Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ustanovení §u 2 čl. II. zákona ze dne 2. prosince 1919, č. 643 Sb. z. a n., dále čl. III. zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 687 Sb. z. a n., kterými se ruší nebo mění některá ustanovení zákona o dani z lihu, jakož i ustanovení 1. a 2. odstavce §u 5 vládního nařízení ze dne 1. srpna 1923, č. 173 Sb. z. a n., kterým se činí opatření pro přechodné hospodaření lihem, se zrušují a na místě jich nastupují tato:

(1) Jak výrobní, tak spotřební dávka činí z každého hektolitrového stupně alkoholu 15 Kč a zvyšuje se dnem 1. září 1928 počínaje na 23 Kč za každý hektolitrový stupeň alkoholu.

(2) Spolu s dávkou výrobní i spotřební jest zaplatiti za každý hektolitrový stupeň zdanitelného alkoholu přirážku 2 Kč ve prospěch zemí; pokud se týče žup. Výnos této přirážky rozdělí se podle ustanovení §u 5 zákona ze dne 12, srpna 1921, č. 334 Sb. z. a n., kterým se přikazuje samosprávným svazkům výnos některých státních daní a mění se v Čechách, na Morav a ve Slezsku sazba domovní daně třídní.

(3) Pokud trvá státní závěra lihu, povinen jest výrobce lihu podléhajícího výrobní dávce - uvolní-li se mu výrobek - zaplatiti roveň s výrobní dávkou a zemskou (župní) přirážkou též licenční poplatek 8 Kč za každý hektolitrový stupeň dávce podléhajícího alkoholu. Tato povinnost pomíjí dnem 1. září 1928.

(4) V předchozích odstavcích uvedené dávky tvoří též podklad pro vyměřování důchodkových pokut.

(1) Pálené lihové tekutiny nebo výrobky, které v hotovém stavu alkohol obsahují, pokud jsou 1. června 1926 na území republiky Československé ve volném oběhu, podléhají dodatečnému zdanění částkou 1 Kč 80 h za každý hektolitrový stupeň alkoholu.

(2) Za výrobky, které v hotovém stavu alkohol obsahují, pokládají se veškeré výrobky; které obsahují v hotovém stavu ještě alkohol získaný destilací, jakož i veškeré víno, jehož alkoholový obsah přesahuje 15 objemových procent.

(3) Na dodatečnou daň vztahují se obdobně ustanovení platná pro spotřební dávku z lihu.

(4) Od dodatečné daně jsou osvobozeny:

a) pálené lihové tekutiny a výrobky, které v hotovém stavu alkohol obsahují, jež jsou v držení osob provozujících obchod pálenými lihovými tekutinami nebo výrobky, které v hotovém stavu alkohol obsahují, anebo jež jsou v držení osob upotřebujících jmenovaných tekutin a výrobků ve svých živnostech nepřesahuje-li úhrnné množství alkoholu v pálených lihových tekutinách anebo ve výrobcích v hotovém stavu alkohol obsahujících 10 hektolitrových stupňů;

b) pálené lihové tekutiny a výrobky v hotovém stavu alkohol obsahující, jež jsou v držení jiných osob, než uvedených pod a); pokud nepřesahuje celkové množství alkoholu v pálených lihových tekutinách anebo ve výrobcích v hotovém stavu alkohol obsahujících 5 hektolitrových stupňů;

c) líh, který je podle dosavadních ustanovení od spotřební nebo výrobní dávky z lihu osvobozen.

(5) Kdo má 1. června 1926 větší množství alkoholu, obsaženého v pálených lihových, tekutinách nebo ve výrobcích v hotovém stavu alkohol obsahujících; než jest uvedena v předchozím odstavci pod a) nebo b), jest povinen ohlásiti příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu v době od 1. včetně do 4. června 1926 množství a alkoholový obsah těchto pálených lihových tekutin nebo výrobků v hotovém stavu alkohol obsahujících, jakož i místo a místnosti, kde jsou uloženy.

(6) Nacházejí-li se dodatečnému zdanění podléhající pálené lihové tekutiny nebo výrobky, v hotovém stavu alkohol obsahující, v prvých čtyřech dnech měsíce června 1926 v dopravě, a nebyly-li již ohlášeny a dodatečně zdaněny, jest povinen je ohlásiti příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu a dodatečně zdaniti jejich příjemce, který musí podati předepsanou ohlášku nejdéle do 48 hodin po té, kdy ho zásilka došla.

(7) Osoby provozující výrobu, obchod, prodej pálených lihových tekutin nebo výrobků v hotovém stavu alkohol obsahujících, anebo osoby provozující živnost, ve které se takovýchto tekutin nebo výrobků upotřebuje, jsou povinny; aby prokázaly do 60 dnů po 1. červnu 1926 o pálených lihových tekutinách nebo výrobcích v hotovém stavu alkohol obsahujících, jež mají a které nenáležejí ke množství osvobozenému od dodatečné daně; anebo pokud dávka spotřební nebo výrobní na nich nevázne, jejich odběr anebo zaplacení dodatečně daně, případně zvýšené dávky spotřební nebo výrobní.

(8) Osobám, které jsou povinny zaplatiti dodatečnou daň, nemohou však tak učiniti pro majetkové poměry najednou, může finanční správa povoliti ku splácení dodatečné daně přiměřené lhůty.

(9) Finanční správa jest zmocněna, aby přiznala úlevy při ohlašování a zjišťování zásob pálených lihových tekutin nebo výrobků v hotovém stavu alkohol obsahujících, podléhajících dodatečnému zdanění.

(10) Kdo opomene podati ohlášku předepsanou v odstavci 5. nebo 6., anebo udá v ní množství alkoholu menší o více než 5 procent, bude potrestán čtyřnásobnou až osminásobnou částkou dodatečné daně; která byla zkrácená neb ohrožena.

(11) Jiné nesprávnosti v ohlášce, které se nevztahují na množství alkoholu, trestány buďtež pořádkovými, pokutami od 20-400 Kč.

(12) Kdo nepodá předepsaného průkazu o tom, odkud pálené lihové tekutiny nebo výrobky v hotovém stavu alkohol obsahující odebral, anebo že z nich byla dodatečná daň zaplacena, bude potrestán čtyřnásobnou až osminásobnou částkou dodatečné daně, připadající na množství alkoholu, o kterém nebyl podán zmíněný průkaz.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 1926 a jeho provedením pověřuje se ministr financí.

Finanční správa chystá osnovu zákona, kterým se má zdanění lihu po stránce technické a administrativní jednotně v celé republice upraviti. Zatím z budgeterních důvodů navrhuje finanční správa zvýšení daně z lihu o 3, pokud se tyče o 280 Kč z 1 litru. Jako vždy v podobném případě, zvyšuje-li se spotřební daň, třeba uvažovati o subjektivní a objektivní nosnosti pro tuto daň. Subjektivní nosnost žádá, aby se uvážil účinek na spotřebu jednotlivce a tlak na spotřebu živých statků. Poněvadž běží při alkoholu o potřebu zbytnou, ba škodlivou, netřeba se subjektivní nosností pra daň lihovou hrubě zabývati. Pokud pak běží o nosnost objektivní; která žádá uvážiti možný vliv na produkci, není v daném případě žádných vážných obav, poněvadž jde o zvýšení poměrně nepatrné a poslední, jak to odpovídá účelu tohoto zvýšení, jímž je definitivní stabilisace státního rozpočtu. Podrobněji třeba uvésti toto:

Tato daň byla stanovena §em 2 zákona z 2. prosince 1919; č. 643 Sb. z. a n. při lihu produkčním na 12 Kč, při lihu podléhajícím dani spotřební na 12 Kč 20 h z každého hektolitrového stupně alkoholu. Tento zákon stanovil sice při dani konsumní sazby dvě, z těchto však sazba nižší (12 Kč) nebyla vůbec praktikována, neboť od roku 1920 nebyl více stanoven t. zv. daňový kontingent, t. j. množství alkoholu, které smělo býti v jednom výrobním období v konsumních lihovarech vyrobeno a z nich vyklizeno při nižší sazbě daně spotřební. Z toho důvodu musil býti veškerý v konsumních lihovarech vyrobený líh, počínaje výrobním obdobím 1921/22, zdaněn při vyklizení vyšší sazbou daně spotřební. Nebyla tudíž nižší sazba této daně do osnovy vůbec pojata.

Navrhované zvýšení daně s 12 Kč, případně s 12 Kč 20 h, na 15 Kč jest nepatrné a při ceně pitného lihu konsumního který vlastně jedině zvýšením daně bude podstatně dotčen, nepadá téměř v úvahu, a to tím méně, že líh sám není, neb alespoň nemusí býti předmětem denní spotřeby vrstev sociálně slabších, na něž by zvýšení daně a s ním spojené zvýšení prodejní ceny mohla nepříznivě účinkovati. Důsledkem navrhovaného zvýšení daně bude ovšem zvýšení prodejní ceny konsumního lihu s dosavadních 3.510 Kč (vlád. nařízení č. 263/22) as na 3.690 Kč, t. j. o 180 Kč na jednom hektolitru alkoholu; kdežto ostatní částí zvýšení bude možno zatížiti společnost pro zpeněžení lihu, příp. výrobce lihu. Počítáme-li s tím, že konsumní kořalka má průměrně 20% alkoholu, přicházíme k závěru, že na jeden litr pitné kořalky připadne celkové zvýšení as o 36 haléřů, kterážto částka nepadá při nynější ceně lihovin téměř vůbec v úvahu.

