Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Vlastníci a pachtýři zemědělské půdy, kteří půdy té - ať vlastní nebo pronajaté - nemají více než 2 a půl ha v oblasti řepařské, 3 ha v oblasti obilnářské, 4 ha v oblasti obilnářsko-bramborářské a 5 ha v oblasti pícninářské mají nárok na to, aby jim až do této výměry podle ustanovení tohoto zákona vnuceným nájmem zemědělská půdy byla doplněna z půdy, která podléhá vnucenému pachtu.

(1) Vnucenému pachtu podléhá veškera zemědělská půda vlastníků nebo pachtýřů, která u jednotlivých z nich přesahuje výměru:,

v oblasti řepařské 15 ha,

v oblasti obilnářské 20 ha,

v oblasti obilnářsko - bramborářské 25 ha,

v oblasti pícninářské 30 ha,

bez ohledu na to, zda je to půda jen vlastní nebo s půdou najatou dohromady nebo výhradně jen půda najatá. Také při tom nerozhoduje, zda je v katastru jedné obce nebo v katastrech více sousedních obcí, nebo zda je spoluvlastnictvím nebo v pachtu více osob na společný účet hospodařících, zda patří nebo je najata osobami fysickými nebo právnickými.

Ustanovení tohoto zákona vztahují se také na veškery pachty zemědělské půdy uzavřené mezi vlastníky nebo pachtýři a drobnými nájemci, nebo podnájemci před vydáním tohoto zákona, pokud rozsah jimi obdělávané ať vlastní nebo pronajaté půdy nepřesahuje výměru v § 1 vyznačenou.

Zákon tento nevztahuje se na pozemky, kterých obec bezprostředně potřebuje k rozvoji svého stavebního ruchu a pro zajištění svých komunálních podniků a ústavů. Jde-li o pozemky, které obci nenáleží, musí obec svůj nárok na ně u obecního pozemkového výhoru uplatniti. Nárok na vnucený pacht těchto pozemků může býti uplatněn jen po dobu, po kterou jich obec ke zmíněným účelům potřebovati nebude.

Požadovací právo na vnucený pacht vztahuje se také na stavení obytná a hospodářská, která jsou postavena na cizím pozemku, na dvorky a zahrádky s nimi související, ať jich pachtýř již na základě pachtového poměru nebo služebnosti spojené s vlastnictvím pozemku užíval nebo je nově za účelem řádného hospodaření na pozemku podléhajícím vnucenému pachtu nově postaví a zařídí.

Nárok na vnucený pacht zemědělské půdy do výměru v § 1 stanovené přísluší pachtýřům pouze tehdy, když požadovaný pozemek bude obdělávati sám nebo se svou rodinou. Podpacht je na přechodnou dobu dovolen jen z důležitých příčin nemoci, konání vojenské služby a pod.) a rozhoduje o něm obecní pozemkový výbor.

Obecní pozemkový výbor zvolí v každé katastrální obci na základě všeobecného volebního práva občané zapsaní ve všeobecných voličských seznamech vždy na dobu tří let. Obecní pozemkový výbor skládá se ze 6 členů a tří náhradníků, kteří jsou v pořadí, jak byli zvoleni, povoláni pro případ, že by některý člen svou funkci vykonávati nemohl. Svolávání a usnášení obecního pozemkového výboru děje se obdobně podle pravidel platných pro svolávání a usnášení obecního výhoru.

Obecní pozemkový výbor sestaví katastr zemědělské půdy podléhající vnucenému pachtu podle jednotlivých vlastníků nebo pachtýřů s připojením veškerých parcel jim náležejících nebo jimi najatých. Katastr tento musí býti vždy v měsíci dubnu každého roku znovu zrevidován a po dobu čtyř neděl k veřejnému nahlédnutí vyložen.

Každý, kdo činí nárok na vnucený pacht, musí nárok ten ohlásiti nejdéle do konce června každého roku a to písemným podáním u obecního pozemkového výboru proti potvrzence. V podání tom má udati výměru zemědělské půdy, kterou požaduje, jakož i parcelu nebo parcely, na které činí nárok.

Podle učiněných přihlášek sestaví obecní pozemkový výbor do 14 dnů výkaz potřeby zemědělské půdy a rozvrhne na jednotlivé vlastníky a pachtýře tak, že nejprve přikáže do pachtu půdu největších vlastníků nebo pachtýřů a postupně dále půdu vlastníků a pachtýřů menších, při čemž zachována musí býti hranice v § 2 stanovená. Při přídělu půdy jednotlivým drobným pachtýřům musí býti hleděno k tomu, aby přidělené jim parcely byly pro ně i co do jakosti půdy, jich vzdálenosti a sousedství jich vlastních pozemků co nejpříznivější.

Pokud jde o vlastníky; a pachtýře, nichž půda podléhá vnucenému pachtu, má býti hleděno k tomu, aby oddělenými pozemky do vnuceného pachtu nebylo znemožněno racionelní hospodaření na zbylé jim půdě.

