Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Fedora a druhov min. vnútra v záležitosti rozpustenia zastupitelského sboru obce Spiš. Nová Ves,

II. posl. Fedora a druhov min. zemedelstva a financií v záležitosti nutnej podpory povodní poškodených obcí, okres sečovský, mihalovský, velkokapušanský a chlumecký vo velkožupe košickej,

III. posl. Hellera a druhů ministrovi veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o zavedení fakultativního očkování proti mázdřivce,

IV. posl. Gregorovitsa a súdruhov ministrovi vnútra, ministrovi s plnou mocou pre správu slovenska a ministrovi spravedlnosti o jazykových krivdách páchaných vrchnostmi v Kremnici,

V. posl. Gregorovitsa a súdruhov ministrovi financií o vymáhaní dávky z majetku a o vybavovaní odvolaní proti dávke z majetku,

VI. posl. Gregorovitsa a súdr. min. pre správu Slovenska o zakázaní Rákócziovej slávnosti v Negyede a Farkasde,

VII. posl. Kreibicha a druhů min. národní obrany, že se na Výrovce v Krkonoších staví vojenské objekty a že stavbu provádějí vojáci,

VIII. posl. Kreibicha a druhů min. národní obrany, že podplukovník Spálený od pěšího pluku č. 42 nadává záložníkům.

Pán Minister!

Pán veľžupan veľžupy Podtatranskej zo sídlom Lipt. Sv. Mikuláš s rozhornutím pod č. 2246/1925 pres. rozpustil dňa 10./III. 1925 obec. zatupiteľstvo mesta Spiš. Novej Vsi, od utvorenia Českoslov. republiky po prvykrať ľudom zvolené a ďalšou správou obecných záležitosti toho mesta poveril až do odvolania mestského inžiniera Vacláva Holyho, čo komisára.

Na toto rozhodnutie podala väčšina toho rozpusteného zastupiteľského sboru ešte v mesiaci marci r. 1925 obširné memorandum, v ktorom poukázala na to, že to spomenuté rozpúsťajúce rozhodnutie je len na základe jednostranej informácie, na základe neopodstatnenej obžaloby jednotlivých členov toto zastupiteľského sboru vynesené. Poukázala ďalej i na to, že to rozpúšťajúce rozhodnutie ohrožuje záujmy mesta Spiš. Novej Vsi a neposkytuje dostatočnú záruku, že neutrpí podstatnejšiu škodu, a zároven žiadala dostatočné opodstatnenie, aby čím skôr so zreteľom na vážné záujmy mesta Spiš. Novej Vsi rozhodnutie odvolať ráčil, a to mesto od záhuby ochránil.

Na spomenuté memorandum neobdržali však podatelia vôbec žiadnej odpovedi a trebárs neprotestovali hlasitým spôsobom a demonstrovali oproti tomuto opatreniu pána župana, které zakladá sa síce na zákonných ustanoveniach, odporuje ale tým najjednodušším demokratickým zásadám, nie lenže neodvolal jeho rozhodnutie pán župan, ale postavil na čelo toho mesta druhého komisára, keď prvý nechcel na jeho poverenie záležitosti mesta spravovať.

Tak prvý, ako i druhý komisár stále a stále oznamoval po novinách a rozhovoroch, že zabezpeči mestu expozitúru finanč. riaditeľstva v Lipt. Sv. Mikuláši, že prevedie veľmi dôležité investicie v záujme toho mesta, ale ani jeden nemohol tieto sľuby splniť. Druhý komisár vyjednával i s firmou "Všeobecné prospěšné stavobné družstvo domov"s. s r. o. v Spiš. Novej Vsi ohľadom zabezpečenia bytov pre úradnikov a zamestnancov tejto expozitúry a poskytnul i viac stotisícovu požičku tejto firme, ale nepodarilo sa pre expozitúru byty a miestnosti zabezpečiť, a z investicií ani jednu uskutočniť. Naproti tomu odkúpil tento komisár nemovitosti pre mesto a odpredal budovy a nemovitosti, odpredal i z lesného majetku značnú časť a má rozhodovať i vo veci veľmi dôležitych prenájmov a to všetko bez občianskej kontroly len sám, ako komisár bez pôsobeniu obecnej rady a obecného zastupiteľstva.

