Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Wenzela a druhů min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o novelování zákona ze dne 11. července 1922, č. 241 Sb. z. a n. o potírání pohlavních chorob,

II. posl. Macháčka a spol. min. predsedovi a min. nár. obrany v záležitosti spôsobu odpredania dreva vojenských lesních podnikov v Malackách,

III. posl. dra Lukavského, Špačka a druhů min. vnitra, že byl zakázán průvod příslušníků národní demokracie po schůzi v Praze na Slovanském ostrově dne 31. května 1926 a jakým způsobem zakročovali vládní komisař na této schůzi a policie po schůzí,

IV. posl. Bečku, Koudelku a súdr. min. soc. pečlivosti a vnútra o nedodržiavanie zákona o osemhodinovej dobe pracovnej firmou ťPrvý slovenský rolnícky cukrovárŤ vo Farkašíne a o nedostatočnom prevádzaní živnostenskej inšpekcie,

V. posl. Bolena, Hrušky a soudr. min spravedlnosti o konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze,

VI. posl. dra Spiny, dra Feierfeila, Horpynky, Simma, Eckerta a druhů min. školství a nár. osvěty o zrušení německé školní expositury v Sylvárově v okrese královédvorském,

VII. posl. Wenzela a druhů min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy o umělém barvení masa sekaného a umělém udržování barvy masa přidáváním ochranných solí,

VIII. posl. Kříže a soudr. min. předsedovi a celé vládě o opatřeních, jichž potřebí, aby se odstranily následky těžké odbytové krise domáckého průmyslu ručního tkalcovství a výšivkářství na Českomoravské vysočině,

IX. posl. Hillebranda, de Witte a druhů min. vnitra o zabavení karlovarského časopisu ťVolkswilleŤ,

X. posl. dra Korlátha a spol, min. školstva a národnej osvety o zdefraudovaní maďarského jazyka z obecnej reformátskej školy v Michalovciach,

XI. posl. Koczora a spol. min. železníc o počeštení obcí a železničných staníc v územiach čiročiste maďarských,

XII. posl. Koczora a spol. min. financií o donucovacích prostredkoch používaných expositurou finančného riaditelstva v Komárne, aby boly nazpät vzaté odvolania proti dane dôchodkovej.

Zákon ze dne 11. července 1922, č. 241 Sb. z. a n. s prováděcím nařízením ze dne 9. října 1923 č. 193 jest již přes dvě léta plné účinný. Jak lze všeobecně zjistiti, tento zákon nemá oněch dobrých účinků, jakých od něho očekávali zákonodárci V odst. 1 §u 2 zákona ze dne 11. července 1922 zdůrazňuje se povinnost, že každý, kdo je stižen pohlavní nemocí, musí se dáti léčiti. V §u 3 tohoto zákona se praví, že nemajetní mají býti ošetřeni na státní útraty. Stát však do dnešního dne nepodnikl nic, aby to umožnil.

V §u 14 odst. 2 byly zrušeny nevěstince a zakázáno je zřizovati a udržovati. Podle § 15 měly přijíti prostitutky do ústavů, které zřídí státní správa. Do dnešního dne státní správa neučinila v tomto směru nic, ledaže bychom pokládali veřejnou ulici, hostince, kavárny a bary za příležitost k polepšení. Stav, který nastal tím, že se státní úřady prohřešily opominutím, jistě se neshoduje s úmyslem zákonodárcovým.

Podepsaní se tedy táží:

1.) Jest pan ministr ochoten oznámiti, jakých zkušeností nabyly dosud politické úřady správy větších měst a zdravotní úřady se zákonem ze dne 11. července 1922, č. 241 Sb. z. a n.?

2.) Jest ochoten učiniti vše, aby tento zákon přišel konečné k platnosti, nebo navrhnouti jeho novelování je-li pochybno, že jej lze provésti v duchu zákonodárcovu?

