Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Tománka, dra Jurigu, Macháčka a spol min. zemedelstva v záležitosti Zemedelskej Rady,

II. posl. dra Gátiho, Mondoka, Sedorjaka a súdr. min. zemedelstva o krivdách, ktoré utrpelo zemedelské obyvateľstvo obce Dercena při prevádzaní pozemkovej reformy a tým, že mu odňatá bola poda dosial užívaná,

III. posl. Tauba, Schäfera, Leibla a druhů min. sociální péče o vybudování sociálního pojištění, o reformě pensijního pojištění soukromých zaměstnanců a o úrazovém pojištění,

IV. posl. Pika, Remeše a soudr. min. financí o zastavení přídělu státních stavebních losů na stavby obytných domů pro státní a veřejné zaměstnance,

V. posl. Procházky, Buřívala a spol. min. železnic a národní obrany započítání služby vojenské ztrávené dobrovolně na Slovensku,

VI. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové a spol. min. financí o výkladu §u 17 odst. 2 zákona ze dne 22. prosince 1924, čís. 286 Sb. z. a n.,

VII. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové a spol. min. financí o výplatě kilometrovného berním exekutorům na Podkarpatské Rusi,

VIII. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové a spol. předsedovi vlády o vládním nařízení ze dne 16. července 1926 čís. 145 Sb. z. a n.,

IX. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové a spol. min. financí o placení daní z příjmu za minulá léta státními zaměstnanci na Slovensku a Podkarpatské Rusi,

X. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové, Riedla a spol. vládě o přeřazení míst do vyšší skupiny činovného,

XI. posl. Lance a spol. min. financí o propuštění Josefa Lipperta, úředníka důchodkového kontrolního úřadu v Užhorodě,

XII. posl. Brodeckého a soudr. min. vnitra o zkrácení na požitcích všech od četnictva ku státní stráži bezpečnostní převzatých četnických gážistů,

XIII. posl. dra Korlátha a spol. min. železnic vo veci Andreja Polláka železničného nádvorníka v Užhorode, prepusteného bez penzie,

XIV. posl. Szent-Iványho a spol. min. financií o nariadení ministerstva financií zo dňa 22. apříla 1926, čís. 30.639/26-III/9 a,

XV. posl. Grünznera, Tauba a druhů min. vnitra, aby byl podán zákon o cestářích,

XVI. posl. Windirsche a druhů ministrovi financí o postupu berních úřadů v libereckém berním okrese,

XVII. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra o postupu novojičínské okresní politické správy proti městu,

Slovenská Zemedelská Rada po päť ročnom učinkovaní nevykazuje očakávaných výsledkov. Na príčiny, tohoto zjavu posvietili sme v dennej tlači a označili sme i žiadúcnu nápravu. Zaintresované orgány v tejto veci pod ťarchou dôkazov mlčaly. Ako vady vo správe Zemedelskej Rady boly označené menovite: majorizovanie ústavu v každom jeho článku strnou agrárnou, nedodržovanie jeho štatútov, neujasnený pomer k iným štátnym ustanovizniam zemedelským, macošské zaobchádzanie s úradníctvom slovenským a nesprávnosti pri udelovaní štátnych subvencií.

O reorganizácii stopujúcej nápravu malo sa rokovať 15. septembra t. r. za Vášho predsedania v Bratislave. Výsledok tohoto rokovania bol však ten, že sa dotknul len jedného bodu vytýkaných vád a sice kolízie medzi Zemedelskou Radou a župnými zemedelskými orgány. Rezultát v tomto bode dosiahnutý je však v protive so zásadou demokratickosti a autonomnosti, na ktorých zásadách práve tento ústav bol vybudovaný. Ostatné body zostaly rokovaniu nepovšimnuté.

Preto dolupodpísaní upravujeme na pána ministra dotaz:

1. Či má vedomie o tom, že Zemedelská Rada je spolitizovaná stranou agrárnou, že predsednictvo, výbor Zemedelskej Rady a delegáti valného shromaždenia sú výlučne príslušníkmi agrárnej strany že žiadosti o podporu sú vybavované po predbežnom dobrozdaní sekretariátu agrárnej strany, že do komisií daňových vysiela Zemedelská Rada len stúpencov agrárnej strany?