Nemáme na mysli viniť druhého komisára v jeho osobe, len na to chceme poukázať, že také spravovanie v záležitosti mesta Spiš. Novej Vsi a obrovského majetku nie je primerané a odporuje tej stále zdôrazňovanej demokracii a konsolidácii tunajšich pomerov.

O pôsobeni tohoto druhého komisára nechceme sa obšírnejšie zaoberať, len to chceme zdôrazniť, že od 19./III. 1925. bol by už najvyšší čas tento diktatorný a protidemokraticky stav zrušiť a potrebné opatrenie za účelom vypísania obecných volieb učiniť.

V tejto záležitosti Dr. Anton Teschler, obyv. mesta Spíš. Novej Vsi ako člen župného výboru interpeloval u pána veľžupana 25./IX. 1925, bohužial od tedy sa ešte nestalo nič, všetko je v tom istom stave. Práve preto obraciam sa na pána ministra, ktorého povinnosťou je, so zreteľom na všeobecnú pečlivosť pečovať o záujmy jemu podriadených obcí a mest a pytám sa pána Ministra,

1. či má vedomosť o tom, že to spravovanie mestských záležitostí a majetku mesta Spiš. Novej Vsi je veľmi nebezpečné, a tiež neprimerané tým demokratickym zásadám, ktoré sú i v ústavnej listine tejto republiky zvláštne zdôraznené.

2. či je ochotný potrebné opatrenie učiniť, aby obecné voľby v Spiš. Novej Vsi čim skôr boly vypísané a veci ako i majetok mesta Spiš. Novej Vsi k tomu povolaným, riadnym zvoleným obecným zastupiteľstvom boly v prospech a blahobyt tohoto mesta spravované.

Páni ministri!

Už tri týždne trvajúce dážďové počasie tak zvýšilo vodu riek Latorica, Uch, Bodrog, Laborca a Tice, že v okoliu ležiace pozemky sú zatopené vodou, asi 70.000 katastr. jutár, slovom sedemdesiat tisíc katastr. jutár, a na vidieku bývajúce roľnictvo je dnes vo veľkej núdzi. Rieky Uch a Laborca urobily veľké škody v okresoch Sečovce a Michalovce, rieka Latorica zaliala čiasť veľkokapušanského okresu, tak i čiasť chlumeckého okresu. Rieka Tica a Bodrog zalialy severozápadne čiastky chlumeckého okresu, takže škoda je viac milionová a roľnictvo je zúfalé.

1/3 ornej zeme a 90% plochy lúk a pašienok stojí pod vodou. Voda zničila úrodu, na lukách krmivo a pašienky sú celkom zanesené.

Také škody utrpľly v sečovs. okresu obce Zemplín, v mihalovským okresu Imreg, Oborín, Biš a dalšie obce v chluemckom okrese obce Boľ, Baťťan, Bačka, Zétéň, Véke, Solnočka, Bodrogmezö, Rad Bodrogsentmária, Bodrogvécs, Somotor, Sinier, Pálfölde, Kisujlak, Rapoňa a Leles. Vo veľkokapušanskom okrese všetkie obce ležiace okolo riek Uch a Laborec. Na zaliatych plochách je voda vysoká miestami na 1m - 11/2 m a dľa informácií tamojšieho obyvateľstva z tých rovin sa voda nevleje do korýt ani do 30 dňov.

Nie je vyhľadu na krmivo a následkom preliatých pasienok nastane motelica medzi dobytkom, čo zase z tohoto ohľadu znivočí roľníkov.

Že na tomto vidieku tak často nastala povodeň, je príčina, že korytá riek od prevratun eboly čistené s hrabacími pristrojami. Koryta sú zanesené s hlinou a pieskom a keď len 3-4 dni dážďa, už sa rieky prelievajú, zvláštne rieka Latorica a Bodrog.

Úctive sa pýtame pánov ministrov

1. či sú ochotní ihneď zakročiť, aby do poškodených obcí čo najrychlejšie boly vyslané úrad. komisie na popísanie a ustalenie škôd utrpených.

2. či je ochotný p. minister zemedelstva postarať sa o to, by pre poškodených roľlníkov postrebná zásoba krmiva nejakým spôsobom bola zaistená.

3. či je ochotný nariadiť patričným vrchnostiam, aby korytá vyšuvedených riek ešte behom toho leta s hrabacimi prístrojami vyčistené boly.

