Jsme přesvědčeni, že hospodářské
otázky jsou základem k budoucímu politickému
vývoji našeho mladého státu a že
jsme nezabezpečili na věky jeho existenci, aniž
stabilisovali jeho vývoj politický, jestliže
jsme nedocílili stabilisace hospodářské.
Tento základní princip zabezpečovací
politiky byl sdílen všeobecně hned od prvních
dnů naší nové samostatnosti a nejlepší
z našich, žijících i zemřelých
už státníků v tomto směru vydali
všechnu svoji energii a starost. Po zběžném
uspořádání nejnaléhavějších
otázek politických a sociálně-politických
v prvých třech letech naší samostatné
správy počalo se s usilovným hledáním
cest a prostředků k stabilisaci hospodářské
a zabezpečení normálního hospodářského
vývoje.
Tento proces stabilisační, zvláště
jeho úsek, sledující stabilisaci měny,
dál se za velmi těžkých bolestí
a stejně těžkých obětí
v prvé řadě lidu pracujícího
dělnictva a zřízenectva, a to nejen soukromého,
ale i ve službách veřejných. Snášel
je s obdivuhodnou trpělivostí a smyslem pro zájem
státu v nezviklatelném přesvědčení,
že všechny ty následky snižování
mezd a platů a snižování životní
úrovně pracujícího člověka
přebolí a s dorážením stability
a se zabezpečením normálních poměrů
v hospodářském vývoji nalezne trvalého
odškodnění za bolesti přetrpěné.
Do konce roku 1924 trvala státníkova zkouška
pro všechen lid pracující a náš
stát pojat do počtu nemnoha států
se stabilisovanou měnou a stabilisovaným národním
hospodářstvím.
A sotva uplynul jeden rok nadějí, že jsme učinili
ve stabilisačním procesu rozhodný krok, staví
nás doba před smutná fakta, jež vzbuzují
pocit sžíravé ironie a jej také vyvolávají
kletby těch, kdo v časové periodě
stabilisace nejvíce trpěli. Hned na začátku
letošního roku roste nezaměstnanost, omezuje
se provoz továren a dílen a tisíce rodin
dělnických ocitají se v kritickém
postavení bez existenčních prostředků.
Klesá vývoz, zmenšuje se i domácí
konsum pro příjmový pokles značné
části zaměstnaneckého světa
a objevuje se krise hospodářská v pravé,
příšerné podobě.
Ačkoliv rozsah krise je nám znám z vlastních
zkušeností a z údajů soukromou cestou
získaných, nechceme se vystaviti podezření,
že sledujíce nějaké tendence, zkreslujeme
jej a šíříme pesimismus, použijeme
k naznačení rozsahu jen dat úředních
z místa nejkompetentnějšího - našeho
ministerstva obchodu. Podle těchto dat v kovoprůmyslu
klesla zaměstnanost oproti měsíci lednu letošního
roku o 15 - 47 %! Většina závodů, u
nichž byla zaměstnanost zjišťována,
vykazuje pokles přes 30 %, ale počet nezaměstnaných
stoupl pouze o 5 - 27 %, protože závody raději
omezovaly týdní dobu pracovní, nežli
by propouštěly větší počet
dělníků. Malý kovoprůmysl vykazuje
také pokles přes 30 %, průmysl smaltovaného
zboží je zaměstnán sotva z 50 % výrobní
kapacity.
V textilnictví vykazuje průmysl bavlny oproti
lednu letošního roku pokles zaměstnaností
o 28,5 %, průmysl vlny o 18 %, průmysl hedvábí
o 15 %. V průmyslu sklářském
pouze tabulárny udržely oproti roku loňskému
stejnou zaměstnanost, ba snad o 4 %, ji zvětšily,
avšak všechny ostatní druhy sklářské
výroby vykazují také pokles: lahvárny
v prosinci byly zaměstnány do 50 % výrobní
kapacity, nyní jen do 47 %, výroba dutého
skla v prosinci 57 %, nyní jen 48,5 %, skla litého
a zrcadlového v prosinci 60 %, nyní jen 50 %. Celý
průmysl sklářský, který v roce
1925 byl zaměstnán do 55 % výrobní
kapacity, vykazuje pokles zaměstnanosti jen do 50 % výrobní
kapacity. V průmyslu porculánovém je z normálního
počtu 17.000 dělníků 1800 úplně
bez zaměstnání, 2000 dělníků
je zaměstnáno jen částečně.
Většina továren pracuje omezený počet
dnů v týdnu.
Úřední záznamy mluví jen kuse
o poklesu zaměstnanosti v průmyslu obuvi, koželužském,
v průmyslu nábytku a keramickém. Ale naše
vlastní zkušenosti a soukromé zprávy
přesvědčivě dokazují, že
pokles zaměstnanosti je i v průmyslu oděvním,
ač pro něj právě podzimní část
roku bývá sezonou a že tento pokles značného
rozsahu postihl nejen práci zakázkovou, ale také
konfekční. Z oboru stavebního přestoupil,
více než třetina pracovních sil do jiných
oborů práce. Část těchto pracovníků
s větším počtem zaměstnanců
z průmyslu sklářského odcestovala
v beznadějnosti do brzkého ozdravění
našeho trhu pracovního za hranice, zvláště
do Francie a do Německa (skláři).