2. Či má vedomie o tom, že tenajšie predsedníctvo Zemedelskej Rady je irregulárne nakoľko je menované poťažne volené proti zneniu §§ 5. a 7. štatútov? a že požíva plat proti zneniu § 16. stanov?

3. Či si to uvedomuje pán minister, že doplnenie výboru Zemedelskej Rady župnými zemedelskými decernentami je proti zásade autonomnosti ústavu?

4. Či má vedomie o tom pán minister, že rozpočet Zemedelskej Rady sa vôbec nerešpektuje a že výdaje Zemedelskej Rady kryté sú nepravidelne udelovaním almužny sekčných šéfov v ministerstve zemedelstva?

5. Či má vedomie o tom pán minister, že slovenské úradnictvo Zemedelskej Rady po 4-5 ročnej službe z viny Zemedelskej Rady, potažne z viny samého ministerstva zemedelstva doposial zväčša neni ešte definitívne menované, čím následkom zákona č. 103 z roku 1926 ztráca nárok na prepočítanie služobných rokov. Či je ochotný pán minister menovať ich s ohľadom na ich služobnú dobu v tej platovej stupnici, ktorá by im bola prináležala i s ohladom na "slov. výhodu", ako ju obdržali ostatní zamestnanci z korunných zemí? Či má vedomie o tom pán minister, že slovenské odborné úradnictvo je len v subalternej službe, že z politických pohnutiek je stále preháňané a ináč v práci hatené? Či vie pán minister, že penzijné pomery úradníctva Zemedelskej Rady sú vôbec neupravené?

6. Či je ochotný pán minister v týchto veciach v obore svojej pôsobnosti previesť nápravu?

Obec Dercen leží v okrese Mukačevo v Podkarpatskej Rusi ,v území panstva Schönbornového, obyvateľstvo počíta skoro 2000 duší, a je výlučne malým gazdom, bezzemkom a nemajetným. Pozemky ležiace v chotári uživalo obyvateľstvo obce od r. 1919 a to asi 500 jutár z časti za polovicu naturálneho výnosu a od doby platnosti zákona č. 68 z r. 1922 za peňažné pachtovné.

V Nižnom Kerepeci súsedacom, s obcou a s ňou takmer sostavänom má Schönbornové panstvo mimo lesného statku asi 1800 jutár pôdy, z ktorej bolo od r. 1919 230 jutár prepachtované, a 97 jutár je pašienkom. Od r. 1925 gazdovali obyvatelia obce Dercena na 490 jutár pôdy.

Teraz vraj rozhodol pozemkový úrad tak, že asi medzi 500 obyvateľov Nižného Kerepeca rozdelí zo zabranej pôdy 500 katastrálnych jutár ornej pôdy do vlastnictva, 230 kat. jutár bude zbytkovým statkom, 250 kat. jutár použije ku vnútornej kolonizácii a dá ju do vlatníctva 17 kolonistom a z pôdy najplanejšej kvality dostane sa len 160 kat. jutár takmer 2000 duší počítajúcemu obyvateľstvu Dercena. I z týchto 160 jutár je 97 jutár pašienkom a len 63 jutrá sú ornou pôdou.

To znamená, že 500 obyvateľom Nižného Kerepecu dostane sa trikráť tak veľká a tedy na 500 obyvateľov pripadne 500 jutár a na 2000 obyvateľov 160 jutár. Tento vražedný plán pozemkového úradu znamená i to, že 17 kolonistom dostane sa 250 jutár pôdy a 2000 obyvateľov, ktorých každý predok vzdelával chotár obce Dercena, môže gazdovať len na 160 jutrách.

Táto do neba volajúca nespravedllnosť je kriklavým príkladom kortešovského systemu pozemkového úradu a roztrpčuje až do krvi ubohý ľud obce Dercena. Plán pozemkového úradu je zlomyseľný a zároveň hlúpy, lebo nepočíta s pomery a vyvolá revolučnú náladu nielen v obce Dercenen, ale vo všetkých obciach mukačevského okresu, ktoré sú už beztoho veľmi roztrpčené. Rozhorčený ľud obce Dercena už sa tým ani netají, že radši zomrie v obrane svojej pôdy, než aby umrel hladom, budeli mu pôda odňatá. Protekčný system pozemkového úradu pripravuje tedy s naprostou istotou revolúciu v Podkarpatskej Rusi.