4. či je ochoten p. minister financií nariadiť svojím podriadeným úradom, aby z poškodených obciach na ťarchu poškodeným roľníkom predpísané dane odpísaly, alebo na zaplatenie týchto zaistily dlhšiu bezúročnú lehotu.

5. či sú ochotní páni ministri roľnictvu na poškodenom vidieku mimoriadnu a rýchlu výpomoc poukázať.

Z novinářských zpráv se dovídáme, že se prý ministerstvu zdravotnictví rozhodlo zavésti fakultativní očkování proti mázdřivce, a to jednak jako očkování předstížné, jednak nucené při epidemiích.

Bez zřetele k tomu, že i stanovisko významných lékařů k otázce očkování proti mázdřivce není jednotné a mínění o nebezpečí nákazy mázdřivkou také v lékařské vědě se velice liší, poskytuje přirozeně fysicko-dietetické ošetřování pří mázdřivce možnost tak prostého a bezpečného vyléčení, že bylo by přímo neodpovědné podnikati tak velké hromadné pokusy, které podle zkušeností způsobují vždy mnoho neštěstí a nebezpečí.

Poukazujeme zde jen na hroznou tragedii, jež se stala v zemském útulku pro děti v Badenu u Vídně, při níž šest dětí v stáří od dvou měsíců až do půldruha roku stalo se obětí těchto pokusů s jedovatými látkami. V tomto ústavu je umístěno asi 120 dětí, z nichž dne 6. a 8. září 1924 onemocněly dvě děti za příznaké mázdřivky. Tito oba drobní pacienti byli ihned osamoceni, kdežto 36 jiných dětí, o nichž se mělo za to, že se dostaly do styku s nemocnými, bylo očkováno smíšeninou toxinu a antitoxinu. Po několika dnech dostavila se u očkovaných těžká reakce, která přes obsáhlá protiopatření u šestí dětí způsobila smrt. Při pitvě se zjistilo, že příčinou smrti byla otrava difterickým toxinem.

Jest tedy v zájmu veškerého obyvatelstva, aby politické strany, členové sněmoven, jakož i sbory příslušné pro otázky veřejného zdravotnictví, a zvláště tisk dostali od ministerstva zdravotnictví včas úřední objasnění a informace o těchto opatřeních, na něž se pomýšlí.

Podepsaní se tedy táží:

1. Jest pan ministr ochoten dáti jak sněmovně tak také tisku úřední vysvětlení?

2. Bude toto nové znásilnění obyvatelstva provedeno zákonem nebo nařízením?

3. Jest pan ministr ochoten k poradám o tak důležitých opatřeních, rozhodujících o životě každého jednotlivce, přibrati kromě zástupců lékařské vědy také zástupce přírodního léčení?

Vláda Československej republiky, zvanej demokratickou, vydala jazykové nariadenie, ktoré tradicionálnou zapomenlivosťou nechalo bez povšimnutia to ustanovenie saint-germainskej smluvy a ústavného zákona zo dňa 29. februára 1920, podľa ktorého československí štátni občania sú účastni stejných práv bez rozdielu jazyka, náboženstva a rasy.

Avšak prax v skutku sledovaná pošľapáva i tie najminimálnejšie práva, ktoré ponechalo menšinám toto nariadenie, osnované v duchu šovinistickom. Prikladom toho je okres kremnický, kde úrady vôbec neberú v známosť nemeckú národnosť, ktorá i podľa úradného výkazu presahuje 35%.

Okresný náčelník v Kremnici - pravdepodobne preto, aby si získal zásluhy na vyšších miestach, vydáva náveštia, predvolania, protokoly len v jazyku československom, taktiež postupuje i jemu podriadený notár v Kremnici. Vo favorizovaní štátneho jazyka idie tak ďaleko, že ešte i na nemecké podania odpovedá v jazyku československom.

Tamojši okresný súd samozrejme sleduje tiež tento spasiteľný príklad. Osnovanie protokolov deje sa len v jazykom československom, predvolania a rozsudky doručujú sa len v jazyku československom. Či potom strana tomu rozumie, to zdá sa byť vecou vedľajšou.

Dôležitou vecou je výlučné nadpanstvo československého jazyka ku väčšej sláve demokracie a štátnoobčianskej rovnosti.