Riaditeľstvo vojenských lesných podnikov v Malackách prikročilo k čiastočnému využitkovaniu lesov ležiacich v teritoriu pre vojenskú delastreleckú strelnicu predurčenom (okolie: Malacky, Lozorno, Smolenica, Rohrbach, Hašprunka, Sološnica, Plavecké Podhradie atď.).

Na deň 14. mája 1926 vypísalo toto riaditeľstvo verejnú súťaž na odpredaj mimo užitkového dreva aj asi 3000 prostorových metrov borových štiep Súťaže zúčastnilo sa viac okolitých drevokupcov a drevárskych firiem. Za jeden prostorový meter najviac ponúkali Jakub Šťastný, drevoobchodník z Bratislavy a Gabriella Danihelová zo Sološnice. Jakub Šťastný nabídnul 32,50 Kč. za prostorový meter, firma Danihel však 34,20 Kč tedy o 1,70 Kč. na prmetr viac než Šťastný.

Každý by myslel, že majiteľ dreva - v tomto prípade riaditeľstvo vojenských lesných podnikov a prostredne tedy ministerstvo národnej obrany odpredá drevo najviac sľubujúcemu, tedy najvýhodnejšie. Ale čo sa stalo! Riaditeľstvo vojenských lesných podnikov v Malackách dňa 17. mája 1926 pod číslom 272/1926 oznamuje p. Gabrielle Danihelovej, že ťkupná nabídka na palivové drevo z polesí Niklašov rozhodnutím min. nár. obrany č. 6010/32 oddel. 1926 odmietnutá bola. Složený závdavok možno u podpísaného riaditeľstva vyzdvihnúť. Hávor ing. lesmistr, ředitel voj. lesných podniků.Ť

Spytujeme sa pána ministerského predsedu a pána ministra národnej obrany, ako je možné trpieť takéto hospodárstvo v štátnych vojenských podnikoch? Ako je možné, aby ministerstvo nár. obrany malo takých rozhodujúcich činiteľov, ktorí zrejme poškodzujú štátne podniky, vojenský errár? Ako je možné, aby asi 3000 prostorových metrov palivého dreva predané bolo o 1,70 Kč. lacnejšie na 1. prmetre, čo značí hneď 5100 Kč, škody pre riaditeľstvo vojenských lesných podnikov?

Spytujeme sa pp. ministrov, či sú si vedomí demoralizujúceho vlivu takéhoto nevysvetliteľného pokračovania ministerstva národnej obrany pre náš obchodnícky život na Slovensku, ďalej či sú si vedomí toho, že rozhodnutie ministerstva nár. obrany právom môže dať podnet ku presvedčeniu, bo tvrdeniu, že tu musí isť o politické vlivy, nakoľko Štefan Danihel manžeľ p. Gabrielly Danihelovej, ako okresný výborník protestoval proti zriadeniu streľnice, ktorá hmotne poškodí záujmy väčšiny tamojších obyvateľov.

Náš jednoduchý ľud slovenský krvavo spláca nesnesiteľné dane a na druhej strane musí vidieť takéto zjavné a zlomyseľné ukrátenie práve tej složky štátneho aparátu, ktorý takmer tretinu rozpočtu shltne každoročne. Či z tohto pokračovania min. národnej obrany nedá sa právom konkludovať, že ministerstvá aj v neprospech štátu skôr podporujú neslovákov než slovenské firmy.

Rozhodnutie min. nár. obrany je tým podozrivejšie a nevysvetliteľné, že fa. Danihel požívá na celom okolí veľmi dobrej povesti práve svojou solídnosťou a slovenskosťou.

Spytujeme sa pána ministerského predsedu a pána ministra národnej obrany či sú ochotní:

1.) ihneď vyšetriť príčiny pre štát škodlivého rozhodnutia ministerstva národnej obrany,

2.) či sú ochotní previnivšie sa medzítka náležite potrestať,

3.) či sú ochotní dať dostatočnú satisfakciu firme Danihel a dostatočnú záruku slov. obchodníckemu svetu že sa takéto krikľavé případy viec nevyskytnú,

4.) či sú pp ministri ochotní chrániť sa takéhoto zneváženia štátnych úradov ba ministerstiev a autority štátu pred obyvateľmi tuzemskými a zahraničím a to tým najenergickejším spôsobom?

