Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

II. posl. Remeše, R. Chalupy, Koudelky a soudruhů min. financí týkající se poměrů bankovnictví.

III. posl. H. Bergmanna, Procházky, Buřívala a soudr. min. železnic a min. financí o poměrech pensistů košicko-bohumínské dráhy.

IV. posl. Práška, Sladkého Zeminové, Hrušovského a druhů vládě o jednání státních orgánů na Slovensku ve věcech církevních.

V posledních týdnech množí se v Praze a na venkově projevy tak zv. ťfašismuŤ.

Projevy ústní vrcholí v útocích proti republice, proti zásadám demokracie a ústavy, v tupení presidenta republiky a vládních orgánů; ba dochází k přepadání bezbranných dělníků. To děje se za trpné účasti vládních zástupců, kteří se veřejných výzev k násilnostem jakoby nevšímali a tím budí dojem, že se s nimi ztotožňují.

V Prostějově dochází dne 1. května k prvnímu násilnému vystoupení fašistů. O tom píše ťHlas LiduŤ v Prostějově:

Fašistická provokace pořádána v den 1. května v Prostějově, potkala se strašlivým fiaskem. Ač místní fašistický tábor odhadoval účast fašistů, kteří prý se sjedou ze všech zemí republiky až na 20.000, sešlo se, počítaje v to i místní fašisty, celkem něco přes 300 dílem krojovaných, dílem nekrojovaných fašistů. Jejich průvod na tábor ubíral se uprostřed hustého špalíru zvědavců, kteří velice dobře se bavili a doprovodili fašisty až na tábořiště a klidně vyslechli též provokační řeči fašistických referentů. S hodnověrných míst dostalo se nám však sdělení, že na žádném jiném táboru a žádnému jinému řečníku nebyly by podobné nájezdy, urážející jednotlivé vrstvy občanstva i stát a jeho hodnostáře trpěny. Když po skončeném táboru ubírali se fašisté do spolkové místnosti k sjezdovému zasedání, tvořilo dvacet četníků předvo: růvodu a tolikéž četníků průvod uzavíralo. O ochranu fašistů bylo dobře postaráno, ne tak dobře bylo postaráno o ochranu občanstva před násilnostmi fašistických darebů.

Štvavými řečmi na táboru rozkurážení fašisté chodili v hloučcích po prostějovských ulicích a přepadávali tu jednotlivé klidně jdoucí občany, kteří označeni byli odznaky socialistických stran. Vrhali se na ně s voláním: ťMy vám ukážeme, co dovedou Brňáci!Ť Fašisté ozbrojeni byli čtverhrannými holemi, gumovými obušky a dle výpovědi některých občanů i revolver a dýkami. Odpoledne jednotlivé hloučky fašistů přelepovali socialistické plakáty svými nálepkami. Administrátor komunistického časopisu ťStráže liduŤ, občan Skokánek, jel právě v tu dobu na kole za svou ženou, která dlela mimo Prostějov. Když věděl, že hlouček fašistů přelepuje plakát komunistické strany, zavolal, že to není jejich majetek. Na toto zvolání obklopili jej fašisté, vedení známým prostějovským Dratvou, strhli jej s kola a bušili do něj gumovými obušky. Skokánek chtěl ujeti, ale byl poznovu stržen a stlučen. Občan Jaroslav Kunc, jehož známe jako nevýbojného a klidného člověka, přispěl mu na pomoc, ale fašisté dostali posilu, a vrhli se na něj. Že byli již na podobné násilnosti připraveni, svědčí, že Kuncovi vhodili do obličeje sůl. Kunc oslepen nemohl se bránit a byl gumovými obušky ztýrán tak, že padl v bezvědomí k zemi a krev z hlavy proudem mu srčela. Mimo těžké 7 cm dlouhé rány na hlavě, má po celém těle krevní odlitiny. Snad by oba občané byli k smrti ubiti, kdyby nepřikvapilo četnictvo, které zraněného Kunce dopravilo do domovního průjezdu. Občan M. upozornil četnictvo, že fašisté mají u sebe zbraně, přes to však nebylo této výpovědi dbáno. Četnictvo uvěřilo výpovědím fašistů a Kunce i přítomného občana Zapletala zatklo a prohledalo. Nebyl však u nich nalezen ani perořízek.

Úžasný je také další případ. Jistý státní zaměstnanec ubíral se se ženou ulicí. Vedl za ruku děcko. V tom přepadla jej tlupa fašistů pod velením jednoho známého generála. A na povel ťčeto, bij!Ť ztýrala nic netušícího občana taktéž gumovými obušky. Teprve, když napadený vytkl vůdci toto jednání, ten odešel a rota fašistických násilníků se vzdálila. Hlášeny byly další násilnosti, kterých se fašisté dopouštěli, jsouce patrně již úplně zpiti. Bylo to nejenom v ulicích, ale i na nádraží. Tyto násilnosti, zejména zatčení třech fašisty ztýraných občanů, zatím co fašistům byla ponechána úplná volnost, vyvolalo mezi prostějovským dělnictvem pobouření. Dělnictvo na 1. května projevilo dopoledne vzácnou ukázněnost. Jeho nesčetné massy klidně přihlíželi k provokacím hloučku fašistů, ale nemohlo klidně snášet násilí, jež prováděti bylo jim se strany úřadů dovoleno. Proto v neděli dopoledne odebrala se deputace, složená ze zástupců všech tří socialistických stran na okresní hejtmanství, jednak, aby žádala za vysvětlení, jednak aby domáhala se propuštění zatčených a uvězněných občanů, kteří byli fašisty ztýráni. Deputaci přijal v zastoupení rady politické správy vrchní okresní komisař Cagaš, jemuž tlumočeno bylo podivení nad tím, že ozbrojení fašisté byli ponecháni na svobodě a nijak proti nim nebylo zakročeno, ale fašisty ztýrání občané že byli zatčeni. A tu pan vrchní komisař Cagaš prohlásil, že okresní politické správě bylo povědomo, že fašisté jsou ozbrojeni gumovými obušky, ale že tyto gumové obušky nepokládala za zbraň. Také na její dotaž u zemské politické správy nebylo jí sděleno, že jest možno gumové obušky pokládati za zbraně.

Toto sdělení vyvolalo u deputace úžas.

Po intervenci na okresní politické správě, odebrala se deputace k okresnímu soudu, aby žádala urychlení výslechu zatčených a jejich propuštění. Jelikož u okresního soudu nebyl žádný ze soudců přítomen, posláno bylo pro okresního soudce dra Krále, který ač neměl službu, s nevšední ochotou vyslechl zatčené a po výslechu ihned je propustil. Deputace i se zatčenými odešla do Spolkového domu, doprovázena velikými zástupy dělnictva. Ve Spolkovém domě po krátkém proslovu zástupců všech tří socialistických stan, následoval rozchod.

Doposud nebylo, jak jsme informováni, zavedeno šetření proti původcům a aranžerům těchto výtržností, ač jsou veřejností zjevně označováni. Zjistili jsme, že po prostějovských obchodech chodili jistí lidé se stvrzenkami, které dle jejich tvrzení vydal jim dr. Svozil, na něž měly jim býti vydány černé košile. Musí býti také zjištěno, kdo vydával gumové obušky a jiné zbraně. Průběh nedělního odpoledne prokázal, že o osobní bezpečnost občanů nebylo postaráno náležitý způsobem.

Dne 20. května došlo k fašistické schůzi v Pardubicích. ťPrávo LiduŤ z 23. května t. r. přináší o ní z řad pardubického občanstva tento zdrcující posudek:

Předně zarážela na schůzi účast aktivních důstojníků. Několik jich bylo v civilu, jeden štábní kapitán, který na schůzi přijel v autu se známým pražským Zahrádkou, dokonce ve vojenském stejnokroji. Při tom nezůstalo však pouze při jeho účasti, ale máme bezpečně zjištěno, že mísil se i do úředních výkonů zástupce polické správy. Když tento zjednával pořádek, pan štábní kapitán bral fašisty v ochranu a dovolí si dokonce prohlásiti, že jednání dotyčného úředníka polit. správy jest nezákonné a že prý si to zodpoví jinde. Tak daleko šla jeho troufalost a to po prohlášení ministra Syrového o poměru armády ke státu, vládě a fašismu. Druhá věc, která zaráží, jest shovívavost úřadů a četnictva vůči fašistům. Máme také positivně zjištěno, že četnictvu nedostalo se rozkazu proti fašistům vystoupiti; nebyl zjištěn ani zmíněný štábní kapitán, který tak opovážlivě dovolil si vystoupiti vůči úřednímu orgánu, nebyla ani vykonána prohlídka dvou zavazadel, které referent s sebou přivezl a v nichž byly štvavé letáky, nebylo prostě proti t. zv. fašistům podniknuto ničeho, třebaže jednání některých jejich stoupenců bylo v rozporu se zákony a ačkoli proti socialistům četnictvu rozkazů by se dostalo včas. - při této příležitosti považujeme za nutné poukázati na jednání jistého aktv. rotmistra pardubického železničního pluku, který přijímá přihlášky nezaměstnaných členů Nezávislé jednoty legionářské, která s fašistickým hnutím tvoří spojitou nádobu, zaopatřuje jim místa, a nechá si to publikovati v župním orgánu nár. demokracie, což je rovněž v rozporu s prohláš. min. Syrového. - To jsou konkretní případy, které zneklidňují veřejnost a jest zcela pochopitelné, že se o vládě, úřadech a vojsku mluví tak jak v demokratické republice mluviti se nemá. Vina však není na občanstvu, nýbrž nutno ji hledati jinde. Upozorňujeme na to raději dříve, než bude pozdě.

V Praze došlo k veřejnému ťvystoupeníŤ fašistů na schůzi konané dne 14. t. m. na Slovanském ostrovu.

Zde za účasti dvou vládních zástupců jakýsi Šlajner z Jihlavy potupil svátek 28. října, nazvav jej svátkem Židů a volal, že musí přijít nový 28. říjen, i kdyby měly nastati nové Lipany. Týž prohlásil, že prvé rány dopadnou na záda těch, kteří jsou dnes v čele vlády. Za tento výrok nebyl vládním komisařem vůbec napomenut a tento zakročil teprve tehdy, když řečník chystal se čísti zabavenou část časopisu ťRoleŤ. Na téže schůzi jiný řečník dr. Dušek prohlásil doslovně: ťFašisté půjdou na vůdce socialistických stran a s těmi se vypořádají; dají si na ně pozor, aby se z těchto nikdo neztratil. Dle ťČeského SlovaŤ ze dne 21. t. m. na téže schůzi došlo k četným násilnostem, aniž by se policie snažila jakýmkoliv způsobem zakročiti, ba člověk, který zvolal, ťať žije MasarykŤ byl vyvlečen ze sálu a cestou týrán.

Po skončení chůze byli účastníci na schodech vyzýváni, aby šli průvodem prý k vůli vlastní bezpečnosti a vzástupu padla slova, vybízející k násilí proti podnikům ťPráva LiduŤ. Když byl průvod u Národního divadla zastaven policií, provolána této hanba. zástup odebral se postranními ulicemi na Václavské náměstní, v čemž mu policii bráněno nebylo, zde uspořádán tábor, provolána sláva presidentu Kramářovi a Gajdovi a hanba Benešovi. (Dle Národního Osvobození ze dne 21./5. a očitých svědků).

Nápadné při tomto jakož i jiných projevech fašistů je blahovolné chování se policejních a bezpečnostních orgánů ač je těmto dobře známo, že fašisté mají ozbrojené sbory, skládající se z důstojníků, poddůstojníků a střelců měsíčně placených! Na svých schůzích fašisté provokativně chlubí se gumovými obušky, kterými způsobili již četná zranění.

Kam vede následkem oné pasivity státních orgánů rozpínavost fašismu, o tom úkazem je zpráva ťČeského SlovaŤ ze dne 25. května t. r. líčící beztaktnost řečníka, který zneužil památky Palackého k fašistickým výpadům. V citované zprávě se praví:

Na oslavách Palackého v Lobkovicích v neděli dne 23. května pořádaných, které měly naprosto všenárodní, nepolitický ráz a na hřbitově u hrobky Palackého naprosto hladký a duchem smířlivosti se nesoucí průběh, promluvil z okna lobkovického zámku dr. V. Perek, známý moravský advokát a bývalý poslanec na théma: ťSvůj k svému a vždy dle pravdyŤ, heslo to otce národa Františka Palackého, takovým způsobem, že to vzbudilo nevolí většiny poslouchajícího obecenstva a setřelo úplně slavnostní, všenárodní ráz pietní vzpomínky.

Řečník si úplně théma popletl, neboť kritisoval všechny politické strany vyjma nár. dem. a lidovou, paušálně obviňoval vůdčí politiky ze zištnosti atd.

Mnozí z účastníků tábora marně protestovali proti politickému štvaní řečníka u slavnostního výboru.

Když však v další řeči použil obratu, ťrealistická strana byla stranou utopiíŤ a na nejvyšších místech rozhodují u nás židéŤ a narážky na hlavu státu se zřejměji stupňovaly, uznal velící důstojník za správné odveleti čestnou setninu vojska, vida jaký dojem v občanstvu vzbuzuje politicky štvavá řeč ťslavnostního řečníkaŤ.

Příkladu vojska následovala většina Sokolů v krojích a za nimi houfně opouštělo další nespokojené občanstvo tábořiště.

Když pak řečník nepřestával ve štvavém tónu řeči, protestoval velmi energicky u předsedy slav. výboru přítomný br. posl. Bergmann a pohrozil nebude-li řečník napomenut, aby mluvil na stanovené théma a nezneužíval všenárodního rázu slavnosti k politickým tendenčním cílům, že se přihlásí k slovu a bude se řečníkem polemisovat. Tu utrpěl dr. Perek úplně fiasko, neboť předseda slavnostního výboru jej zkrátka vyzval, aby svou řeč skončil.

Pan dr. V. Perek uposlechl a veřejně se ještě k tomu přiznal, že končí, na pokyn předsedy slavnostního výboru, aby ostuda jeho byla ještě větší.

Řeč dr. Perka nelíšila se pranic od řečí, které na schůzích fašistů pronášívá pan dr. Červinka. V občanstvu bylo také pozorovati působení úderné roty fašistické.

Táží se proto podepsaní:

1. Platí zákony zejména zákon na ochranu republiky pro všechny občany stejně, nebo jsou fašisté zde vyjmuti?

2. Jaké kroky učinila či učiní vláda, aby státní orgány vysílané na projevy fašistů dbali zachování zákona a co učinila proti oněm úředníkům, kteří zřejmě porušili své povinnosti nedbajíce zákonů a instrukcí služebních?

3. Jest vláda ochotna se postarat, aby zákony byly všemi občany stejně respektovány?

Dle dosavadních zkušeností možno tvrditi, že tato Revisní Jednota nemůže splniti poslání, jež zákonodárnými sbory bylo zamýšleno, ježto vedení Revisní Jednoty zmocnili se ředitelé a vedoucí činitelé bankovních ústavů, v nichž Revisní Jednota právě měla zjednati nutný pořádek. Proto doporučovalo by se, aby do vedení Revisní Jednoty dosazeny byly osoby nesúčastněné na přímých obchodech ústavů, zvláště pak aby odstraněny byly z vedení Revisní Jednoty osoby, jejichž činnost by měla podléhati kontrole v prvé řadě. (Obchodně činní ředitelé).

Zákonem ze dne 9. října 1924 č. 237 zřízen byl zvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů. Z tohoto fondu dostalo se ve formě sanačního příspěvku značných finančních podpor finančním ústavům, zejména bankám. Podle citovaného zákona těmito sanačními příspěvky hraženy byly jen částečně ztráty z poválečných poměrů. Vedle toho byly by však měly jak správy podniků, tak i akcionáři, přispěti k částečnému hrazení ztrát, tak aby docílena byla v podnicích oněch finanční rovnováha.

Jak však z denního tisku a z výsledku valných hromad je vidno, mnohé podniky, jež obdržely celé desítky milionů k uhražení ztrát, vyplácejí vysoké dividendy, vysoké tantiemy členům správních a dozorčích rad. Tento postup peněžních ústavů jež obdržely sanační příspěvek, je naprosto nezákonný a odporuje všem morálním pojmům.

Z prohlášení pana ministra financí prof. dra Engliše se všeobecně soudilo, že reforma našeho peněžnictví a přísná jeho revise umožní lepší hospodářství, že zredukována bude režie, že sníženy budou horentní platy jednotlivých ředitelů, a tím že bude umožněno poskytnouti našemu hospodářskému podnikání levnějšího úvěru. Dle všeho však všechny zákony parlamentem usnesené a směřující k ozdravění našeho peněžnictví zůstávají jenom na papíře.

Vedle sanačního příspěvku poskytl bankovní úřad některým bankám eskompt směnek v obnosu 380 milionů na 1% úrok a 3%ní úmor na dobu 28 a půl roku. Podle našeho názoru jedná se zde o čin naprosto protizákonný. A není pro to náležitého odůvodnění v žádném zákoně, týkajícím se peněžnictví.

Má-li dojíti k reformě našeho peněžnictví, bezpodmínečně je potřebí přísně prováděti revise orgány, zákonem k tomu určenými. Bezpodmínečně musí se pracovati k tomu, aby snížena byla úroková míra, činící z běžných účtů v přítomné době 10, 12 i 14%.

Jako protiváhu jest zříditi poštovní spořitelnu, aby se tak umožnilo získati levnější úvěr. Z výše uvedených důvodů podepsaní se táží:

1. Jest vláda ochotna podati zprávu o tom, jaké výsledky mělo opatření, učiněné pro reformu našeho peněžnictví podle zákona ze dne 10. října 1924 č. 239 Sb. z. a n.

2. Jest vláda ochotna podati zprávu o rozdělení peněz obnosu ze zvláštního fondu podle zákona ze dne 9. října 1924 č. 237 jednotlivým peněžním ústavům.

3. Jest vláda ochotna podati zprávu o tom, z jakých důvodů dávaly se z hotovosti bankovního úřadu mimořádné výpomoci 380 milionů na 1% a 3% úmoru na dobu 28 1/2 roků?

4. Jest vláda ochotna naříditi oněm bankám, které obdržely značné příspěvky sanační, že nesmějí vypláceti dividendy ani tantiemy funkcionářům?

5. Jest vláda ochotna podati zprávu o tom, jakým způsobem přispěli k úhradě ztrát bankovní ředitelé a členové správních rad?

6. Jakým způsobem hodlá vláda postupovati, aby snížena byla úroková míra bankovních ústavů a tak umožněno bylo hospodářské podnikání?

Poměry pensistů košicko-bohumínské dráhy jsou kritické a nesnesitelné, pročež vyžadují rychlé úpravy a odstranění dosud páchaných křivd.

K dosažení toho žádají tito pensisté:

1. Aby při výměře pensijních požitků železniční správa nepoužívala jednou stanov K. B. D., podruhé zase stanov Č. S. D., vždy však tak, aby výsledek byl na újmu pensistů. Buďto platí v plném rozsahu staré stanovy K. B. D., anebo plně Č. S. D., ale nikoliv z těch nebo oněch, co se právě referentu hodí.

2. Rozšíření zákona 222 ze dne 9 dubna 1920 Sb. z. a n. i na pensisty K. B. D., kteří bez vlastní viny odešli po 31. srpnu 1919 do výslužby, totiž propočítání služební doby.

