Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Konce, k nimž dospěla pozemková re forma v Československu, ukázaly zcela jasně, že agrární buržoasii, jež prostřednictvím svých exponentů pozemkovou reformu prováděla, nejednalo se o žádnou sociální reformu, o čin, který měl odstraniti kapitalistické vykořisťování venkovského člověka a způsobiti spravedlivé rozdělení půdy těm, kdož na ní pracují. Neboť podle výsledků pozemkové reformy jak se nám dnes jeví, vidíme, že tlakem revolučních mas v roce 1919 vynucené zákony o pozemkové reformě staly se jen prostředkem, aby se vytvořili no ví velkostatkáři z řad české buržoasie městské i venkovské ať již tím, že bohatým sedlákům byly poskytovány velice výhodné prodeje celých dvorců z volné ruky, nebo zřizováním a protekčním přidělováním zbytkových statků.

A tak dnes vedle předválečných velkostatkářů, kterým z celkové výměry za brané zemědělské půdy 1,229.688 ha bylo dle sdělení dr. Viškovského ponecháno ťasiŤ 329.048 ha, tedy více než jedna čtvrtina, vyrostly celé stovky nových statkářů a majitelů zbytkových statků, kteří společně s prvními vlastní obrovské komplexy zemědělské půdy na úkor bez zemků. domkářů, malých a středních rolníků.

Dosažení cíle, který si buržoasie při pozemkové reformě vytkla t. j. posílení agrární buržoasie, vytvoření velkých kapitalistických podniků v zemědělství, dělo se zcela bezohledně a právě prováděním pozemkové reformy stalo se přímo eldorádem všeho korupčnictví a protekcionářství.

V poslední době vždy znovu a znovu se vyskytující případy přidělení zbytkových statků za směšně nízkou cenu příbuzným a známým rozhodujících činitelů v Pozemkovém úřadě a ve vládnoucích kruzích jsou jen dokladem správnosti našeho tvrzení o vlastním smyslu pozemkové reformy, stejně jako opětovné pro jevy nespokojenosti pracujícího venkovského lidu s pozemkovou reformou, jejíž prováděni, opírající se o výklad zákona drobnému lidu nepřátelský, je systematickým šizením a napalováním chudých uchazečů ve prospěch bohatých, jako vůbec celá pozemková reforma jest jen manévrem na prospěch bohatých a oklamání venkovské chudiny. Zákony č. 81 a 330 bylo dáno Pozemkovému úřadu právo přidělovati převzatou půdu osobám, sdružením, obcím a pod. Do jaké míry řídil se Pozemkový úřad těmito ustanoveními, svědčí již ta okolnost, že samy koaliční strany trpce si stěžují na činnost Pozemkového úřadu a jmenovitě na příděl zbytkových statků. Denní tisk téměř každodenně uveřejňuje zprávy o nepřístojnostech, kteréžto zprávy zůstávají nevyvráceny, poněvadž vy vráceny býti nemohou.

Dr. Voženílek, chéf IV. odděl. přídělového, S. P. U. vydal knihu o provádění tak zv. pozemkové reformy, kterou senátor Vraný nazval knihou o velkém vítězství. Mohla tak býti nazvána patrně proto, že jak v samé knize, tak i v po zemkové reformě zvítězil zbytkař s velkostatkářem nad malým a středním rolníkem. Sám autor knihy o velikém vítězství uvádí v kapitole o zbytkových statcích, že o 456 zbytkových statků ucházelo se 4.000 uchazečů, z nichž dobré dvě třetiny neměly potřebných od borných znalostí. Vládní poslanec Fráňa Zeminová prozradila pak na členy správního výboru Pozem. úřadu Biňovce, Černého, Chalupu a Vraného, že za předsednictví Laubeho na jedné schůzi odhlasovali en bloc na 79 velkostatcích několik set zbytkových statků. Co presidium S. P. U. předloží, to správní výbor S. P. U. poslušně odkývá.

Zbytkové statky jsou přidělovány lidem znajícím dobře zákulisí politiky koaličních vůdců, lidem, kteří něco vědí a mají mlčet, nebo ředitelům bank a těžkého průmyslu, nebo pokrevním příbuzným politických veličin. Proto mohla plzeňská ťNová DobaŤ, vždy tak loyálně k počinům koalice se chovající, přinésti v druhé polovině měsíce února t. r. zprávu:

ťZbytkové statky byly přidělovány ze 75% jako odškodnění těm lidem, kterým se nedostalo ve volbách mandátu, lidem, kteří něco vědí, ale mají mlčet, lidem kteří se neudrželi na svých místech a při odchodu z těchto svých míst, aby tento odchod tak nebolel, byli poděleni zbytkovými statky.Ť

ťVečerník Českého SlovaŤ mohl pak přinésti své doby tuto zprávu:

ťMy jsme protestovali v případě statku v Kácově u samého presidenta SPÚ dra Viškovského, u presidenta přídělové ho oddělení, bránili jsme se utvořeni zbytkového statku o 60 ha a SPÚ odpověděl tím, že dělal zbytkové statky o 240 ha.Ť

Uvedeme několik případů, které jsou dostatečným dokumentem toho, jak lidé u moci, odčiňují ťBílou horuŤ:

Zbytkové statky obdrželi: Poděbrady č. 1 president Agrární banky Dvořák, Poděbrady č. 2 agrární předák Biroš, Černuc u Velvar dr. Pětnice, tajemník ministerstva zemědělství, Kozolupy senátor Hucl, Nové Zámky senátor Vraný, Židovice poslanec Bergmann, panství Fulnek poslanec Spaček, Stránov, Krnsko, Lobeč, Vojetín president Škodových závodů Šimonek, Tmáň, Nový Dvůr Hoffmann, bratranec paní Malypetrové, Páleč a Strádonice Vopršal, švagr pana Malypetra atd.

Poněvadž však doposud nebyla poskytnuta možnost veřejnosti, aby kontrolovala dosavadní výsledky pozemkové reformy a aby se přesvědčila, jak a komu byla půda přidělována, tážeme se vlády:

Jest váda ochotna sděliti, které a kolik zbytkových statků bylo komu přiděleno, v jaké výměře a za jakou cenu?