Mladá generace Čsl. nár. demokracie v Praze II. ohlásila veřejnou schůzi na Slovanském ostrově na den 31. května a žádala o povolení, aby po schůzi byl uspořádán průvod na Václavské náměstí a stručný projev u pomníku sv. Václava.

Průvod i projev byly však policejním ředitelstvím v Praze zakázány z důvodu, že by mohla býti ohrožena veřejná bezpečnost a veřejné blaho.

Na schůzi na Slovanském ostrově budilo pobouření, jakým způsobem vládní zástupce postupoval proti řečníkům, nedovoloval zákony přípustnou kritiku vlády, a specielně ministra dra Beneše a vyhrožoval rozpuštěním schůze bude-li pokračovati kritika. Uvádíme, že se tak stalo také po výroku senátora V. Dyka ťNikdo z přítomných nechce jistě nic jiného, než aby byl pořádek, aby se respektoval zákon, aby se dobře hospodařilo a nekradlo.Ť

Po schůzi byla před Slovanským ostrovem konsignována v neobvyklém množství policie pěší i jízdní, která bezohledně rozháněla lid, sotva opustil ostrov, při čemž jízdní policie zcela zbytečně vjezdem mezi lid ohrožovala občany.

Toto děje se proti příslušníkům strany státotvorné, která hájí zájmy státní a národní ráz státu, kdežto stranám socialistickým a komunistickým se průvod povoluje i když podle zkušeností účastníci takových průvodů ohrožují bezpečnost klidných občanů v ulicích - a kdežto trpí se velezrádné projevy komunistů, projevy volající po roztrhání našeho státu, urážející presidenta republiky atd.

Zatím co se takto nastupuje proti straně státotvorné, trpí se plánovité rozbíjení schůzí českosl. národní demokracie živly státně nespolehlivými. Tak organisován v Žilině - jak se honosí deník bolševický! - teror proti nár. demokratické schůzi, na níž mluvil sen. V. Dyk pod heslem, ze je to fašistická schůze - za zpěvu ťInternacionályŤ. A drzost těchto živlů jde tak daleko, že v tisku jsou na pranýř stavěni státní zaměstnanci, kteří se hlásí do řad naší strany.

Tážeme se pana ministra vnitra:

1) Čím je odůvodněn tento nezákonný jednostranný postup policie proti straně nár. dem?

2) Byly dány v tomto směru podřízeným orgánům direktivy a proč?

3) Je ochoten buď tento postup zakázati, nebo vydati nové předpisy opravdu po zákonu objektivní?

Cukrovár vo Farkašíne je majetkom pána Jozefa Slezáka a zamestnáva viac ako 120 robotníkov, ktorým platí na 1 hodinu 1 Kčs. mzdy. Mimo tohoto pracuje sa v cukrovare 12 hodín bez každého predbežného ohlásenia príslušnému živnostenskému inšpektorátu. Proti tomuto samovolnému porušovaniu zákona o osemhodinovej dobe pracovnej neodvážil sa žiaden robotník pozdvihnúť svojho hlasu, lebo bolo predom robotníctvu pohrozené zo strany zamestnávateľa prepustením z práce.

V mesiaci dubni t. r. založilo si robotníctvo menovaného cukrovaru odborovú organizáciu, ako skupinu Sväzu zamestnancov lúčebných odborov, do ktorej sa prihlásilo za členov 67 robotníkov v cukrovare zamestnaných. Keď sa dozvedel zamestnávateľ o založení odborovej organizácie a dostal zprávu, ktorí robotníci sa stali členmi odborovej organizácie, tak ích ihneď na hodinu prepustil všetkých 67. Sekretariát Sväzu lúčebných zamestnancov v Trnave urobil oznámenie o bezdôvodnom prepustení robotníkov na živnostenský inšpektorát v Bratislave, ktorý poveril vyšetrením tejto záležitosti pána inž. Zalla.