3. Změnu, čili novelisaci výnosu min. žel. ze dne 30. října 1924 č. j. 42.930 pres. 4 v tom směru. Prováděním zákona 99/1921, zákona 541 ze dne 7./X. 1920, příp. nařízení min žel. č. 7301-1/4 ze dne 15/III. 1922 nesmí býti nikdo zkrácen na základní pensi, jež mu před touto úpravou přiznána byla. Pensistům, jež mimo pensi mají ještě úrazovou retu, byla tato na základě zvláštního nařízení ministerstva železnic krácena až do 75%; tento postup byl sice zrušen, nikoliv však odstraněn, ježto min. žel. nařídilo výnosem č. 42930 ex 1924 naopak, aby byl krácena pense o úrazovou rentu a to se stejnou platností s účinkem, jak bylo nařízeno při krácení úrazových rent a hrazení přeplatků ode dne 1./I. 1921, takže se na věc skutečně nic nezměnilo. Tento postup jest nesprávným, ba nelidský, poněvadž zákon 99 ex 1921 má na mysli zlepšení poměrů pensistů, nikoliv odbourání zkrácením příjmů. I nejvyšší soud uznal za bezprávně vymáhati náhradu za přeplatky, jež příjemce bral a spotřeboval, jsa přesvědčen, že je právem obdržel. Žádají proto, aby přeplatky byly vymáhány teprve s platností od doby, kdy percipient o tom byl písemně zpraven.

4. Při započítávání let pro výměru pensijní základny nechce železniční správa připočítati válečná půlletí zaměstnancům K. B. D., ačkoliv zákon pro tyto zaměstnance nedělá výjimky a nutno tuto nespravedlnost rozhodně odstraniti.

5. Bezodkladné uplatnění zákona čís. 287 ze dne 20. prosince 1924 na veškeré pensisty K. B. D. bez rozdílu a se stejnou platností i pro odpočívatele a jejich pozůstalé, jako u pensistů státních drah.

6. Aby veškeré pensijní úpravy měly platnost pro odpočívatele a jejich pozůstalé, bydlící na území polského Těšínska, poněvadž tito nejsou přestěhovalci, nýbrž připadli rozdělením Těšínska svým bytem do polského dílu a pro bytovou nouzi nemohli se dosud přestěhovati do své vlasti. Sliboval již v roce 1921 pan ministerský rada Dr. Pospíšil, správně chápaje situaci, že jakmile bude se prováděti u pensistů K. B. D. zákon 99, bude považováno Těšínsko za jednotné území, bez ohledu na polsko-těšínskou hranici; bohužel, zůstalo až dosud jen při slibech.

Mimochodem podotýkáme, že správní rada akcionářské společnosti konala před 8mi měsíci generální sezení a usnesla se mezi jiným, aby veškeré zákony, upravující pensi pensistům Č. S. D., byly rovněž v plném rozsahu uplatněny na pensisty K. B. D. Není tudíž příčinou nechuť správní rady akciové společnosti a proto trvají na tom, aby i zákon 287 Sb. z. a n. byl pro všecky pensisty K. B. D. v plném rozsahu uplatněn.

Z těchto důvodů táží se podepsaní obou pánů ministrů:

1. Vědí páni ministři o těchto poměrech a co hodlají učiniti v zájmu pensistů košicko-bohumínské dráhy?

2. Jsou ochotni sděliti podepsaným, co bylo v této věci zařízeno, neb co se zaříditi hodlá?

Obec Liptovská Osada u Růžomberka na Slovensku jest již více nežli rok rozrušována sporem, který vede proti tamnímu řádnému faráři dříve římskokatolickému Janu Mattašovskému biskup Vojtaššák, který jmenovaného faráře Slováka suspendoval a do Osady vyslal maďaronského kněze jiného. Ministerstvo zemědělství, jakožto patronátní úřad neuznalo za nutné, aby zrušilo presentaci faráře Mattašovského na faru a kostel v Osadě a prohlásilo, že ponechává jemnovaného v držení beneficia, t. j. kostela i fary.

Podotknouti dlužno, že tyto objekty stojí na státním pozemku a byly od státu postaveny a teprve při komasaci r. 1900 do pozemkové knihy zapsány jako majetek církve římsko-katolické.

Po bezvýsledném církevním sporu uvolil se posléze farář Mattašovský, dohodou uzavřenou dne 28. března t. r., že z Osady ustoupí přes to, že velká většina občanstva proti jeho odchodu se ohražovala a vnucovaného kněze nepřijala. Ujednáno bylo prostřednictvím okresního náčelníka Skyčáka, že se faráři Mattašovskému vyhrazuje byt ve faře až do polovice května a jeho 80tiletým rodičům až do jmenování nového faráře.

Zatím však již 8. dubna přijel sám okres. náčelník Skyčák z Růžomberka odpoledním vlakem se 36 četníky a 4 nosiči a dal v nepřítomnosti faráře Mattašovského veškeren jeho nábytek a zařízení vyházeti na ulici do deště a bláta, dva kusy dobytka vypustiti z chléva na ulici, takže majitelé našli je teprve po dvou dnech, ovšem ve strašném stavu. Stařičké matce faráře Mattašovského, která se ohražovala proti násilnému vyklizení byly brachiálním násilím roztrhány šaty na těle a do obecenstva, které se sběhlo k této podivné podívané a dávalo na jevo své rozhořčení, dal okresní náčelník bít kolbami od pušek a obušky, takže bylo přes 60 osob udeřeno a zraněno.

Mezitím osaďané jsoucí přes rok bez bohoslužeb pozvali patriarchu čsl. církve Dra. Farského, aby jim vykonal bohoslužbu. Pozvaný dojel v neděli dne 25. dubna, ale na večer 24. dubna, když přijel vlakem do Růžomberka, očekával ho na nádraží okres. náčelník Skyčák se slúžným a sdělil Dru. Farskému, že ministerstvo pro Slvensko v Bratislavě a ministerstvo školství z Prahy projevilo telefonická přání, aby patriarcha Farský do Osady nejezdil, že to není žádoucí s ohledem na státní prospěch. Pánové se ovšem nevykázali žádným písemným rozkazem jmenovaných úřadů a byli proto odmítnuti. Dr. Farský v neděli dne 25. dubna na místním hřbitově vykonal bohoslužby, jichž se účastnilo přes 1000 osob, z nichž přes 200 přijalo večeři Páně pod obojí. Odpoledne konali osadníci s Drem. Farským poradu o podmínkách přestupu do církve československé i o potřebných opatřeních v příčině ustavení náboženské obce a zřízení duchovní správy v československé církvi. Pořádek nebyl nikde ani v nejmenším porušen. Dr. Farský doporučil všemu občanstvu klid, který také byl zachován i přes provokace, které se staly 2. května, kdy na rozkaz okresního náčelníka přijelo do Osady 20 četníků, aby odebrali občanům kostel. Podle sdělení nedovolí županský úřad použíti násilí, takže četníci odjeli zase s nepořízenou. Občanstvo Osady vykonalo totiž nákladem asi 300.000 různých oprav během posledních 3 let a rozsáhlou přestavbu svého kostela a tento si drží, konajíce si v něm sami pobožnost, když farář Mattašovský pro vyřčenou suspensi, konati ji nesměl.

Dnešní doby je v Osadě více nežli 1000 příslušníků církve československé a 145 dětí školnou povinných, další přihlášky stále docházejí. Uvádíme to jen proto, že v místě je pouze církevní římsko-katolická škola pod dozorem biskupovým a občanstvo prohlásilo, že do této školy nebude nadále svých dětí posílat a jeví se tudíž naléhavá potřeba státní školy. Mnoho občanů i občanek je nyní předvoláno k soudním výslechům ťpro přečin násilí proti vrchnostiŤ, ačkoliv by trestní řízení mělo býti proti docela jiným činitelům. Zajímavo jest, že okresní náčelník Skyčák doporučoval před příchodem patriarchy Farského do Osady faráři Mattašovskému, aby odejel do Ameriky, jinak že bude proti němu zahájeno a provedeno trestní řízení, jakožto původci veškerých nepokojů v Osadě, ač původcem pravým byl biskup Vojtašák.

Táží se tudíž podepsaní:

Jest toto jednání státního úředníka Skyčáka známo a srovnává se to s jeho služebními předpisy?

Hodlá vláda zříditi v Osadě státní školu a opatřiti tím vyučování pro děti, které nemohou navštěvovati římsko-katolickou školu?

Hodlá vláda potrestati těch, kteří přestoupili svoji pravomoc a dát zadostiučinění nevinné šikanovaným?