Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ze státních prostředků může býti poskytován příspěvek k chudinským podporám starobním chudým, výdělku neschopným státním příslušníkům republiky Československé, kteří dovršili nebo dovrší 65. rok věku nejpozději v roce 1931. Právního nároku na státní příspěvek není.

Státního příspěvku nelze přiznati:

1. československým státním příslušníkům, kteří se zdržují mimo území republiky Československé;

2. těm, kdož jsou oddáni opilství, tulákům a osobám práce se štítícím;

3. těm, kdož byli pravoplatným rozsudkem trestního soudu odsouzeni pro trestný čin, pro který podle platných ustanovení byla vyslovena ztráta volebního, práva do obcí, pokud ztráta práva toho nepominula, nebo kdož jsou zbaveni čestných práv občanských;

4. těm, kdož požívají chudinské podpory v hodnotě ročních aspoň 500.- Kč.

(1) Předpokladem pro státní příspěvek jest, aby žadatel byl účasten chudinské péče se strany své domovské obce.

(2) Státní příspěvek rovná, se hodnotě dávky chudinské péče; státní příspěvek smí doplňovati hodnotu dávek chudinské péče na částku nejvýše 500.- Kč ročně.

(3) Jakékoliv zaopatření, jehož se žadatelům mimo chudinskou péči dostává nebo jehož mohou podle svého právního nároku dosáhnouti, započítá se na státní příspěvek.

(4) Hodnotu dávek chudinské péče, pokud se poskytují v naturáliích, stanoví a veřejně vyhlásí pro svůj správní obvod politický úřad (administrativní vrchnost) I. stolice.

Žádost za státní příspěvek jest podati písemně nebo ústně u obce bydliště a říditi ji na domovskou obec spolu s průkazy potřebnými ke zjištění osobních údajů. Obec bydliště za, sílajíc žádost příslušné obci domovské, vyjádří se, jsou-li splněny podmínky § 1 a není-li okolností vylučujících ze státního příspěvku podle § 2; spolu uvede, jsou-li tu okolnosti podle § 3, odst. 3, a jakým způsobem bylo doposud postaráno o výživu žadatelovu.

(1) O žádosti řádně doložené rozhodne obec domovská. Ze zamítavého rozhodnutí, jež jest odůvodniti a doručiti žadateli v písemném vyhotovení, lze se odvolati ve lhůtě 15 dnů od dne doručení rozhodnutí u domovské obce k bezprostředně nadřízenému politickému úřadu (administrativní vrchnosti). Den doručení a dny dopravy poštovské se nepočítají do lhůty; spadá-li poslední den lhůty na neděli nebo zákonný svátek nebo památný den, jest lhůta zachována, podána-li stížnost prokazatelně následujícího dne pracovního.

(2) Změní-li se osobní poměry osoby podporované, obec domovská státní příspěvek přiměřeně upraví nebo vůbec odejme. Do takového rozhodnutí lze si stěžovati podle odst. 1.

(3) Rozhodnutí politického úřadu (administrativní vrchnosti) a stížnosti jest konečné a jest je sděliti též obci bydliště žadatele (osoby podporované) a obci domovské.

Státní příspěvek k chudinské podpoře starobní se poukáže domovskou obcí prozatím zálohou z prostředků obecních proti náhradě se strany státu. Způsob účtování státního příspěvku jakož i provádění státního dohledu bude upraveno nařízením.

(1) Kdo požívá státního příspěvku, jest povinen oznámiti své obci domovské každou změnu, která by měla podle tohoto zákona vliv na výměru nebo výplatu státního příspěvku.

(2) Stejně povinna jest obec příslušná podlé bydliště podporovaného sděliti obci domovské všechny jí známé změny v poměrech podporovaného, jež by měly podle zákona vliv na státní příspěvek.

(1) Dostával-li někdo státní příspěvek ne. právem vzhledem ke konkurenci se zaopatřením uvedeným v § 3, odst. 3., súčtuje se peníz neprávem vybraný na zaopatření toto. Úprava tohoto súčtování se provede nařízením.

(2) Vyjde-li na jevo, že někdo v době, kdy dostával státní příspěvek, měl již jmění anebo jmění později nabyl, má stát právo žádati náhradu za vyplacený státní příspěvek, a to i proti pozůstalosti osoby podporované. O povinnosti k náhradě rozhodne s konečnou platností domovské obci podporovaného bezprostředně nadřízený politický úřad (administrativní vrchnost).

