Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1926.

II. volební období.
2. zasedání.

530.

Naléhavá interpelace

poslanců Kopasze, Jurana, Mikulíčka a soudruhů ministru sociální péče

o naléhavých otázkách týkajících se válečných poškozenců.

V posledních dobách dostaly se na veřejnost zprávy, že v ministerstvu sociální péče se připravuje osnova zákona, kterým mají býti sloučeny všechny dosavadní zákony o sociální péči o válečné poškozence a dle něhož mají býti odebrány důchody invalidům do 35°% výdělečné neschopnosti. Avšak k tomuto bezohlednému postupu není dnes naprosto důvodů, neboť po provedených revisních prohlídkách a po revisi všech důchodců, dostávají důchod opravdu již jen ti nejubožejší a nejnemajetnější váleční poškozenci. Revisní prohlídky byly prováděny tak krutě, že byly válečnými poškozenci nazývány ťrozsudky smrtiŤ, ba stalo se v mnoha případech, že invalida uznaný bez jediného procenta výdělečné neschopnosti v několika dnech po prohlídce zemřel. Invalidé uznaní do 35% výdělečné neschopnosti jsou již skutečně invalidé těžcí. jsou mezi nimi všichni poloslepí, kteří mají 33%, všichni těžce tuberkulosní a trpící těžkými chorobami vnitřními, takže je nejvýš krutý a bezohledný úmysl odebrati všem těmto ubožákům i ty nepatrné tak zv. ťdůchodyŤ jedné až dvou Kč denně, které přes to jsou ve mnoha rodinách takřka jediným příjmem.

Již dosavadní zákony, jednající o sociální péči o válečné poškozence, jsou tak nedostatečné a tak tvrdé, že absolutně není možno přikročiti k dalšímu zhoršování. Naopak je již nejvýše na čase začíti budovati skutečnou péči o válečné poškozence, jak se nám již léta slibovala a jak jest tomu ve všech ostatních státech, kde je skutečně o válečné poškozence lépe postaráno než v SR. V našem státě fungují už nyní jen likvidatury Zemských úřadů pro péči o válečné poškozence, které zastavují a změňují důchody, jiné péče u nás skorem již není. Sociální péče je v našem státě tvrdší než naše berní správa, která uznává za existenční minimum roční příjem 6000 Kč a uznávajíc nedostatečnost jeho, hodlá jej dle osnovy berní reformy zvýšiti na 10.000 Kč, kdežto dle § 2 zákona z 25. ledna 1922 č. 39 Sb. z. a n. jsou vylučováni z nároku na důchod všichni ti váleční poškozenci, jichž příjem převyšuje 7000 Kč ročně. A dodnes postrádáme zákona o povinném zaměstnání válečných poškozenců, naopak jsou tito hromadně propouštěni jak ze služeb veřejných tak i soukromých, mnohdy po několikaletých službách jen proto, že jsou válečnými mrzáky. Jen při loňské restrikci bylo jich propuštěno ze služeb státu na několik tisíc. Je to umožněno jedině tím, že doposud zákon o povinném zaměstnání, který platí již ve všech téměř státech, jež prošly světovou válkou; nebyl vládou ani předložen poslanecké sněmovně, přes to, že ČSR v zahraniční propagandě má nejlepší vůli dělati ze sebe stát, který jde v čele sociální péče a přes to, že podání návrhu zákona příslušní činitelé již několikráte závazně přislíbili.

Mezi válečnými poškozenci hrozivě se vzmáhá nezaměstnanost, v jejich rodinách řádí bída, tuberkulosa a všechny možné nemoce, na sta jich ročně umírá, jak zřejmo ze statistiky, takže už jen v zájmu lidskosti a sociálního cítění není naprosto možno v nynější době na těchto největších ubožácích šetřiti. Není možno to činiti zvláště dnes, kdy pro celkovou hospodářkou politiku státu panuje všude nezaměstnanost a bída, a kdy válečný poškozenec nemůže nalézti žádného vedlejšího zaměstnání, aby mohl se udržeti při životě. Ostatně tento stát, který prohlašuje za stát sociálně spravedlivý, má na tomto poli možnost dokázati, jak buržoasie je ochotna vyhověti oprávněným požadavkům obětí kapitalistické války a věnovati peníze potřebné na úhradu jejich oprávněných požadavků. Vždyť stejně při stoupající úmrtnosti válečných poškozenců bude celá péče o ně v několika létech úplně zlikvidována. Váleční poškozenci jsou krajně roztrpčeni, když vidí, jak na jiných stranách se štědře udělují ohromné subvence a vyhazují stamiliony, zatím co na pracující třídě na nejchudších vydírají daně a na válečných poškozencích se šetří.

Celá péče o válečné poškozence si vyžádala od r. 1919 do 30. června 1924 celkem náklad jednu miliardu 990 milionů, zatím co dala vláda presentem jen bankám zákonem č. 237 z 9. října 1924, skoro také tolik, t. j. jednu miliardu 640 milionů, nehledě k stamilionovým darům, jež v různých formách poskytovala buržoasii, stamilionům vyházeným na ruskou emigraci a v poslední době na kongruu.

Pro uvedené skutečnosti táží se podepsaní pana ministra sociální péče:

1. Jest pravda, že se připravuje návrh zákona, jímž mají býti brutálně omezeny nároky válečných poškozenců?

2. Zda ministr sociální péče je ochoten podati v nejbližší době dle slibu osnovu o povinném zaměstnání válečných poškozenců?

3. Jest pan ministr sociální péče ochoten zastaviti revisní prohlídky?

V Praze dne 25. června 1926.

Kopasz, Juran, Mikulíček, Eltner, Peter, Vrtaník, Jílek, Mondok, Štětka, Burian, Haru Zápotocký, Kubicsko, Dědič, Haiplick, Vobecká, Schmerda, Chlouba, Čermák Hirschl, Hruška Sedorjak, Kreibich, Muna, Landová-Štychová, Bolen.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP