Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Případu vojína Langa jsem nařídil obsáhlé vyšetřování. Protokolárně byl slyšen poručík Pokorný a mužstvo, které bylo konfliktu přítomno 20. června mužstvo 9. pol. roty, kterému byla zakázána vycházka po dobu 14 dní. V tentýž den nechal je několikráte nastoupiti. Když mužstvo nastupovalo asi po čtvrté, vojín Lang, který stál za zády poručíka Pokorného u vchodu do budovy č. 4 a přihlížel nastupování mužstva, smál se a gestikuloval. Pro toto chování byl poručíkem Pokorným poslán do ubikací. Rozkaz vykonal nedbale, odcházel houpavým provokativním krokem a bručel. Byv zavolán zpět a napomenut, napomenutí ignoroval. Provokace vojína Langa a zesměšňovaní jmenovaného důstojníka opakovalo se několikráte, až konečně na poslední výzvu k odejití do ubikace vojín Lang poručíka Pokorného urazil. Poručík Pokorný proto zavolal dozorčího desátníka, kterému dal rozkaz, aby Langa odvedl do vězení. Ani teď vojín Lang neuposlechl, takže kasární dozorčí důstojník byl nucen po třikráte opakovaném rozkaze zavolati ještě dva vojíny ze stráže, aby Langa odvedli. Lang se stráží vzepřel, ohrožoval ji i poručíka karabinou. Když byla mu karabina vyrvána, učinil pokus zmocniti se jiné. Konečně byl přemožen a na výzvu, aby odešel do vězení prohlásil, že výzvy uposlechne jen s tou podmínkou, když půjde sám a když stráž bude odeslána.

Poručík Pokorný, aby zabránil dalšímu provokativnímu chování vojína, jemuž přihlížela skutečně část mužstva, odeslal stráž. Avšak Lang po té ihned prohlásil, že do vězení nepůjde. Kasárním dozorčím důstojníkem zavolanému posádkovému důstojníku se podařilo, že vojín Lang konečně uposlechl a šel do vězení sám, kde byl ve vazbě až do rána.

Šetřením zjištěno, že vojín Lang nebyl nikterak týrán, stejně jako není týráno mužstvo u 9. pěšího pluku v Mostě.

Přes to, že poručík Pokorný nepřekročil nijak svoji pravomoc, nařídil jsem velitelství pluku, aby jednání jeho vyšetřil a aby - porušil-li předpisy - bylo proti němu přísně zakročeno. Velitel pluku mně hlásil, že neshledal důvodů k nějakému zakročení proti poručíku Pokornému. Vojín Lang během incidentu nepokusil se o sebevraždu skokem přes hradební zeď, jak dosvědčují všichni protokolárně slyšení. Rovněž nemůže se mluviti o tažení praporu k velitelství pluku již z toho důvodu, že konflikt udál se večer, kdy u velitelství pluku se neúřaduje, což vojínům jest známo.

V Praze dne 18. listopadu 1926.

Interpelace jest úplně stejného obsahu jako interpelace podaná týmiž pány poslanci dne 7. května 1926, číslo tisku 265, na kterou jsem měl již čest odpověděti dne 22. října 1926. Dovoluji si tudíž na tuto odpověď poukázati.

V Praze dne 13. listopadu 1926.

