Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Zákonem ze dne 22. prosince 1924 čís. 286 Sb. z. a n. bylo v §u 2. uloženo vládě, aby úkoly veřejné správy byly obstarávány co nejjednodušeji a nejúsporněji. K tomu konci měla býti zejména provedena tato ustanovení:

1. Organisace veřejné správy budiž zrevidována a vybudována ve všech stupních a odvětvích s jednotného hlediska a účelně,

úřady a zařízení, jichž samostatné trvání není odůvodněno ani věcnými ani místními poměry, buďtež spojeny nebo zrušeny,

příslušnost jednotlivých ministerstev budiž přesně vymezena,

správní úkoly, které dosud jsou ob starávány správními úřady a orgány vyššího stupně, buďtež tam, kde se to jeví účelným, přeneseny na orgány a úřady nižšího stupně,

souběžné obstarávání téže nebo pod statně stejné agendy různými úřady nebo orgány, zejména úřady a orgány různých resortů, budiž odstraněno soustředěním této agendy.

2. Správní řízení budiž zjednodušeno a jednotně upraveno,

vnitřní styk úřední a kancelářská manipulace buďtež zjednodušeny,

důležité správní předpisy, jichž používání pro pozdější podstatné změny působí praktické obtíže, buďtež sestaveny a nařízeními znovu vyhlášeny.

V § 3. téhož zákona bylo pak vládě uloženo, aby řídíc se v § 2. uvedenými zásadami, předložila do 31. prosince 1925 návrh zákona o jednotné úpravě správního řízení a o vymezení příslušnosti jednotlivých ministerstev, jakož i potřebné návrhy zákonů ku provedení ostatních opatření svrchu vytčených, pokud jich nelze provésti cestou nařizovací nebo administrativní.

(²) V zájmu jednotného provedení všech nutných opatření budiž vládou zřízena komise, složená z úředních a mimoúředních znalců, jejíž složení, působnost a pracovní program buďtež stanoveny tak, aby bylo dosaženo správného provedení vytčených úkolů v době co nejkratší.

Od vydání zákona č. 286 uplynula téměř dvě léta a lhůta k předložení návrhu zákona o jednotné úpravě správního řízení atd. prošla již před rokem a vláda neučinila téměř ničeho z toho, co jí tímto zákonem bylo uloženo a nebyla zřízena ani příslušná komise pro reformu státní správy, ba naopak, zdá se, že ustanovení zákona číslo 286 se ne míní respektovati, jak o tom svědčí důvodová zpráva k zákonu ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n. (tisk č. 100), str. 96, kde se praví:

ťÚčelná reforma veřejné správy není myslitelna, dokud není ujasněna a rozhodnuta otázka základní organisace správních úřadů a musela by se veškerá akce omeziti na opatření podružného rázu, zejména formálního, jako by bylo na příklad omezování dožadování jiných úřadů o zprostředkování styku, omezení a soustředění podávání periodických zpráv, zavedení účelných formulářů pro podání atd.Ť

Tenor tohoto odstavce by poukazoval na to, že když se nedá dělat všechno, nechce se raději dělat ničeho.

Víme, že reforma správy bude vyžadovati dlouhých příprav, ale nebude-li ani s těmito přípravami započato ihned, pak se i tato reforma oddaluje do nekonečna.

Víme také, že lze zatím reformu správy provádět v jednotlivých resortech státní správy, jež nejsou čistými resorty správními, a že i tyto parcielní reformy přinésti mohou zrychlení a zjednodušení státní administrativy, jakož i docílení úspor v státní administrativě.

Jen nutno již jednou započíti na díle tom pracovati.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana předsedy vlády:

Jest vláda ochotna zříditi co nejdříve v každém jednotlivém resortu interní resortní komisí pro reformu úřadování a pro všechna ministerstva společnou komisi pro reformu státní správy ve smyslu §u 3. odstavce 2. zákona ze dne 22. prosince 1924 čís. 286 Sb. z. a n.?