Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

V návrhu finančního zákona pro rok 1927 jsou provedeny proti finančnímu zákonu na rok 1926 značné změny. Tyto vyplývají z nové struktury státního rozpočtu, která jest přizpůsobena nové konstrukci státního hospodářství, jak bylo podrobněji odvodněno a vyloženo v důvodové zprávě k vládnímu návrhu finančního zákona.

Článek I. a článek V. dosavadního finančního zákona jest v návrhu z důvodu legislativní systematiky a zároveň lepší přehlednosti spojen v jediný článek I. Od rozlišování výdajů a příjmů na řádné a mimořádné ve finančním zákoně bylo upuštěno, poněvadž aktivita státního rozpočtu na rok 1927 tohoto rozlišení nevyžaduje. Pokud pak toto rozlišení bylo ještě ponecháno ve státním rozpočtu, stalo se tak jedině proto, aby bylo zajištěno, že výdaji označenými v rozpočtu jako mimořádné bude hospodařeno tak, aby mohla býti zachována během roku časová rovnováha mezi výdaji a státními příjmy.

Ustanovení článku II. řeší poměr státních podniků k vlastní státní správě a nahrazuje článek IV. a XII. dosavadního finančního zákona. Státní podniky jsou povinny hraditi svými příjmy veškeré své výdaje a to i výdaje investiční a výdaje vzniklé úpravou platovou podle zákona 103/26 Sb. z. a n. Československé státní dráhy a Československá pošta mimo to jsou povinny uhraditi též výdaje svých ministerstev, která téměř výhradně obstarávají jejich zájmy. Podle článku XII. dosavadního finančního zákona měly býti podnikové investice hrazeny úvěrem. V rozpočtu na rok 1927 jsou však uhrazovány běžnými příjmy. To také odpovídá více platným předpisům o státních podnicích a hospodářské situaci těchto podniků. Československým státním drahám a Československé poště, které jsou podniky veřejnohospodářskými, ponechává se celý provozní přebytek k účelům investičním. Československým státním drahám mimo to však se ještě ponechává 20%ní kvota daní dopravních vybraných na drahách státních a státem provozovaných a Československé poště veškeren provozní přebytek poštovních úřadů šekových. Z podniků soukromohospodářského rázu ponechává se Státním báňským a hutnickým závodům celý provozní přebytek, Státním lesům a statkům 20% provozního přebytku dosaženého mimo Podkarpatskou Rus a celý provozní přebytek dosažený na Podkarpatské Rusi a to z důvodů, jednak že prvý podnik je značně zatížen pasivními podniky slovenskými, provozovanými převážně jen z důvodů sociálních, jednak u druhého podniku, aby mohla býti zejména zlepšena těžba lesního hospodářství na Podkarpatské Rusi a zároveň opatřena tam zaměstnanost lidu.

Podrobněji jest odůvodněn tento článek v důvodové zprávě k vládnímu návrhu finančního zákona, strana 202. a 203.

Investiční výdaje ostatních podniků jsou celkem nepatrné a ve finančním zákoně není o nich zvláštního ustanovení, poněvadž o úhradě jejich investic z provozního přebytku platí normy podnikové.

Navrženou úhradou investic z provozního přebytku podniků a případně z příjmů státních u Československých státních drah zvýší se výnos podniku, neboť provoz nebude zatížen úroky ze zápůjček, které by jinak podniky byly nuceny uzavírati. Důsledkem zákazu uzavírati zápůjčky na investice podnikové bude pak, že tyto mohou býti prováděny pouze v mezích určených finančním zákonem po případě normami podnikovými. K udržení časové rovnováhy mezi výdaji a příjmy během roku mohou státní podniky uzavříti přechodné zápůjčky, jež musí býti splaceny do konce února 1928.

Článek III. částečně mění dosavadní článek IX. finančního zákona a stanoví, jak se mají uhraditi zálohové náklady s převzetím Košicko-Bohumínské železnice a provozní a správní náklady místních drah, jimž bylo povoleno sečkání náhrady provozních výdajů. Košicko-Bohumínská dráha byla převzata do státní správy podle zákona z 22./12. 1920, č. 690 Sb. z. a n. Provozní smlouvou bylo jí zaručeno zúročení a umoření prioritních obligací, úhrada nákladů společenské služby a 4%ní zúročení akciového kapitálu v maďarských korunách. Za rok 1925 výdaje tyta činily okrouhle 335 mil. Kč. Pro rok 1926 ministr železnic byl zmocněn k zálohové úhradě až do 47 mil. Kč k tomuto účelu a pro rok 1927 se navrhuje zmocnění až do výše 435 mil. Kč.

