Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé usnesla se na tomto zákoně:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

1) Pojištěním úrazovým je povinen a podle tohoto zákona pojištěn, kdo v republice Československé vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského (volontérského, praktikantského), a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně.

2) Vykonává-li takový zaměstnanec přechodně práce mi no území republiky Československé, nemá to vlivu na pojistnou povinnost, ani na pojistnou příslušnost. To platí u zaměstnanců tuzemských podniků pro plavbu říční nebo námořní i tehdy, vykonávají-li práce trvale mimo území republiky Československé.

1) Zraněným, kteří při provozování podniku, ležícího v nynějším území republiky Československé a podléhajícího úrazovému pojištění, utrpěli úraz před 1. červencem 1921, jímž utrpěli na výdělečné schopností a kterým podle zákonů o úrazovém pojištění přísluší důchod, odpovídající této ztrátě, náleží pro mimořádně drahotní poměry poválečně příplatek k důchodu.

2) Příplatek důchodový vyměřuje se podle ztráty schopností výdělečné tak to:

a) při ztrátě do 41 a 2/3 % třínásobek přiznaného důchodu;

b) při ztrátě 41 a 2/3 % do 66 a 2/3 % náleží oprávněným osobám příplatek 600,- Kč ročně;

c) při ztrátě vyšší 66 a 2/3% až do 83 a 1/3 % příplatek 900,- Kč ročně

d) při ztrátě nad 83 a 1/3 % příplatek Kč 1.200,- ročně k základnímu důchodu úrazovému, jehož zraněný požívá.

Důchodcům dle § 6 odst. 10 úrazového zákona ze dne 21. srpna 1917. č. 363 ř z., kteří požívají 1 1/2 násobně částky plného důchodu, může býti zvýšen příplatek až do Kč 1.800,- ročně.

Drahotní příplatek náleží důchodcům uvedeným ve článku II. odst. 2. a od 1. ledna 1926.

Provésti tento zákon ukládá se ministru sociální péče.

Zákon o úrazovém pojištění dělníků jest jedním z nejstarších zákonů pojišťovacích, suplující povinnost zaměstnavatele, vyjádřenou občanským zákoníkem o náhradě škody, jež vznikne na zdraví a pracovní schopností zaměstnanců úrazem.

Zákon byl několikrát novelisován, aby přizpůsoben byl potřebám doby a poznatkům, jež z působností zákona vyplynuly.

Dvě základních vad nebylo však novelami odstraněno dosud. Poznatků, že úrazy pracovní nevznikají jenom tam, kde je v užívání motorická nebo jiná hnací síla, ani, že v těchto podnicích nejsou úrazy méně četně a svými následky pro pracovní schopnost dělníků měně zhoubně.

Nejsou to jenom drobně živnosti průmyslově a obchodní, nýbrž veliká část naší národní výroby zemědělství, kde zákon o úrazovém pojištění buď nepůsobí vůbec nebo jenom za jistých okolností pracovních, nebo jenom dobrovolně, možno zaměstnance pojistiti.

Ne menší nespravedlnost je v tom, že zákon o drahotních příplatcích k úrazovým důchodům ze dne 29. října 1919, čís. 606 Sb. z. a nař. vyloučil z nároku na tyto příplatky nejpočetnější a nejpostiženější část důchodců a sice všech, jichž neschopnost pracovní vyjádřena je do 41 a 2/3 %.

Důvody k vyloučení těchto pojištěnců z výhod tohoto zákona nestává. Jsou stejně postiženi tím,že důchod úrazový vyměřen byl jim z nízkých mezd tehdejší doby, podle tabulky neschopnosti, jež sestavena je tak, že většina těžších zranění, činících důchodce ku každé výdělečné práci neschopného, spadá pod hranici čtyřiceti jedné a dvě třetiny procenta neschopnosti.

