo či nepřímo s prvky ochrany solidního obchodu proti nekalému počínání ve stycích obchodních, tedy s myšlenkou, kterou nyní osnova činí hlavní normou a osou celé své úpravy.

Jak ještě bude dále uvedeno, nestanou se ani po vydání povšechného zákona proti nekalé soutěži tato specielní ustanovení nepotřebnými a zůstanou proto - pokud výslovně nebudou zrušena - i nadále v platnosti. Ba ani do budoucnosti nebude lze se zříci úprav, některých otázek nekalé soutěže specielními zákony, zejména tehdy, dojde-li časem k vyhranění dalších skutkových povah v určitých stránkách hospodářského života neb bude-li tu nutnost zvláštní civilní nebo trestní represse, zejména v případech, při nichž časem ukáže se potřeba zvýšené ochrany s hlediska veřejného zájmu. Není tedy vývoj na poli nekalé soutěže uzákoněním povšechné osnovy proti nekalé soutěži nikterak ukončen ani v tom směru ohraničen, že by stíhatelny byly jedině činy v tomto zákoně uvedené (srov. 53 odst. 4 osnovy).

Lze však pevně očekávati, že již touto osnovou přispěje se značně k tomu, aby poctivost a důvěra v hospodářském styku došly svého uplatnění, a aby položeny byly meze a hráze pro nekalá jednání všech těch, kteří až dosud těžili z neupravenosti této otázky.

Osnova dělí se po stránce formální v pět hlav: Ochrana soukromoprávní (§§ 1-24), ochrana trestní (§ 25-40), ustanovení správní (§§ 41-45), všeobecná (§§ 46 až 53) a závěrečná (§§ 54 a 55).