Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Zrušiti pracovní, služební neb učňovský (volontérský, praktikantský) poměr bez výpovědi nebo před uplynutím doby, na kterou byl smluven, lze jen podle ustanovení tohoto zákona.

(2) Kdekoliv se mluví v tomto zákoně o poměru pracovním, rozumí se jím vždy zároveň také poměr služební a učňovský (volontérský, praktikantský).

(1) Zaměstnanec může podle § 1 pracovní poměr zrušiti:

a) když nemůže v práci pokračovati beze škody pro své zdraví nebo mravnost;

b) když zaměstnavatel nebo jeho zástupce urazí zaměstnance na cti nebo se dopustí proti němu skutku porušujícího mravnost nebo s ním zle nakládá, nebo nechrání zaměstnance proti takovým činům jiného zřízence nebo svého domácího příslušníka;

c) když zaměstnavatel nebo jeho zástupce zadržuje zaměstnanci zcela nebo částečně úplatu, která mu náleží, nebo když mu poskytuje nedostatečnou nebo nezdravou stravu, nezdravý byt, nebo když ho zkracuje na jakýchkoliv požitcích, výslovně neb mlčky, individuelně neb kolektivně sjednaných;

d) když zaměstnavatel nebo jeho zástupce nemůže nebo se zdráhá poskytnouti zaměstnanci jeho výdělek;

e) když zaměstnavatel nebo jeho zástupce porušuje zákonné předpisy neb nařízení úřadů o ochraně života, zdraví a mravnosti zaměstnance, zvláště o délce doby pracovní, o práci žen, mladistvých dělníků, učňů a dětí, o dnech prázdně a odpočinku;

f) když zaměstnavatel nebo jeho zástupce neplní povinností plynoucích z předpisů o sociálním pojištění zaměstnanců, zejména nepřihlásí-li zaměstnance k příslušnému pojištění, nebo přihlásí-li jej pozdě nebo do nižší třídy, nebo zkracuje-li jakýmkoliv jiným způsobem v sociálním pojištění zaměstnance nebo příslušný sociálně pojišťovací ústav;

g) porušuje-li zaměstnavatel nebo jeho zástupce předpisy o závodních výborech (radách) a hromadách pomocnických, jakož i výslovně neb mlčky učiněná ujednání o sborech důvěrnických (personálních komisích);

h) když zaměstnavatel nebo jeho zástupce jinak zkracuje zaměstnance proti ustanovením individuelní nebo kolektivní smlouvy pracovní.

(2) Je-li zaměstnavatel vinen předčasným vystoupením zaměstnance, má zaměstnanec - kromě nároku na náhradu další škody - nárok na mzdu za dobu, která by byla uplynula do skončení pracovního poměru buď projitím smluvené doby neb řádnou výpovědí.

(1) zaměstnavatel může podle § 1 pracovní poměr zrušiti:

a) nedostaví-li se zaměstnanec bez předchozí neb dodatečné omluvy více než 6 dnů po sobě nebo celkem více než 12 dnů v měsíci do práce;

b) dopustil-li se krádeže, zpronevěry nebo jiného trestního činu ze ziskuchtivosti na svém zaměstnavateli neb spoluzaměstnancích;

c) jedná-li při své práci vlastní vinou tak, že ohrožuje zdraví nebo život svých spoluzaměstnanců.

(2) Propustí-li zaměstnavatel předčasně zaměstnance z jiného důvodu, než jaký jest uveden v předchozím odstavci, má zaměstnanec nároky podle § 2, odst. 2.

Ke zrušení pracovního poměru podle § 3 je třeba souhlasu závodního výboru (rady, důvěrnického sboru, personální komise).

Veškerá zákonná ustanovení pokud odporují tomuto zákonu, se zrušují.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provésti jej se ukládá ministru sociální péče.

Návrh tento má za účel změnu dosavadních právních předpisů o předčasném zrušení pracovního poměru, s nimiž se neshledáváme pouze v živnostenském řádu, nýbrž ve všech zákonech, které upravují pracovní a služební poměry zaměstnanců nejrozmanitějších kategorií a to ať na území bývalého práva rakouského neb uherského. Tyto právní předpisy, pokud vymezují právo zaměstnavatelů na předčasné zrušení pracovního poměru, skytají jak samy sebou, tak i svou šíří a pružností zaměstnavatelům ostrou zbraň, které nadto ještě zneužívají v hospodářských zápasech proti zaměstnancům a k provádění persekuce a teroru z důvodů nejrozmanitějších (zbavujíce se na př. podle § 82 živn. řádu i nepohodlných členů závodních výborů). Na druhé straně je opět možnost, aby zaměstnanci zrušili předčasně pracovní poměr, omezena zákonnými předpisy tak, že není naprosto v žádném poměru k obdobnému oprávnění zaměstnavatelů. Obzvláště křiklavý je nedostatek těchto předpisů tam, kde by právní vyhrůžka předčasného zrušení pracovního poměru zaměstnancem byla alespoň jakous takous zárukou proti stále rostoucímu porušování zákonných předpisů o ochraně práce, o sociálních příspěvcích, o závodních výborech a pod. se strany zaměstnavatelů.

Je proto přirozené, že zaměstnanci se neustále dovolávají úpravy těchto předpisů a že v prvé řadě dělnictvo řadí náležitou novelisaci § 82 živnostenského řádu mezi své nejpřednější požadavky, jak na př. nedávno zdůraznila říšská konference závodních výborů a rad.

Dosavadní návrhy na úpravu ustanovení o předčasném zrušení pracovního poměru, ať již vládní nebo iniciativní, zůstávají daleko za skutečnou potřebou a za požadavky zaměstnanců, dávajíce se svésti ať již vědomě či nevědomky falešným poukazem na zájem výroby. Komu je ovšem jasno, že cílem výroby v dnešní kapitalistické společnosti není plánovité ukojování potřeb společnosti jako celku, nýbrž jen docílení soukomopodnikatelských zisků, pochopí, že za falešných poukazem na zájem výroby se skrývá zájem monopolních držitelů výrobních prostředků.

Komunistický návrh upravuje otázku předčasného zrušení pracovního poměru v těchto směrech:

1. Upravuje tuto otázku jednotně pro všechny zaměstnance ať v poměru pracovním, služebním neb učňovském (volontérském, praktikantském) a to pro všechny druhy zaměstnanců, jak je výslovně řečeno již v samém titulu zákona, takže se navrhované změny dotýkají nejen příslušných ustanovení živnostenského řádu, nýbrž i obdobných předpisů zákonů jiných, jako zákona o obchodních pomocnících, všech čeledních řádů, zákona horního, zákona o zemědělských dělnících, o dělnících lesních, právních předpisů o dělnících zaměstnaných při vodních dílech, stavbách cest a železnic a ostatních podobných právních předpisů, platných ať v českých zemích, ať na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

2. Nedávaje se svésti falešným poukazem na zájem výroby, omezuje počet důvodů předčasného zrušení pracovního poměru se strany zaměstnavatele na účelné minimum, při čemž ještě váže výpověď na souhlas závodního výboru (rady), důvěrnického sboru, personální komise. Naproti tomu rozšiřuje možnost předčasného zrušení pracovního poměru se strany zaměstnance o nové důvody, jež mají býti v prvé řadě trestní pohrůžkou proti porušování zákonných předpisů o ochraně práce, o sociálním pojištění, o závodních výborech a pod. se strany zaměstnavatelů.

Provádění tohoto návrhu nevyžaduje zvláštních nákladů se strany státu.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému.