Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Předloženou osnovou zákona mění se předpisy obou živnostenských zákonů, platných v území republiky, o určení peněžitých pokut, vybraných za přestupky uvedených zákonů a to tak, že výtěžky těchto pokut budou nadále plynouti do fondu živnostenských škol pokračovacích (do fondu učňovských škol na Slovensku). Z tohoto fondu, jejž bude spravovati ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem obchodu, budou poskytovány v prvé řadě příspěvky na opatření vlastních místností zmíněných škol, v druhé řadě na jejich vnitřní zařízení učebnými pomůckami a dílnami.

Podle dosavadních předpisů (§ 151 živn. řádu, resp. § 249 živn. zákona pro území Slovenska Podkarpatské Rusi) plynou pokuty za přestupky živnost. řádu do pomocnické nemocenské pokladny, nebo, nebyla-li živnostenským společenstvem zřízena, do reservního fondu okresní nemocenské pokladny.

Zavedením a vzrůstem nemocenského pojištění pozbyly tyto příspěvky značně na svém významu, ježto jsou jednak vůči celkovým nákladům nemocenského pojištění při dnešním jeho rozsahu nepatrné, jednak jest o náklady tohoto pojištěni postaráno mnohem účinněji jiným způsobem.

Částky vybraných pokut dostačily by však k tomu, aby vydatně přispěly vydržovatelům škol pro další vybudování živnostenských škol pokračovacích (na Slovensku učňovských škol), jež nemají k tomu dostatečných prostředků, jsouce odkázány na poměrně skrovné příspěvky zemí, obch. a živn. komor, živn. společenstev a obci vedle státu, jenž hradí veškerý jejich osobní náklad.

Jest to v první řadě umístění jmenovaných škol, jež nevyhovuje a vyžaduje nápravy. Živnostenské školy pokračovací (učňovské školy) nemají vlastních místností, nýbrž jsou umístěny většinou v budovách obecných a měšťanských škol, jichž však mohou používati jen po skončeném vyučování; v důsledku toho musí býti vyučování stanoveno na pozdní hodiny odpolední a na nedělní dopoledne a v mnohých případech je nedostatek vlastních místností jedinou překážkou odstranění nedělního vyučování (po případě též večerního, pokud se vůbec ještě výjimečně vyskytuje).

Učňové musí se tísniti v lavicích určených pro děti, ježto nemají vlastních tříd. Bez vlastních budov jest také skoro nemožno zříditi školní dílny. Největší obtíže působí umístění živnostenských pokračovacích škol (učňovských škol) ve větších a průmyslových městech, kde jest třeba opatřiti pro ně vlastní budovy. Mimo to postrádají jmenované školy dosud vhodného zařízení, hlavně učebných pomůcek, nástrojů a strojů pro školní dílnu, ač v poslední době zejména opatření učebných pomůcek byla věnována zvýšená péče.

Věnováním pokut za přestupky živnostenského řádu (zákona) pro účely živnostenských škol pokračovacích (škol učňovských) bylo by lze pro ně postupně opatřiti vlastní budovy, zejména ve větších městech a mimo to ponenáhlu doplňovati učebné pomůcky a zdokonaliti jejich dílenské zařízení. Vzhledem k významu těchto škol pro vzdělání živnostenského dorostu lze se nadíti, že zmíněné opatření předloženou osnovou zákona navržené, bude míti na rozvoj těchto škol příznivý vliv a tím přispěje k dalšímu rozvoji v průmyslu a obchodu v našem státě.

Vzhledem k ustanovení § 41 ústavy se podotýká, že provedení tohoto zákona nebude vyžadovati žádných nákladů, ježto se mění pouze příjemce výnosu těchto pokut.

Výbor pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností schvaluje návrh zákona č. 330 poslance Al. J. Beneše, Jos. Náprstka, Ant. Jiráčka a druhů a doporučuje ho poslanecké sněmovně ve znění výborem schváleném k ústavnímu schválení.

Sociálně-politický výbor po poradě konané dne 23. června 1926 připojil se k usnesení výboru živnostenského o návrhu poslance Al. J. Beneše číslo 330 a doporučuje poslanecké sněmovně schválení jeho tak, jak přijato bylo výborem živnostenským.

Ministerstvu školství a národní osvěty se ukládá, aby tam, kde živnostenské školy pokračovací mají vlastní budovy neb místnosti, poskytlo školním výborům prostředky k opatření vlastních učitelských sil v hlavním povolání, čímž se státní náklad nezvětší.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 151 cis. patentu ze dne 20. prosince 1859 ř. z. (živnostenský řád) se mění a bude zníti takto:

(1) Pokuty se vymáhají správní exekucí.

(2) Tyto pokuty plynou do fondu živnostenských škol pokračovacích, jejž spravuje ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem obchodu.

(3) Z prostředků fondu udělují se v první řadě podpory na opatření vlastních budov živnostenských škol pokračovacích, v druhé řadě na zařízeni těchto škol. K jinému účelu nesmí býti prostředků fondu použito.

§ 249 zákona ze dne 10. října 1924, č. 259 Sb. z. a n. (živnostenský zákon pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi) se mění a bude zníti takto:

(1) Pokuty vymáhajú sa politickými úrady podľa pravidiel platných pre vymáhanie priamych daní.

(2) Tieto pokuty plynú do fondu učňovských škôl, ktorý spravuje ministerstvo školstva a národnej osvety v dohode s ministerstvom obchodu.

(3) Z prostriedkov fondu udeľujú sa v prvom rade podpory na získanie vlastných budov učňovských škôl, v druhom rade na zariadenie týchto škôl. Na iný účel nesmí sa prostriedky fondu použiť.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1927 a provede jej ministr školství a národní osvěty v dohodě s ministrem obchodu.