| lI. volební období. |
Poslanecká sněmovno, račiž
se usnésti:
Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Nároky na požitky podle zákona
o požitcích válečných poškozenců
možno uplatniti přihláškou ve smyslu §
28 vedeného zákona do 31. prosince 1927, byl-li
nárok dán již v době vyhlášeni
právě uvedeného zákona, případně
do dvou let o vzniku události, nárok zakládající,
vznikali tato po vyhlášení zákona o
požitcích válečných poškozenců.
Lhůty uvedené v § 29 zákona
o požitcích válečných poškozenců
jest počítati tak, jako by začaly běžeti
ode dne vyhlášení tohoto zákona.
Přihlášky válečných
poškozenců po dané před vyhlášením
tohoto zákona a zamítnuté pro zmeškání
lhůty, jest pro jednati, jako by byly podány po
vyhlášení tohoto zákona.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení. Provésti jej ukládá
se ministru sociální péče v dohodě
se súčastněnými ministry.
Lhůta stanovená v původním zněni zákona o požitcích válečných poškozenců pro přihlášky o důchod byla tak nedostatečná. že musela býti již dvakráte prodloužena, resp. stanovena znovu (zákony č. 310/1921 a 146/1923). Vždy se to však stalo tak opožděně a bylo podávání nových přihlášek vázáno na tak malicherné podmínky a tísnivá omezení, že zůstalo přes to mnoho válečných poškozenců. kteří se bez své viny přihlásiti nemohli. Zvláště to platí o Slovensku a ještě více o Podkarpatské Rusi. Tam bylo zmeškání lhůty ve většině případů zaviněno nikoliv válečnými poškozenci, nýbrž nedostatečnou publikaci zákonů. a pak tím, že na mnoze úřady pro válečné poškozence začaly fungovati později, kdy už lhůta uplynula. O těchto skutečnostech můžeme podati přesné doklady, které byly Družinou čsl. válečných poškozenců a jinými organisacemi sděleny též ministerstvu sociální péče, aniž by tento úřad odpomohl křiklavým nesprávno stem. které se děly zvláště na Slovensku a v Podkarpatské Rusi při odmítání přihlášek. Zemský sekretariát Družiny pro Slovensko uvádí na př. tyto křiklavé případy, které doprovází přesnými do klady. Citujeme z memoranda Družiny čsl. válečných poškozenců:
ťPri usporádaniu prednášok a schôdzí, v nichž referováno bolo Družinou čsl. válečných poškodencov o štátnej oficielnej soc. pečlivosti o válečných poškodencov v r. 1924 a 1925 zjistené skorem v každom páde, že hlávno starí rodičovia a vdovy po nezvestných vojínoch zo svetovej války prihlášky o dôchod vôbec nepodali buďto pro ich naprostou negramotnosť, alebo vinou notariatu, v jehož obvode bydlí. Z uvedeného dôvodu dovolujem si predostreti doklady ku našej žiádosti o preminutie prihlasovacie lehoty vedľa zákona 146 z r. 923, z nichž vidno je, že váleční poškodenci neni su na vine, že prihlášky vedľa vydatých tým cielom zákonov včas podaté neboli.
Príloha (1). Notárský úrad Velká Kálnica, župa 18, dokazuje vlastním prípisom, že v obvode jeho notariátu žijú 24, slovom dvadsaťčtyry váleční poškodenci, ktorí doteraz prihlášky o dôchod podať nemohli alebo sa o dôchod u spomenutého úradu hlásili a byli priamo notariátom odmršteni, k čemuž spomenutý úrad zákonitého práva nemal.
Príloha (2) dokazuje, že v obvode notariátu Lopej Dolná Lehota, župa 18. žije 22. slovom dvatsaťdva váleční predkovia, ktorí doteraz prihlášky podať ne mohli, lebo zákon č. 146 z r. 1923 nebol v obvode tamného notariátu riadno vyhlásený. Družina československých válečných poškodencov pre Slovensko vy dala cielom vyhlásenia spomenutého zákona v r. 1923 pres 10.000 vyhlášek s vedomiem zemského úradu pre pečlivosť o válečných poškodencov pre Slovensko v Bratislave a rozoslané boly po všetkých vesniciách a mestách Slovenska, aby váleční poškodenci doteraz ne prihláseni prihlásiť sa mohli. Všetky županské úrady boly požiadané, aby tým cielom vydaly príslušné nariade nie. aby notariáty na Slovensku zákon tento vo známosť uviedly. Župné úrady žiadosti družiny vyhověly a príslušná nariadenia v tom smyslu vydaly.
Príloha (3) dokazuje, že notárský úrad v Oslanech, župa 16. odoprel po danie prihlášky pre sirôtu Jakobys Jána ako tutor keď o dóchod n spomenutého úradu sa hlásil. Menovaný Jakobys Ján. ako starý otec. živí tuto sirotu a podanie prihlášky o dóchod bolo jemu odopreté. takže dôchod vóbec neobsiáhnul.
Príloha (4) dokazuje, že invalida Pavlis Ján nemohol si včas zaopatriť potrebné doklady a po ich konečnom opatreniu byla lehota prihlasovacia premlčena, takže dóchod bol jemu zamietnutý.
Príloha (5) svedčí o tom, ako jednotlivé notariáty vybavovaly záležitosti válečných poškodencov na Slovensku. Konstatujeme proste, že v tisícoch prípadoch vedľa zákona č. 142 Sb. z. a n. zo dňa 20. února 1920 a zákona 310 Sb. z. a n. z r. 1921 sa takto postupovalo a dôsledky tohoto dnes podpísaná korporácia ustavično zistuje.
Predkládáme tyto prípady, aby pre ukázané bolo, že žiadosť družiny čsl. válečných poškodencov je prodostretá na základe faktických a v tisícoch zistených prípadoch, kedy váleční poškodenci na Slovensku boli priamo notariáty v jednotlivých prípadoch odmršteni s tým pomerkovaniem, že nárok na dôchod nemajú a preto podávánie prihlášky je bezpredmetné. Z predo stretých dokladov vidno je, že žije-li v obvode jednotlivých notariátov cez 20 válečných poškodencov, ktorý doteraz prihlášky podať nemohli a zisteno-li bude, v koľko pádoch zamietnul opozdené prihlášky Zemský úrad pre pečlivosť o válečných poškodencov v Bratislave, pak vedľa zistenia družiny čsl. váleč. poškodencov pre Slovensko žije do teraz na Slovensku pres 10.000 starých rodičôv válečných vdov a sirôt, ktoré do teraz zákonitých práv sociálnej pečlivosti nepožívajú.Ť
Příklady výše uvedenými dokázali jsme zcela jasně, že zoufalá situace desetitisíců válečných poškozenců a jich rodin nebyla zaviněna jimi, nýbrž nedostatečnou organisací úřadů pro péči o válečné poškozence, notariáty a úřady obecními, které v čas podané přihlášky nevyřídily, po případě ne zákonně válečné poškozence s jich nároky odmítali. Úřady jsou tedy samy vinny dnešním stavem této otázky.
Proto podáváme tento návrh, aby konečně byla definitivně napravena křivda již spáchaná na válečných poškozencích a aby dosáhli konečně svého práva nejubožejších z ubohých.
Poněvadž úhrada pro důchody válečných poškozenců zařazena jest v rozpočtu ministerstva sociální péče, nevzniknou přijetím tohoto zákona žádná zvláštní vydání, takže odpadá klausule úhradová.
Po stránce formální navrhujeme,
aby zákon tento byl přikázán k projednání
výboru sociálně-politickému.