Taktiež v Kremnici, kde ako sa zdá, prežívá českolovenský šovinismus epochu svojho rozkvetu - sa stalo, že mestký zastupiteľský sbor usniesol sa sriadiť obecnú nemeckú knihovňu a za jej tajomníka zvolil miestneho obyvateľa Františka Tonhaizera. Na nemecký prípis Františka Tonhaizera, týkajúci sa objednávky knih, odpovedal školský referát v jazyku československom. A keď dotyčný žiadal odpoveď v jazyku nemeckom, zbavil ho školský referát proste miesta. Inými slovy znamená to toľko, že organizácia knihovne zanikla a školský referát, ktorý rozširuje tak zvanú kulturu, dosiahol svojho nevysloveného cieľu, t. j., podlomenie nemeckej knihovnej akcie.

Tážem sa pánov minsitrov:

Či ste ochotni ihneď zaviesť vyšetrovanie proti menovaným úradom a ich podľa zásluhy potrestať?

Či ste ochotni postarať sa, aby sa podobné pripady nabudúce neopakovaly a či ste ochtoni, zauzdiac mocenskú prepotenciu jednotlivých úradných faktorov, zjednať platnosť ustanoveniam jazykového nariadenia v každom smere?

Za krátko už bude tomu šesť rokov, čo bola vyrúbená dávka z majetku a dávka z prirastku na majetku. Na veľa miestach tieto dávky už vybrali, čím veľa malých a veľkých existencií naprosto zničili. Pri vyrúbeni dávky z majetku totižto nebraly finančné správy za podklad priznávky stranami podávané alebo majetkový základ odhadnými komisáry zistený, ale naprosto samovoľne alebo na podklade nového odhadu stanovily majetkové základy bez vyslyšania a upovedomenia strany. Dôsledkom toho bolo, že niektorým vyrúbily ohromnú dávku z majetku, tak že následkom zlepšenia valuty niektoré straný neboly vstave alebo nebudú mocť tieto sumy bez hmotnej ruiny zaplatiť.

Proti vyrúbeniu podala prevažná väčšina strán odvolanie, avšak odvolania tie ani do dnes ešte nie sú vybavené a tedy na veľa miestach už i vybrali dávku z majetku, ktorá ešte ani nenastúpila právoplatnosti.

Novella zákona o dávke z majetku nariaďuje, že z dávky a prírastku na majetku nutno určité % odpísať, vo veľa prípadoch však ani toto sa nestalo, napriek tomu, že mnohí už svoje dávky úplne zaplatili.

Po tomto úvode tážem sa pána minsitra:

1. či je ochotný ihneď postarať sa, aby finančné úrady v dobe čo najkratšej vybavily odvolania proti výrubeniu dávky z majetku podané,

2. či je ochotný nariadiť, aby stranám, ktorých odvolania ešte nie sú vybavené, bolo až do tohoto vybavenia dané bezúročné platebné priročie,

3. či je ochotný postarať sa o to, aby odpisy, predpísané novelou, boly vykonané a stranám, ktoré preplatily, boly tieto preplatky ihneď vrátené?

Maďarské obyvateľstvo v Negyede a Farkasde zamýšľalo poriadať dňa 4. júla t. r. Rákócziovu slávnosť a včas podalo riadne vystrojenú žiadosť u okresného úradu v Šale nad váhom o povolenie slávnosti.

Okresný úrad v Šale nad Váhom však výmerom z 25. mája t. r. č. 5954/26 odoprel povolenie s odôvodnením, že tanec a zábavy sú v týchto obciach zakázané a ostatne žiadatia opomenuli predložiť úplný program slávnosti.

Zakazovací výmer je výplodom bezpochybnej zlovôle a predstierané námietky sú iba prosté zámienky ku prekazeniu Rákózciových slávností, lebo

s tanečním a zábavou nemá ničoho spoločného kulturná prednáška, ktorej účelom je hold voči vynikajúcej osobnosti uhorských dejín.

K námietke okresného úradu však, že žiadatelia nepredložili celý program slávnosti, poznamenávame len, že dľa nášho vedomia úrad necenzuruje vopred text reči ústne prednášaných a ostatný materiál programu však poriadateľstvo predložilo.