(1) Státní příspěvek se poukáže zásadně v měsíčních obdobích napřed.

(2) Státní příspěvek za měsíc červenec 1926 lze přiznati pauze těm žadatelům, kteří podají doloženou žádost nejpozději do konce července 1926.

(3) Na doložen žádosti podané později lze přiznati státní příspěvek toliko s účinkem od prvního dne měsíce nejdříve následujícího.

(1) Všechna právní jednání, úřední úkony a listiny, jichž jest třeba v řízení o státním příspěvku, jsou prosty kalkův a poplatků.

(2) Státní příspěvek není podroben dani rentové (dani úrokové a rentové).

Postup zastavení a zabavení státního příspěvku jsou nepřípustny a nemají právního účinku.

Úřady, soudy, veřejné korporace a instituce a nositelé sociálního pojištění jsou povinni spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.

Zákon tento nabude účinnosti dnem 1. července 1926; provésti jej náleží ministru sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Všechny vlády republiky československé, sledujíce ve svých programech zavedení všeobecného sociálního pojištění, měly na zřeteli také starobní podpory z prostředků státních ve prospěch osob, které nebudou moci býti účastny dobrodiní sociálního pojištění. Proto také již v zákoně ze dne 22. prosince 1920, čís. 683 Sb. z. a n. věnována byla podle § 11 částka 30,000.000 Kč na podporu zaměstnanců, kteří nebudou pojati do pojištění pro případ stáří a invalidity proto, že překročili 60. rok svého věku v době, kdy nabude účinnosti zákon o tomto pojištění. Zákonem pak ze dne 21. prosince 1921, čís. 483 Sb. z. a n. stanoveno, že k účelům starobního a invalidního pojištění určuje se prozatím peníz 130,000.000 Kč, jehož dlužno použíti především na podporu osob, které nebudou pojaty do chystaného pojištění pro případ stáří a invalidity proto, že překročily 60. rok svého věku v době, kdy nabude účinnosti zákon o tomto pojištění.

V důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (tisk č. 4186 posl. sněmovny Národního shromáždění) uvedeno pak, že do systému pojišťovacího nelze pojmouti z důvodů účelnosti i z důvodů přílišného zatížení, jež by tím bylo pojištěncům způsobeno, osoby překročivší určitý věk, že však také o tyto osoby je nutno se postarati ve formě zaopatření a že příslušná osnova, kterou vláda v brzké době předloží, bude tvořiti, jednotný celek spolu s návrhem č. 4186 a osnovou o pojištění osob samostatně výdělečně činných.

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění projednávajíc ve své schůzi dne 4. června 1925 osnovu zákona o pojištěni osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří (tisk č. 5163 posl. sněmovny) přijala resoluci vyzývající vládu, aby předložila sněmovně osnovu zákona o podpoře osob překročivších 65. rok, jejíž předložení slíbila ve svém programu.

Poněvadž zákon ze dne 10. června 1925, čís. 148 Sb. z. a n. o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří stanovil v § 148, že zákon o pojištění. zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří ze dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n. nabude účinnosti dne 1. července 1926, jest nutno s účinností od téhož dne učiniti opatření ve prospěch osob, jež pra vysoký věk nebudou účastny dobrodiní tohoto zákona. Proto předkládá vláda tuto osnovu jakožto přirozený doplněk zákonů sociálně pojišťovacích zdůrazňujíc při tam, že pro spravedlivé ocenění osnovy s hlediska všeobecného dlužno vytknouti, že vláda by byla ráda navrhla co nejvydatnější poskytování starobních podpor nemajetným, výdělku neschopným státním občanům; - že však ve snaze té byla vázána nutným zřetelem na stav státních financí, jež bez otřesu a bez porušení rovnováhy státního rozpočtu nesnesou zatížení nad určitou míru. Tento kategorický příkaz co největší možné šetrnosti dlužno zníti na mysli při posuzování celé osnovy.

K jednotlivým ustanovením osnovy připomíná se toto:

Nemajetní, výdělku neschopní státní příslušníci Československé republiky mají dle dosavadních právních předpisů o domovském právu nárok na chudinské zaopatření ve své domovské obci.