Interpelace vytýká především, že nebylo při vyměřování daně dôchodkové zemědělcům na Slovensku šetřeno ustanovení zák. čl. X/1919 a § 16 úpravy čís. 127.000 z r. 1916 tím, že nebyl čistý dôchodek přizpůsoben obvyklému nájemnému placenému z podobného polno-hospodářského majetku. K tomu nutno poznamenati, že uvedená ustanovení mají na mysli jen případy, v nichž není jiného zákonitého prostředku pro spolehlivější zjištění důchodu. Zjišťování pak důchodu na základě placeného pachtovného jest dnes měřítkem velmi nespolehlivým již proto, že jest toto pachtovné, byli-li uzavřena pachtovní smlouva nová, daleko vyšší, než pachtovné při smlouvách uzavřených, třeba v téže obci v letech válečných. V daném případě vypracovány byly proto v základě odborných dobrozdání z různých krajů Slovenska a podle dat Státního statistického úřadu t. zv. "Směrnice", jich užívaly úřady daň vyměřující jako pomůcku, při jejíž použití byly jednotlivé obce zařazeny úřady, po případě finančními komisemi, do příslušných bonitních tříd podle katastrálního čistého výtěžku; na tomto podkladě, jimž bylo lze zjistiti výnosy zemědělské spolehlivěji a přesněji než použitím ustanovení § 16 úpravy byl jednotlivě vypočten dôchodek se zřením k obvyklému obhospodařování pozemků v tom kterém místě. Při sestavování "Směrnic" pokusily se ovšem finanční úřady v několika poradách dohodnouti se se Zemědělskou radou pro Slovensko a jinými zemědělskými organisacemi o výpočtech výnosů zemědělských v jednotlivých oblastech. Jednání nevedlo ale k cíli pro nepoměrně nízké odhady expertů těchto organisací oproti výpočtům místních znalců. Ostatně byly námitky podané Zemědělskou radou proti "Směrnicím" zaslána vyměřovacím úřadům s nařízením, aby jich bylo dbáno, budou-li jen pro ten který kraj oprávněnými. Ježto pak "Směrnice" odpovídaly skutečným průměrným výnosům zemědělským, a poněvadž byl brán při ukládání daně dostatečný zřetel na zvláštní poměry jednotlivých poplatníků, nelze po právu namítati, že by byli zemědělci Slovenska poškozeni použitím jich a není tedy ani důvodu pro jich odvolání a pro revisi dosavadního ukládání dôchodkové, zvláště když jest ukládacím úřadům dána plná možnost, aby při projednávání odvolání uvedly na pravou míru přehodnocení, jež se snad tu a tam vyskytla.

Uvádí-li dále interpelace, že jest 70% obyvatelstva Slovenska stavu zemědělského a že má býti proto zemědělstvo zastoupeno v komisích odhadních a odvolacích s obdobným procentem, při čemž by přicházely v úvahu osoby navržené Zeměděl. radou pro Slovensko nebo odbornými hospodářskými spolky, nutno upozorniti na to, že jest v zájmu stejnoměrného ukládání daně, aby byli zastoupeny v komisích co možno všechny důležité vrstvy poplatníků, tedy vedle zemědělců i živnostníci, obchodníci, průmyslníci a úředníci; ježto jest ale počet členů a náhradníků zákonem omezen jen na 8 členů a 7 náhradníků, nelze zvýšit počtu zástupců zemědělských, leč na úkor vrstev druhých a na úkor stejnoměrného ukládání daně. Ostatně jsou zemědělci v komisích zastoupení přiměřeně ku počtu zemědělců již přicházejí v úvahu při skutečném uložení daně. Nebyly-li pak tu a tam jmenováni do odhadních komisí právě zemědělci navržení zemědělskými korporacemi, stalo se tak jen proto, že tyto osoby samy nekonaly své zákonné povinnosti přiznávati řádně své příjmy, a proto neskýtaly záruky ani za správný odhad příjmů poplatníků jiných.

V Praze dne 22. října 1926.

Turisté a výletníci z Německa mohou navštíviti Česko-saské Švýcarsko na území Československé republiky na základě průkazů pro výletníky, vyhotovených bezpečnostními úřady saskými. Na zdejším území se za tyto průkazy nevybírají žádné poplatky. Tyto průkazy vystavují policejní úřady německé a vybírají za ně poplatky německými úřady stanovené.

Tvrzení interpelace, že vybíráním poplatků ohrožuje se existence československého pohraničí, které si opatřuje výdělek témě výhradně z turistického ruchu, není tudíž odůvodněno.