Tento pan inžinier ako živnostenský inšpektor postupoval pri vyšetrovaní tak jednostranne, že vôbec sa ani nestaral o dôvody pre ktoré boli robotníci prepustení, ale v prvom rade si pan inšpektor zjistil mená dôverníkov odborovej organizácie a prevdal ích zamestnávateľovi cukrováru s poznámkou: to sú tí buriči a agitátori pre organizáciu. Za takéhoto buriča bol označený tiež robotník Kopfmahler Ján.

Je samozrejmé. že za takýchto okolností keď sa živnostensky inšpektor sníži na denuncianta, vyšetrovanie prinesie len negatívny výsledok. V cukrovare sa pracuje ďalej bez každého podstatného odôvodnenia a úradného povolenia na jednu smenu 12 hodín.

Sekretariát sväzu zamestnancov lučebných odborov v Trnave oznámil tiež tento prípad okresnému úradu, kde sa mu dostalo odpovedi od p. hlavného slúžneho, že pán Slezák je tvrdý orech, s ktorým sa nedá len tak ľahko jednať a ďalej sa o vec vôbec nestaral.

Z tohoto prípadu je zrejmé, že je úplne porušený zákon o osemhodinovej dobe pracovnej zo dňa 19. prosince 1918 č. 91. Sb. z. a nar. a tiež § 117. ústavného zákona číslo 121/1920.

Z u vedených dôvodov podpísaní poslanci se pýtajú pánov ministrov:

či sú ochotní nechať vyšetriť tento prípad a živnostenského inšpektora inžiniera Zalla, v prípade dokázania sa, že jednostranne postupoval pri vyšetrovaní uvedenej záležitosti v cukrováre vo Farkašíne z inšpektorského miesta odstraniť a tiež pánu hlavnému slúžnemu Vančekovi pripomenúť, že pred zákonom sú si všetci občania v Čsl. Republike rovní nevynímajúc ani tvrdohlavého majiteľa cukrováru vo Farkašíne pána Slezáka?

V časopisu ťRudé PrávoŤ v čísle 100 ze dne 27. dubna 1926 konfiskován byl celý následující článek:

Jak jsme se již počátkem minulého měsíce (7.) zmínili ve zvláštním článku, je sanace bank legalisováním vyžírání celé republiky hrstkou bankovních pirátů. Tehda bylo placení dividend otázkou dnes je skutkem a souvisí přímo se sanací - jakým způsobem, uvidíme.

Nejdříve je nutno si vzpomenout soudu s padlými bankami, kde bylo jejich machrům kladeno za vinu falšování bilancí. Dnes se vydávají falešné bilance s vědomím ministerstva financí, t. j. banky, které jsou de facto na hromadě, vykazují a vykáží milionové zisky a budou platit akcionářům dividendy. Úřední zpráva ministra financí praví, že se z ťdůvodů všeobecně hospodářských nemohlo sáhnouti ke krajnímu prostředku zabezpečení sanační akce tím, že by se bankám, jimž se dostalo podpory z fondu, zakázalo vůbec vyplácení dividendyŤ neboť by to prý mohlo míti neblahé následky na trhu s jejich akciemi. Oč se zde jedná, je v podstatě to, že zkrachované banky by se pak vskutku projevily jako takové. A tu přichází stát a dává jim v zájmu udržení důvěry ke zkrachovaným bankám, t. j. udržení prestiže bankovní buržoasie, peníze nutné k udržení této důvěry a prestiže.

Ovšem, pokud jsme informováni, dividendy nebudou placeny ze sanačních peněz, ale jsou v souvislosti s daněmi, které banky dosud nezaplatily.

Podle našich informací budou banky platit své dividendy na účet neodvedených daní, a sice daní, které nezaplatily, protože rekurovaly proti jejich výměru.