Jedná se pravidelně o celkovou 50 % neschopnost pracovní, což znamená, že tito důchodci jsou většinou lidé, jichž jediný příjem je - úrazový důchod.

Není konečně žádného důvodu, aby ten, kdo má čtyřicetjedno a dvě třetiny procenta neschopnosti, byl při valorisaci valuty posuzován jinak, než onen, jenž má 42 % neschopnosti.

Jest nespravedlivé, že tito důchodci byli z nároku na přizpůsobení jejich předválečných důchodů poválečné valutě vyloučeni.

Uhradit však náklady, jež by vyžadovalo zpětné doplnění důchodů je dnes nemyslitelné. Úrazoví rentisté, jichž věc se týče, budou uspokojeni, stane-li se náprava aspoň pro dobu příští.

Úrazové pojištění dělnické, dík rychlému se přizpůsobení dělnictva strojovým methodám výrobníma jejich ovládání, zvýšené bedlivosti o své zdraví, jediný kapitál dělnický, jako pokroku ochranných opatření při poklesu příspěvků a při vzrůstu odškodnění relativně je aktivním.

Úrazová pojišťovna pražská mohla za těchto poměrů snížiti svou sazbu 10 ze sta na 6 ze sta.

Úhrn pojistného rok od roku klesá:

Činil (i s přirážkou na drahotní přídavky k rentám):

Stoupá oproti tomu silně vyplácené odškodné, které včetně drahotních příplatků k důchodu činilo:

Počet oznámených úrazů rovněž značně stoupá. Bylo jich protokolováno:

Vzdor poklesu příspěvků, na něž měla v roce 1923 značný vliv hospodářská krise, pak mzdové boje v důlních podnicích, Úrazová pojišťovna dělnická v Praze vykazuje značný přebytek Kč 13,098.378.01.

Hlavním důvodem poklesu příspěvků a tím i příjmů je nesporně pokles dělnických mezd právě v roce 1923 a jednostranná finanční politika ústavu.

Žádný rozvážný národohospodář nemůže si přát, aby průmysl jako zemědělství byly nadměrně zatíženy sociálními náklady, a tím ztížena byla soutěživost jeho na zahraničních trzích. Nutno však vyhnouti se druhému extrému, za každou cenu snížením a omezením dávek, odbřemenění průmyslu od sociálních dávek.

Tuto druhou politiku nesporně sledují naše úrazové pojišťovny. Pražská úrazová pojišťovna snížila tarifní základu Kč 10,- (odpovídající nejvyššímu procentu nebezpečí a 100,- Kč ze mzdy) na 6,- Kč, tedy o 40 % a hradí již od 1. července 1921 až na další zákonité drahotní příplatky ze svého. (Zákon ze dne 29. října 1919, čís. 606 Sb. z. a n.).

Úrazoví důchodci, a to nejpočetnější, nejpodstatnější kádr - do 41 a 2/3 % neschopnosti, jsou vyloučeni z dobrodiní zákona, přizpůsobení předválečných nízkých rent, pokleslé valutě a odkázáni na milodary bližních, nebo čtvrtletní či vánoční milodary z jubilejního fondu, jejž představenstvo úrazovny dotuje z řádných přebytků.

Stav jubilejního fondu (podpůrného fondu pro zraněné, vdovy a sirotky a jiné potřebné osoby, jimž nemohl býti podle zákona přiznán důchod) činil

Z tohoto fondu jubilejního v roce 1923 bylo vyplaceno podpor ve 4294 případech obnosem Kč 723.008.29, z čehož bylo 2275 vánočních darů penízem Kč 290.680.-, čili průměrný příspěvek Kč 200.- pro důchodce, jemuž buď nepřiznán nárok, nebo nedostatečný, nebo živoří z nízkého předválečného důchodu.

Napravení těchto nedostatků zákona jeví se naléhavým a nutným. Návrh nevyžaduje zvláštní úhrady. Budiž odkázán výboru iniciativnímu a sociálně-politickému.