Do Hřenska lze z Podmokel drahou jeti jen přes německé území až do stanice Schöna. Při přechodu hranic požadují saští (nikoliv tedy českoslovenští) kontrolní orgánové cestovní průkazy.

Po dohodě se saskými pohraničními úřady krátkou cestou sjednané vydává pohraniční policejní komisařství v Podmoklech cestujícím do Hřenska přes stanici Schönu v Sasku a zpět za poplatek 1 Kč. Tyto propustky znamenají pro tyto cestující, kteří by jinak musili míti řádný cestovní pas, opatřený visem německého zastupitelského úřadu, velikou výhodu.

V Praze dne 13. října 1926.

Ježto agenda vyživovacího příspěvku náleží výlučně do oboru působnosti ministerstva vnitra, odpovídám na shora uvedenou interpelaci takto:

Podle § 4 zákona ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n., přísluší nárok na vyživovací příspěvek členům rodiny k vojenské službě povolaného jen tehdy, byl-li v době, kdy povolaný nastoupil službu vojenskou, nemajetní, k výdělku nezpůsobilí a byla-li výživa jejich podstatně závislá na pracovním příjmu povolaného a povoláním tím jest ohrožena.

Existence nároku na vyživovací příspěvek závisí tudíž od splnění všech právě uvedených předpokladů a to v době, kdy povolaný nastoupil vojenskou službu.

O podstatné závislosti na pracovním příjmu povolaného a o ohrožení výživy, nemůže býti řeči v těch případech, kdy příslušníci povolaného v době, kdy tento nastoupil službu vojenskou, vlastnili nemovitý majetek, zajišťující dostatečný příjem, cílený pokud se týče, když později takového majetku nebo takového příjmu získali.

Z výslovného ustanovení §u 4 zákona ze dne 18. března 1921, čís. 120 Sb. z. a n. o vyživovacím příspěvku plyne dále, že osoby, uplatňující nárok na vyživovací příspěvek, musí býti v kritické době k výdělku nezpůsobilými, že tedy nesplnění tohoto předpokladu musí zcela přirozeně míti za následek nepřiznání, pokud se týče oduznání vyživovacího příspěvku.

Ta okolnost, že okresní správa politická resp. okresní vyživovací komise v Teplicích-Šanově dává úředními lékaři zjistiti, zda osoby, uplatňující nárok na vyživovací příspěvek, jsou - jak zákon předpokládá - k výdělku nezpůsobilými, není sama o sobě nezákonností; neboť tímto postupem spíše ulehčuje se stranám podání průkazu o existenci jednoho z hlavních předpokladů pro nárok na vyživovací příspěvek.

Jelikož však předmětná interpelace zní všeobecně a neuvádí konkrétních případů, nelze posouditi, zda postup vyživovacích komisí v případech, jež snad páni interpelanti mají na mysli odporují stávajícím zákonným ustanovením a zda tedy, případně, pokud stížnosti pánů interpelantů do postupu vyživovacích komisí jsou odůvodněné.

Okresním vyživovacím komisím byly již svého času dány přesně pokyny v příčině výkladu ustanovení zákona o vyživovacím příspěvku a v příčině postupu při rozhodování o uplatňovaných nárocích a nebude opomenuto ve věci zakročiti, jakmile budou sdělena konkrétní rozhodnutí, jež podle názoru pánů interpelantů neodpovídají, případně i se příčí stávajícím zákonným předpisům.

V Praze dne 13.října 1926.

