Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Die Gefertigten stellen den Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Die Regierung wird aufgefordert, mit Rücksicht auf die unerträglichen Härten, welche mit der Durchführung des Gesetzes vom 19. Juli 1921, Nr. 267 Slg. d. G. u. V., für den arbeitslosen Arbeiter verbunden sind, die Vorarbeiten zur Schaffung eines Gesetzes über die Arbeitslosenversicherung, mit dessen Aktivierung das geltende Genter-System außer Kraft zu setzen ist, zu beginnen.

Die Erfahrungen der letzten Monate lehren uns, daß die gegenwärtige Wirtschaftskrise keine nur zeitweilige sein wird, sondern daß sie, wie alle Anzeichen sprechen, sich zu einer lange dauernden und noch verstärkten Krise auswachsen wird. Die kurz zurückliegende Entwicklung beweist das im Besonderen. Die Arbeitslosigkeit steigt von Tag, zu Tag, Hunger und Not, Leben und Tod sind die Kennzeichen der allgemeinen Lage, die mit vollem Rechte als eine anormale zu bezeichnen ist. In dieser Zeit ist es Aufgabe der Staatsverwaltung, der Opfer dieser Entwicklungen mit der nötigen Fürsorge zu begegnen; den Arbeitslosen und den auf Kurzarbeit gestellten Arbeitern, deren Zahl eine weit höhere ist, als wir sie aus den amtlichen Berichten lesen. Diese Berichte zählen z. B. nicht jene Arbeitslosen, welche wegen Organisationslosigkeit den Bedingungungen des § 2 des Gesetzes vom 19. Juli 1921, Nr. 267 Slg. d. G. u. V., nicht entsprechen, die amtliche Statistik vermerkt ferner auch jene Arbeitslosen nicht, welche im Sinne des 6, Absatz 4, des vorerwähnten Gesetzes nach 3monatlichem ununterbrochenem Bezuge den Staatsbeitrag verlieren und sie zählt endlich nicht die nach Tausenden zählenden teilweise Erwerbslosen, für die nach den gegenwärtigen Regelungen überhaupt keine soziale Fürsorge besteht. Wer in die Familien solcher beklagenswerter Opfer schaut, wird Jammer und Elend wahrnehmen, wie das - seit die lebende Generation zurückdenkt - noch nie verzeichnet wurde. An all diesen Opfern wirkt sich die Ungelöstheit des Arbeitsproblems aus. Arbeit ist für den Arbeiter die Voraussetzung, den Ertrag zum leben zu verschaffen. Der gute Wille zur Arbeit genügt nicht, die Arbeit muß tatsächlich verrichtet werden. Wenn hiezu keine Möglichkeit besteht, der Mensch arbeitslos wird, ist damit sein Leben gefährdet. Die Pflicht der Gesellschaft, in diesem Falle des Staates, ist es, nach besten Kräften zu helfen.

Die geltende Form der Arbeitslosenfürsorge ist keine hinreichende Fürsorgemaßnahme. Es ist bei der Darstellung der staatlichen Statistik über die Arbeitsmarktlage, welche wegen ihrer Falschheit auch die Verantwortung nicht wach ruft, schon gekennzeichnet worden, welche Härten mit der Durchführung des Gesetzes für den Arbeitslosen verbunden sind, der, wenn er 3 Monate unterstützt wurde, der öffentlichen Mildtätigkeit preisgegeben wird, dem, wenn er auch nur einen Tag die Woche arbeitet, ein Zuschuß zu dem nichtlangenden Lohne keinesfalls erteilt wird.

Wir wissen, daß selbst der offizielle Bericht zugibt, daß mehr als zwei Drittel der heutigen Arbeitslosen keine Unterstützung empfangen. Im Jänner betrug die amtlich zugegebene Arbeitslosigkeit 61.876; unterstützt wurden nur 23.000 Arbeitslose. In Wirklichkeit ist das Verhältnis noch ungünstiger. Alles in Allem ist die Lage eine solche, daß das Gesetz vom 19. Juli 1921, Nr. 267 Slg. d. G. u. V., als ungenügende Korrektur bezeichnet werden muß. Seine Unhaltbarkeit erkennen auch immer mehr die an, welche dieses Gesetz geschaffen haben, zugegeben in der Meinung, daß es für normale Wirtschaftszeiten, die sie erwarteten, genügen werde und die heute wie wir die Relation vermissen zwischen der Not und dem Schutze gegen dieselbe, wie er durch das Genter System gewährt wird.

Aus solchen Erkenntnissen, zu denen sich die Unterzeichneten schon während der Behandlung des Gesetzes vom 19. Juli 1921, Nr. 267 Slg. d. G. u. V., stellten, stellen sie den obigen Antrag.

In formaler Beziehung wird die Zuweisung an den sozialpolitischen und Budgetausschuß beantragt.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Vláda se vybízí, aby, majíc na zřeteli nesnesitelné krutosti spojené s prováděním zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., pro nezaměstnaného dělníka, zahájila přípravné práce k vydání zákona o pojištění nezaměstnaných, s jehož uskutečněním budiž nynější gentská soustava zrušena.

Zkušenosti z posledních měsíců nás učí, že nynější hospodářská krise nebude jen dočasná, nýbrž, že se z ní podle všech známek vyvine dlouhá krise a ještě horší. Nedávný vývoj svědčí o tom zvláště. Nezaměstnanost stoupá den ze dne, hlad a nouze, život a smrt, jsou známkami všeobecného stavu, jejž dlužno plným právem považovati za mimořádný. V této době jest úkolem státní správy, aby se náležitě postarala o oběti tohoto vývoje, o nezaměstnané a částečně nezaměstnané dělníky, jichž jest daleko více, než se dovídáme z úředních zpráv. Tyto zprávy nezapočítávají na příklad nezaměstnané, kteří, poněvadž nejsou organisováni, nevyhovují podmínkám §u 2 zákona z 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., úřední statistika nezaznamenává dále také nezaměstnané, kteří podle u 6, odst. svrchu zmíněného zákona ztrácejí státní příspěvek, požívajíce jej nepřetržitě po tři měsíce a konečně nezapočítává tisíce částečně nezaměstnaných, pro něž podle nynější úpravy neplatí vůbec žádná sociální péče. Kdo nahlédne do rodin takovýchto ubohých obětí, spatři nářek a bídu, jaké ještě - pokud pamatuje nynější generace - nikdy nebylo. Na všech těchto obětech se projevuje, že pracovní problém není rozřešen. Práce jest předpoklad pro dělníka, aby si opatřil výtěžek k životu. Nepostačí dobrá vůle pracovati, práce musí býti skutečně také vykonána. Není-li to možno, pozbude-li člověk práce, jest tím jeho život ohrožen. Povinnost společnosti v tomto případě státu, jest pomoci mu, pokud síly stačí.

Nynější způsob péče o nezaměstnané není postačujícím sociálním opatřením. Již při vylíčení státní statistiky o situaci na pracovním trhu, která, poněvadž jest klamná, nevzbuzuje odpovědnost, bylo pověděno, jak krutě působí prováděni zákona pro nezaměstnaného, který, dostával-li podporu po tři měsíce, jest vydán na pospas veřejné dobročinnosti, jemuž se, pracuje-li třebas i jen jeden den v týdnu, neposkytuje žádný příspěvek k nepostačující mzdě.

Víme, že i úřední zpráva připouští, že přes dvě třetiny dnešních nezaměstnaných nedostává podpory. V lednu činila úředně přiznaná nezaměstnanost 61.876; podporu dostávalo jen 23.000 nezaměstnaných. Ve skutečnosti jest tento poměr ještě nepříznivější. Celkem vzato stav je takový, že zákon z 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n. jest náprava nedostatečná. Jeho neudržitelnost uznávají stále více také ti, kteří tento zákon vydali - připouštíme v domnění - že postačí pro pravidelné hospodářské doby, jež očekávali, a kteří dnes právě tak jako my nevidí poměru mezi nouzí a ochranou proti ni, jak ji poskytuje gentská soustava.

Vycházejíce z těchto poznání, k nimž zaujali podepsaní stanovisko, když se projednával zákon z 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., podávají tento návrh.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému a rozpočtovému.