Včas tážeme sa tedy ešte pána ministra:

1. Či viete o tom, že štátny pozemkový úrad zamýšľa obyvateľstvo obce Dercena vylúčiť z držby pozemkov v  chotári ležiacích a obyvateľstvom obce Dercena už od rokov užívaných, ač počet zemedelského obyvateľstva obce Dercena činí 2000 duší a toľko ľudí nemôže sa uživiť zo 160 jutár, z ktorých 97 jutár sú pašienky?

2. Či ste ochotní, pane minster, pôsobiť k tomu, že - keď už pozemkový úrad nepridelí obyvateľom obce Dercena viac pôdy - aby ponechal v držbe obyvateľom obce Dercena aspoň tú pôdu, ktorú dosiaľ vzdelávali?

Dne 1. července 1926 nabyl účinnosti zákon o pojištění dělníků pro nemoc, invaliditu a stáří. Již před tímto návrhem počala pravá štvanice proti sociálnímu pojištění, a když zákon nabyl účinnosti, stala se ještě prudší. Není snad ani jedné schůze podnikatelských organisací, kde by se neútočilo na sociální pojištění. Občanský tisk podporuje tyto pletichy, ba dokonce politické strany, jejichž parlamentní zástupci pro tento zákon hlasovali, účastní se útoků na sociální pojištění. Poněvadž tento zákon se provádí teprve krátkou dobu, nelze vážně mluviti o nějakých praktických zkušenostech, pokud jde o jeho účinky, a jest zřejmo, že při tom nejde o věcné, nýbrž o veskrze tendenční stanovisko, jež povstalo pozuze z nepřátelství proti sociálně politickým institucím. Při tom stačí srovnati platný zákon snávrhem, jjž kdysi vypracovali odborníci, - a jenž nikterak nevyhovuje úplně stanovisku dělnictva, - abychom poznali, že již při vypracování vládního návrhu, ale ještě více během politických a parlamentních vyjednávání stanovisko podnikatů častokráte zvítězilo nad věcnými, nutnými požadavky sociáního pojištění. Také my víme, že tento zákon jest nedostatečný, ale reformu vyhovující věcným požadavkům bylo by lze provésti jen tak, že by se zvýšily dávky, přísně by se provedla jednotnost pojištění a zřídila by se úplná samospráva. Ale proti každému zhoršení, jež by ještě znehodnotilo zákon beztoho nedokonalý, dlužno v zájmu věci co nejrozhodněji bojovati.

Tyto útoky na sociální pojištění dělníků jsou tím povážlivější, poněvadž celá soustava sociálně pojiš'tovacího zákonodárství má ohromné mezery, a vyplniti je co nejdříve jest naléhavým požadavkem dělníků a zaměstnanců. Pensijní pojištění zaměstnanců potřebuje již dávno reformy pro hospodářský rozvoj válečné a poválečné doby. Vláda však ničím nepřispívá, aby návrh, o němž již více než rok jednají příslušné odborové organisace, dozrál k parlamentnímu projednávání.

Právě tak naléhavá jest reforma zákona o úrazovém pojištění dělnictva. Toto pojištění stále ještě je v podstatě omezeno na dělníky v podnicích, kde se užívá motorových zařízení.

Tím jsou zemědělští a lesní dělníci skorem úplně, a také dělníci v drobných živnostenských podnicích v široké míře vyloučeni z úrazového pojištění. Jsou však také vystaveni nebezpečí úrazů při provozu a pro svůj špatný sociální a hmotný stav potřebují, nastane-li takový případ, skorem ještě více ochrany a péče, než osoby, jež do úrazového pojištění jsou pojaty. Jest tedy nezbytně nutno rozšířiti úrazové pojištění na všechny druhy dělnictva, zvláště na dělníky zemědělské.

