| lI. volební období. |
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Starobní podpory budou poskytovány ze státních
prostředků nemajetným, výdělku
neschopným státním příslušníkům
republiky Československé, dovršivším
65. rok věku. Právního nároku na tyto
podpory není.
Podpory starobní nelze přiznati:
(1) československým státním příslušníkům, kteří zdržují se mimo území republiky Československé,
(2) těm, kdož mohou dosíci nutně výživy od osob, povinných poskytovati jim výživu podle předpisů občanského práva a jestliže jí také dosáhly,
(3) těm, kdož požívají důchodu podle právních předpisů o sociálním pojištění nebo o požitcích válečných poškozenců neb o odpočivných a zaopatřovacích požitcích veřejných zaměstnanců,
(4) těm. kdož jsou oddáni opilství. tulákům a osobám práce se štítícím,
(5) těm, kdož byli pravoplatným rozsudkem trestního
soudu odsouzeni pro trestný čin, pro který
podle platných ustanovení byla vyslovena ztráta
volebního práva do obcí, pokud ztráta
práva toho nepominula.
(1) Podpora starobní činí zpravidla 1200 Kč ročně pro osobu.
(2) Poskytne-li se podpora dvěma žadatelům, žijícím ve společné domácnosti, vyměřuje se na ročních 900 Kč pro každého z nich.
(3) žadatelům, jimž dostává se
zdarma výživy, po případě jiného
náhradního zaopatření, jest podporu
podle hodnoty těchto zaopatření snížiti.
Žádost za starobní podporu jest podati písemně
nebo ústně u obce bydliště a říditi
ji na politický úřad I. stolice spolu s průkazy
potřebnými ku zjištění osobních
údajů. Obec bydliště vyžádá
si vyjádření příslušně
obce domovské, načež předkládajíc
žádost politickému úřadu I. stolice,
buď potvrdí, že jsou podmínky § 1.
splněny a že není okolností. vylučujících
z podpory podle §u 2, nebo se vyjádří
o žádosti záporně a uvede důvody;
spolu jest uvésti, jakým způsobem bylo doposud
postaráno o výživu žadatelovu.
(1) O žádosti rádně doložené. rozhodne politický úřad I. stolice. Zamítavé rozhodnutí jest odůvodniti a doručiti žadateli v písemném vyhotovení.
(2) Změní-li se osobní poměry žadatele (osoby podporované) může politický úřad I. stolice podporu přiměřeně snížiti nebo vůbec odníti.
(3) Rozhodnutím politického úřadu
I. nebo vyšší stolice jest sděliti obci
bydliště žadatele (osoby podporované)
a obci domovské.
(1) Kdo požívá starobní podpory, jest povinen oznámiti politickému úřadu I. stolice, příslušnému podle místa bydliště, každou změnu, která by měla podle tohoto zákona vliv na výměru nebo výplatu podpory.
(2) Stejně jest povinna obec, příslušná
podle bydliště podporovaného a jeho obec domovská
hlásiti nadřízenému politickému
úřadu I. stolice všechny jí známě
změny v. osobních a hospodářských
poměrech podporovaného, jež by podle zákona
měly vliv na podporu.
Peníz, jejž někdo pobíral jako starobní podporu neprávem.
a) neudav osob povinných poskytovati jemu výživu podle předpisů občanského práva (§ 2, č. 2), dlužno nahraditi státu osobami těmi,
b) vzhledem ke konkurenci s důchody, uvedenými v
§ 2, č. 3., súčtuje se na důchody
ty.
(1) Podpory se poukáží zásadně v měsíčních obdobích napřed.
(2) Podpory za měsíc červenec 1926 lze přiznati pouze těm žadatelům, kteří podají doloženou žádost nejpozději do konce července 1926.
(3) Na doložené žádosti, podané
později, lze přiznati podporu toliko s účinkem
od prvního dne měsíce nejblíže
následujícího.
Listiny, jichž jest třeba v řízení
o starobních podporách, jsou prosty kolků
a poplatků.
Podpory starobní nemají právních následků
podpory chudinské.