Tedy to by znamenalo to, co zve úřední zpráva reelními zisky! Daně, které banky po léta sice bilancovaly jako zaplacené, ale neplatily, se pojednou přeměňují v reservní fond pro výplatu dividendy! Konečně ty ťreelní ziskyŤ mají také svoje pozadí. Jak může banka, která je, řekněme 100 miliony pasivní, vykázat skutečného zisku 10 milionů na př. a při tom zůstat nadále pasivní?

Přirozeně, že to jde, ťodmyslí-liŤ se těch 100 milionů pasiv, ale nepatří pak ten zisk ke zmenšení těchto pasiv? A sankcionuje-li ministerstvo financí dividendu jako vyplatitelnou a nota bene, pomůže-li zde bankám ťpřehlédnutímŤ jejich falešných bilancí - čím je pak toto ministerstvo? ťZ důvodů všeobecně hospodářskýchŤ se platí dividendy a z důvodů všeobecně politických se kryjí bankovní piráti před zaslouženým vyšetřováním.

Nechť pan ministr Engliš zodpoví otázku, jaký je rozdíl mezi souzenými řediteli ťpadlýchŤ a nesouzenými bank ťživýchŤ?

Ale sanace bank se i se stanoviska hospodářského jeví jinak, než úředně malují. Ona totiž neznamená ani trochu to, co zvou ťzájem našeho hospodářstvíŤ. - Těmi 700 miliony se nepostaví na nohy nikdo, vyjma několika kymácejících se existencí bankovních pirátů. Příklad to osvětlí: Banka dostane dejme tomu, na 60 milionů svých ztrát 20 milionů sanace. K čemu použije těchto peněz? Své podniky, své dubiosní pohledávky tím bude moci nejvýše jen vyrovnati, ale tím jí nebude pomoženo, protože těch 20 milionů musí umístit rentabilně, t. j. do provozu: ať výroby, ať směny. Ale kolik je dnes odvětví, která by skýtala tu nejmenší naději na konjunkturu? A kde by vložení těch peněz nebylo novou sázkou a počátkem nové ťnezaviněné ztrátyŤ? Ovšem, ještě se zde naskýtá jedna příležitost ťinvesticeŤ t. j. uložení do státních papírů. Jak víme, má většina bank za desítky milionů t. zv. státních bonů; jsou to 6% úpisy na půjčku, poskytnutou bankami státu. Ale právě zkrachované ťživéŤ banky měly tyto bony stabilně buď zastaveny. buď v eskomptu - neustálá prolongace těchto eskomptů jim opatřovala provozovací peníze. Nyní si banky budou moci tyto eskomptované bony sanačními penězi proplatit. Co to bude znamenat? Že banky se stanou na čas neodvislými od bank, jež jim půjčovaly na tyto bony (na př. Živnostenská, Zemská banka), ze místo, aby platily za vypůjčené peníze (t. j. doplácely na eskompt), budou mít pro sebe celých 6%, plynoucích ze státních bonu, které mají. V celku tento celý manévr ale neznamená nic jiného, než ze sanačními penězi stát dává bankám peníze, které si od nich půjčuje, že jim dává prostředky na ťposkytováníŤ půjčky sobě samu, čili že dává bankám ročně miliony presentem na úrocích z ťbonůŤ, čili, že ze ťsvýchŤ peněz přímo vydržuje finanční oligarchii. Ale i nehledě na tento případ státních bonů, je 700 mil. Kč sanačních peněz presentem bankokracii. Pan ministr Engliš jim vybojoval na nějaký čas ťtašengeltŤ, ale nepostavil je na ťzdravý podkladŤ, který jim do budoucna zajistí zase prosperitu a umožní snížení úroku pro průmysl a výrobuŤ - jak je řečeno v úřední zprávě. ťZdravým podklademŤ pro banky může být jedině hospodářská konjunktura, konjunktura průmyslu; v tomto směru neovládají banky průmyslu, ale naopak. A dnešnímu stavu průmyslu ani zdaleka neodpovídá ta řada vyzírajících jej bank. Ostatně právě jejich krachy znamenaly splácení daně této skutečnosti Páni z vlády, a především pan Engliš, odborník a profesor, z docela - s jejich stanoviska - správného instinktu se právě sanací bank snaží zastřít tuto skutečnost a zastavit její důsledky. Odpověď na otázku po jeho důvodech leží nasnadě: Bojí se katastrof a redukce bank na stav, odpovídající celému dnešnímu stavu kapitalistického hospodářství, by byla vskutku katastrofou, nehledě na odhalení dnešních ťopor společnostiŤ: finančních machrů. Znamenala by katastrofu především ťstředních stavůŤ, které tvoří širokou masu vkladatelů a jejichž bankám svěřené peníze dnes vězí v nedobytných pohledávkách, t. j. v mrtvém průmyslu, nebo vyhaslých, dodělavších obchodních podnicích (Východ, Voska atd).

