Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Všeliký cukr, který se dobude ze surovin nebo ze zbytků dřívější cukerní výroby, podroben jest spotřební dani podle těchto ustanovení:

1. Řepový cukr a všechen cukr stejného druhu (třtinový cukr) v každém stavu čistoty, vyjímaje jedině syrub, nezpůsobilý k lidskému požívání, za 100 kg čisté váhy 184 Kč.

2. Cukr jiného druhu za 100 kg čisté váhy 40 Kč.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. října 1926 a provedením jeho pověřuje se ministr financí.

(2) Současně pozbývá účinnosti zákon ze dne 19. prosince 1925, č. 258 Sb. z. a n., o výši daně z cukru.

Znehodnocování naší měny za války a v prvních letech po převratu projevovalo se úměrným vzestupem celé soustavy čísel hospodářských a finančních. Vzrůstal číselně rozpočet, především čísla výdajová, jak toho žádaly drahotní poměry a postupné úpravy platů státních zaměstnanců, a jak toho žádal vzestup hladiny cenové při nákupu všech věcných potřeb pro státní správu a státní podniky.

Bylo nutno k úhradě stoupnuvších výdajů přizpůsobovati znehodnocené měně též jednotlivé zdroje státních příjmů. To bylo důvodem, že byly k mírovým sazbám v některých přímých daních vybírány válečné a pak mimořádné přirážky, anebo že byly zvyšovány krok za krokem i sazby samotné. Stejně poplatky železniční, poštovní a administrativní byly podle toho vzestupně upravovány. Nebylo arciť možno držeti krok u všech jednotlivých zdrojů státních příjmů úplně stejně, a stát si vypomáhal hledáním nových příjmových zdrojů, poněvadž rozpočet jeho nestoupal pouze důsledkem poklesu měny, nýbrž i následkem nových poválečných úkolů. Tak byla zavedena daň uhelná, daň z obratu a některé jiné.

Doba inflace, projevující se ve vzestupu soustavy hospodářských čísel, jest překonána a měna naše jest fakticky po delší dobu ustálena. Zákonem o cedulové bance byla uzákoněna stabilisace měny též právně. Je-li tímto způsobem definitivně na dozírnou dobu vyřízen náš problém měnový; jest nutno, aby se stabilisované měnové jednotce přizpůsobilo veškeré hospodářství soukromé i veřejné. Je nutno definitivně upraviti náš rozpočet co do formy i rozsahu, a proto zdefinisovati též všechny jeho hlavní složky výdajů a příjmů.

Definitivní rozpočet státní vyžaduje především definitivního systému platového, který není budován už na drahotních přídavcích. Tomu vyhovuje osnova zákona o požitkovém systému státních zaměstnanců a učitelů. Stejně jest nutno, aby i jednotlivé hlavní zdroje státních příjmů byly uvedeny do definitivního stavu tak, aby ustálený rozpočet zůstal -rovnovážný.

Mezi nejdůležitější složky státních příjmů náleží daň ze spotřeby cukru řepového. Tato daň obnášela v míru 38 zlatých korun z metrického centu. Byla ještě před koncem války zvýšena o 16 korunovou přirážku, která byla čas od času dále povolována, jak to odpovídalo názoru o přechodné drahotě, při čemž přezírána byla příčina této drahoty, spočívající v poklesu hodnoty měny, který nemohl býti odčiněn. Další vývoj poměrů po převratu v republice vedl k jisté náhradě zvýšení cukerní daně, která spočívala v tom, že při vázaném hospodářství cukerním a autoritativně stanovené ceně cukru byl smluven mezi výrobci cukru a finanční správou dobrovolný příplatek ve výši 70 Kč z metrického centu cukru řepového, a cena cukru nebyla přes to zvýšena. Prakticky; byť neprávně, je tedy dnes situace taková; jako bychom měli daň 124 Kč z metrického centu řepového cukru.

Zdanění toto zůstává daleko za číselným vývojem všech ostatních zdrojů státních příjmů a arciť též za obdobným zdaněním spotřeby cukru v cizině. Zdanění to (124 Kč z 1 q) nedosahuje ani čtvernásobku zdanění předválečného. V Polsku činí spotřební daň z cukru 35 zlotých za 100 kg, t. j. přes 11 Kč, v Německu zatížen jest řepový cukr (melis) spotřební daní 21 zlatých marek (t. j. 168 Kč) za 100 kg, v Italii pak vybírána jest z řepového cukru daň 400 lir za 100 kg, což podle dnešní relace činí 544 Kč.

Nelze arciť mechanicky přizpůsobovati daňové sazby valutární relaci. Už proto nikoliv, že je otázka, má-li se měřiti znehodnocení peněz kupní silou, či poměrem ke zlatu. Na první pohled se zdá býti očividné; že kupní síla jest tím pravým, měřítkem znehodnocení peněz, směrodatným i pro zvyšování sazeb daňových. Hladina cenová, měřená cenou životní míry, stoupla u nás okrouhle asi devateronásobně. Zvýšení sazeb daňových dle této relace by však bylo odůvodněno jen tenkráte, kdyby též důchody obyvatelstva byly v celku a v průměru v tomto poměru vzrostly. Ale tomu není tak; vývoj peněžních důchodů zůstal v celku a průměru pozadu za hladinou cenovou a odpovídá asi znehodnocení měny, jak jest vyjádřeno v poměru ke zlatu. Lze říci; že průměrně důchody stouply asi sedmkráte a cena životní míry asi devětkrát. Rozdíl jest projevem skutečné drahoty, sníženého blahobytu a zmenšené produktivity; národního hospodářství, jež plyne z oslabení výrobních činitelů osobních i věcných (invalidita atd.).

