Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ústavně-právní výbor pojednalo osnově tohoto zákona, který má býti vnitrostátním provedením úmluv uzavřených mezi t.zv. nástupnickými státy bývalého Rakouskouherska v Římě dne 6. dubna 1922 a ve Vídni dne 30. listopadu 1923, které byly též poslanecké sněmovně (č.t. 80 a 81) ke schválení předloženy. Poněvadž ústavně-právní výbor doporučil již obě smlouvy sněmovně k ratifikaci, jest jen důsledno, usnesl-li se ve schůzi své dne 16. března 1926 doporučiti poslanecké sněmovně ke schválení také tento zákon o převzetí a přiznání odpočivných a zaopatřovacích požitků v souvislosti s pensijními úmluvami sjednanými v Římě dne 6. dubna 1922 a ve Vídni dne 30. listopadu 1923.

Zahraničný výbor pripojuje sa k návrhu výboru ústavne-právneho a doporučuje schválenie osnovy zákona navrhnutého v nezmenenom území.

Sociálně-politický výbor pojednalo návrhu ve a schválil jednohlasně vládní návrh v plném znění. Také strany republikánské, nár.-dem., živnostenské a lidové byla přijata.

Rozpočtový výbor ve schůzi konané dne 19. května 1926 usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně přijetí vládního návrhu zákona o převzetí a přiznání odpočivných a zaopatřovacích požitků v souvislosti s pensijními úmluvami sjednanými v Římě dne 6. dubna 1922 a ve Vídni dne 30. listopadu 1923.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Podle pravidel obsažených v úmluvě sjednané v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o pensích poukázaných bývalou vládou rakouskou a v úmluvě sjednané ve Vídni dne 30. listopadu 1923 mezi Rakouskem, Italii, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin odpočivných požitků, které nebyly upraveny úmluvou v Římě ze dne 6. dubna 1922, přiznávají se odpočivné a zaopatřovací požitky osobám, jichž se tyto úmluvy tykají.

(2) V případech zvláštního zřetele hodných mohou býti dle volného uváženi přiznány odpočivné a zaopatřovací požitky v předcházejícím odstavci uvedené osobám, které jsou nebo se stanou československými státními příslušníky a nespadají pod ustanovení odstavce prvního. Totéž platí o pozůstalých po těchto osobách.

Ustanovení předcházejícího paragrafu, pokud se týče státní příslušnosti jakožto podmínky přiznání zaopatřovacích požitků, platí též pro přiznání vojenských zaopatřovacích požitků osobám, které co do státní příslušnosti nevyhovují podmínkám §§ 2, resp. 5 zákona ze dne 19. března 1920, č. 194 Sb. z. a n.; jinak ustanovení tohoto zákona a zákonů jej doplňujících zůstávají nedotčena.

Zákon nabývá účinnosti, jakmile a pokud úmluvy jmenované v § 1 tohoto zákona se stanou účinnými, a provedou jej ministři financí, národní obrany, vnitra a železnic.

Vláda se vyzývá, aby při nové úpravě zákona o vojenských zaopatřovacích požitcích zmírnila ustanovení zákona č. 194 z r. 1920, pokud jde o ustanovení § 2, třetí odstavec a § 5, první odstavec zákona 194/1 920 Sb. z. a n.