Sanace bank pak znamená jen oddálení této katastrofy. a to na tak dlouho, pokud tento present bankám stačí na doplácení běžných ročních pasiv. Pak bude musit přijít zase nová sanace ťnezaviněných ztrátŤ, ovšem podle toho, co se zatím v kapitalistickém světě stane.

Článek je věcným, skutečnostmi podloženým pojednáním o sanaci bank. Obírá se skutečnostmi povšechně známými, často již v tisku uveřejněnými a nekonfiskovanými. Poněvadž je článek psán klidně a věcně. je konfiskace jeho činěn zřejmě provokativním. Poněvadž není možno trpěti takovéto chránění určitých podniků a jejich hospodářství před veřejností státními úředníky tážeme se pana ministra:

1.) Je panu ministru tento způsob konfiskace znám?

2.) Co učiní pan ministr, aby se podobné případy více neopakovaly?

Výnosem presidia zemské školní rady ze dne 19. dubna 1926, č. 2000 byla zrušena německá expositura obecné školy v Libotově se sídlem v Sylvárově. Toto zrušení bylo odůvodňováno tím, že děti ze Sylvárova, které jsou přiškoleny do Libotova, nepotřebují docházeti do této školy, nýbrž že mají blíže německou menšinovou školu v Králové Dvoře, do níž také mohou docházeti podle dohody s ministerstvem školství.

Toto odůvodnění jest ve skutečnosti nesprávné: vzdálenost od německé školy v Sylvárově k německé menšinové škole v Králové Dvoře činí 2,6 km vzdušné čáry, pěšky 3 km. Poněvadž však škola v Sylvárově stojí na místních hranicích města Králové Dvůr a ona osada leží ještě značný kus cesty za školou, činí vzdálenost od vlastní obce až k německé menšinové škole v Králové Dvoře 3,4 km vzdušné čáry, pěšky 4 km. Tvrzení presidia zemské školní rady svědčí o tom. že o místních poměrech vůbec nebylo poučeno anebo nesprávně.

Avšak i po stránce právní jest toto odůvodnění nesprávné. Expositura Sylvárov byla zřízena pro špatné cesty do Libotova. Nejvyšší správní soud již několikráte rozhodl, že řádně zřízenou exposituru lze zrušiti jen tehdy, byly-li odstraněny příčiny, pro něž byla zřízena. Zemská školní rada v tomto případě tuto věc vůbec nezkoumala. Naopak, výnos sám připouští možnost, že tato okolnost trvá. tvrdí však, že není již nutno, aby dále trvala expositura podle § 2 zákona ze dne 14. února 1870. č. 22 z. z., poněvadž děti mohou docházeti do jiné školy Tato věc jest ovšem úplně bez významu pro posouzení, zda není již komunikačních potíží mezi Sylvárovem a Libotovem, poněvadž se dětem tak jako dříve ukládá, aby docházely do libotovské školy, na kteréž cestě vysazeny jsou stejným potížím jako kdysi při zřízení expositury.