Podepsaní táží se tedy vlády:

1. Jest vláda ochotna čeliti všem útokům proti sociálnímu pojištění a všemi prostředky zabrániti jakémukoliv zhoršení?

2. Jest vláda ochotna podati sněmovně ještě v tomto zasedání návrh reformy nemocenského pojištění a pensijního pojištění soukromých změstnanců?

3. Jest vláda ochtona podati sněmovně ještě v tomto zasedání návrh novely k zákonu o úrazovém pojištění dělníků, jíž by se úrazové pojištění rozšířilo na všechny osoby, které jsou podrobeny zákonu ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. ?

Podle zaniklého zákona o stavebním ruchu bylo ustanoveno, že se poskytuje peníz až do 600.000.000 Kč k účelu stavby obytných domů pro státní a veřejné zaměstnance. Toto opatření bylo velmi účelné, neboť obce a jiné veřejné korporace mohly zakoupiti státní stavební losy prostřednictvím ministerstva veřejných prací. Toto ministerstvo za plnou hodnotu zakoupených losů budovalo v městech, nouzií bytovou postižených, obytné domy pro státní a veřejné zaměstnance, čímž řešena nejen krise abytová, ale současně i nezaměstnanost. Zvláště pak od té doby, kdy zanikl zákon o stavebním ruchu a kdy veškeré podnikání stavebně bytové bylo ochromeno, osvědčil se tento způsob řešení bytové otázky. Stát snadno a beze ztrát odprodal veliké množství státních losů stavebních, státní a veřejné zaměstnanectvo získalo byty, dělnictvo a živnostnictvo stavebních odborů a živností získalo zaměstnání.

Celá veřejnost, interesovaná města, státní a veřejní zaměstnanci byli před třemi měsíci překvapeni zprávou, že stavebně bytové podnikání na podkladě losové akce bylo zastaveno, objednávky losů anulovány a všechny projekty staveb zrušeny. Při tom nejvíce překvapilo, že ze zákonem ustanovené kvoty 600,000,000 Kč bylo pro stavebně bytovou akci vyčerpáno pouze 450,000,000 Kč, takže zbytku 150,000,000 Kč pro naznačený účel nebylo použito. Toto překvapující opatření ministerstva financí, které zastavilo prodej státních stavebních losů, těžce poškodilo mnoho měst a obcí v republice, poškodilo bezbytné a špatně bydlící státní a veřejné zaměstnance, kteří jsou bez bytu nebo špatně bydlí a způsobilo, že nezaměstnanost ve stavebních odborech a živnostech se zvětšila.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr ochoten vysvětliti, proč tak účelná akce stavebně-bytová byla zastavena?

2. Jest pan ministr ochoten vysvětliti, k jakým účelům bylo použito zbývajících losů za část 150,000,000 Kč neupotřebenou na stavby obytných domů pro státní a veřejné zaměstnance a proč porušen zákon?

Výnosem min. železnic ze dne 24. září 1921, čís. 53924, par. 6. přiznáno započítání dobrovolné vojenské služby všem zaměstnancům nastoupivším do železničních služeb před 1. zářím 1919, ježto se na ně vztahuje ustanovení zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 222 Sb. z. a n.

Stálý dělník František Turčínek, od odboru pro udržování dráhy v Uh. Hradišti I,, nastoupil do služeb dráhy 13. listopadu 1913. Pracoval nepřetržitě do 10. listopadu 1918. V oné době konány přednášky o hrozícím nebezpečí naší samostatnosti na Slovensku, mladí, zbraně schopní mužové vybízeni k obraně vlasti.

Turčínek uposlechnuv výzvy, s nadšením přihlásil se jako dobrovolník do českoslov. vojska, obdržev k onomu kroku svolení od odboru Hradiště I nastoupil k vojsku a sloužil na Slovensku až do 20. září 1920.

Navrátiv se churav, hlásil se okamžitě do služeb dráhy, po uzdravení byl 29. listopadu 1920 zvovupřijat na svoje dřívější místo. Dle par. 86 služebního řádu, nedefinitivní zaměstnance službu vojesnku nastoupivší považován je za propuštěného ze služeb železničních.