Je divné, že k čomu majú Maďari aj úradmi patentované právo v Bratislave, Košiaciach, Nových Zámkoch, Leviciach a Šamorine, kde mohla byť Rákócziova slávnosť konaná, v tom shľadáva okresný úrad v Šale nad Váhom závady.

Alebo či snáď pre okres Šaľa nad Váhom neplatia predpisy týh istých zákonov?

Tážem sa tedy pána ministra, či ste ochotni revidovať rozhodnutie županátu v Bratislave, ktorým sa zakazovací výmer okresného úradu v Šale nad Váhom schvaľuje?

Či ste ochotni poviliť Rákócziovu slavnosť vo Farkasde a Negyede na základe zásady rovného práva a kulturálnej slobody,

a či ste ochotni postarať sa, aby sa podobné prípady nabudúce neopakovaly?

Podle zpráv, kterých se mi dostalo, staví se na Výrovce v Krkonoších vojenské novostavby. Mají býti vystavěny dvě budovy, a to kasárny pro dvě roty hraničářů a přístřeší pro cvičící oddělení lyžařské, v němž se má zároveň provozovati hostinství. O stavbě kasáren se horlivě pracuje, takže mají býti vystavěny ještě letos. Pro přístřeší byly vykopány jen základy, stavba má býti provedena až příštího roku.

Na stavbě jsou zaměstnáni jen vojáci vyjma dvou tesařů, jichž jest nezbytně třeba jako odborníků pro stavbu dřevěných zdí. Vojáci musí pracovati od 7 hodin ráno do 6 hodin večer a dokonce i v neděli od 7 hodin ráno do 4 hodin odpoledne. Při tom dostávají jen obvyklý žold bez jakéhokoliv přídavku 6 m dlouhé trámy, jichž jest třeba na stavbu silných dřevěných zdí, musí vždy vléci 4 muži 1/4 hodiny daleko na staveniště. Pro toto využívání jejich pracovní síly, odporující sociálnímu myšlení jest mezi vojáky nesmírná nespokojenost, kterou velitelství potlačuje přísnými tresty. Několik vojínů bylo již odsouzeno až k 14dennímu trestu vězení, které mají odpykati až se navrátí k vojsku.

Vzhledem k těmto událostem tážeme se pana ministra národní obrany:

1. Jakými strategickými a zahraničně-politickými důvody hodlá pan ministr odůvodniti stavbu nových kasáren na hranicích?

2. Jest v intencích páně ministrových, aby stavební dělníci v době nejstrašlivější a stále vzrůstající nezaměstnanosti byli vytlačováni levnou prací vojínů, která přece není nic jiného než práce z donucení? Nehledě vůbec k tomu, že podle našeho mínění bylo by více potřebí stavěti školy, nemocnice, ozdravovny atd. než kasárna, odnímá se tím stavebním dělníkům také možnost této práce, kterou vláda jim může poskytnouti.

3. Souhlasí pan ministr s tím, aby pracovní síla vojínů byla takto vykořisťována a domnívá se, že pro státního občana, oblékne-li na sebe vojenský stejnokroj, neplatí výhody sociálního zákonodárství, beztoho velmi skrovné?

Jak již bylo uveřejněno v novinách, podplukovník pěšího pluku č. 42 Spálený pronesl k záložníkům 3. praporu na nádvoří kasáren v Rumburku řeč, v níž se téměř výhradně zabýval komunisty. Při tom nazval komunisty chátrou, zloději a holomky a dále mluvil o tom, že Čechoslováci charakterově i duševně daleko vnikají nad Moskaly, Kalmuky a Sibiřany. Záložníky tato štváčská řeč pobouřila, nakonec však měli švandu z onoho velkého strachu před komunisty, který byl z této řeči patrný. A aby panu podplukovníkovi ukázali, jak takové řeči působí na záložníky, když odzbrojili a vraceli se domů, šli na nádraží v šiku a zpívali internacionálu.

Poněvadž však sotva lze míti za to, že pan podplukovník pronesl onu řeč, až z příkazu či bez příkazu nadřízených úřadů proto, aby dosáhl účinku, komunistické straně jen vitaného, dovolujeme si tázati se pana ministra:

1. Jest pan ministr ochoten oznámiti sněmovně, zda pan podplukovník Spálený pronesl svou řeč proti komunistům z vlastního popudu čina nějaký všeobecný nebo zvláštní rozkaz nadřízených úřadů?

