Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Příslušníci Československé republiky, kteří jsou pro pokročilý věk vyloučeni z povinného pojištění zaměstnanců podle § 6 lit. b) zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., jakož i ti z osob samostatně hospodařících, které 1. července 1926 dovrší 60. rok svého věku, mají právní nárok na starobní podporu z prostředků státních po dle ustanoveni tohoto zákona.

Nároku na starobní podporu nemají osoby:

a) jejichž úhrnný roční důchod převyšuje Kč 6000.-;

b) jež postoupily svůj majetek neb svůj důchod beznáročně osobám třetím, neb se svého majetku jinak zbavily, či je bez nutné potřeby zmenšily v úmyslu získati tím nárok na starobní podporu;

c) jež dříve, než nabyly nároku na starob ní podporu, trvale ze zvyku opomíjely vykonávati práci, která odpovídala jejich schopnostem a daným příležitostem a byla nezbytna v zájmu existence jejich i jejich rodinných příslušníků.

(1) Úhrnným ročním důchodem ve smyslu § 2 lit. a) rozumějí se veškeré příjmy na penězích neb v naturaliích, jichž určitá osoba v jednom roce požívá. Patří sem tu díž zejména

příjem pracovní, peněžité dávky sociálního pojištění i s přídavky, pravidelné dávky a podpory z prostředků veřejných (vyživovací příspěvky, požitky válečných poškozenců chudinská podpora a pod.),

pravidelné příjmy od osob třetích, ať již jsou poskytovány z určitého právního důvodu či nikoliv (výměnek, požitky z titulu vyživovacího nároku vůči manželi neb dětem, podpory od příbuzných, zaopatřovací platy se strany zaměstnavatelů a pod.), nájemní hodnota ve vlastním domě, hodnota spotřebovaných výrobků vlastního hospodářství neb vlastní živnosti a pod.

(2) Naturální požitky započítávají se po dle cen, jež stanoví politické úřady II. stolice ve smyslu § 11 odst. 2. zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n.; nejsou-li pro určité druhy naturálních požitků ceny takto stanoveny, započítávají se podle průměrných místních cen.

(1) Má-li osoba ke starobní podpore oprávněná manželku (družku) žijící s ní ve společné domácnosti, nemá tato vlastního nároku na starobní podporu, i když by jí jinak příslušel. Její úhrnný roční důchod připočítává se k důchodu hlavy domácnosti, při čemž se hranice, při níž je podle § 2 lit. a) nárok na starobní podporu vyloučen, zvyšuje o Kč 3000.-.

(2) Má-li k starobní podpoře oprávněný nezaopatřené děti do 17 let, jež s ním žijí ve společné domácnosti nebo o jichž výživu pečuje, zvyšuje se hranice stanovená v § 2 lit a) za každé dítě o Kč 1000.- s tím, že celková výše ročního důchodu oprávněné osoby a jejích rodinných příslušníků nesmí v žádném případě převyšovati částku 12.000 Kč.

(3) Osiřelí vnukové do 17 let, jichž výživu oprávněný obstarává převážně ze svých prostředků, platí za děti ve smyslu předchozího odstavce.

(1) Má-li osoba, oprávněná k nároku na starobní podporu, majetek, snižuje se hra nice, stanovená v § 2 lit. a) a v § 4 za každých Kč 1000.- čisté kapitálové hodnoty majetku o Kč 100.- leč že by majetek pozůstával v hodnotě domu, jejž oprávněný obývá a který žádného důchodu nenese, v kterémžto případě se tato hranice snižuje za každých Kč 1000.- čisté kapitálové hod noty domu o Kč 50.-.

(2) Majetek manželky (družky) a dětí oprávněného, žijících s ním ve společné domácnosti (§ 4) se připočítává k majetku hlavy domácnosti.

(3) Čistou kapitálovou hodnotou majetku rozumí se hodnota majetku po srážce dluhů, na něm váznoucích. Nutné šatstvo a nutné zařízení bytu se do kapitálové hod noty majetku nezapočítávají.

(1) Starobní podpora se poskytuje pouze k žádosti oprávněné osoby nebo jejího zástupce.

(2) Žádost za starobní podporu nutno podati u obecního úřadu řádného bydliště oprávněného bud písemně či protokolárně a doložiti doklady, osvědčujícími nárok na podporu.

(3) Za řádné bydliště se považuje obe, v níž se oprávněný usídlí v úmyslu zůstati tam delší dobu neb trvale.

(1) Stář žadatele budiž osvědčeno výtahem z matriky.

(2) U důchodů budiž přesně udána jejich roční výše a veškeré prameny, z nichž plynou, a udání tato potvrzena místem, jež důchod vyplácí.