Poněvadž se svrchu uvedený výnos presidia zemské školní rady mezi jiným opírá také o zákon ze dne 3. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n.. v tomto zákoně se však nikde nemluví o rušení škol nebo expositur, musíme poukázati na určité okolnosti. z nichž vysvítá, že úřady asi právě při německé exposituře v Sylvárově neodůvodněně spořily. V Sylvárově jest česká menšinová škola, umístěná v budově německé školní expositury. Do této školy dochází jen pět místních dětí, za to však 20 dětí z města Králové Dvůr, jež má dosti vlastních škol, kdežto německá expositura má 14 místních dětí a jen 4 z města Králové Dvůr, které však bydlí v přímé blízkosti Sylvárova a do německé menšinové školy královédvorské musí projíti celým Králové Dvorem. Česká škola v Králové Dvoře jest vzdálena od české školy v Sylvárově 3/4 km cesty pěšinou.

Poněvadž Sylvárov byl připojen ke Králové Dvoru, docházíme k podivuhodnému poměru, že v obci s českou většinou vedle mnoha zemských obecných a občanských škol českých jest také česká menšinová škola, která nemá nejmenšího oprávnění.

Dlužno se zde skutečně tázati, zda by se zákona o úsporných opatřeních, který se projevil u německé expositury zrušením podle §u 9, nebylo vhodněji použilo s ještě větším oprávněním u této české menšinové školy. Česká škola ve Rtyni u Jaroměře s 15 dětmi jest také vzdálena jen 2,5 km cesty pěšky od Jaroměře. Ani tato škola nebyla zrušena.

Toto nestejné nakládání s německým školstvím a neodůvodněné používání zákona č. 286/24 musíme rozhodně odmítnouti. Tážeme se pana ministra ví-li o těchto poměrech, když zrušení bylo nařízeno po dotazu u ministerstva a je-li ochoten nezákonné zrušení německé expositury v Sylvárově na podanou stížnost odvolati a zajistiti další trvání této nutné expositury?

V poslední době zabývaly se okresní soudy mnoha případy, umělého barvení masa a udržování barvy masa přidáváním ochranných solí. Tak dne 5. srpna 1925 bylo u okresního soudu v Teplicích-Šanově obviněno 32 řezníků, že přidávají k masu ochrannou sůl. Podobná přelíčení konala se také u okresních soudů v Žatci, Trutnově, Duchcově a v Děčíně. Řezníci z Trutnova, Žatce, Duchcova a Teplic byli potrestáni pro padělání sekané, kdežto řezníci v politickém okrese děčínském byli osvobozeni s odůvodněním, že používání nepatrného množství červené barvy (ochranné soli) nemá pro zdraví spotřebitelů škodlivých následků.

Tyto podstatně různé rozsudky okresních soudů a odvolání podaná do těchto rozsudků vzbudily pochopitelný zmatek mezi řezníky a uzenáři jakož i mezi spotřebiteli. Podle nařízení ministerstva vnitra a ministerstva obchodu v dohodě s ministerstvem spravedlnosti ze dne 17. července 1906, č. 142 Sb. z. a n., prohlašuje se používání červených barev za nanejvýš nebezpečné. Umělé barvení sekané nebo umělé udržování barvy masa přidáváním ochranných solí nikterak nebrání hnilobě. Maso, přes to, že počíná hníti, neztrácí dobrého vzhledu tato věc zůstává však utajena nic netušícím kupcům a může jim způsobiti škodu na zdraví. Jest velmi dobře známo, že již nepatrná hniloba masa jest nesmírně škodlivá.

Řezník jako čestný obchodník snaží se nabídnouti svým zákazníkům nejlepší zboží. Není pochyby, že se různí mínění řezníků a mínění ministerstva veřejného zdravotnictví pokud jde o posouzení, lze-li používati ochranných solí. Z různých a odporujících si rozsudků okresních soudů lze zřetelně poznati, jak jest třeba, aby v zájmu obyvatelstva i řeznických mistrů v této věci bylo zjednáno naprosté jasno, poněvadž se tím může zabrániti mnoha nepříjemnostem a škodám.

Podepsaní táží se pana ministra, je-li ochoten k tomu cíli, aby bylo zjednáno jasno o používání ochranné soli, svolati poradu, k níž by byli pozváni povolaní činitelé a zástupci odborových organisací řezníků a uzenářů?

V politickém okresu jindřichohradeckém, ve Strmilově, Kumžaku a v sousedních menších obcích, již drahně let provozuje se tkalcovství a výšivkářství jako domácí průmysl. Odbor tohoto podnikání financovaný velkými, po většině cizími podnikateli. v místě zastupovaný faktory jednotlivých firem. skytal nejchudším vrstvám obyvatelstva tohoto chudého území jediný zdroj výdělku a existence.

V předválečných létech hlavním odbytištěm zboží zde vyrobeného byla Vídeň a export odtamtud řízený směřoval hlavně na Balkán a do jižních zemí.

Státní osamostatnění podťalo kořeny tohoto průmyslu na Strmilovsku do té míry, že hospodářské a sociální poměry obyvatelstva na tomto podnikání závislého beztak již dříve neutěšené byly katastrofálně zhoršeny. Proto již v létech 1921/22 musila zde býti podnikána akce, aby veřejnými nouzovými pracemi umožnila se nejchudším z postižených lidská existence.

Žel, že hospodářská krise v tomto kraji přes všechnu snahu místních činitelů a autonomní správy stává se chronickou a v odborných kruzích není zatím naděje, že by se zlepšila. Změna politických poměrů v Evropě a celní opatření jednotlivých států znemožnily jakýkoliv vývoz výrobků domácího textilnictví z tohoto kraje do ciziny a vnitrozemský konsum daleko nestačí, aby vyrobené zboží se odbylo.

Více než 100 rodin domáckých tkalců ve Strmilově po měsíce nemá haléře výdělku a zmírá nedostatkem a hladem. Tak jest tomu také v obcích ostatních. A touto krisí netrpí jen tkalci-bezzemci a domkáři, na tomto odvětví průmyslu odvislí, tato bída přenáší se dále do drobných živností a obchodů, na prosperitě rukodílného tkalcovství založených a od ní odvislých.

Poměry, jak se zde vyvíjí, hrozí propuknouti v nejtěžší katastrofální krisi celého kraje Okamžitá pomoc a záchrana je zde nutna a tím dosažitelna, že státní správa umožní v tomto kraji některé veřejné práce a zajistí tak chléb lidu, který nevolá po podpoře nýbrž po práci. Jest to zejména pokračování ve stavbě státní silnice od moravské zemské hranice ke Strmilovu, která volá po vyústění do tohoto města a dále do českého vnitrozemí. Provedením tohoto projektu. stále odkládaného, nejen, že byl by odstraněn krutý nedostatek hladovících rodin nezaměstnaných tkalců, ale položeny by byly základy k pozvednutí hospodářského blahobytu celého kraje. Jest zde dále možno urychliti výstavbu dráhy České Budějovice-Jindřichův Hradec-Strmilov-Znojmo, kterýžto projekt se právě technicky dokončil.

Jest dále nutno, aby při sjednávání obchodních smluv s jednotlivými státy dbáno bylo náležitě, aby domáckému průmyslu na Českomoravské vysočině a zejména tkalcovství a výšivkářství připraveno bylo zahraniční odbytiště, aby tomuto chudému kraji byla tak zachována tato téměř jediná možnost žíti.

Podepsaní táží se proto pana ministerského předsedy a celé vlády:

1.) Zda vláda ví o těžké krisi rukodílného tkalcovství a výšivkářství na Českomoravské vysočině?

2.) Co míní vláda učiniti aby tato krise rychle byla odstraněna?

3.) Zda vláda bude s urychlením realisovati náměty v interpelaci této učiněné?