Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ustanovení poslední věty § 4 zákona ze dne 1. července 1921, č. 262 Sb. z. a n. o placené dovolené pro dělníky při dolování na vyhrazené nerosty se znění a zní takto:

ťDal-li dělník výpověď nebo byl propuštěn na základě výpovědi z práce, má nárok na placenou dovolenou i tehdy, kdy tato nespadá do výpovědní lhůty.Ť

Dnešní znění poslední věty 4 zákona ze dne 1. července 1921, čís. 262 Sb. z. a n., dává zaměstnavatelům možnost zákon o placené dovolené obcházeti a dělníky soustavně poškozovati. Zaměstnavatelé obcházejí zákon o placené dovolené tím způsobem, že využívají ve svůj prospěch, znění poslední věty § 4, ve které se praví:

ťDal-li dělník výpověď nebo byl propuštěn na základě výpovědi z práce, má nárok na placenou dovolenou, pokud tato spadá do výpovědní lhůty.Ť

Oni tedy řídí propouštění tak, aby propouštění dělníci nárok na placenou dovolenou uplatňovati nemohli. Tento postup se strany zaměstnavatelů ztěžuje propuštěnému dělníku nalézti zaměstnání do té doby, dokud podle §u 8 zákona ze dne 1. července 1921, čís. 262 Sb. z. a n., nezaniká jeho nárok na placenou dovolenou.

Stalo se již nesčíslněkráte, že propuštěný dělník byl přijat do zaměstnání, ale když bylo správou závodu při přijetí shledáno, že od jeho vystoupení ze zaměstnání neuplynulo dosud 14 dnů, přijat nebyl.

Aby tomuto soustavnému obcházení zákona ze dne 1. července 1921, čís. 262 Sb. z. a n., o placené dovolené a poškozování dělnictva bylo zabráněno, podávají podepsaní návrh na shora uvedenou osnovu zákona.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně politickému.