Turčínek podal si zádost na řed. českoslov. drah v Brně, o stabilisaci tra'tovým pomocníkem dle směrnic výnosu min. železnic z 20. června 1925 čís. 27075-pres/1, neboť výnos min. žel. ze dne 7. října 1924, číslo 46202-pres/2, stabilisaci do označené kategorie umožňoval.

Ředitelství dle platných směrnic zamítlo pod č. 16/322a-I-25, žádost turčínkovu, proto podal stížnost min. železnic jež, číslem 12561-26 pres/2, opětně stížnost zamítlo proto, že nebyl nucen nastoupiti vojenskou službu, ale sám službu železniční dobrovolně opustil.

Je zajisté aktem nejvyšší spravedlnosti, by člověku svoji národní povinnost plnícímu, byla do čekací doby započítána nejen služba před nastoupením dobrovlovné služby u českoslov. vojska, nýbrž i služba vojenská, jež musí býti za všech okolností považována za rovnocennou s bývalou rakouskou službou vojenskou.

Podepsaní se táží:

Je pan ministr železnic ochoten v tomto i v podobných případech vydati nařízení, by zaměstnanci, na nichž nynějšími nařízeními pácháno jest bezpráví, měli uvedené vojenské služby započítány do služby železniční?

Je pan ministr národní obrany ochoten přivoditi zrovnoprávnění vojenské služby u československého vojska s rakouskou vojenskou službou?

Odstavec 2 §u17. zákona ze dne 22. prosince 1924, čís. 286 Sb, z a n. ustanovuje, že má-li, nebo nabude-li někdo vedle nároku na státní odpočivné nebo zaopatřovací požitky, ještě nárok na aktivní požitek státní nebo nestátní veřejný, snižuje se výplata státního odpočivného nebo zaopatřovacího požitku na polovinu, je-li však státní odpočivný nebo zaopatřovací požitek vyšší, o polovinu nižšího požitku.

Paragraf 20 odstavec 1) pak praví, že státními aktivními, odpočivnými a zaopatřovacími požitky rozumí se aktivní a odpočivné (zaopatřovací) požitky státního zaměstnance, případně zaopatřovací požitky vdovy (oprávněné družky) po něm, jakož i odpočivné zaopatřovací požitky jiných zaměstnanců a vdov po nich, vyplacené z prostředků státních nebo z prostředků ústavů, podniků a fondů státních a státem spravovaných, neb jejich zaopatřovacích ústavů.

Paragraf 22 odstavec 1) praví: "Pokud se jinak nestanoví, vztahují se ustanovení dílu I. na všechny státní zaměstnance, t. j. všechny zaměstnance státu, ústavů, podniků a fondů státních a státem spravovaných, čítajíc v to i dělníky, jakož i příslušníky četnictva a vojenské osoby z povolání.

Z tohoto znění citovaných paragrafů vykonstruovalo ministerstvo financí výklad, obsažený ve sdělení ze dne 28. dubna 1926 čís. 26984/VII-18, k dotazu ministerstva pošt a telegrafů ze dne 22. srpna 1925, čís. j. 34101/I-25, jímž rozhodlo, že nastává kumulace požitků při služebním použití percipientů státních odpočivných požitků jako pošt. pomocníků a poštovních poslů, neb výpomocných sil za přesčasné a že i tyto příjmy těchto kategorií nutno považovat za aktivní požitek státní ve smyslu § 17. odst. 2 bod 1.

Tento výklad mnisterstva financí považujeme za naprosto násilný a odporující nejen duchu zákona, ale i úmyslu zákonodárce, neboť na výslovný dotaz interpelanta v soc. politickém výboru, při projednávání zákona čís. 286 bylo zástupcem vlády prohlášeno, že na případy a požitky v předu uvedené se kumulace nevztahuje, nýbrž že aktivním požitkem míní e požitek stálý, trvalý a pravidelný plně zaměstnané síly, nikoliv však požitek nepravidelný, dočasný, neb jen při částečné zaměstnanosti požívaný. Ostatně § 21 odst. 2) praví, že se má přihlížeti k celkovým stálým požitkům.

Důvodová zpráva k zákonu čís. 286/1924 nepodléhaly zkrácení z důvodů kumulace a že tudíž příkrý výklad mnistersva financí odporuje citované důvodové zprávě a tudíž duchu zákona.