(3) Výši čisté kapitálové hodnoty majetku dlužno prokázati předložením odhadu soudního znalce.

(4) Osvědčení tato jsou prosta všech poplatků.

(1) O žádostech rozhodují zvláštní komise pro přiznávání starobní podpory, zřízené při okresních správách politických a čítající 7 členů.

(2) Členy komise pro přiznávání starob ní podpory jsou: přednosta okresní správy politické nebo úředník jím jmenovaný, zástupce volený okresním výborem a pět zástupců obyvatelstva, z nichž tři jmenuje představenstvo okresní nemocenské pojišťovny z osob podléhajících starobnímu a invalidnímu pojištění zaměstnanců neb takových, které by mu podléhaly, kdyby nebylo u nich překážky § 6 lit. b) zákona č. 221/1924; druhé dva jmenuje okresní výbor z rad maloživnostníků a malorolníků, které úhrnný roční důchod podle §§ 2, 4, 4 nevylučuje nebo by nevylučoval z nároků na starobní podporu podle tohoto zákona.

(3) Komise volí v ustavující schůzi svolané okresní politickou správou prostou většinou předsedu a jeho náměstka.

Komise pro přiznávání starobní podpory provede před rozhodnutím o žádosti šetření o hospodářských poměrech žadatele za pomoci obecních, politických, berních a jiných úřadů, přihlížejíc i k neanonymním sdělením osob třetích. Může též předvolati žadatele osobně, avšak přítomnost jeho nebo jeho zmocněnce není na závadu projednání žádosti. Komise může vyslýchati svědky a odborné znalce a vzíti je jakož i žadatele do přísahy.

Nepravdivá udání, jež žadatel ať písem ně či ústně za účelem podvodného dosažen podpory učinil, trestají se vězením od jednoho do šesti týdnů.

(1) Rozhodnutí komise doručí se žadateli výměrem.

(2) Proti rozhodnutí může žadatel neb je ho zástupce podati stížnost do 60 dnů ode dne doručení k odvolací komisi pro starobní podporu.

(3) Odvolací komise se zřídí u zemských správ politických v Praze, Brně a Opavě, při ministerstvu pro Slovensko v Bratislavě a při civilní správě v Užhorodě. Komise se skládá ze zástupce politické správy (ministerstva pro Slovensko, civilní správy Podkarpatské Rusi), ze zástupce zemského výboru (na Slovensku ze zástupce voleného zastupitelstvem župy bratislavské a v Podkarpatské Rusi ze zástupce voleného sejmem Podkarpatské Rusi) a z pěti dalších členů, z nichž tři jmenuje představenstvo Ústřední sociální pojišťovny ze zaměstnanců a druhé dva zemský výbor (na Slovensku zastupitelstvo župy bratislavské a v Podkarpatské Rusi sejm) z maloživnostníků a malorolníků podle obdoby § 8 odst. 2.

(4) Rozhodnutí odvolací komise pro starobní podporu je konečné.

(1) žádost za starobní podporu, jež byla pravoplatně zamítnuta, nemůže býti vznesena znovu před uplynutím jednoho roku ode dne podání, leč že by se okolnosti nárok žadatelův odůvodňující podstatně změnily.

(2) O rozkladech proti pravoplatným rozhodnutím komise pro přiznávání starobní podpory, pokud obsahují nové skutečnosti a důkazy, budiž znovu jednáno a rozhodováno.

(1) Komise podle tohoto zákona zřízené jsou veřejnými úřady, jež podléhají ministerstvu sociální péče. Usnášejí se prostou většinou hlasů, při čemž předseda hlasuje spolu a při rovnosti hlasů je přijat návrh, pro který hlasoval předseda. K platnosti usnesení je zapotřebí, aby byla mimo předsedu přítomna aspoň polovice členů.

(2) Občanští členové komisí vykonávají svůj úřad jako čestný; hotové výlohy, včetně ušlé mzdy, jest jim hraditi.

Přizná-li komise starobní podporu, vyměří ji v takové výši, aby úhrnný roční důchod oprávněné osoby a případně jejích rodinných příslušníků dosáhl spolu s podporou částek stanovených v §§ 2 lit. a), 4, 5.

(1) Dojde-li komise pro přiznávání starobní podpory k názoru, že přiznáním peněžité podpory podle § 15 by nebylo dosaženo účelu, který tento zákon sleduje, může rozhodnouti, že žadateli má býti místo starobní podpory poskytnuto zaopatření v určitém pro něj vhodném ústavu (útulku pro invalidy neb starce, v chudobinci a pod.). Ústav takový má pak nárok na úhradu útrat se zaopatřením spojených až do výše starobní podpory, která v daném případě měla býti oprávněnému přiznána Část starobní podpory, vypadající podle § 4 na man želku (družku) a děti, vyplácí se těmto rodinným příslušníkům po dobu umístění důchodce v ústavu přímo.

(2) Do rozhodnutí komise podle předchozího odstavce může oprávněný podati stížnost k odvolací komisi pro starobní podporu, která rozhodne s konečnou platností.

(3) Nepodrobí-li se oprávněný pravoplatnému rozhodnutí komise, může mu býti starobní podpora snížena až o polovinu.

(1) Je-li obava, že by oprávněný starobní podpory zneužil, může okresní soud jeho řádného bydliště k návrhu jeho manželky (družky) neb veřejných orgánů pro péči o mládež po provedeném nesporném řízení naříditi, že přiznaná starobní podpora má býti až do odvolání vyplácena osobě jiné, než které přísluší.

(2) Starobní podpora může býti po rozhodnutí soudu poukazována též obci, jež poskytuje osobě k starobní podpore oprávněné přiměřené chudinské zaopatření.

(3) Rozhodnutí soudu je v obou těchto případech konečné.

(1) Požitek starobní podpory počíná prvním dnem onoho měsíce, v němž příznivě vyřízená žádost byla podána.

(2) Starobní podporu vyplácí na poukaz komise ji přiznavší a na účet státní pokladny obecní úřad rádného bydliště oprávněné osoby (§ 6 odst. 3.) ve lhůtách poloměsíčních, 1. a 16. každého měsíce předem. Je povinen doručiti ji oprávněnému do bytu.

(3) K tomu účelu mohou obce požadovati od finanční správy před každou půlměsíční výplatou zálohu ve výši úhrnné částky starobní podpory vyplacené za první polovinu předcházejícího měsíce.

(1) Podporovaný jest povinen oznámiti prostřednictvím obecního úřadu komisi pro přiznávané starobní podpory neprodleně každou změnu ve svých hospodářských poměrech, jež by měla vliv na přiznání a výši starobní podpory.

(2) Vědomé zamlčování skutečností v předchozím odstavci uvedených se trestá vězením od 1 až do 6 týdnů.

(1) Komise pro přiznávání starobní podpory je kdykoliv oprávněna podrobiti z úřední moci novému zkoumání podmínky, jež vedly k přiznání starobní podpory a její výše. Obecní, politické, berní a jiné úřady jsou povinny ji v tom podporovati.

(2) Dojde-li komise na základě tohoto zkoumání k názoru, že podmínky, za nichž starobní podpora byla dosud vyplácena, se změnily, vydá usnesení, jímž se starobní podpora snižuje, zvyšuje nebo zastavuje. Před vydáním takového usnesení je komise povinna slyšeti oprávněného.

(3) Usnesení nabývá účinnosti 1. dnem měsíce následujícího po doručení. Proti němu je možna stížnost k odvolací komisi pro starobní podporu, jež rozhodne s platností konečnou. Stížnost nemá odkládacího účinku.

(1) Pokud kdo vybíral starobní podporu neoprávněně, jest povinen ji vrátiti. Komise pro přiznávání starobní podpory je oprávněna v případech zvláštního zřetele hodných vrácení podpory částečně neb úplně prominouti.

(2) Kdo vědomě neoprávněně vybírá starobní podporu, je povinen ji vrátiti a bude trestán vězením do šesti neděl.

Za zvýšení starobní podpory musí oprávněný zvláště žádati a prokázati okolnosti zvýšení odůvodňující. O řízení platí obdob ně ustanovení § 9.

Výplata starobní podpory se staví:

a) pokud osoba oprávněná k požitku podpory odpykává si trest na svobodě delší 14 dnů, při čemž se však část podpory vypadávající na cleny rodiny poukazuje přímo rodinným příslušníkům;

b) pokud osoba oprávněná se zdržuje mi hranice Československé republiky, při čemž platí o rodinných příslušnících totéž, co pod lit. a);

c) pokud se oprávněný, mimo případ § 16 nalézá v zaopatření v některém ústavu veřejném; ustanovení pod lit. a) o příslušnících rodiny platí obdobně; d)

d) pokud se oprávněná osoba trvale zdržuje v cizině. V tomto případě může, jsou-li zde okolnosti zvláštního zřetele hodné, komise pro přiznávání starobní podpory přiznati dvojnásobnou výši roční starobní podpory jako odbytné.

(1) Nárok na starobní podporu nepřechází na dědice ani tehdy když již byl uplatněn. Zažádá-li však v tomto případě manželka (družka) zemřelého za podporu, přísluší jí, pakliže bude přiznána, od 1. dne měsíce, v němž zemřelý její manžel (druh) svou žádost podal.

(2) Nárok na starobní podporu nelze zciziti třetí osobě postupem, zastavením neb jiným právním jednáním; jednání taková jsou právně bezúčinná.