Tento právní nárok nemá býti dotčen touto osnovou, jež navazujíc na chudinskou péči podle zákonů o obecním zřízení a zvláštních zákonů chudinství obecní upravujících stanoví, že k chudinským podporám starobním může býti poskytován ze státních prostředků příspěvek za určitých předpokladů. Dobrodiní státního příspěvku starobního bude se v zásadě týkati především osob, jež dne 1. července 1926 dokonají nebo překročí 65. rok svého věku, dále v příštích letech osob, jež vzhledem, k tomu, že 1. července 1926 budou míti dokonán neb překročen 60. rok svého věku, budou podle § 6. písm. b) zákona č. 221/24 vyloučeny z povinného pojištění invalidního a starobního podle uvedeného zákona. Totéž platí o osobách, jež by v zásadě sice spadaly do pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří podle zákona č. 148/25, jež však budou pojistné povinnosti vyloučeny následkem dovršené horní vstupní hranice věkové. Požadavek dovršení 5. roku pra počátek poskytnutí státního příspěvku starobního je vedle hledisek finančně politických odůvodněn okolností, že důchod starobní v sociálním pojištění dělnickém podle § 112. zákona čís. 221/24 předpokládá dovršení 65. roku věku. Poněvadž pak se jedná o podpory z prostředků státních, je pochopitelno, že se podpora ta omezuje na příslušníky republiky československé. Požadavek chudoby a neschopnosti k výdělku je již vlastně předpokladem pro chudinskou péči podle § § 1, 22 a nsl. zákona o právu chudinském ze dne 3. prosince 1863, č. 105 ř. z., příp. § 145 zák. čl. XXII:1886.

Poněvadž nelze přesně posouditi vývoj sociálního pojištění, jehož účinnost nastane 1. července 1926 a jehož první důchody starobní se počnou vypláceti po čekací době 150 příspěvkových týdnů, tedy přibližně za tři roky, jest s hlediska nynějších potřeb dostačujícím, omezí-li se okruh osob zahrnutých do této osnovy zákona na ony ročníky věkové; jež nejpozději roku 1931 dovrší 65. rok. Průběhem nejbližších let bude pak možno zužitkovati zkušeností; jež se získají z provádění sociálního pojištění zaměstnaneckého; a podle toho případně novelisovati ustanovení této osnovy zákonné.

Ze starobních podpor, poskytovaných ze státních prostředků, nutno vyloučiti ony státní příslušníky, kteří se zdržují mimo území našeho státu; stát má totiž pochopitelně bezprostřední zájem na tom, aby prostředky, jež on poskytuje svým občanům; přišly k dobru vlastnímu národnímu, hospodářství a aby příslušný peníz, jejž stát poskytne, nebyl konsumován mimo hranice státu. S hlediska státoobčanské výchovy jsou vyloučeni ze starobních podpor ti, kdož jsou oddáni opilství, tuláci, osoby práce se štítící a osoby ztrativší volební právo do obcí následkem rozsudku trestního soudu pro spáchaný trestný čin, nebo kdož zbaveni čestných práv občanských podle zákona na ochranu republiky. Pokud se jedná a osoby práce se štítící, dlužno míti na mysli, že zejména ve venkovských obcích jsou sem tam starci, neschopní sice výdělečné činnosti, t. j. soustavné práce dostačující k opatření výživy; ale schopní konati příležitostné nahodilé práce na př. v zájmu obce při nutné úpravě cest, vodotečí a pod. (srov. § 20. odst. 2. zákona o právu domovském).

Stát poskytuje k zákonnému důchodu starobnímu osobě pojištěné v dělnickém pojištění podle § 123. zákona č. 221/24 příspěvek ročních 500.- Kč, kterážto částka jest stanovena také obdobně v § 67. zákona čís. 148/25 pro pojištění osob samostatně hospodařících; při těchto ustanoveních zákonů sociálně pojišťovacích nesluší ztráceti se zřetele, že podmínkou důchodů podle zákonů těch je placení příspěvků pojistných aspoň po dobu čekací, t. j. 150 příspěvkových týdnů nebo 6 měsíců. Na poli chystaného nyní starobního zaopatření chce stát doplniti leckde nedostačující chudinskou péči domovské obce, ovšem ale vzhledem k omezeným prostředkům státně finančním jen do té míry, že by státní příspěvek doplňoval hodnotu dávek chudinské páče na částku nejvýše 500.- Kč ročně.

Předpokladem pro povolení státního příspěvku jest, aby žadatel byl účasten chudinské péče se strany své domovské obce. Tím, že státní příspěvek navazuje na chudinskou péči domovské obce, má býti především stupňován zájem této obce o chudé její příslušníky; dále má tím býti umožněno ca nejjednodušší administrativní řízení o žádostech jednotlivých uchazečů a konečně získána i záruka co nejhospodárnějšího postupu jednak při výkonu chudinské péče, jednak při povolování příspěvku ze státních prostředků. Co do výš tohoto státního příspěvku vychází osnova ze zásady, že státní příspěvek se rovná hodnotě dávky chudinské péče, při čemž hodnotu naturálních dávek chudinských stanoví pro svůj obvod politický úřad (administrativní vrchnost) I. stolice. Dostává-li se žadatelům nějakého zaopatření mimo chudinskou péči (na př. požívají-li žadatelé důchodů na základě právních norem o odpočivných a zaopatřovacích požitcích veřejných zaměstnanců nebo podle platných předpisů z různých odvětví sociálně-pojišťovacích nebo na základě soukromoprávní smlouvy pojišťovací) započítá se hodnota tohoto jinakého zaopatření na státní příspěvek, jenž se tudíž o hodnotu tohoto zaopatření snižuje. Nutno totiž stále míti na zřeteli princip; že státní starobní příspěvek jest pouze opatřením subsidiárním a supletorním, ježto by jinak státní finance nesnesly výdajů, vzniklých takovýmto starobním opatřením. S tohoto hlediska dlužno též posuzovati ustanovení osnovy, že státní příspěvek smí doplňovati hodnotu dávek chudinské péče na částku nejvýše 500.- Kč ročně.

Celé řízení o starobním příspěvku státním dlužno upraviti tak, aby co nejméně zatěžovalo administrativu státních a obecních úřadů, současně však aby byly dány dostatečné záruky, že podpor těch nebude zneužito. S tohoto stanoviska upravuje osnova řízení tak; že státní příspěvek starobní se poskytuje jen na žádost, nikoliv moci úřední, že žádosti dlužno podati u obce bydliště, která pak provede potřebná šetření a předloží žádost náležitě doloženou obci domovské k rozhodnutí. Při řízení tom jest nutný stálý těsný styk obce domovské s obcí žadatelova bydliště a s ústavy sociálně pojišťovacími, aby se mohlo bezpečně zjistiti, nejsou-li zde okolnosti, jež podle § 2 osnovy vylučují nebo podle § 3, odst. 3. omezují možnost povolení státního příspěvku. Na stálý styk sociálně pojišťovacích ústavů s korporací povinnou k chudinskému zaopatření pamatuje § 191 zákona čís. 221/24 a § 105 zákona čís. 148/25; obdobná ustanovení budou pojata do ostatních zákonů sociálně-pojišťovacích při jejich případné novelisaci. O sankci pro případ nesplnění povinnosti, uložených v § 7, bylo sice uvažováno, upuštěno však od dotyčného ustanovení vzhledem k nepoměrným těžkostem, jež by vyplývaly ze snahy účinně uplatniti takovouto sankci.

Pro žádosti, ať již písemně či protokolárně podávané, bude vydán jednotný formulář, jejž bude možno obdržeti bezplatné u obecních úřadů.

Z rozhodnutí, jímž domovská obec žádost o státní příspěvek starobní zcela neb i jen z části zamítla, lze se odvolati ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení důvody opatřeného rozhodnutí k bezprostředně nadřízenému politickému úřadu (administrativní vrchnosti); rozhodnutí tohoto úřadu o stížnosti jest konečné, aby se zamezilo přílišné ztěžování veřejné administrativy. Nastane-li změna v osobních poměrech osoby podporované, domovská obec přiměřeně upraví státní příspěvek (t. j. zvýší po případě sníží jej nebo vůbec jej odejme).

Aby se čelilo vyloudění státního příspěvku starobního osobami, jež mají dítky neb manžely, povinné podle předpisů občanského práva k poskytování výživy; nebo jež požívají důchodu neb mají nárok na takovýto důchod, stanoví zákon, že v tom případě, když někdo dostával státní příspěvek neprávem vzhledem ke konkurenci se z opatřením uvedeným v § 3. odst. 3., súčtuje se peníz neprávem vyhraný na zaopatření toto.