I když se jedná o nepřímou daň, jest přece nutno uvážiti její důsledky pro subjektivní nosnost a třeba, předvídati tlak, který vyvine v rámci důchodu na reální konsum. Proto lze přizpůsobiti sazby konsumní daně toho druhu, jako je daň cukerní; nejvýše vzestupu důchodovému.

Dnešní finanční zatížení konsumu řepového cukru činí, jak řečeno, úhrnem 124 Kč a 1 q. Proti zdanění mírovému, jež vyjádřeno bylo 38 zlatými korunami; jeví se dnešní zatížení něco více než trojnásobné. Relaci valutární by odpovídalo zdanění 237 Kč -za metrický cent. Zdanění, které navrhuje osnova, má činiti 184 Kč z metrického centu řepového cukru, t. j. necelý pateronásobek zdanění mírového a zůstává tudíž jak za koeficientem valutarním (65), tak za průměrným vývojem důchodovým (7), a tím spíše i za indexem cenovým (9).

Nelze říci, že by se tato úprava spotřební daně z řepového cukru subjektivně nesnesla; a to tím spíše, poněvadž se nebude zvýšení daně o 60 h na 1 kg celé projevovati ve zvýšené ceně. Pokles světové ceny řepového cukru nutí překalkulovati složky výrobního nákladu cukerní industrie a povede ku snížení ceny řepy; v důsledku toho i suroviny a hotového tovaru. Oč touto cestou klesne výrobní náklad proti běžící kampani, o to by se bez nové úpravy daňové mohl cukr pro domácího konsumenta zlevniti. Přichází-li zvýšení daně, neklesne cukr v ceně; avšak z nového zvýšení by se do ceny přesunula jen ona kvota, která by se po případě nedala umístiti ve zlevněném výrobním nákladu. Dnešní cena řepového cukru 4.40 Kč za 1 kg jest poměrně velmi levná; uvážíme-li, že se platilo v míru za 1 kg cukru toho 78 h, čemuž by dnes podle valutární relace odpovídalo 507 Kč; avšak cena žádné jiné potraviny a žádného statku ve volném ochodu neodpovídá relaci valutární, poněvadž; jak bylo řečeno; máme cenový index devateronásobný. Náleží tedy cukr mezi nejlevnější potraviny a nejlevnější statky vůbec, a není žádné obavy, že by zvýšení ceny cukru o několik haléřů na 1 kg mohlo způsobiti zmenšení spotřeby jeho nebo nepřiměřený tlak na reální důchod obyvatelstva.

Zvýšení daně z cukru proti zatížení dnešnímu (124 Kč za 100 kg) o 60 Kč slibuje při celkové spotřebě 3,356.905 metrických centů (v r. 1925) ve vnitrozemí výnos okrouhle 200,000.000 Kč ročně; avšak z toho, co bylo uvedeno plyne, že jen určitá kvota tohoto zvýšení daňového bude rozdělena na veškeré konsumenty, kdežto zbytek nalezne umístění ve výrobních nákladech cukru. Bude předmětem zvláštního jednání a rozhodnutí vlády, zůstane-li hospodaření cukrem řepovým ve vnitrozemí vázáno; bude-li cena cukru maximována a bude-li stanoven kontingent pro domácí spotřebu.

Osnova navrhuje tedy, aby dnešní daň s daňovou přirážkou a se smluvním příplatkem, zvýšená o 60 h za 1 kg, byla uzákoněna jako jednotná konsumní daň z řepového cukru. Není dále možno smlouvati se rok od roku s cukerní industrií o dobrovolný příplatek pro finanční správu, poněvadž úhrada příplatkem nemůže býti považována za pevný, řádný příjem, jakého je zapotřebí k úhradě výdajů stejného druhu. Mimo to není vyloučeno, že se poměry na světovém trhu utváří tak, že nebude zapotřebí vázanosti obchodu cukrem ve vnitrozemí, a pak by nebylo možno ani smlouvati příplatek industrie pro finanční správu.

Z důvodu spravedlivého zatížení jeví se nutným, aby také při cukru podle § 1, č. 2 byla spotřební dávka poměrně zvýšena. Podle získaných zkušeností možno sladivost cukru toho odhadnouti na 24 až 40 procent sladivosti cukru řepového; takže by této odpovídala ve srovnání se zdaněním cukru řepového dávka kol 50 Kč za 100 kg. Poněvadž však škrobový cukr jest z velké části výrobkem krajů chudších, odkázaných na pěstění brambor, navrhujeme u cukru toho zvýšení pouze podle dosavadního poměru, t. j. na 40 Kč za 100 kg.

Vláda doporučuje, aby osnova byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.