(3) Na starobní podporu nelze vésti exekuci a nelze ji postihnouti zajišťovacím opatřením.

(1)Poskytoval-li kdo, nejsa k tomu právně zavázán, až do předložení osnovy tohoto zákona poslanecké sněmovně, osobě, která by podle tohoto zákona měla nárok na starobní podporu, nějaký důchod neb nějakou jinou pravidelnou peněžní či naturální dávku neb podporu, je povinen poskytovati jí tuto dávku v neztenčené míře nadále.

(2) Snížiti neb zastaviti takovou dávku může poskytovatel jen se soudním svolením, prokáže-li že hospodářské jeho poměry se zhoršily tou měrou, že činí další vyplácení dávky v dosavadní výši nebo vůbec nemožným.

(3) Svolení ke snížení neb zastavení dávky dává okresní soud bydliště poskytovatele, když byl dříve provedl šetření o hospodářských jeho poměrech a slyšel příjemce dávky.

(4) Proti usnesení okresního soudu přísluší poskytovateli i příjemci dávky stížnost ke krajskému soudu, jehož rozhodnutí je konečné.

(1) Starobní podpora podle tohoto zákona nemá právních následků podpory chudinské a je osvobozena od veškerých daní a přirážek.

(2) Veškeré písemnosti související s řízením podle tohoto zákona (podání, proto koly, doklady, přílohy, stvrzenky a pod.) jsou prosty kolků, poplatků a poštovného.

(3) Náklady cestovného spojené s osobním předvoláním žadatelů o starobní podporu neb jejích poživatelů se hradí z prostředků veřejných.

Zákonem mohou býti částky stanovené b §§ 2 lit. a), 4, 5 přiměřeně zvýšeny neb.sníženy úměrně cenám životních potřeb. Dojde-li ke zvýšení daně prostého minima, zvýší se automaticky poměrně částky v těchto paragrafech stanovené.

Zákon tento nabývá účinnosti 1. července 1926 a provésti jej se ukládá ministru sociální péče v dohodě s ministrem spravedlnosti, financí, vnitra a s plnou mocí pro Slovensko.

Tento návrh má zajistiti zaopatření tak zvaných osob přestárlých, to jest těch, kdož pro pokročilý věk podle ustanovení zákona o sociálním pojištění zaměstnanců a o pojištění osob samostatně výdělečně činných jsou ze sociálního pojištění vyloučeni, tedy osob, které dokonají neb překročí 60. rok svého věku, v době, kdy zákony o sociálním pojištění nabudou účinnosti nebo které teprve v tomto věku vstoupí do zaměstnání, jež jednomu z obou pojištění podléhá. Ačkoliv bývalé vlády slibovaly brzké předložení osnovy zákona o zaopatření přestárlých, nestalo se tak dosud, ačkoliv pojištění zaměstnanců má vejíti již 1 července 1926 v účinnost. Také podle zpráv, které pro nikly o chystané vládní osnově o zaopatření přestárlých do veřejnosti, vychází na jevo, že vládní návrh bude naprosto nedostatečný, jak pokud jde o okruh osob, tak pokud se týká povahy jejich nároků a výše podpory. Poslanecký klub komunistický podal již 21. září 1922 návrh zákona o stát ní podpore starobní. Opakujeme dnes svůj návrh s některými změnami, jichž si vyžádal zejména zřetel na vydané zákony o pojištění zaměstnanců i osob samostatně výdělečně činných. Hlavní zásady našeho návrhu jsou: 1. státní starobní podpory se dostává všem potřebným osobám přestárlým; 2. na podporu státní mají tyto osoby právní nárok 3. podpora má zajistiti důchodcům spolu s jinými jejich event. důchody existenční minimum; 4 podpora se vyplácí z prostředků státních; 5 v orgánech rozhodujících o přiznání podpory mají většinu zástupci vrstev z jichž rad pocházejí osoby podporované. Pokud jde o výši nákladu, činily by náklady za předpokladů podchycení celého okruhu osob, s nímž naše osnova počítá, ročně 85 milionů Kč. Tyto náklady se ovšem rok od roku snižují stejnoměrně, jak se zužuje úmrtím okruh podporovaných osob. Náklady tyto buďtež hrazeny 1. z prostředků fondu zřízeného zákonem z 21. prosince 1921, č. 483 Sb. z a n., ve výši 130 milionů Kč. 2. sociální daní uvalenou na všechny příjmy bez rozdílu, jež přesahují ročně Kč 36.000.-, 3. snížením počtu aktivního vojska a použitím úspory tím v rozpočtu vzniklé k účelu tohoto navrhovaného zákona.

Po stránce formální navrhujeme, aby náš návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému a rozpočtovému.