Postup, zastavení a zabavení starobních podpor
jsou nepřípustny a nemají právního
účinku.
Úřady. soudy, veřejné instituce a
korporace a nositelé sociálního pojištění,
jsou povinni spolupůsobiti při provádění
tohoto zákona.
K úhradě starobních podpor jest použíti
nejprve prostředků stanovených zákonem
ze dne 21. prosince 1921, čís. 483 Sb. z. a n.,
kterým se určuje peníz Kč 130,000.000
k účelům sociálního pojištění.
Pokud tyto prostředky nebudou dostačovati, bude
podle potřeby zařaděna přiměřená
částka do příslušných
státních rozpočtů.
Zákon tento nabude účinností dnem
1 července 1926; provésti jej náleží
ministru sociální péče v dohodě
se zúčastněnými ministry.
Všechny vlády republiky Československé, sledujíce ve svých programech zavedení všeobecného sociálního pojištěni měly na zřeteli také starobní podpory z prostředků státních ve prospěch osob, které nebudou moci býti účastny dobrodiní sociálního pojištění. Proto také již v zákoně ze dne 22. prosince 1920, č. 683 Sb. z. a n. věnována byla podle §u 11 částka 30,000.000 Kč na podporu zaměstnanců, kteří nebudou pojati do pojištění pro případ stáří a invalidity proto, že překročili 60. rok svého věku v době. kdy nabude účinnosti zákon o tomto pojištění. Zákonem pak ze dne 21. prosince 1921, čís. 483 Sb. z. a n. stanoveno, že k účelům starobního a invalidního pojištění určuje se prozatím peníz 130,000.000 Kč, jehož dlužno použíti především na podporu osob, které nebudou pojaty do chystaného pojištění pro případ stáří a invalidity proto, že překročily 60. rok svého věku v době, kdy nabude účinnosti zákon o tomto pojištění.
V důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (tisk č. 4186 posl. sněmovny N. S.) uvedeno pak, že do systému pojišťovacího nelze pojmouti z důvodů účelnosti i z důvodů přílišného zatížení, jež by tím bylo pojištěncům způsobeno, osoby překročivší určitý věk, že však také o tyto osoby je nutno postarati se ve formě zaopatření a že příslušná osnova, kterou vláda v brzké době předloží, bude tvořiti jednotný celek spolu s návrhem čís. 4186 a osnovou o pojištění osob samostatně výdělečně činných.
Poslanecká sněmovna Národního shromáždění projednávajíc ve své schůzi dne 4. června 1925 osnovu zákona o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří (tisk 5163 posl. sněmovny), přijala resoluci, vyzývající vládu, aby předložila sněmovně osnovu zákona o podpoře osob překročivších 65 rok, jejíž předložení slíbila ve svém programu.
Poněvadž zákon ze dne 10. června 1925 čís. 148 Sb. z. a n. o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří stanovil v §u 148, že zákon o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, stáří a invalidity ze dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n. nabude účinnosti dne 1. července 1926 jest nutno s účinností od něhož dne postarati se o osoby, jež pro vysoký věk nebudou účastny dobrodiní tohoto zákona. Proto předkládáme tuto osnovu jakožto přirozený doplněk zákonů sociálně pojišťovacích zdůrazňujíce přitom, že pro spravedlivé ocenění osnovy s hlediska všeobecného dlužno vytknouti, že bychom byli rádi navrhli co nejvydatnější poskytování starobních podpor nemajetným, výdělku neschopným státním občanům, že však ve snaze té byli jsme vázáni nutným zřetelem na stav státních financí, jež bez otřesu a bez poruchy rovnováhy státního rozpočtu nesnesou zatížení nad míru určitou. Tento kategorický příkaz co největší možně šetrnosti dlužno míti na mysli při posuzování celé osnovy.
O úhradě nákladu je ustanovení v §u 13 této osnovy.
Po stránce formální navrhujeme, aby návrh
byl přikázán výboru sociálně-politickému
a rozpočtovému k projednání ve
lhůtě 6 dnů.