II. volební období. | 2. zasedání. |
Ústavně-právní výbor
pojednalo osnově tohoto zákona, který má
býti vnitrostátním provedením úmluv
uzavřených mezi t.zv. nástupnickými
státy bývalého Rakouskouherska v Římě
dne 6. dubna 1922 a ve Vídni dne 30. listopadu 1923, které
byly též poslanecké sněmovně
(č.t. 80 a 81) ke schválení předloženy.
Poněvadž ústavně-právní
výbor doporučil již obě smlouvy sněmovně
k ratifikaci, jest jen důsledno, usnesl-li se ve schůzi
své dne 16. března 1926 doporučiti poslanecké
sněmovně ke schválení také
tento zákon o převzetí a přiznání
odpočivných a zaopatřovacích požitků
v souvislosti s pensijními úmluvami sjednanými
v Římě dne 6. dubna 1922 a ve Vídni
dne 30. listopadu 1923.
Zahraničný výbor pripojuje sa k návrhu
výboru ústavne-právneho a doporučuje
schválenie osnovy zákona navrhnutého v nezmenenom
území.
Sociálně-politický výbor pojednalo
návrhu ve a schválil jednohlasně vládní
návrh v plném znění. Také strany
republikánské, nár.-dem., živnostenské
a lidové byla přijata.
Rozpočtový výbor ve schůzi
konané dne 19. května 1926 usnesl se doporučiti
poslanecké sněmovně přijetí
vládního návrhu zákona o převzetí
a přiznání odpočivných a zaopatřovacích
požitků v souvislosti s pensijními úmluvami
sjednanými v Římě dne 6. dubna 1922
a ve Vídni dne 30. listopadu 1923.
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Podle pravidel obsažených v úmluvě
sjednané v Římě dne 6. dubna 1922
mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím
Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem
o pensích poukázaných bývalou vládou
rakouskou a v úmluvě sjednané ve Vídni
dne 30. listopadu 1923 mezi Rakouskem, Italii, Polskem, Rumunskem,
Královstvím Srbů Chorvatů a Slovinců
a Československem o úpravě různých
skupin odpočivných požitků, které
nebyly upraveny úmluvou v Římě ze
dne 6. dubna 1922, přiznávají se odpočivné
a zaopatřovací požitky osobám, jichž
se tyto úmluvy tykají.
(2) V případech zvláštního zřetele
hodných mohou býti dle volného uváženi
přiznány odpočivné a zaopatřovací
požitky v předcházejícím odstavci
uvedené osobám, které jsou nebo se stanou
československými státními příslušníky
a nespadají pod ustanovení odstavce prvního.
Totéž platí o pozůstalých po
těchto osobách.
Ustanovení předcházejícího
paragrafu, pokud se týče státní příslušnosti
jakožto podmínky přiznání zaopatřovacích
požitků, platí též pro přiznání
vojenských zaopatřovacích požitků
osobám, které co do státní příslušnosti
nevyhovují podmínkám §§ 2, resp.
5 zákona ze dne 19. března 1920, č. 194 Sb.
z. a n.; jinak ustanovení tohoto zákona a zákonů
jej doplňujících zůstávají
nedotčena.
Zákon nabývá účinnosti, jakmile
a pokud úmluvy jmenované v § 1 tohoto zákona
se stanou účinnými, a provedou jej ministři
financí, národní obrany, vnitra a železnic.
Vláda se vyzývá, aby při nové
úpravě zákona o vojenských zaopatřovacích
požitcích zmírnila ustanovení zákona
č. 194 z r. 1920, pokud jde o ustanovení §
2, třetí odstavec a § 5, první odstavec
zákona 194/1 920 Sb. z. a n.