Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Kulturní ostuda na Zakarpatské Ukrajině. Č. 41 "Karpatské Pravdy" ze dne 17. října 1926 bylo zabaveno na 12 místech. Zabaveno bylo každé slovo, každá věta, kde bylo užito slova Ukrajinec, ukrajinský národ, Zakarpatská Ukrajina atd.

Po druhé v dějinách boje ukrajinského národa za svobodu setkáváme se s podobným případem. Po prvé v dobách nejčernější reakce absolutistického Ruska, v dobách nesnesitelného útisku všech národů samovládným carem, byl vydán úkaz, jímž se zakazovalo vydávati tiskoviny ukrajinským jazykem. Druhým případem jest, že censor československého státu v Užhorodě císařským gestem zakazuje v časopise, tištěném ukrajinským jazykem, užívati slov: "Ukrajinec, ukrajinský národ, Zakarpatská Ukrajina." Zakazuje ukrajinskému obyvatelstvu Československa užívati jména svého národa.

Jest to neslýchaná ostuda v kulturním světě, aby vláda zakazovala tisknouti v novinách jméno národa, jehož 600.000 příslušníků bydlí v jednolitém celku na území tohoto státu. Taková věc se nestala ani v kolonii velkých imperialistických států, stojících na nejnižším stupni kultury. A užhorodský censor v "demokratické" republice, kde jest presidentem profesor humanista Masaryk, dopouští se takového neslýchaného násilí na části občanů. Žádný buržoasní stát v poválečné době se nemůže pyšniti takovým násilím nad svými národními menšinami. Ani ve šlechtickém Polsku, ani v královském Rumunsku, kde také žijí části ukrajinského národa, nebylo ještě případu, aby censura konfiskovala slova "Ukrajinec, ukrajinský národ, Západní Ukrajina" atp., nebo zakazovala tisku užívati těchto slov, až v "demokratickém" Československu, v den nastoupení koaliční buržoasní vlády Čechů, Němců, Slováků, Maďarů a janičárů "Rusňáků", vlády, jež hlásá heslo spolupráce všech národů, které bydlí na území Československa, dočkali jsme se takového hanebného činu, že více než půlmilionovému národu, jenž jest částí velkého 40milionového ukrajinského národa ... bylo zakázáno nazývati se Ukrajinci, svůj národ ukrajinským národem a svou zemi Zakarpatskou Ukrajinou.

Není ni jeden vědecký ústav, ani jeden vážný učenec, dokonce ze vyšších vědeckých ústavech Československa, který by popíral, že obyvatelstvo, jež žije na území oficiální "Podkarpatské Rusi" a v prešovském okolí, není částí ukrajinského národa. I za carských samovládných dob Císařská ruská akademie věd v Petrohradě uznala existenci ukrajinského národa i na území Zakarpatské Ukrajiny a ještě nedávno Akademie věd v Praze uznala, že národ zakarpatský jest částí ukrajinského národa. V úmluvách a bodech, jimiž imperialistická Dohoda, připojila Zakarpatskou Ukrajinu k Československu, výslovně jest obsaženo, že národní a jazykovou otázku má právo řešiti výlučně zákonodárný samosprávný sněm Zakarpatska. Dnes děje se neslýchaná v kulturním světě ostuda, že censor zabavuje samo slovo Ukrajinec a tím škrtá "nejsvětější" papírovou smlouvu, nedotknutelné ústavní zákony a tak dále.

Zdá se, že by taková kulturní ostuda nebyla možna ani v dobách nejčernější reakce rakousko-uherského mocnářství. Je-li možná taková drzost, aby se popírala existence Slováků, Maďarů, Němců, Židů, Rumunů a Poláků v Československu, nebo se jim zakazovalo jmenovati se tím, čím jsou. Snad si myslí vláda a její censoři, že s národem potlačeným tisíciletým otroctvím maďarských magnátů může dělati všelijaké pokusy, a snad se jí zdá, že ukrajinský národ v Československu ve svém dnešním těžkém postavení nedovede se rozhodně postaviti --- aspoň tak, jako všechny jiné národy této republiky. K jaké nesmyslnosti dochází drzost užhorodské vládní censury, dokazuje třebas toto: v dopise z vesnice, v němž píší, že nedostatečné čištění komínů v tomto místě může přivoditi požár a zničiti chudé ukrajinské chalupy - zabavuje censor slovo "ukrajinské". Nevím, co by byli nedávno řekli utiskovaní Češi, kdyby rakouská vláda, byla se dopustila podobné konfiskace. Co by řekli Němci nebo jiné národní menšiny Československa, kdyby v novinách tištěných německy nebo jiným jazykem bylo zabaveno slovo "německy" a tak dále.

Uvádíme i všechna jiná místa této historické konfiskační prakse nové vlády na Zakarpatské Ukrajině jako důkazy neslýchané kulturní osudy:

Na, první stránce: ve větě: "Po Košutovu povstání nejlepší země na Zakarp. Ukrajině byly přiděleny hraběti Schönbornovi, eráru ...," zabavena slova: "Zakarp. Ukrajině"; ve větě: "Hle, otče Vološine, jenž se považuješ za vůdce našich Ukrajinců, přijď a pohlédni na ten trh .." zabaveno slovo: "Ukrajinců", ve větě: ".. ještě větší pozornost musíme věnovati pokusům českých imperialistů, aby oddělili zakarpatské Ukrajince od mateřského národa Ukrajinců ..." zabavena slova: "zakarpatské Ukrajince". Ve větě: "... naši zemi obývá většinou národ, jenž jest částí ukrajinského národa...", zabaveno slovo: "ukrajinského". Dále zabavena tato část odstavce: "úřad se pokouší seskupiti kolem tohoto časopisu veškerou prodejnou inteligenci Zakarpatí, jež za vlády magnátů oslavovala Maďarsko, pomohla české buržoasii usaditi se a vzmoci se na Zakarpatské Ukrajině, dnes se stydí za národní ukrajinský jazyk a zaváděním velkoruského jazyka působí nový zmatek v našem národě..."