Ze střízlivých údajů úředních
je patrnou krise takových rozměrů, že
vyžaduje okamžitého řešení
s největší vážností. Jako
zástupci oněch vrstev, na něž následky
krise v prvé řadě a nejtížeji
doléhají, už při parlamentním
projednávání pevných zemědělských
cel jsme na ni upozorňovali a varovali před politikou,
která místo odstranění ji jenom zvětšuje.
V době dlouhých prázdnin parlamentních
několikráte jsme upozornili na rozsah krise i její
následky representanty státní správy,
žádajíce, aby výkonná moc veřejná
uplatnila všechny prostředky, jimiž se v příznivém
smyslu do krise zasáhne. A také jsme tyto prostředky
konkrétně naznačili.
Konstatujeme s politováním, že do této
chvíle nebyl proveden jediný z požadovaných
zákroků, aby se krise zmírnila a event. odstranila
a zmírnily také její následky. Ani
teoretická diskuse o příčinách
krise a prostředcích k odstranění
nebyla provedena. Z doznání samých majitelů
výrobních prostředků víme,
že by se rozsah krise značně zmenšil,
kdyby se průmyslníci sami starali o udržení
zákazníků zahraničních a získání
nových, že řada vydatných zakázek
zahraničních byla zrušena jen pro zlomyslnou
politiku protidělnickou se strany majitelů továren,
že podniky, jimž záleželo na udržení
normálního provozu, vlastním přičiněním
získaly příležitosti k práci
na pět let pro všechno zaměstnané dělnictvo.
Sumárně, že nebýti trestuhodné
pasivity majitelů podniků, nemusila krise takových
rozměrů nabýti.
A jestliže k této pasivitě druží
se ještě méně pochopitelná pasivita
všech oborů veřejné moci výkonné,
ptá se právem všechno občanstvo na hospodářském
stavu interesované, jak je to možné, aby tyto
nesrovnalosti nebyly řešeny a proč má
býti trestáno za lhostejnost povolaných a
odpovědných orgánů
U vědomí vážného stavu ve výrobě
a vážné situace v masách pracujícího
světa žádáme znovu vládu republiky
Československé, aby ke zmírnění
a postupnému odstranění krise provedla tyto
zákroky.
Rychlé, projednání zákona o stavebním
ruchu, bez porušení ochrany nájemníků.
Zahájení veřejných, všeobecně
prospěšných prací, jako úpravy
silnic, vodních toků, stavby přehrad a stavby
veřejných budov atd.
Provádění pokud možno nejrozsáhlejšího
investičního programu státní správy
a ostatní správy veřejné.
Zásadní zákaz zbytečné práce
přes čas a přísné dohlížení
na dodržování zákonné 8hodinové
doby pracovní.
Povinné hlášení uprázdněných
míst se strany zaměstnavatelů, znemožnění
dvojího zbytečného zaměstnání,
nutná ochrana domácího trhu práce
a odstranění zbytečné řemeslné
práče v trestních.
Nejpřesnější veřejné účtování
podniků, aby byla zjevna spravedlivá distribuce
zdanění majetku a tím znemožněno
hromadění soukromého kapitálu.
Organisace zahraničního obchodu pod kontrolou veřejné
moci státní, po případě za
její účasti.
Uplatnění všech prostředků, jimiž
se výroba dá zvelebiti, jako na příklad:
normalisace, specialisace, typisace atd. a zdemokritisování
výroby v oněch oborech pracovních, kde se
již jeví nejen účelnou, ale veřejnému
prospěchu potřebnou.
Soustavná a s ohledem na stav našeho průmyslu
řízená organisace obchodní politiky,
zvláště sjednávání obchodních
smluv se státy, jež mohou býti vydatnými
konsumenty našich výrobků, konečné
uznání Ruska podle práva a sjednání
normálních obchodních styků s tímto
největším spotřebitelem průmyslových
výrobků.
Soustavné usilování ministerstva financí
a správy cedulové banky o snížení
úrokové míry, jejíž dnešní
výše dusí rozmach veškerého hospodářského
podnikání.
Revise naší celní politiky a odstranění
všech takových celních opatření,
která js-ou překážkou anebo brzdou aktivity
naší obchodní politiky.
S největším důrazem žádáme,
aby z podnětu a za součinnosti zástupců
veřejné mocí výkonné došlo
konečně s povolanými institucemi odbornými
k řešení otázky účelné
organisace výroby, jež bude nejúčinnější
ochrannou před podobnými krisemi budoucnosti.
A tážeme se vlády republiky Československé:
Je ochotna ihned v naznačeném směru positivně
pracovati a nutné předpoklady pro tuto práci
provésti?
Podepsaní navrhují, aby o této interpelaci
byla zahájena rozprava ihned.
V Praze, dne 14. října 1926.