Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Definitivně ustanovenému zaměstnanci, který neštěstím nebo nemoci se ocitl bez své viny v tísni, poskytne se k žádosti ze státních prostředků bezúročná, nejdéle do dvou roků splatná záloha až do výše tříměsíční částky služného.

(2) Větší výhody při povolování záloh na služné mohou býti poskytnuty se souhlasem ministerstva financí, kterému jest v těchto případech též zůstaveno stanoviti způsob a podmínky splácení, jakož i potřebná zajišťovací opatření. Totéž platí, má-li býti záloha povalena zaměstnanci, který se ocitl beze své viny v tísni z jiného než v předchozím odstavci uvedeného důvodu.

(1) Ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n., o exekuci na platy a výslužné zaměstnanců a jejich pozůstalých, platí pro zaměstnance, na něž se vztahují tento zákon nebo jejichž platové a služební poměry budou upraveny podle obdoby tohoto zákona, a jejich pozůstalé s těmito změnami:

a) Za služební plat ve smyslu § 1 cit. zákona se považuje 75% služebního platu bez výchovného; za výslužné (provise a pod.), odbytné a zaopatřovací platy ve smyslu § 2 téhož zákona se považuje 75% výslužného, odbytného, pense vdovy (družky), sirotčí pense, pensí a darů z milosti a jiných obdobných příjmů vesměs bez výchovného a bez přídavků.

b) Služební příjmy, pokud nejsou uvedeny pod písm. a), jsou z exekuce vyňaty a nezapočítávají se při výpočtu příjmu podrobeného exekuci (zajištění, zastavení, postupu).

c) Na příjmy náležející dlužníku na děti nebo na ženu lze vésti exekuci neobmezeně po pohledávku zákonitého výživného příslušející osobě, na niž dlužníku tyto příjmy náležejí; v takovém případě budiž část těchto příjmů, připadající na věřitele, připočítávána k zabavitelné části platu (pense atd.); náležejí-li dlužníku tyto příjmy na dvě nebo více dětí, připočítává se k zabavitelné části platu (pense atd.) jen poměrná část těchto příjmů vypadající podle počtu dětí.

d) Na bytový ekvivalent nebo obdobné platy může býti vedena exekuce jen pro nájemné z bytu dlužníkova, na úmrtné (pohřebné) neb obdobné platy jen pro útraty pohřební.

(2) Předpisy o exekuci na služební a odpočivné platy zaměstnanců uvedených v odstavci 1 a na zaopatřovací platy jejich pozůstalých neplatí pro administrativní srážky ze služebních a odpočivných platů těchto zaměstnanců a ze zaopatřovacích platů jejich pozůstalých, jde-li o pohledávky státu vzniklé ze služebního nebo pensijního poměru nebo se zřetelem na něj.

(1) Byly-li opatřením úřadu upraveny služební příjmy zaměstnancovy z moci úřední, může zaměstnanec; když byl o tom výměrem vyrozuměn, do 15 dnů podati námitky; o kterých rozhodne úřad, jenž opatření učinil.

(2) Z tohoto rozhodnutí, jakož i z rozhodnutí, které nebylo vydáno z moci úřední; nýbrž na žádost nebo přihlášku zaměstnancovu, může se zaměstnanec odvolati do 15 dnů k ústřednímu úřadu.

(3) Nebylo-li rozhodnutí vydáno úřadem ústřednímu úřadu bezprostředně podřízeným, může býti tento úřad ústředním úřadem zmocněn, aby o odvolání rozhodl s konečnou platností.

(4) Učinil-li opatření z moci úřední ústřední úřad v prvé stolici, může zaměstnanec rovněž do 15 dnů podati námitky, o nichž rozhodne ústřední úřad.

(5) Námitky a odvoláni podle předchozích odstavců sluší podati ve stanovené lhůtě u úřadu, který rozhodl v prvé stolici. Lhůta počíná dnem následujícím po doručení výměru; počátek a běh lhůty se nezdržují nedělemi nebo státem uznanými svátky a památnými dny. Připadne-li na ně konec lhůty, pokládá se nejbližší den pracovní za poslední den lhůty. Lhůta jest dodržena, byly-li námitky neb odvolání podány před její uplynutím u úřadu, jehož přednosta jest podle platných předpisů povolán, aby bezprostředně vykonával na zaměstnance služební dozor (služební úřad); rovněž jest lhůta zachována, byly-li námitky neb odvolání během lhůty dány na poštu k dopravě úřadu, který rozhodl v prvé stolici, nebo služebnímu úřadu.

(6) Byly-li zaměstnanci vypláceny služební příjmy nižší, než mu podle vydaných výměrů příslušely, nebo nebylo-li včas učiněna z moci úřední opatření o zvýšení služebních příjmů, na něž zaměstnanec měl podle platných předpisů nárok, muže zaměstnanec uplatňovati nárok na doplatek scházejících částek pouze do tří roků od splatnosti té které nesprávně vyplacené částky. Totéž platí, pokud vládní předpisy jinak nestanoví, o nedoplatcích na služební příjmy, jestliže zaměstnanec svůj příslušný nárok, ač byl k tomu podle platných předpisů povinen, neuplatnil do tří roků od vzniku nároku.

(7) Byly-li zaměstnanci vyměřeny úřadem služební příjmy vyšší, než mu podle platných předpisů příslušely, může býti výměr z moci úřední pozměněn nebo zrušen, byly-li příjmy chybně vyměřeny následkem nesprávného použití platných předpisů, do jednoho roku, byly-li příjmy chybně vyměřeny na podkladě nesprávné skutkové podstaty, do tří roků po doručení výměru. Uvedené lhůty jsou zachovány jen, byl-li nový výměr doručen zaměstnanci před jejich uplynutím.

(8) Byl-li výměr z moci úřední pozměněn nebo zrušen proto, že úřad vycházel z nesprávné skutkové podstaty, lze požadovati vrácení neprávem vyplacené částky nejvýše za uplynulou dobu tří roků. Totéž platí, byly-li zaměstnanci omylem vyplaceny služební příjmy vyšší, než mu příslušely.

(9) Zavinil-li zaměstnanec, že úřad, vyměřuje nebo vypláceje mu příjmy, vycházel z nesprávné skutkové podstaty, může býti výměr změněn nebo zrušen kdykoliv a vrácení přeplatků požadováno bez jakéhokoli časového omezení.

(1) Pokud dosavadní předpisy týkající se státních zaměstnanců obsahují ustanovení o určitých hodnostních třídách a z tohoto zákona se jinak nepodává, odpovídají

služební místa systemisovaná

mimo platové stupnice II. hodnostní třídě

v 1. platové stupnici III. a IV. hodnostní třídě

v 2. platové stupnici V. hodnostní třídě

v 3. platové stupnici VI. hodnostní třídě

v 4. platové stupnici VII. hodnostní třídě

v 5. platové stupnici VIII. hodnostní třídě

v 6. platové stupnici IX. hodnostní třídě

v 7. platové stupnici X. a XI. hodnostní třídě

služební místa systemisovaná

mimo skupiny II. hod. třídě

v 1. stupnici funkčního služného III. hod. třídě

v II. stupnici funkčního služného IV. hod. třídě

v III. stupnici funkčního služného V. hod. třídě

v IV. stupnici funkčního služného a V. VI. hod. třídě

v VI. stupnici funkčního služného VII. hod. třídě

v VII. stupnici funkčního služného VIII. hod. třídě

v skupině druhé funkčního služného IX. hod. třídě

C. u státních profesorů a státních učitelů:

služební místa systemisovaná

v I. a II. stupnici funkč. služného VI. hod. tř.

v III. stupnici funkč. služného VII. hod. tř.

ostatní služební místa profesorská IX. hod. tř.

služební místa systemisovaná

v 1. platové stupnici stát. učitelů VIII. hod. tř.

v 2. platové stupnici stát. učitelů IX. hod. tř.

v 3. platové stupnici stát. učitelů X. a XI. hod. tř.

D. u vojenských a četnických důstojníků:

služební místa systemisovaná

v 1. platové stupnici III. a IV. hodnostní třídě

v 2. platové stupnici V. hodnostní třídě

v 3. platové stupnici VI. hodnostní třídě

v 4. platové stupnici VII. hodnostní třídě

v 5. platové stupnici VIII. hodnostní třídě

v 6. platové stupnici IX. hodnostní třídě

v 7. platové stupnici X. hodnostní třídě

v 8. platové stupnici XI. hodnostní třídě

(2) Ustanovení dosavadních předpisů o gažistech mimo hodnostní třídy platí, pokud se z tohoto zákona jinak nepodává, o gažistech mimo služební třídy.

(3) Pokud dosavadní předpisy vycházejí ve svých ustanoveních z místního nebo činovního přídavku a z tohoto zákona se jinak nepodává, platí ustanovení ta pro činovné.

Pro zaměstnance, na které se vztahuje tento zákon a kteří odešli do výslužby za jeho účinnosti, a pro pozůstalé po těchto zaměstnancích a po zaměstnancích, kteří zemřeli v činné službě za účinností tohoto zákona, platí dosavadní předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích se změnami obsaženými v následujících ustanoveních a se změnami, které se jinak podávají z tohoto zákona.

Odpočivné a zaopatřovací platy se vyměřují z pensijní základny. Pensijní základnu tvoří služné a přídavky, které jsou výslovně označeny jako započitatelné pro výměru výslužného. U zaměstnance, který nemá služného; tvoří na místě služného pensijní základnu dvě třetiny příslušného adjuta remunerace) stanoveného pro skupinu míst A; má-li takový zaměstnanec kromě remunerace i činovné; jest pensijní základnou celá remunerace.

(1) Nejnižší roční výměra normálního výslužného nebo vdovské pense se stanoví v ročních částkách takto:

(2) Uvedené nejnižší částky se zvyšují u ženatého úředníka, přihlíží-li se podle příslušných předpisů pensijních při odpočivných platech k jeho manželce, o 1200 Kč, u ženatého zřízence (podúředníka) za téhož předpokladu o 1.000 Kč ročně.

(3) Nejnižší výměra výslužného úředníků platí také pro soudce, státní osoby učitelské, vojenské důstojníky (čekatele) z povolání; četnické důstojníky a četnické vrchní strážmistry-velitele stanic a béře se také za základ výměry výslužného pro vojenské důstojníky (čekatele) v záloze podle § 17 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z., a n.; stejně platí nejnižší výměra pense vdovy po úředníků i pro vdovy po těchto zaměstnancích.

(4) Nejnižší výměra výslužného podúředníků a zřízenců platí také pro vojenské gažisty mimo služební třídy z povolání a pro četnické gážisty mimo služební třídy, vyjímajíc četnické vrchní strážmistry-velitele stanic, a bere se také za základ výměry výslužného pro vojenské gažisty mimo služební třídy v záloze podle § 17 zákona č. 76/1922 Sb. z. a n.; stejně platí nejnižší výměra pense vdovy po podúředníku a zřízenci i pro vdovy po těchto zaměstnancích.

(5) Zaopatřovací platy pro pozůstalé se vyměřují z výslužného, které by manželu neb otci náleželo podle příslušných pensijních předpisů bez ohledu na nejnižší výměru stanovenou v odstavci 1 a 2; nedosahují-li však takto vyměřené zaopatřovací platy nejnižší výměry v 1. odstavci stanovené, zvýší se u vdov na tuto nejnižší výměru, u sirotků pak na výměru z ní vyplývající.

(1) Poslední odstavec § 62 služební pragmatiky se nahrazuje tímto zněním:

"Na čekatele se vztahují předcházející předpisy se změnou, že na místa stanovené v nich výhody nastupuje přiznání výslužného v nejnižší výměře výslužného úředníkova."

(2) Zemřel-li čekatel úrazem, jejž utrpěl ve službě beze své úmyslné viny, a jsou-li dány předpoklady stanovené v § 62, odst. 2; č. 1. až 4, služební pragmatiky, obdrží jeho pozůstalí zaopatřovací platy, pokud by jim příslušely, kdyby čekatel byl již úředníkem, a to vdova ve výši nejnižší výměry vdovské pense po úředníku, sirotci příspěvek na výchovu, po případě sirotčí pensi vyplývající z uvedené vdovské pense.

(3) Tato ustanovení platí obdobně i pro čekatele (zatímní profesory a učitele), suplující profesory a asistenty, kteří podléhají služební pragmatice učitelské a pro jejich pozůstalé.

(4) Za předpokladů § 4 zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 198 Sb. z. a n., přísluší vysokoškolským asistentům a konstruktérům (část třetí, díl III., A) výslužné podle předpisů platných pro úředníky, jejich pozůstalým zaopatřovací platy, pokud by jim náležely, kdyby asistent byl úředníkem.

Zřízencům, kteří po 35 rocích započitatelné služby budou dáni následkem nezaviněné nemoci jako ke službě neschopní do výslužbyY; může ústřední úřad v souhlase s ministerstvem financí výjimečně připočísti dobu scházející do plné výměry výslužného.

Úplně osiřelé děti ženských zaměstnanců mají nárok na sirotčí pensi ve výměře a za podmínek platných pro přiznání a další poskytování sirotčích pensí po mužských zaměstnancích, není-li tu osoby k jejich výživě povinné a schopné. Mají-li tyto děti ještě jiný nárok na státní neb nestátní veřejné zaopatřovací platy, krátí se o ně tato sirotčí pense.

Omezení příspěvku na výchovu a sirotčí pense (sirotčího důchodu) pro jedno dítě nejvyšší výměrou, která byla posledně měněna ustanovením § 3 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 287 Sb. z. a n., a § 21 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 288 Sb. z. a n., se zrušuje.

(1) Dosavadní ustanovení o drahotních přídavcích pro zaměstnance ve výslužbě a příslušníky jeho rodiny a pro pozůstalé po zaměstnancích neplatí pro osoby uvedené v §u 153.

(2) Zaměstnancům ve výslužbě příslušejí výchovné, přídavky na děti a doplňovací přídavek ženatých v té výši a potud, pokud by jim příslušely za činné služby.

(3) Vdově po podúředníku, zřízenci, vojenském nebo četnickém gažistovi mimo služební třídy přísluší k vdovské pensi přídavek ve výši doplňovacího přídavku pro ženaté, který příslušel manželovi v době úmrtí.

(4) Vdovám příslušejí k zaopatřovacím platům výchovné a přídavky na děti v té výši a potud, pokud by příslušely manželovi za činné služby. Stejné výchovné a přídavky na děti příslušejí k sirotčí pensi (sirotčímu důchodu) úplně osiřelých sirotků, pokud by příslušely otci za činné služby.

(1) Celkové odpočivné příjmy zaměstnancovy nesmějí býti nižší, než jaké by mu příslušely podle dosavadních předpisů s vyloučením ustanovení § 16 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., kdyby byl odešel do výslužby den před účinností zákona.

(2) Celkové zaopatřovací příjmy vdovy; po případě sirotků nesmějí býti nižší, než jaké by jim příslušely podle dosavadních předpisů s vyloučením ustanoveni § 16 zákona č. 394/1922 Sb. z, a n., kdyby byl manžel (otec) zemřel den před účinností zákona.

(3) Zmenší-li se počet oprávněných rodinných příslušníků, k němuž jest podle předchozích odstavců přihlížeti při určení celkových odpočivných neb zaopatřovacích příjmů; určí se tyto podle změněného rodinného stavu.

(4) Rozdíl, o který jsou uvedené celkové příjmy větší než celkové příjmy odpočivně nebo zaopatřovací příslušející podle tohoto zákona, náleží jako přídavek k odpočivným neb zaopatřovacím platům.

Snížení státního odpočivného nebo zaopatřovacího požitku podle § 17 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., nenastává u pensistů (provisionistů), kteří při odchodu clo výslužby měli již nárok na přeložení do výslužby bez průkazu nezpůsobilosti.

(1) Požívá-li zaměstnanec ve výslužbě nebo ,pozůstalí renty z úrazového pojištění (zaopatřeni), krátí se

a) výslužné (invalidní plat) o částku, o kterou úrazový důchod s výslužným (invalidním platem) jest vyšší nežli nejvyšší pensijní základna, které by zaměstnanec bez dalšího povýšení dosáhl,

b) zaopatřovací platy pozůstalých o částku; o kterou úrazový důchod se zaopatřovacími platy jest vyšší nežli jeden a půlnásobek zaopatřovacích platů.

(2) Jedna třetina výslužného (invalidního platu) nebo zaopatřovacích platů zůstává v každém případě nezkrácena.

(3) Je-li zraněný po skončeném léčení následků úrazu tak bezmocný, že potřebuje cizí péče a ošetřováni, nekrátí se výslužné (invalidní plat) vůbec.

(4) V ostatních případech může ústřední úřad povoliti, aby se výslužné (invalidní plat) krátilo v menší míře než podle odstavce 1, písmeno a), jde-li o následky úrazu zvláště těžké.

Poživatelé odpočivných a zaopatřovacích platů stanovených tímto zákonem jsou povinni platiti ze svého daň z přijmu.

(1) Zaměstnanci jsou povinni platiti pensijní příspěvek ve výši 6% pensijní základny. V poměru k této sazbě se upraví také sazba pensijního příspěvku zaměstnanců, kteří majíce právo na výhodnější než jednoduché započtení služebních let platí dosud pensijní příspěvek vyšší než 8%.

(2) Pensijní příspěvek se sráží v měsíčních částkách ze služebního platu.

(3) Pensijní příspěvek jsou povinni platiti zaměstnanci v činné službě i zaměstnanci na dovolené s čekatelným nebo na dovolené bez platu, jestliže se jím doba takové dovolené započítává pro výměru výslužného, dokud nedosáhli nároku na plné výslužné beze zřetele k době připočtené pro vyměření pensijních požitků z titulu civilní nebo vojenské služby za světové války. Zaměstnanci kteří dosáhli takového nároku na plné výslužné, jsou povinni platiti pensijní příspěvek pouze ze zvýšení pensijní základny, kterého nabyli po dni účinnosti tohoto zákona.

Čekatelé obdrží adjutum; pro stanovení jeho výše jest rozhodnou započitatelná služební doba (§ 197).

Úřednici jmenovaní až včetně do IX. hodnostní třídy obdrží s výjimkou stanovenou v § 169, odst. 1, byť i měli požitky vyšší hodnostní třídy, jsou-li ve skupině C, D neb E; služné sedmé platové stupnice, jsou-li ve skupině A nebo B služné šesté platové stupnice. Úředníci jmenovaní do VIII. hodnostní třídy obdrží, byť i měli požitky vyšší hodnostní třídy, služné šesté platové stupnice.

(1) Pro stanoveni výše služného těchto úředníků (§ 167) se zjistí doba; kterou by podle čl. III, a - s výjimkou kategorií uvedených v § 7, odst. 7, tohoto zákona - podle čl., V. § 1 zákona ze dne 7. října 1919, č. 54 Sb. z. a n., museli ztráviti v úřednické skupině (§ 52 služ. pragm.), ve které jsou v den účinnosti tohoto zákona, aby časovým postupem dosáhli požitků hodnostní třídy a platového stupně v němž, jsou v den účinnosti tohoto zákon. Při tom se nečiní rozdílu, zdali těchto požitků dosáhli skutečně časovým postupem nebo jmenováním, po případě postupem do vyšších platových stupňů podle § 50 služ. pragm. K takto zjištěné době se připočte započitatelná (započtená) služební doba v posledním dosaženém platovém stupni.

(2) Má-li úředník požitky nejblíže vyšší hodnostní třídy, než oné, jejíž požitky jsou v jeho skupině dosažitelny časovým postupem, připočte se k době, které by podle odstavce potřeboval k nabytí nejvyšších požitků dosažitelných v jeho skupině časovým postupem, doba započitatelná (započtená) pro postup v této vyšší hodnostní třídě.

(3) Doba zjištěná podle odstavce 1; případně 2 je rozhodnou pro stanoveni nového služného.

(4) Má-li úředník požitky vyšší hodností třídy, než jak bylo uvedeno v odstavci 2, jest pro stanovení nového služného rozhodnou doba potřebná podle tohoto zákona k dosažení posledního náslužného přídavku zvětšená o tři roky.

(1) Nedosahuje-li rozhodná doba (§ 197) délky stanovené čekatelské doby (§ 7, odst. 5), obdrží úředník až do dovršení této čekatelské doby jako služební plat částku rovnající se adjutu, které by mu vzhledem k rozhodné době podle § 8 příslušelo v jeho služební třídě.

(2) Dosahuje-li nebo přesahuje-li rozhodná doba stanovenou čekatelskou dobu, obdrží úředníci skupiny C, D, E jmenovaní až včetně do IX. hodnostní třídy v sedmé platové stupnici, úředníci skupiny A a B jmenovaní až včetně do VIII. hodnostní třídy v šesté platové stupnici služné, kterého by při rozhodné době dosáhli podle čekatelské doby a lhůt pro zvýšení služného stanovených tímto zákonem, při čemž neplatí obmezení stanovené poslední odstavce 3 § 15. Vybývá-li při tom úředníku skupiny C, D, E v posledním náslužném, přídavku doba delší tří roků, zvýší se služné o částku odpovídající náslužnému přídavku příslušné služební třídy.

(3) U úředníků skupiny E se bere za základ ve smyslu odstavce 1 a 2 doba pěti roků jako stanovená čekatelská doba.

(4) U úředníků skupin C, D, E jmenovaných do VIII. hodnostní třídy určí se způsobem stanoveným v odstavci 2 nejprve služné v sedmé platové stupnici a doba vybývající pro další zvýšení služného; podle výsledku určí se podle pravidel platných pro stanovení služného při povýšení (§ 17) stupe služného v šesté platové stupnici a případná doba vybývající pro zvýšení služného. Je-li však služné v šesté platové stupnici stejné jako služné nejblíže následující v sedmé platové stupnici, započte se doba v sedmé platové stupnici vybývající pro zvýšení služného polovinou; obdrží-li však úředník při převodu týž stupeň služného šesté platové stupnice, který by také obdržel, kdyby byl převáděn z nejblíže nižšího stupně sedmé platové stupnice, započte se doba vybývající pro zvýšeni služného polovinou zvětšenou o 18 měsíců.

(1) Úředníci jmenovaní do VII. hodnostní třídy obdrží služné páté platové stupnice.

(2) Pro stanovení výše služného se zjistí úředníků s požitky VII. hodnostní třídy doba, kterou by museli ztráviti s požitky to hodnostní třídy, aby dosáhli platového stupně v němž jsou v den účinnosti zákona; u úředníků skupin A a B s požitky VI. hodnostní třídy doba, kterou by museli ztráviti s požitky VII. a VI. hodnostní třídy, aby dosáhli časovým postupem platového stupně, v němž jsou v den účinnosti zákona.

(3) K takto zjištěné době se připočte započitatelná (započtená) služební doba v posledním dosaženém platovém stupni; součet obou dob se zvětší u úředníků skupiny A o čtyři roky, u ostatních úředníků o tři roky.

(4) Doba vypočtená podle odstavce 2 a 3 je rozhodnou pro stanovení nového služného (§ 197).

(5) Úředníci skupiny A a B, kteří mají požitky V. nebo vyšší hodnostní třídy; a úředníci ostatních skupin, kteří mají požitky l. nebo vyšší hodnostní třídy; obdrží v páté platové stupnici nejvyšší služné pro jejich služební třídu v úvahu přicházející. Doba započitatelná (započtená) pro postup v příslušné vyšší hodnostní třídě, zaokrouhlená podle § 197; se započte ve smyslu § 17; odst. 5; druhé věty pro zvýšení služného při případném povýšení.

(6) Obmezení stanovené poslední větou 3. odstavce § 1 i zde neplatí.

(1) Obdrží-li úředník při převodu do nových platů podle §§ 169 a 170 nižší služné; než by obdržel v téže platové stupnici, kdyby byl převáděn ze stejného služného a se stejnou služební dobou v platovém stupni z některé nižší skupiny časového postupu, přísluší mu osobní do výslužného započitatelný přídavek ve výši rozdílu mezi jeho novým služným a služným, které by obdržel v nižší služební třídě.

(2) Přídavek tento odpadá při nejbližším zvýšení služného.

(1) Úředníci jmenovaní

do VI. hodnostní třídy obdrží služné 4. platové stupnice,

do V. hodnostní třídy služné 3. platové stupnice,

do IV. hodnostní třídy služné 2. platové stupnice,

do III. hodnostní třídy služné 1. platové stupnice

a úředníci jmenovaní do II. hodnostní třídy služné stanovené pro úředníky mino platové stupnice.

(2) Pro stanovení výše služného se zjistí doba, kterou by úředník musel s požitky té které hodnostní třídy ztráviti, aby dosáhl platového stupně, v němž jest v den účinnosti zákona. K této době se připočte započitatelná (započtená) služební doba v tomto platovém stupni.

(3) Má-li úředník požitky vyšší hodnostní třídy, než do které byl jmenován, připočte se k době potřebné pro dosažení nejvyššího platového stupně hodnostní třídy nabyté jmenováním služební doba započitatelná (započtená) pro postup v nejblíže vyšší hodnostní třídě.

(4) Doba zjištěná podle odstavce 2, případně 3 jest rozhodnou pro stanovení výše služného (§ 197).