Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti na tomto zákoně:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Jakékoliv srážky konané zaměstnavateli na úhradu dlužných nebo běžných daní zaměstnanců soukromých i veřejných podniků z jejích mzdy a platů jsou nepřípustny.

Na zaměstnancích soukromých i veřejných podniků může býti požadováno placení daní jedině na základě řádně vydaného platebního rozkazu.

Dlužné daně mohou býti na zaměstnancích soukromých i veřejných podniků vymáhány cestou exekuční, srážkami ze mzdy a platů výhradně na základě soudního usnesení a to jen přesahuje-li příjem dlužníka daněprosté existenční minimum jež činí 12.000 Kč u svobodných a bezdětných ovdovělých, 18.000 Kč u ženatých nebo žijících s družkou ve společné domácnosti, nebo ovdovělých s dětmi.

Daňové srážky z mezd a platů, které bylí již před vydáním tohoto zákona zaměstnancům zaměstnavateli strženy a finančním úřadům zaměstnavatelem odevzdány, musí býti zaměstnancům s jichž mezd a platů byly srážky učiněny do 4 neděl od vydání tohoto zákona v hotovostí a beze všech srážek a výloh vráceny.

Zaměstnavatel i úředník finančního úřadu, který jedná proti ustanovením tohoto zákona, jakož i ten kdo svádí k porušení ustanovení tohoto zákona, dopouští se přečinu, který se tresce vězením od 6 měsíců do 1 roku a peněžitou pokutou od 1000 do 10.000 Kč. Opětovně jednání proti ustanovením tohoto zákona tresce se jako zločin žalářem od 1 roku do 5 let a peněžitou pokutou od 10.000 Kč do 50.000 Kč jakož i ztrátou volebního práva.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vy hlášení a jeho provedení ukládá se ministru financí a ministru spravedlnosti.

Finanční úřady na základě pokynů daných jim ministerstvem financí přistoupily v poslední době k bezohlednému exekučnímu vymáhání dlužných dani na malých poplatnících. Pokud jde o dlužné daně z příjmů u dělnictva, provádějí zaměstnavatelé na ně neoprávněné srážky ze mzdy podle dohody uzavřené s berními úřady a srážky ty činí dokonce i na daně dosud ještě nepředepsané a nesplatné.

Nezákonný tento postup, který se rovná exekučnímu zabavení pracovního důchodu dělníka bez ohledu na jeho výší vyvolává v kruzích dělnictva oprávněné rozhořčeni a odpor, zejména když dělnictvo vidí, že vůči jiným, zejména velkým poplatníkům, postupují berní úřady s krajní benevolencí.

Toto stranické a nespravedlivé vymáhání dlužných daní vůči dělníkům a malým poplatníkům nemůže býti dále trpěno jestliže má býti zachováno aspoň zdání, že zákonná ustanovení platí stejně pro každého bez rozdílu.

Nezákonnými daňovými srážkami ze mzdy béře se dělnictvu právo, aby podle základních zákonů mohlo podle své vůle se svým příjmem nakládati; zákonná oprávnění k předpisu, vybírání a vymáhání daní přenášejí se na osoby třetí, čímž bez jakéhokoliv zákonného podkladu dělají se ze zaměstnavatelů úřední výběrčí daní, kteréžto funkce může býti mnohostranně zneužito na úkor zaměstnanců.

Ačkoliv nemáme žádných ilusí o tříd ním charakteru tohoto státu i pokud jde o jeho daňovou politiku přece se domníváme, že reakce nepostoupila tu ještě tak daleko aby dělnická třída mohla býti i pouhými úřednickými orgány zbavena občanských práv podle ústavy také dělnictvu příslušející.

Pokud se týče daně ze mzdy dělnictva, platí i pro ně ustanovení zákona o osobních daních z příjmu a prováděcí nařízení k němu; daň z příjmu má býti předepsána teprve na základě přiznání k dani z příjmu podle § 159 čl. 4. výk. předp. na základě skutečných příjmů v roce minulém. Právo to úmluvami mezí berními úřady a zaměstnavateli o daňových srážkách ze mzdy se zcela nezákonně, pokud jde o dělnictvo, ruší, a dělníkům je brána jakákoliv možnost proti tomuto neoprávněnému nakládání s jeho mzdou se brániti.

Dělník jako každý jiný občan, má právo na zákonné srážky ze svého příjmu podle článku 8. č. 3. a 4. prováděcího nařízení. Také toto právo se nezákonnými úmluvami mezi berními úřady a zaměstnavateli o srážkách daně ze mzdy nezákonně ruší a dělnictvo je tu nejen na svých občanských právech zkracováno, ale také hospodářsky těžce poškozováno.

Každý poplatník má obdržeti řádný platební rozkaz o daní z příjmů a má právo z platebního rozkazu v zákonné lhůtě se odvolati. Také toto právo se mu zcela protizákonně odnímá úmluvami o daňových srážkách ze mzdy stejně jako právo placení daní v zákonných lhůtách. Berní úřady nejsou oprávněny zákonné lhůty ty měniti a úmluvami srážek ze mzdy v týdenních nebo jiných lhůtách přestupují své úřední oprávnění. Odvolací právo proti vyměřeným daním požívají velcí poplatníci v míře nejrozsáhlejší a se znamenitým pro ně účinkem. Dělnictvu právo to se zcela protizákonně odnímá.

Výmluva, že se berním úřadům daňovými srážkami ze mzdy agenda ulehčuje nemůže býti důvodem pro porušování zásad samotné ústavy a pro křiklavé překročování zákona.

Podáváme proto tento návrh neboť přijetí jeho zabrzdí nezákonný postup úřadů při vymáhání daní na dělnictvu které je tím stavěno mimo rámec zákona, platného pro ostatní vrstvy obyvatelstva.