2. Jest v intencích ministerstva národní obrany, aby vojenští velitelé velkou část vojáků a civilního obyvatelstva, z něhož na milion dorostlých mužů a žen vyslovilo při volbách důvěru komunistické straně, uráželi takovýmito štváčskými řečmi a nadávkami nebo aby se tím sami dělali směšnými?

3. Není-li tomu tak, co zamýšlí pan ministr učiniti nebo co již učinil, aby nejen pan podplukovník Spálený, nýbrž i všichni ostatní vojenští velitelé byli upozorněni, že takovéto chování jest nepřípustné?

Pressenachtrichten entnehmen wir, daß das Gesundheitsministerium angeblich beschlossen habe, die fakultative Impfung gegen Diphterie einzuführen und zwar einerseits eine Präventivimpfung, andererseits eine Notimpfung bei Epidemien.

Abgesehen davon, daß auch die Stellungnahme angesehener Ärzte zur Frage der Diphterieimpfung keine einheitliche ist und die Ansichten über die Ansteckungsgefahr bei Diphterie auch in der Schulmedizin sehr von einander abweichen, bietet die narutgemäße physikalisch dietätische Behandlungsweise der Diphterie so einfache und gefahrlose Heilungsmöglichkeiten, daß die Einführung derart umfassender Massenexperimente, die erfahrungsgemäß immer viel Ungück und Gefahren zur Folge haben, geradezu unverantwortlich wäre.

Wir verweisen hier nur auch die schreckliche Tragödie, welche sich im Landeskinderheim in Baden bei Wien ereignete, bei welcher sechs Kinder im Alter von zwei Monaten bis zu zweieinhalb Jahren diesem Experimentieren mit Giftstoffen zum Opfer fielen. In dieser Anstalt sind etwa 120 Kinder untergebracht, von denen am 6. und 8. September 1924 zwei Kinder unter Diphterieerscheinungen erkrankten. Diese beiden kleinen Patienten wurden sofort isoliert, während 36 andere Kinder, von denen man annahm, daß sie mit den Erkrankten in Berührung gekommen seien, mit einem Toxin-Antitoxingemisch geimpft wurden. Nach einigen Tagen zeigten die Impflinge schwere Reaktionen, die trotz umfassender Gegenmaßnahmen bei sechs Kindern zum Tode führten. Die Leichenöffnung ergab als Todesursache Diphterie-Toxinvergifung.

Es liegt daher im Interesse der ganzen Bevölkerung, daß die politischen Parteien, die Parlamentarier sowie die für Fragen der Volksgesundheit zuständigen Körperschaften und besonders die Presse vom Gesundheitsministerium rechtzeitig offizielle Aufklärungen und Informationen über diese geplanten Maßnahmen erhalten.

Die Gefertigten fragen deshalb an:

1. Ist der Herr Minister geneigt, sowohl dem Parlament als auch der Presse offizielle Aufklärungen zu geben?

2. Ob diese neuerliche Vergewaltigung der Bevölkerung im Gesetz- oder Verordnungswege durchgeführt werden soll?

3. Ist der Herr Minister geneigt, bei der Beratung derart wichtiger, über das Leben jeder Einzelperson verfügender Maßnahmen neben dem Vertretern der Schulmedizin auch die Vertreter der naturgemäßen Heilmethode zuzuziehen?

Nach den mir zugekommenen Informationen, werden auf der Geiergucke im Riesengebirge militärische Neubauten durchgeführt. Es sollen zwei Gebäude errichtet werden u. zw. eine Kaserne für zwei Kompagnien Grenzjäger und ein Unterkunftshaus für übende Ski-Abteilung, das zugleich als Gasthof geführt werden soll. An dem Bau der Kaserne wird eifrig gearbeitet, sodaß dieselbe noch heuer fertig werden soll. Für das Unterkunftshaus wurde nur der Grund ausgehoben, der Bau soll im nächsten Jahre ausgeführt werden.

Bei dem Baue werden mit Ausnahme von zwei Zimmerleuten, die als Fachleute für die Errichtung der Holzwände unentbehrlich sind, nur Soldaten beschäftigt. Die Soldaten müßen von sieben Uhr früh bis 6 Uhr abends und sogar am Sonntag von 7 Uhr früh bis nachmittags 4 Uhr arbeiten. Dabei bekommen sie nur die übliche Löhnung ohne jeden Zuschluß. Die 6 Meter langen Tram, die für die starken Holzwände benötigt werden, müßen immer von je 4 Männern eine Viertelstunde weil zum Bauplatz geschleppt werden. Unter den Soldaten herrscht wegen dieser allen sozialen Erwägungen hohnsprechenden Ausnützung ihrer Arbeitskraft eine starke Unzufriedenheit, die vom Kommando mit strengen Strafen unterdrückt wird. Mehrere Soldaten wurden schon zu Arreststrafen bis zu 14 Tagen verurteilt, welche sie nach der Rückkehr zum Truppenkörper verbüssen sollen.

Mit Rücksicht auf diese Vorkomnisse stellen wir an den Herrn Minister für Nationalverteidigung die Anfrage:

1. Mit welchen strategischen und außenpolitischen Gründen gedenkt der Herr Minister den Bau neuer Kasernen an der Grenze zu rechtfertigen?

2. Liegt es in den Intentionen des Herrn Ministers, daß in einer Zeit der furchtbarsten und stetig steigenden Arbeitslosigkeit die Bauarbeiter durch billige Soldatenarbeit, die doch nichts anderes als Zwangsarbeit ist, verdrängt werden? Ganz absehen davon, daß unseres Erachtens der Bau von Schulen, Krakenhäusern, Erholungsheimen usw. nötiger wäre als der von Kasernen, wird den Bauarbeitern auch diese Arbeitsmöglichkeit, welche die Regierung für sie übrig hat, genommen.

3. Ist der Herr Minister damit einverstanden, daß die Arbeitskraft der Soldaten in einer solchen Weise ausgebeutet wird und ist er der Meinung, daß der Staatsbürger, wenn er die militärische Uniform anzieht, auch von den ohnedies geringen Vorteilen der sozialen Gesetzgebung ausgeschlossen wird?

Wie in den Zeitungen bereits berichtet wurde, hielt den Oberstleutnant Spálený vom Inf. Reg. Nr. 42 an die Reservisten des Bataillons auf dem Kasernenhofe in Rumburg eine Ansprache, in welcher er sich fast ausschließlich mit den Kommunisten beschäftigte. Dabei bezeichnete er die Kommunisten als Gesindel, Diebe und Halunken und außerdem redete er darüber, daß die čechoslovaken an Charakter und Geist weit über den Moskowitern, Kalmüken und Sibiryaken stehen. Die Reservisten waren über diese Hetzrede empört, schießlich machten sie sich aber über die große Angst vor den Kommunisten, die aus dieser Rede herauszuhören war, lustig. Und um dem Herrn Obersteutnant zu zeigen, welchen Eindruck solche Reden auf die Reservisten machen, marschierten die Reservisten, nachdem sie abgerüstet hatten und heimfuhren, in geschlossenem Zuge auf den Bahnhofund sangen die Internationale.

Da aber kaum anzunehmen ist, daß der Herr Obestleutnant, im Auftrage oder ohne Auftrag seiner vorgesetzten Stellen, die Rede gehalten hat, um eine solche für die kommunistische Partei nur erwünschte Wirkung zu erzielen, erlauben wir uns, an den Herrn Minister die Frage zu stellen:

1. Ist der Herr Minister bereit, dem Parlamente mitzuteilen, ob Herr Oberstleutnant Spálený seine Rede gegen die Kommunisten aus eigener Initiative oder aufgrund eines allgemeinen oder besonderen Auftrages seiner vorgesetzten Stellen gehalten hat?

2. Liegt es in den Intentionen des Ministeriums für Nationalverteidigung, daß militärische Kommandanten einen großen Teil der Soldaten und der Zivilbevölkerung, von der rund eine Million erwachsener Männer und Frauen der kommunistischen Partei bei den Wahlen das Vertrauen ausgesprochen haben, durch solche Hetz- und Schimpfreden beleidigen bezw. sich selbst durch dieselben lächerlich machen.

3. Wenn dies nicht der Fall ist, was gedenkt der Herr Minister zu tun oder was hat er getan, um nicht nur den Herrn Oberstleutnant Spálený, sondern auch das Unzulässige eines solchen Verhaltens aufmerksam zu machen?