Konstatujeme dále, že praxe, nařízená ministerstvem financí, není administrativně jednoduchá, nýbrž naopak velmi složitá, takže sami referenti zemských finančních ředitelství interpelantovi prohlásili, že úprava odpočivných požitků podle § 17 je nadměrně zatěžuje a brzdí hladké a včasné poukazování pravidelných odpočivných a zaopatřovacích požitků, nač si pensisté pravidelně velice stěžují a stížnosti tyto byly již častěji v parlamentě přednášeny i samotnými poslanci. - I v tomto případě jest praxe ministersva financí v rozporu s duchem zákona.

Na konec konstatujeme, že výklad ministerstva financí není sociálně spravedlivý, neboť postihuje ty nejmenší z nejmenších a sociálně nejslabší zaměstnance s malou pensí, pro úraz, nemoc neb restricki z aktivní služby propuštěné, kteří zastávají neplně honorované a výpomocné funkce, s neplným zaměstnáním, jichž stát potřebuje, ale nemůže honorovati tak, aby z tohoto honoráře mohl žíti člověk bez jiného příjmu.

Jest tudíž citovaná praxe a výklad ministerstva financí po třetí v rozporu s duchem zákona a úmyslem zákonodárce tím spíše, když pošt. pomocníci a pošt. poslové nejsou placeni přímo ze státní pokladny, nýbrž příslušný výměrek poukazje se přednostovi úřadu, který ho likviduje a není dle platných předpisů nikomu povinen skládati účtů, jak výměrkovou sílu honoruje, poněvadž na svoji odpovědnost obstarává výměrkované úkony.

V důsledku toho táží se podepsaní pana ministra financí:

1. Ví pan ministr o této praxi?

2. Jest pan ministr ochoten zrušiti citovaný výnos mniisterstva financí ze dne 28. dubna 1926, čís. 26984/VII-18 pro nezákonnost a neudržitelnost, poněvadž jest v rozporu s duchem zákona ze dne 22. prosince 1926 čís. 286, Sb. z. a n. a s úmyslem zákonodárců?

3. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil aneb zaříditi hodlá?

Hlavní finanční ředitelství v Užhorodě výnosem ze dne 1. září 1922 čís. 29751/463 Ib povolilo, aby bylo berním exekutorům na Podkarpatské Rusi poukazováno dle předložených cestovních denníků kilometrovné ve výši 1 Kč za 1 km. Může-li exekutor použíti vlaku, bude mu refundováno cestovní III. třídy. Kilometrovné vyplácí se za cesty, konané od obce k obci, nikoliv za cesty po obci.

Ustanovení toto platí od 1. října 1922 a nebylo dosud odvoláno. Přes to nevyplácí se berním exekutorům na Podkarpatské Rusi řádně ani kilometrovné ani jízdné ba ani to, co mají smlouvou a dekretem zaručeno.

§ 7. odst. c) smlouvy zní: "Použijete-li při služební cestě železnice, nahradí se vám lístek III. třídou osobního vlaku."

V dekretu pak se praví: "Při cestách mimo služební místo přísluší Vám paušál cestovní 3 Kč a přídavek k němu 15 Kč, tedy úhrnem Kč 18,--. Mimo to nahradí se Vám při služebních cestách lístek III. třídy osobního vlaku."

Berní exekutoři Jan Janda a Josef Jirásek, od berního úřadu ve Velké Sevljuši nedostali dosud ani kilometrovné ani cestovné, ačkoliv několikráte toto u hlavního finančího ředitelství v Užhorodě reklamovali.

Jan Janda má od 1. října 1922 do 30. července 1926 obdržeti na kilometrovném obnos Kč 5,673,--.

Poněvadž jsou takto zadržovány uvedené příplatky téměř všem berním exekutorům na Podkarpatské Rusi, vznášíme k panu ministrovi financí tento dotaz:

1. Ví pan ministr financí o těchto poměrech a jest ochoten naříditi, aby berním exekutorům na Podkarpatské Rusi bylo pravidelně poukazováno co jim po právu náleží, a aby cestovné a kilometrovné příplatky nebylyl jim zadržovány?

2. Jest pan ministr financí ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil?