Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Neutěšené pracovní poměry textilního dělnictva a systematické omezování výroby v průmyslu textilním a s tím spojená vzrůstající nezaměstnanost vrhají dnes pracující masy textilních dělníků do náručí nejhorší bídy a strádání.

Dne 1. května t. r. propuštěno bylo téměř všechno zaměstnanectvo textilní továrny Bedřicha Kubínzkého v Berouně v počtu 1100 dělníků a dělnic, po většině živitelů rodin, z nichž velké procento pracovalo v závodě 30, 40 až i 60 let, jak zřejmo z částečného seznamu dělníků vyloučených z práce, který uvádíme:

Tento seznam zdaleka není úplný. Jest celá řada dělníků a dělnic, kteří pracovali v závodě od útlého dětství a dnes ve věku 80 let, v době kdy byli zaměstnáni za denní plat 5 Kč, jsou zbaveni této ne mzdy, ale ubohé almužny a propuštěni. Z uvedených seznamů jest celá řada těch, kteří dostali vyznamenáni za 50 let práce.

Možnost nalézti jiné zaměstnání je na tomto průmyslovém okrese absolutně vyloučena. Zaměstnavatel sám nejen že nemá dobré vůle, ale naopak zcela bezohledně propouští dělníky, kteří v jeho závodě byli ztrávili při vysilující práci celý život a dnes stojíce takřka nad hrobem, jsou vystaveni smrti hladem, neboť nijakým způsobem není o ně postaráno. Veškeré intervence podniknuté u různých státních úřadů, u okresní politické správy v Hořovicích, u živnostenského inspektorátu a v ministerstvu sociální péče, aby firma alespoň živitele rodin třeba v omezeném pracovním čase zaměstnala, ukázaly se naprosto marnými. Zástupce průmyslníků při jednání poukázal na nemožnost výroby a výslovně uvedl, že jediným východiskem katastrofální krise, v níž ocitl se náš textilní průmysl a jedinou záchranou jeho prosperity jest uznání sovětského Ruska de jure.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem jež osvětlují kritickou situaci, v níž nalézá se velká část pracující třídy a celý textilní průmysl v ČSR, tážeme se vlády:

1. Jsou vládě známy kritické poměry textilního průmyslu a textilního dělnictva?

2. Jaké kroky hodlá vláda podniknouti k ozdravění poměrů v textilním průmyslu?

3. Jaké kroky vláda hodlá učiniti k odvrácení bídy a nouze z práce propuštěných dělníků firmy Kubínzký v Berouně?

4. Kdy a jak hodlá vláda přikročiti k úpravě normálních styků s SSSR, které jedině mohou přinésti záchranu průmyslu textilnímu stejně jako všemu ostatnímu průmyslu v ČSR?