Na druhé straně zabaveno toto: "Nikdo nesvede pracující lid Zakarpatské Ukrajiny s té přímé cesty, kterou nám ukázal nezapomenutelný soudruh Lenin.." Z článku: "Je to žert nebo pravda" zabaveno: "Rusofilové roztrubovali na všechny strany, že budou vydávati na Zakarpatské Ukrajině svůj deník, a před námi leží již tři čísla ťRuského krajeŤ a nevíme, máme-li se smáti nebo krčiti rameny nebo diviti se drzosti lidí, kteří chtějí zastupovati zakarpatskou inteligenci." Dále bylo zabaveno slovo "ukrajinských" ve větě: "Padělal žádosti, aby se zakládaly české školy v čistě ukrajinských obcích...." Dále byl zabaven nápis článku tohoto obsahu: "Kramářova strana Ruské národní sjednocení žádá, aby byly zřízeny české školy na Zakarpatské Ukrajině. Ve větě: "... že zavádíme náš lidový ukrajinský jazyk místo panského..." zabaveno slovo "ukrajinský".

Na třetí stránce přichází věta, o níž jsme již psali a jež jest vrcholem ošklivé konfiskační praxe "demokratické" vlády. Z tohoto zabavení vyplývá, že čeští buržoasní imperialističtí násilníci nechtějí viděti na Zakarpatské Ukrajině ukrajinské chýše, a smějí tam býti jen "české chalupy ..."

Na čtvrté stránce v oddělení reakčních zpráv, ve větě: "majetník: Výbor 24. župy - Zakarpatské Ukrajiny - K. S. Č." byla zabavena slova: "Zakarpatské Ukrajiny".

A toto zabavení bylo provedeno ve chvíli, kdy se v Praze koná vědecký sjezd ukrajinské emigrace. Když se v Sovětském Svazu, na Sovětské Ukrajině rozvíjí mohutným krokem nejen hospodářství, nýbrž i národní ukrajinská kultura, krátkozraká buržoasní vláda a její censoři nevidí dále než na svůj nos. Nevědí, že tento mohutný pokrok ve všech oborech obecného života má nezadržitelný vliv na naše země a na náš lid a proto nechť se neklame vláda a její služebníci, že jedním škrtnutím censorského péra mohou zadržeti kulturně národní obrození ukrajinského národa v Československu.

Jsme zvědavi, podle jakých zákonů lze zakázati občanům republiky, aby se nejmenovali všeobecně uznaným a vědou potvrzeným jménem Ukrajinců?

Na základě jakých paragrafů je možná taková kulturní ostuda, jež byla příčinou této interpelace?

Jakým právem dovoluje si užhorodský censor rozhodovati o právech přiznaných autonomnímu sněmu Zakarpatské Ukrajiny a potvrzených mírovými smlouvami? Sotva asi dostaneme na tyto otázky odpověď, neboť víme, že buržoasie má svoje zájmy, jichž nelze srovnati se zájmy pracujícího lidu. Víme, že náš pracující lid organisovanými silami pod vedením naší komunistické strany bude musiti bojovati s brutálními činy, národním útiskem, terorem a křivdami buržoasní administrace a vlády. Víme, že obyvatelstvo Zakarpatské Ukrajiny jest odkázáno na milost a nemilost provinciálních králíků, kteří svou diktátorskou tužkou chtějí rozhodovati o právech a jméně národa více než půlmilionového.

Chápeme, že zpátečnické buržoasní vrstvy mají svou určitou čáru, jež vede k úplné kolonisaci Zakarpatské Ukrajiny. Víme, že v zájmu této čáry ihned se násilně provádí promyšlená počešťovací práce. Ale chceme věděti, podle jakých zákonů, paragrafů, nařízení a smluv páše se tento zločin.

Jsme připraveni, že buržoasie necouvne ani před bodáky a vězením a kulemi, bude usilovati vším způsobem provésti svoje úmysly. Ale nechť vláda a buržoasie vědí, že nehledě na žádná muka, censorské tužky, také pronásledování všeho druhu a mučení nezadrží uvědomělých, revolučních ukrajinských pracujících zástupů Zakarpatské Ukrajiny od dalšího pokračování v této Leninově čáře, která je dovede k úplnému sociálnímu a národnímu osvobození.

Ale poněvadž jsou zákony, které mají platnost pro všechny občany republiky, tedy i pro vládu a její výkonné činitele, žádáme naléhavě odpovědi na tyto otázky:

I. Vědí páni ministři o této neslýchané, ostudné a úžasně brutální a žádnými zákony neodůvodněné konfiskační praxi užhorodského censora?

II. Jsou páni ministři ochotni ihned odvolati užhorodského censora a náležitě ho potrestati za spáchaný zločin a svévolné jednání?

III. Jsou páni ministři ochotni vydati nařízení, shodující se se zákony, která by jednou pro vždy učinila přítrž libovolnému vystupování censorů a kulturním ostudám?

IV. Jsou páni ministři ochotni poučiti své podřízené úřady, že jest skutečností, že na území Československa žije národ, jenž jest částí ukrajinského národa a má nikým neobmezené a plné právo jmenovati sebe Ukrajinci, svůj národ ukrajinským národem a kraj, v němž bydlí, Zakarpatskou Ukrajinou, a takto pro příště obmeziti libovůli úředníků?