Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Události, k nimž došlo dne 2. března 1926 v Karových Varech po protestním projevu německé sociálně demokratické strany dělnické, vylíčeny byly zevrubné ve schůzi senátu Národního shromáždění dne 10. března 1926 v odpovědi na interpelaci pánů senátorů dra Hellera a druhů ohledně jednání státní policie v Karových Varech.

Odpověď tato jest pánům interpelantům, kteří se na uvedenou interpelaci sami odvolávají, jistě známa a opakuji ještě jednou, že zmíněná demonstrace nesla veškeré známky skutečně těžkého porušení veřejného klidu a pořádku, neboť demonstranty pocházejícími ze značné části z přilehlých obcí karlovarských, byly v neobvyklé míře ohroženy úřad i úřední osoby. Bezprostředně na to několik hodin po demonstraci by v noci za služební obchůzky přepaden a zraněn v Nových Rybářích policejní strážník, na kterého bylo ze skupiny asi 15 osob házeno kamením. Případ tento nesporně ukazoval že demonstracemi vyvolané rozčilení se nijak neuklidnilo a byla naopak obava, že výtržnosti ve zvýšené míre budou se snad ještě opakovati.

Bylo proto naprostým příkazem opatrnosti aby každá příležitost k demonstracím a násilným činům uvedeného druhu byla co nejvíce omezena, shledalo-li policejní komisařství v Karlových Varech za vylíčené o faktického stavu, že rychlé obnovení veřejného klidu a pořádku, zejména vzhledem k blížící se lázeňské sezoně, lze docíliti jedině vydáním dočasných omezujících policejních opatření v interpelaci zevrubné uvedených, nelze postupu tomuto ani po stránce právní nic vytýkati.

Dle § 3 bod 1. vyhlášky ministra vnitra ze dne 24. dubna 1923, č. 83 Sb. z. a n., kterým bylo policejní komisařství v Karových Varech zřízeno, přísluší jmenovanému úřadu pečovati o zachování veřejné bezpečnosti, jakož i veřejného pořádku a pokoje. Vzhledem k tomuto ustanovení ve spojem s ustanovením §§ 22 a 35 přílohy A k ministerskému nařízení ze dne 19. ledna 1853. č. ř. z. 10 o zřízení a působnosti politických úřadů, k nimž patří i státní úřady policejní (§ 1 místodržitelské vyhlášky o organisaci a působnosti policejních úřadů v Čechách ze dne 1. srpna 1850. č. 142 z. z.), bylo policejní komisařství nejen oprávněno, nýbrž i povinno učiniti v mezích platných zákonů všechna opatření, která pokládalo za nezbytné k obnovení veřejného klidu a pořádku. Šlo tudíž v daném případě pouze o administrativní opatření místní povahy, které učiní bezpečnostní úřad v mezích své kompetence a v mezích platných zákonů a které nelze jinak zaměňovati s mimořádnými opatřeními a výjimečnými předpisy, k nimž zmocňuje vládu zákon ze dne 14. dubna 1920. c. 300 Sb. z. a n. a která spočívají v částečné dočasné suspensi platných zákonů.

Pokud jde o výtku, že příslušná vyhláška policejního komisařství obsahovala i hrozbu stanným právem, podotýkám, že jde tu o upozornění úřadu, k jakým závažným důsledkům pro klidné obyvatelstvo mohlo by vésti další rušeni veřejného klidu a pořádku, a nelze po stránce právní upozornění tohoto druhu nic vytýkati. Z uvedeného jest patrno, že policejní komisařství postupovalo při vydání vytýkané vyhlášky v mezích zákona a v mezích své působnosti, a nemělo tudíž ministerstvo vnitra důvodu učiniti v této věci nějaké opatření. Proto neshledávám také příčiny, abych zakročil způsobem v interpelaci žádaným.

Die Ereignisse, zu denen es am 2. März 1926 in Karlsbad nach der Protestmanifestation der deutschen sozialdemokratischen Arbeiterpartei gekommen ist, wurden eingehend in der Sitzung des Senates der N. V. vom 10. März 1926 in der Antwort auf die Interpellation der Herren Senatoren Dr. Heller und Genossen in Bezug auf das Vorgehen der Staatspolizei in Karlsbad dargestellt.

Diese Antwort ist den Gerren Interpellanten, die sich selbst auf die angeführte Interpellation berufen, gewiss bekannt, und ich wiederhole noch einmal, dass die erwähnte Demonstration alle Anzeichen einer tatsächlich schweren Störung der öffentlichen Ruhe und Ordnung trug, denn durch die Demonstranten, die zu einem bedeutenden Teile aus den umliegenden Gemeinden von Karlsbad stammten, wurden die Behörde und behördlichen Personen in ungewöhnlicher Weise bedroht. Unmittelbar darauf wurde einige Stunden nach der Demonstration in der Nacht während eines dienstlichen Rundgangs in Neu-Fischern ein Polizeiwachmann, auf den von einer Gruppe von etwa 15 Personen mit Steinen geworfen wurde, überfallen und verwundet. Dieser Vorfall hat unzweifelhaft gezeigt, dass die durch die Demonstration hervorgerufene Erregung sich keineswegs gelegt hatte, und es bestand im Gegenteil die Befürchtung, dass die Exzesse sich vielleicht im erhöhten Masse wiederholen werden.

Es war geradezu ein Gebot der Vorsicht, dass jede Gelegenheit zu Demonstrationen und Gewalttätigkeiten der angeführten Art auf das entschiedenste abgeschnitten werde. Fand nun das Polizeikommissariat in Karlsbad unter den dargestellten faktischen Zuständen, dass eine rasche Wiederherstellung der öffentlichen Ruhe und Ordnung namentlich im Hinblick auf die sich nähernde Badesaison nur durch die Erlassung zeitweiliger einschränkender polizeilicher Massnahmen, wie sie in der Interpellation ausführlich angegeben sind, zu erreichen war, so lässt sich diesem Vorgehen auch nach der rechtlichen Seite hin kein Vorwurf machen.

Nach § 3, Punkt 1 der Kundmachung des Ministers des Innern vom 25. April 1923, Slg. d. G. u. V. Nr. 83, durch welchen das Polizeikommissariat in Karlsbad errichtet worden ist, steht der genannten Behörde die Fürsorge für die Aufrechterhaltung der öffentliche Ruhe und Ordnung zu. Mit Rücksicht auf diese Bestimmung im Zusammenhange mit den Bestimmungen des §§ 22 und 35 der Beilage A zur Ministerialverordnung vom 19. Jänner 1853, R. G. Bl. Nr. 10, betreffend die Errichtung und den Wirkungskreis der politischen Behörden, zu denen auch die staatlichen Polizeiämter gehören (§ 1 der Statthaltereiverordnung über die Organisation und den Wirkungskreis der Polizeibehörden in Böhmen vom 1. August 1850, L. G. Bl. Nr. 142), wurde das Polizeikomissariat nicht nur ermächtigt, sondern auch verpflichtet, in den Grenzen der geltenden Gesetze alle Massnahmen zu treffen, die es zur Wiederherstellung der öffentlichen Ruhe und Ordnung für unerlässlich erachtete. Es handelte sich somit in dem gegebenen Falle nur um eine administrative Verfügung lokalen Charakters, welche die Sicherheitsbehörde in den Grenzen ihrer Kompetenz und in den Grenzen der geltenden Gesetze getroffen hat, und die in Keiner Weise mit den ausserordentlichen Massnahmen und Ausnahmsvorschriften verwechselt werden dürfen, zu denen das Gesetz vom 14. April 1920, Sl. d. G. u. V. Nr. 300, die Regierung ermächtigt und die auf der teilweisen zeitweiligen Suspendierung der geltenden Gesetze beruhen.

Was den Vorwurf anlangt, dass die bezügliche Kundmachung des Polizeikommissariats auch die Drohung mit dem Standrechte enthielt, so bemerke ich, dass es sich hier nur um eine Aufmerksammachung seitens der Behörde handelt, zu welchen ernsten Folgen führen könnte, und es kann nach der rechtlichen Seite hin einer Aufmerksammachung dieser Art kein Vorwurf gemacht werden.

Aus dem Angeführten ist ersichtlich, dass das Polizeikommissariat bei Erlassung der angefochtenen Kundmachung in den Grenzen des Gesetzes und in den Grenzen seines Wirkungskreises vorgegangen ist, und es hatte daher das Ministerium des Innern deinen Grund, in dieser Sache eine Verfügung zu treffen.

Deshalb finde ich auch deinen Anlass, auf die in der Interpellation verlangte Art und Weise einzuschreiten.