Státní správa železniční hradí dále též zálohově všem místním drahám, jimž bylo povoleno sečkání náhrady provozních schodků, tyto schodky včetně správních výloh, potřeb pro službu prioritní a výpůjčkovou. Za rok 1925 činily tyto výdaje okrouhle 70 mil. Kč, na rok 1926 byl ministr železnic zmocněn k zálohové úhradě až do 56 mil. Kč, pro rok 1927 se navrhuje zmocnění až do výše 644 mil. Kč.

Podrobnější vysvětlivky k vypočtení shora uvedených nákladů jsou uvedeny na straně 350., 351. důvodové zprávy k vládnímu návrhu.

Ustanovení článku IV. vyplývá z nové struktury státního rozpočtu. Podíly samosprávných svazků na státních daních a poplatcích slouží k úhradě vlastních výdajů samosprávy. Zabraňovaly dosud, aby státní rozpočet podával přehled o skutečných výdajích a příjmech státních. Uvedením celkové výše podílů jest již ze samého finančního zákona zřejmo, s jakou celkovou částkou přídělů mohou samosprávné svazky počítati.

Také ustanovení článku V. souvisí s novou strukturou státního rozpočtu. Skupinu IV. tvoří správa státního dluhu. Účelem tohoto ustanovení jest podobně jako při článku IV., aby již z finančního zákona byla patrna jak výše výdajů na úrok, úmor a správní potřeby státního dluhu, tak i kvota, kterou z těchto výdajů mají hraditi státní podniky a kterou vlastní státní správa.

Článek VI. je zařazen nově. Ustanovení jeho odpovídá zásadám řádného hospodaření veřejnými penězi a třeba na jeho provádění klásti důraz zejména za nynějších hospodářských poměrů.

Jako článek VII. zařazeno stylisticky pozměněné ustanovení odstavce 1. článku II. dosavadního finančního zákona doplněné slovy "a to odděleně pro potřeby řádné a mimořádné, osobní a věcné". Toto doplnění jest nutné, aby bylo již ze zákona zřejmo, kdy nastává přesun, pro který je zapotřebí předchozího souhlasu ministra financí a nejvyššího účetního kontrolního úřadu.

Ustanovení odstavce 2. článku II. dosavadního finančního zákona bylo pouze stylisticky upraveno a je zařazeno nově jako článek VIII. Účelem jeho jest zajistiti časovou rovnováhu mezi výdaji a příjmy během rozpočtového roku. Toto ustanovení nevztahuje se však, jak je samozřejmo, na výdaje, které jsou splatné v delších, než měsíčních lhůtách na př. nájemné, splátky státního dluhu a podobné.

Jako článek IX. je zařazeno ustanovení odstavce 3. článku II. nynějšího finančního zákona. Slova "v jednotlivém případu" doplněna slovy "pro týž účel". Slova "v jednotlivém případu" značí subjekt, pro který se výdaj činí, "týž účel" pak jest dán obecným označením uvedeným v rozpočtu.

Ustanovení článku X. jest nové. Jest ho zapotřebí, aby bylo zajištěno úsporné hospodaření povolenými prostředky. Výdaje, ke kterým státní správa není právně zavázána, mají býti činěny až v posledním čtvrtletí rozpočtového roku, t. j. v době, když je možno přehlédnouti celkovou finanční situaci rozpočtu příslušné kapitoly, zejména když lze již zjistiti, že je zabezpečena úhrada výdajů právně závazných splatných do konce roku. Provedením tohoto článku docílí státní správa značných úspor zejména na úrocích vzhledem k tomu, že státní pokladna v prvním pololetí bývá pasivní. Tato pasivita by se ještě zvětšovala vyplácením peněz v této době určených na subvence. Pokud pak jde o poskytování nezbytně nutných subvencí a podpor před uplynutím stanovené lhůty, jest toto umožněno dohodou s ministrem financí.

Jako článek XI. pojato bylo stylisticky změněné ustanovení článku III. dosavadního finančního zákona. Přesun však omezen pouze na rozpočet příslušné kapitoly, neboť jen takto bude zajištěno řádné a úsporné hospodaření úvěry a výsledky skutečného hospodaření budou odpovídati rozpočtu. Přesun (virement), pokud jest vůbec připuštěn, jest opatřením výjimečným, odůvodněným důležitým zájmem státním. Nesmí, jak podrobněji odůvodněno v důvodové zprávě k vládnímu návrhu (strana 201), porušovati základní strukturu rozpočtu schváleného Národním shromážděním, neboť jinak by rozhodování Národního shromáždění o rozsahu rozpočtu až do určité specialisace nemělo významu.

Účelem nového ustanovení v odstavci 3. tohoto článku, že prostředků povolených na platy státních zaměstnanců nelze použíti k hrazení výdajů jako věcné preliminovaných, jest, aby tyto prostředky zůstaly zachovány svému účelu, to jest k úhradě platového zákona. Mimo to navržené opatření zamezí tvoření reserv při výdajích závazných, jichž výši možno napřed stanoviti, k účelům jiným. Toto ustanovení vztahuje se také na státní podniky. V podnikových rozpočtech preliminované částky jsou kalkulačními čísly až na částky preliminované na platy definitivních zaměstnanců, jichž systemisace jest věcí vlády, nikoli podniku. Výdaje k tomuto účelu preliminované mají tudíž stejnou povahu jako výdaje preliminované na platy státních zaměstnanců v rozpočtu administrativním.

Nové ustanovení odstavce 5. tohoto článku má omeziti opatření, která prejudikují příštím rozpočtům a vylučují volné uvážení o výdajích, které by jinak volnému uvážení pod léhaly. Souhlas ministra financí k takovýmto opatřením jest odůvodněn úvahou, že vyžaduje-li se tohoto souhlasu již k přesunům v mezích rozpočtu, tím spíše jest ho zapotřebí k opatřením přesahujícím časově schválený rozpočet.

Ustanovení článku XII. bylo převzato celkem z článku VII. dosavadního finančního zákona. Odstavec 1. bod a) změněn je potud, že peněžité prostředky opatřené přechodnými úvěrními operacemi musí býti splaceny do konce února 1928. Toto ustanovení odpovídá jak praksi prováděné v jiných státech, tak i potřebám státní pokladny. Ustanovení odstavce 2. nově doplněno slovem "úroky" z důvodu přesného znění.

Stylisace článku XIII. jest převzata z článku X. dosavadního finančního zákona. Částky, v jichž výši se má pohybovati zmocnění ministra financí, jsou zvýšeny, ježto administrativa při nízkých dosavadních částkách by byla zbytečně zatěžována a výkon případně 1 znemožněn.

Ustanovení článku XIV. převzato ve znění dosavadního článku XI. finančního zákona. Článek XV. převzat celkem z článku VIII. dosavadního finančního zákona. Odstavec 1, však doplněn větou "a k úhradě pohledávek splatných do konce tohoto roku", aby bylo zamezeno případné placení pohledávek před jejich splatností (záloh).

Ustanovení článku XVI. jest nové. Hospodaření státních podniků jest upraveno zákonem 404/22 Sb. z. a n. Částky uvedené v rozpočtech provozních i investičních jsou pouhými kalkulačními čísly k zjištění očekávaného salda. Výjimku tvoří, jak bylo uvedeno již v odůvodnění článku XI., výdaje určené pro platy definitivních zaměstnanců státních podniků. Proto, aby byla zaručena volnost hospodaření státních podniků podle platných předpisů, stanoví se tímto článkem, které z předchozích článků, obsahujících předpisy, které se nesrovnávají se zásadami obchodního hospodaření, neplatí pro státní podniky.

Ustanovení článku XVII. jest nové. Sleduje vytvoření zvláštního fondu k záměrné konsolidaci přechodného státního dluhu, který je pro finanční hospodářství státní nejtíživější.

Konečně se poznamenává, že byl vypuštěn článek VI. dosavadního finančního zákona, poněvadž každoročního zmocňování vlády k vybírání daní, dávek, poplatků a jiných státních důchodů není podle ústavního zákona zapotřebí. Daně, dávky, poplatky atd. vybírají s podle specielních norem a to po dobu, pokud normy tyto platí.

Rozpočtový výbor poslanecké sněmovny začal jednati dne 15. října 1926 o vládním návrhu státního rozpočtu pro rok 1927 a finančního zákona a skončil toto své jednání dne 17. listopadu 1926.

Generálním zpravodajem o finačním zákoně a státním rozpočtu pro rok 1927 zvolen poslanec dr. Hnídek.

Zpravodaji o jednotlivých kapitolách byli:

Rozpočtový výbor provedl ve finančním zákonu tu zrněnu, že ve článku XVII. vynechal odstavec druhý, takže odstavec 3. vládního návrhu stal se odstavcem 2. Jinak neprovedl žádných změn.