Dlužno totiž míti na mysli, že starobní příspěvek státní má ráz subsidiární také pro případy; kde není nároku na důchod z některého odvětví a sociálního pojištění takže nutno umožniti státu, aby mohl súčtovati státní příspěvek starobní, který byl poskytnut neprávem osobám, požívajícím takového důchodu, na důchody ty. Výslovné ustanovení zákonné jest nutným proto, ježto zákony sociálně-pojišťovací obsahují zpravidla ustanovení, že postup, zastavení a zabavení nároku jsou nepřípustny, takže by stát se nemohl hojiti na důchodech těch. Viz § 139 zákona č. 221; 1924, § 83 zákona č. 148/1925, § 19 zákona o pensijním pojištění ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., § 88 zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n, o pojištění u báňských bratrských pokladen, § 43 zákona ze dne 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. na rok 1888 o úrazovém pojištění dělnickém).

Pro nesplnění povinností uložených veřejným korporacím, institucím a nositelům sociálního pojištění, aby působili při provádění zákona, neuložena sankce vzhledem k tomu, že by účinná odpomoc byla možna jen s nepoměrně velkým zatížením administrativním.

Ocenění finančních důsledků zákona není prozatím dobře možna, poněvadž schází vhodný statistický materiál a poněvadž nelze vystihnouti účinky omezovacích předpisů §§ 2 a 3 osnovy pro povolení státního příspěvku starobního.

Pro určení počtu podporovaných osob jsou po ruce pouze výsledky sčítání lidu z roku 1921 a výsledky statistiky veřejného chudinství v Československé republice pro rok 1921, jež jsou zhuštěně podány v připojené tabulce.

Statistika tato dává jen možnost přibližně určiti počet osob podporovaných obcemi ve skupinách věkových do 18 let, od 18-60 let a přes 60 let. Poslední věková skupina osob kryje se z největší části se souhrnem osob, které budou žádati státní starobní příspěvek podle osnovy zákona. Podle této statistiky veřejného chudinství bychom dospěli k počtu 76.999 osob.

Kdybychom vzali za základ výpočtu státní příspěvek starobní pro všechny případy 250 Kč ročně, poněvadž nemůžeme vystihnouti vliv všech předpisů osnovy, 3 vylučují neb omezují možnost povolení státního příspěvku starobního (viz §§ 2 odst. 3. osnovy), vyplynulo by zatíženi 77.000250 Kč, tedy asi 191/4 milionů Kč v prvním roce účinností zákona.

Jaký bude odpad počtu podporovaných vlivem úmrtnosti a vlivem jiných okolností, nelze ani přibližným, odhadem stanoviti, takže se nutno spokojiti jen s dohadem pro první rok, t. j. od 1. července 1926 do 30. června 1927.

Po stránce úhradové sluší uvésti, že výnosem ministerstva financí ze dne 27. října. 1922, č. j. 114.365/8356/II B 5a byl zřízen u Ústřední státní pokladny zvláštní fond pro účely sociálního pojištění, při němž mají býti vedeny v patrnosti všechny příslušné odvody fondu pro opatření strojených hnojiv až do doby, kdy zákon o sociálním pojištění nabude účinnosti. Na celkovou část per 30,000.000 Kč uvedenou v § 11 posl. odst. zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 683 Sb. z. a n. odvedl fond pro opatření strojených hnojiv

Všeobecná daň z obratu a pracovních výkonů a daň přepychová nevynesla předpokládaných 100,000.000 Kč nad obnos ve státním rozpočtu pro rok 1922 preliminovaný, takže ministerstvo financí opatří částku 100,000.000 Kč podle § 3 zákona, ze dne 21. prosince 1921, čís. 483 Sb. z. a n. úvěrními operacemi.

Ve státním rozpočtu republiky Československé pro rok 1923 bylo pak ve vysvětlivkách ke kapitole XXI. (ministerstvo sociální péče) na str. 57 k položce 2. § 2, tit. 1. "Přípravné práce k vybudování sociálního pojištění" výslovně uvedeno toto: "Ve smyslu zákona ze dne 21. prosince 1920, č. 483 Sb. z. a n. bude ministerstvu sociální péče k disposici obnos 130,000.000.- Kč na podporu osob, které nebudou pojaty do chystaného pojištění pro případ stáří a invalidity proto, že překročily 60. rok věku svého v době, kdy nabude účinnosti zákon o tomto pojištění".

Do příštích státních rozpočtů bude proto třeba zařaditi přiměřené částky teprve tehdy, až prostředky 130,000.000.- Kč nebudou dostačovati.

Vláda doporučuje, aby tento návrh se přikázal jak v poslanecké sněmovně, tak i po schválení touto sněmovnou v senátě výboru sociálně politickému, a výboru rozpočtovému s tím; aby o něm podaly zprávu ve lhůtě co nejkratší.