Obecní pozemkový výbor má pracovati k tomu, aby dobrovolnou dohodou mezi drobnými pachtýři byla jimi oblévaná půda pokud možno nejvíce scelena.

Doba vnuceného pachtu vztahuje se vždy na dobu 12 let, počínajíc 1. srpnem každého roku.

V případě, že by se pachtýř hospodaření vzdal nebo zemřel, nebo řádně do pachtu danou mu půdu,na zásadách racionelního hospodaření neobdělával, nebo pachtovné podmínky neplnil, rozhodne obecní pozemkový výbor o tom, komu přidělená půda má býti k dalšímu užívání přikázána.

Nejvyšší pachtovné, které z půdy dané do vnuceného nájmu její vlastník nebo nájemce může požadovati, nesmí přesahovati v krajinách řepařských cenu 100 kg pšenice, v krajinách obilnářských cenu 100 kg žita, v bramborářských cenu 500 kg brambor, v krajinách pícninářských 150 kg sena z jednoho ha půdy.

Výši nájemného až do této hranice pro jednotlivé parcely do drobného pachtu přikázané stanoví obecní pozemkový výbor.

Veškerá právní jednání na základě tohoto zákona předsevzatá jsou jakýchkoli v poplatků prosta.

Z usnesení obecního pozemkového výboru možno se odvolati do 14 dnů k obecnímu výboru, který rozhoduje s konečnou platností.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení a jeho provedení ukládá se ministru vnitra, zemědělství a spravedlnosti.

Pozemkovou reformou nebyly ani zdaleka splněny oprávněné naděje malých zemědělců. Obrovská většina jich zůstala vůbec bez přídělu anebo dostalo se jim přídělu naprosto nepatrného. A tak dnes po pozemkové reformě, jež vytvořila spoustu nových velkostatkářů, majitelů zbytkových statků, podle statistiky v zemích sudetských je malozemědělců pachtýřů do 5 ha držebnosti 164.612, kteří vlastní stejně nebo více půdy, než kolik mají najato, 164.148 držitelů s menším vlastnictvím než mají najaté půdy, 87.476 držitelů, kteří mají jen najatou půdu a konečně 7.227 držitelů půdy t. zv. deputátní. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou poměry ještě horší. Trpasličí držebnosti, jež hospodaří primitivně na půdě bud' vůbec nebo z převážné části jen najaté, mají tam převahu. A právě skutečnost, že malorolník pracuje na půdě z větší části najaté, je příčinou neracionelního hospodaření i nemožnosti vývoje zemědělství.

Proto otázka pachtů stále zůstává jednou z nejdůležitějších otázek v Československu. Zvláště pak důležitou stává se dnes, v době vypjaté celní politiky, která povede nejen k politice odvety se strany ciziny, ale také ke zvýšení pozemkové renty a tím i ke zvýšení dnes již velmi vysokého pachtovného. Toto jest ovšem s to přivoditi ještě větší krisi, než v jaké dnes ocitají se malozemědělci. Má-li býti tedy řešen tento důležitý problém a má-li býti skutečně pomoženo malozemědělcům, je nutno započíti okamžitě zejména s otázkou pachtů drobných pachtýřů půdy, kteří jsouce v neustálé nejistotě co do délky pachtovní smlouvy, jednak co do výše pachtovného, nemohou investovati ani do živého, ani mrtvého inventáře potřebný kapitál, čímž ovšem trpí zemědělská výroba a tím i celé národní hospodářství ČSR. Neboť zvýšení zemědělské výroby rostlinné i živočišné jest právě z národohospodářského hlediska nejvýš nutné a zvýšení toto může se nejúčinněji projeviti a uskutečniti právě u drobných pachtýřů půdy.

Toto jsou důvody, jež vedly podepsané k podání tohoto návrhu, jež má upraviti jednotně poměry drobných pachtýřů. Přijetím zákona bude jsou z malé části napravena křivda, která se stala drobným zemědělcům a pachtýřům prováděním pozemkové reformy. Vnucený pacht nikdy nemůže úplně vyřešiti tísnivý problém, před nímž stojí malozemědělci, avšak může býti za dnešního stavu částečným východiskem z krise. Celostátní zákon pak odpovídá potřebě jednotného regulativu pachtovních poměrů, jež právě dnes jsou ztíženy tím, že drobní pachtýři mají při najímání půdy co činiti s různými jim nepřátelskými činiteli (obce, statky mrtvé ruky, selská půda atd.).

Stejně i stanovení doby pachtovní na 12 let, jest z národohospodářského hlediska nevyhnutelným, neboť jen tak bude moci malozemědělec pachtýř investovati bez obavy potřebný kapitál do pronajaté půdy.

Poněvadž tento návrh zákona státní pokladnu nijak nezatíží, není potřeba uváděti úhradové klausule.

Ku projednání budiž tento návrh přikázán výboru iniciativnímu a zemědělskému.