Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Mezi republikou Československou a královstvím Italským uzavřena byla v Římě dne 23. března 1921 úmluva právně-finanční, která mimo jiné otázky povahy právní a hospodářské pojednává také o vyrovnání vzájemných pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a italskými. Smlouva tato byla dne 25. června 1924 ve Sbírce zákonů a nařízení čís. 132 z roku 1924 uveřejněna a ratifikační listiny již dříve dne 1. března 1924 vyměněny, čímž smlouva se stala pro oba státy závaznou. Tiskem 236 předložila vláda k ústavnímu projednání návrh zákona, kterým se provádí článek 1. této římské úmluvy, jenž právě jedná o způsobu vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a italskými. Vyrovnání toto děje se přímo mezi zúčastněnými stranami bez zprostředkování československého zúčtovacího ústavu v Praze. Za dluhy vyjádřené rakousko-uherskými korunami, vzniklé z jakéhokoliv důvodu před 3. listopadem 1918 zaplatí dlužníci, sídlící na území připojeném k Italii za každou korunu rakousko-uherskou 0.568 liry italské, dlužníci, sídlící na území Československém zaplatí za každou korunu rakousko uherskou ve měně československé částku v hodnotě 0.568 liry italské podle směnečného kursu ženevského italské liry a československé koruny v den placení. Pro veškeré ostatní dluhy vyjádřené korunami rakousko-uherskými platí zásada, že dlužník vyrovná svůj dluh ve měně československé "al pari" čili v poměru jedné koruny československé za každou korunu rakouskouherskou. Ujednání vztahují se také na dlužníky, kteří již dříve uložili dluhovanou částku do soudního uschování, neplatí vsak pro pojistky, znějící na koruny rakouskouherské mezi osobami sídlícími v nových provinciích království Italského a osobami sídlícími na území Československém. Pokud jde o závazky sjednané odbočkami jednotlivců aneb různých druhů společností budou tito majitelé odboček považováni tak, jako by byli v místě odbočky, když tato existovala dne 23. března 1921 aneb dne 3. listopadu 1918 a byla u soudu zapsána a to i tehdy, když odbočky náleží cizozemským ústavům peněžním nebo pojišťovacím, které v rozhodné době měly své sídlo jinde než v Československu nebo nových provinciích, připojených k Italii. Osnovou zákona bylo znění úmluvy rozšířeno, aby bylo jasno, že platí stejné předpisy i pro tuzemské odbočky všech cizozemských ústavů peněžních, nebo pojišťovacích. Zahraniční výbor porokoval o osnově zákona ve své schůzi konané dne 7. května 1926 a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně, aby ji schválila.

Výbor rozpočtový jednal o shora uvedené předloze v sezení dne 19. května 1926, podrobil předlohu úvaze s hlediska finančního, usnesl se pak připojiti se k návrhu výboru zahraničního, aby sněmovna N. S. přijala vládní návrh jako zákon.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Dluhy vyjádřené rakousko-uherskými korunami, vzniklé z jakéhokoliv důvodu před 3. listopadem 1918 mezi osobami fysickými, právnickými, obchodními společnostmi nebo ústavy práva veřejného, které dne 23. března 1921 měly řádné bydliště (sídlo) na území připojeném Italii mírovými smlouvami se strany jedné a na území československém se strany druhé, budou placeny nezávisle na dni splatnosti podle těchto ustanovení:

a) Dlužníci na území připojeném Italii zaplatí za každou korunu rakousko-uherskou 0.568 (pětsetšedesátosm tisícin) liry italské.

b) Dlužníci na území československém zaplatí za každou korunu rakousko-uherskou ve měně československé částku v hodnotě 0568 (pětsetšedesátosm tisícin) liry italské podle směnečného kursu ženevského italské liry a československé koruny v den placení.

Dluhy vyjádřené korunami rakousko-uherskými, vzniklé z jakéhokoliv důvodu mezi stranami výše uvedenými po 3. listopadu 1918, budou placeny nezávisle na dni splatnosti, vyjma zvláštní úmluvy, buď dlužníky, kteří dne 23. března 1921 měli řádné bydliště (sídlo) na území připojeném Italii anebo dlužníky, kteří téhož dne měli řádné bydliště (sídlo) na území československém, ve měně československé "al pari" čili v poměru jedné koruny československé za každou korunu rakousko-uherskou.

Dluhy jakéhokoliv druhu, vyjádřené korunami rakousko-uherskými mezi osobami fysickými, právnickými, obchodními společnostmi aneb ústavy práva veřejného, které dne 23. března 1921 měly řádné bydliště (sídlo) na území starých provincií italských se strany jedné a na území československém se strany druhé, budou placeny nezávisle na dni splatnosti ve měně československé "al pari" čili v poměru jedné koruny československé za každou korunu rakousko-uherskou.

(1) Po rozumu těchto ustanovení (§ § 1 až 3) budou osoby, podniky, společnosti a ústavy československé, které měly dne 23. března 1921 anebo 3. listopadu 1918 odbočky u soudu zapsané v nových provinciích, připojených Italii, a pokud se tyče osoby, podniky, společnosti a ústavy nových provincií italských, které měly dne 23. března 1921 anebo 3. listopadu 1918 odbočky u soudu zapsané na území československém, pokládány pro závazky sjednané uvedenými odbočkami, jakoby sídlily v místě, kde odbočka v ten neb onen rozhodný den byla zapsána.

(2) Stejně posuzovati jest odbočky, které liší se od svrchu zmíněných jedině tím, že náleží ústavům peněžním nebo pojišťovacím, které v rozhodné době měly sídlo jinde než v Československu nebo jinde než v nových provinciích připojených Italii.

Ustanovení tato (§§ 1 až 4) platí také se zpětnou působností pro případy, ve kterých dlužník uložil dluhovanou částku do soudního uschování.

Ustanovení tato (§§ 1 až 5) neplatí pro pojistky znějící na koruny rakousko-uherské mezi osobami sídlícími v nových provinciích království Italského a osobami sídlícími na území československém.

Vyrovnání (§§ 1 až 5) děje se jedině přímo mezi věřitely a dlužníky bez jakékoliv účasti Československého zúčtovacího ústavu v Praze.

Zákon tento provede ministr financí v do hodě s ministrem spravedlnosti a ministrem obchodu, průmyslu a živností.