Předpokládáme-li v běžném roce odbyt pitného lihu podstatně týž jako v roce uplynulém, kdy spotřeba činila okrouhle 272.000 hektolitrů alkoholu, a přihlížíme-li dále k tomu, že podle návrhu má zvýšení nabýti účinnosti až 1. června 1926, odhadnouti možno theoreticky výnos zvýšené dávky pro zbývajících 7 měsíců tohoto roku as na 27,000.000 Kč. Při výpočtu tohoto přírůstku na spotřební dani vycházíme z odbytu 272.000 hektolitrů pitného lihu, tedy průměrně na měsíc 22.666 hl, jak docílen byl v loňské kampani, a béřeme v počet, že za prvních 5 měsíců tohoto roku byla odbyta poměrná část celoročního množství per 11.3.330 hektolitrů, z níž vyplynul státní pokladně příjem 2.220 Kč za 1 hl, tudíž úhrnem částka 251,592.600 Kč. Na zbývajících 7 měsíců roku 1926 připadající část odbytu per 158.670 hl zmenšená o 5%, úbytku to v důsledku zvýšené ceny na 150.736 hl, vynese státu při navrhované zvýšené dani 376,840.000 Kč. Příjem na dávce spotřební bude dle předchozího činiti v r. 1926 - 628,32.600 K, tudíž o 2,000.000 Kč více, než by činil příjem 272.000 hl při dosavadní výši spotřební dávky t. j. 603,840.000 Kč (272.000 X 2.220 Kč). K výnosu zvýšené spotřební dávky per 25,000.000 Kč přičítáme další 2,000.000 Kč, kteroužto částkou odhadneme jak příjem z dodatečného zdanění, tak i výnos ze zvýšené dávky výrobní.

Ustanovení odst. 2., 3. čl. I: osnovy neliší se podstatně od dosavadního právního stavu, daného článkem III. zákona č. 687/20 Sb. z. a n., případně podávajícího se z §u 5.; odst. 1. vládního nařízení č. 173/23 Sb. z. a n., s tím jedině rozdílem, že se licenční poplatek snižuje s dosavadních 8 Kč 20 h na 8 Kč, což jest nezbytným následkem toho, že dosavadní rozdíl mezi sazbou daně spotřební a výrobní; rovnající se 20 haléřům, se ruší; v důsledku čehož nutno licenční poplatek o těchto 20 h snížiti, neboť jinak byl by líh produkční zatěžován na 1 hektolitrovém stupni o 20 h více než líh spotřební.

Další rozdíl oproti stavu dosavadnímu spočívá v tom, že se do osnovy nepojímá zmocnění obsažené v posledním odstavci §u 2. zákona č. 643/19 Sb. z. a n. a v odst. 2. §u 5. vlád. nařízení č. 173/23 Sb. z. a n. zmocňující ministra financí ke snížení dávek z lihu nejvýše o 2 Kč a k jakékoliv změně licenčního poplatku. Zmocnění toho netřeba obnovovati, neboť pro dohlednou dobu není vyhlídek, že by příjmy státní správy připouštěly jakékoliv snížení těchto dávek, jimiž lihovarský průmysl není nikterak nesnesitelně zatěžován.

Ustanovení týkající se župní (zemské) přirážky a licenčního poplatku pojata byla do návrhu z důvodů praktických proto, aby veškeré státní dávky, jimiž alkohol jest zatížen, publikovány byly v jediném právním předpise, neboť jejich roztříštění po různých právních normách působí obtíže jak osobám placením dávek zatíženým, tak i nižším výkonným úřadům.

Další zvýšení obou dávek, prováděné v druhé části 1. odstavce čl. I. přiložené osnovy, jest zvýšením toliko zdánlivým, a jeví se nutným z toho důvodu, že smlouva zmíněná v §u 9. vlád. nařízení č. 173/23 Sb. z. a n., uzavřená se Společností pro zpeněžení lihu o hospodaření lihem, pozbývá platnosti dnem 1. září 1928. Podle této smlouvy platí Společnost státní správě za každý odbytý hektolitrový stupeň zdaněného lihu částku 8 Kč. Jelikož za nynějších poměrů nelze se toho nadíti, že by se státní pokladna mohla po 1. září 1928 zřeknouti příjmů z prodeje líhu plynoucích; nutno se včas postarati o náhradu příjmových úbytků, které by nastaly projitím smluvní doby. Při tom pokládá finanční správa za výhodnější dosavadní smluvní příplatek 8 Kč připočítati prostě k dani. Toto pojetí příplatku do daně jeví se žádoucím také z rozpočtových důvodů a ku zvýšení ochrany proti dovozu lihu z ciziny a lze je doporučiti tím spíše; že nebude tím přivoděno nižádné zvýšení prodejní ceny.

Licenční poplatek jest pouhým ekvivalentem výše zmíněného smluvního příplatku, a to u líhu vyrobeného v lihovarech produkčních, ježto tímto lihem společnost pro zpeněžení lihu nehospodaří, a nutno zmíněný poplatek důsledně zahrnouti do výměry daně, aby bylo zachováno dosavadní stejné daňové zatížení líhu vyrobeného v lihovarech konsumních i produkčních.

Dodatečné zdanění, vyslovené ve čl. II. osnovy; jeví se nutným, aby finanční účinek zvýšené daně nebyl zmenšován většími nákupy lihu do zásoby, provedenými před 1. červnem 1926, a dále i k vyrovnání nesrovnalostí mezi cenou lihu koupeného přede dnem účinnosti zákona; avšak daného do oběhu po tomto dni, oproti ceně lihu později koupeného i daného v oběh.

Vláda doporučuje, aby osnova byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.