Obecná škola s československým jazykem vyučovacím v Pivoni jest umístěna v zámku velkostatkáře Coudenhove v místnosti, jež sousedí s bytem místního faráře. Místnost dal k disposici dobrovolně sám vlastník zámku. Až do zřízení školy užíval místnosti farář, který se svou matkou obýval 3 pokoje s kuchyní. V době komisionelního šetření, jehož mimo starostu obce účastnil se také farář, měl farář v místnosti té uloženo jen menší množství obilí a jednu skříň. Jest to jediná místnost v celém zámku, která aspoň částečně jako nouzová ubikace řečené školy vyhovuje. Místnost, v níž svého času byla přechodně umístěna třída školy německé, není nyní pro školské účely způsobilá a najíti v jiných domech v Pivoni vhodnou místnost nebylo možno.

Dal-li vlastník zámku pro školu k disposici místnost, jíž užíval farář, měl se farář domáhati u vlastníka zámku jako patrona, aby mu přidělil v zámku místnost náhradní. Zástupce vlastníka domu byl členy komise požádán, aby náhradní místnost byla faráři přidělena.

Ježto platné předpisy příslušnými úřady porušeny nebyly a nemožnost jiného umístění školy byla zjištěna dvěma úředními komisemi, nemám důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 12. října 1926.

Die Antwort auf diese Interpellation habe ich selbst an Stelle des Justizministers, an den sie gerichtet ist, übernommen, weil die Presseaufsicht über die periodische Druckschrift "Heimat" von der politischen Bezirksverwaltung in Saaz ausgeübt wird.

Die Nr. 34 der Zeitschrift "Heimat" vom 20. März 1926 wurde von der politischen Bezirksverwaltung in Saaz wegen des Artikels "Der Sudetendeutsche Heimatsbund", und zwar wegen der strafbaren Handlungen nach § 17, Z. 1 des Gesetzes zum Schutze der Republik vorgenommen.

Diese Beschlagnahme wurde vom Kreis- als Pressegericht in Brüx nach § 17, Z. 1 und § 14, Z. 1 des Gesetzes zum Schutze der Republik bestätigt.

Was die Beschlagnahme der Nr. 55 der Zeitschrift "Heimat" vom 11. Mai 1926 betrift, die von der politischen Bezirksverwaltung in Saaz wegen des ganzen Leitartikels "Der § 17 des Schutze der Republik vorgenommen wurde, so wurde gegen das bestätigende Erkenntnis des Kreis- als Pressengerichtes in Brüx vom 15. Mai 1926, Z. Tl. 30/26 seitens des verantwortlichen Redakteurs Einspruch erhoben, über welchem bisher noch nicht entschieden worden ist. Aus diesem Grunde ist eine Äußerung über die Motiviertheit der Beschlagnahme der subjektiven Verfolgung nicht tunlich, weil durch dieselbe der Entscheidung des Gerichtes, dem sie allein zusteht, über diese Fragen zu entscheiden, vorgegriffen würde.

Prag, am 16. Oktober 1926.

Das Polizeikommissariat in Karlsbad hat in Ausübung der Presseaufsicht über die an Karlsbad erscheinende Zeitschrift "Deutsche Tageszeitung" die Nr. 115 dieser Zeitschrift vom 20. Mai 1926 beschalgnahmt, weil es in dem Artikel mit dem Titel "Volksdeutsche Politik" in sieben Stellen den Tatbestand der strafbaren Handlungen nach § 14, Z. 1, 2, 3 und 5 des Gesetzes zum Schutze der Republik erblickte.

Diese Beschlagnahem wurde vom Kreis- als Pressegerichte in Eger nach § 300 StG. und § 14, Z. 1, 2, 3 und 5 des Gezetzes zum Schutze der Republik in vollem Umfange bestätigt. Es liegt somit eine gerichtliche Entscheidung vor, die einzig und allein im ordentlichen Instanzenzug der Gerichte abgändert werden kann.

In dem angeführten Artikel der Zeitschrift "Deutsche Tageszeitung" war nur ein kleiner Teil des in der Interpellation angeführten Aufsatzes (etwa ein Drittel) veröffentlicht und zwar bis zum Ende des Gedichtes "Du sollst an Deutschlands Zukunft glauben". Der übrige Teil wurde in der erwähnten Zeitschrift überhaupt nicht veröffentlicht und konnte somit auch nicht beschlagnahmt werden.

Prag, am 16. Oktober 1926.

Fenti interpellációra a közmunaügyi minisztériummal egyetértőleg legyen szabad a következő felvilágosításokat adnom:

A Csehszlovák állam és Románia közti államhatárnak a határmegállapító bizottság által eszközölt megállapításánál lehetőleg arra ügyeltetett, hogy ugyanazon állam egyes községei közötti útösszeköttetés, amennyiben a már létezett, az uj határ által ne háboríttassék.

Az interpellációban felsorolt községek közül Ďula községnek a szomszédos községekkel országuti összeköttetése egyáltalában nem volt s a legközelebbi országuttal való kapcsolatában elhanyagolt kerülőutakra volt ráutalva. E tekintetben eme község közlekedési viszonyai az uj álamhatár által rosszabbodást nem szenvedtek.

Akli és Nevetlefnalu községeket illetőleg az eddigi demarkációs vonal által e két község közötti országuti összeköttetés biztosítva van. Ezen edemarkácós vonal az uj országhatáarra ki nem tolatik addig, míg az említett kétközség közötti országutösszeköttetés kérdése a csehszlovák területen nem nyer rendezést.Gura és Batár községek az uj államhatár következtében a csehszlovaák területtel való országutösszeköttetésüket az uj államhatár közetkeztében el nem vesztették.

Amennyiben az ineterpelláció talán a határforgalombüől eredő nehézségekre is gondol, erre nézve a következők jegyzendők meg:

A fennálló csehszlovák - román államhatár egész hosszában uj határ, amely a történelemben a világháború után először állíttatott fel. Az ilyen uj határon termésszetesen oly hagyományos határforgalm, mint a milyen ol. a csehszlovák - német határon fenáll, nem léteztehet, s az összes nehézségek lényegileg eme körülményben gyökeredzenek.

Már az 1921. év óta oly sürü panasz hangzott el, hogy világossá lett, miszerint a határforgalom valamennyi kérdését ujból kell majd rendezni.A Csehszlovák köztársaság és Románia közötti ezen tárgyalásokra Bukurest-ben 1925 március 8.-tól április 8.-ig került sor s ezen tárgyalások eredménye az 1925 április 26.-án kelt s1926 január 25.-én azaz ratifikálása napján életbeléptetett határforgalim egyezmény. Valamennyi panasz abból az időből ered, amidőn az említett egyezmény még hatályban nem volt s itt kifejezetten hangsúlyozható az, hogy az 1926. január 15.-e után a külügyi minisztériumbnak a csehszlovák - román határról egyetlen egy incidens sem jelentetett.

A külügyi minisztérium természetesen kötelességének tartaná diplomáciai úton közbelépni az esetre, hanevezett egyezmény valamelyik alárendelt közeg eljárása által megsértetnék. Ez azonban előfeltételezi azt, hogy a konkrét eset az idő, hely, érdkelt személyek stb.megjelölése mellett bejelentessék, mert a diplomáciai közbelépés csak ilyen körülmények mellett vona sikeresen megtehető. A fenti interpelláció azonban hasonló konkrét eseteket fel nem hoz.

Praha, 1926 . október 13.-án.

Die Touristen und Ausflügler als Deutschland können die Böhmisch-sächsische Schweiz auf dem Gebiete der Čechoslovakischen Republik auf Grund von Asweisen für Ausflügler besuchen, die von den sächsischen Sicherheitsbehörden ausgefertigt sind. Auf dem hiesigen Gebiete werden für diese Ausweise keinerlei Gebühren eingehoben. Diese Ausweise werden von den deutschen Polizeiämtern ausgestellt und es werden hiefür die von den deutschen Behörden festgesetzten Gebühren eingehoben.

Die Behauptung der Interpellation, daß durch Eingebung von Gebühren die Existenz der čechoslovakischen Grenzorte bedroht werde, die ihren Erweb fast ausschließlich aus dem Touristenverkehr ziehen, ist daher nicht begründet.

Nach herrnskretschen kann man aus Bodenbach bloß über deutsches Gebiet bis zur Station Schöna fahren. Beim Grenzübertritte verlangen die sächsischen - keinswegs also die čechoslovakischen kontrollorgane Reiseausweise.

Auf Grund eines mit den sächsischen Grenzbehörden im kurzen Wege vereinbarten Übereinkommens folgt das Grenzpolizeikommissariat in Bodenbach den nach Herrnskretschen reisenden Personnen, die keinen anderen gültigen Reiseausweis besitzen, Passierscheine aus, die sie zur Reise nach Herrnskretchen über die Station Schöna in Sachsen und retour gegen eine Gebühr von 1 Kč berechtigen. Diese Passierscheine bedeuten für diese Reisenden, welche sonst einen ordentlichen Reisepaß, versehen mit dem Visum der deutschen Vertretungsbehörde, besitzen müßten, eine großen Vorteil.

Prag, am 13. Oktober 1926.

Da die Agenda des Unterhaltsbeitrages ausschließlich in den Wirkungskreis des Ministeriums des Innern gehört, beantworte ich die obangeführte Interpellation wie folgt:

Nach § 4 des Gesetzes vom 18. März 1921, Slg. d. G. u. V. Nr. 120, gebührt der Anspruch auf den Militärdienste Herangezogenen nur dann, wenn sie im zeitpunkte der Einrückung des Herangezogenen zum Militärdienste vermögenslos und erwerbsunfähig waren und wenn ihr Unterhalt von den Arbeitseinkommen des Herangezogenen wesentlich abhängig war und infolge dieser Heranziehung gefährdet wird.

Die Existenz des Anspruches auf den Unterhaltsbeitrag hängt daher von der Erfüllung aller eben angeführten Voraussetzungen und zwar in dem Zeitpunkt aby, wo der Herangezogene den Militärdienst angetreten hat.

Von einer wesentlichen Abhängigkeit vom Arbeitseinkommen des Herangezogenen und von einer Gefährdung des Unterhaltes kann in jenen Fällen nicht die Rede sein, wo die Angehörigen des Einberufenen im Zeitpunkte seines Antrittes des Militärdienstes unbewegliches Vermögen besaßen, daß ein hinreichendes Einkommen gewährleistete, oder wo sie ein durch eigene Arbeit erzieltes hinreichedes Einkommen besaßen, daß ein hinreichendes Einkommen besaß, beziehungsweise, wenn sie später ein solches Eigentun oder ein solches Einkommen erlangt haben.

Aus der ausdrücklichen Bestimmung des § 4 des Gesetzes vom 18. März 1921, S. d. G. u. V. Nr. 120, betreffend den Unterhaltsbeitrag geht ferner hervor, daß die den Anspruch auf den Unterhaltsbeitrag geltend machenden Personenin der kritischen Zeit erwerbsunfähig sein müssen, daß daher die Nichterfüllung dieser Voraussetzung ganz natürlich die Nichtzuerkennung, bezw. die Aberkennung des Unterhaltsbeitrages zur Folge haben muß.

Der Umstand, daß die politische Bezirksverwaltung esp. die Unterhaltsbezirkskommission in Teplitz-Schönau durch die Amtsärzte konstatieren läßt, ob die den Anspruch auf den Unterhaltsbeitrag geltend machenden Personen - wie das Gesez voraussetzt - erwerbsunfähig sind, bildet an und für sich keine Ungesetzlichkeit; denn durch dieses Vorgehen erleichtert sie eher den Parteien die Erbringung des Nachweses über die Existenz eines der hauptvoraussetzungen für den Anspruch auf den Unterhaltsbeitrag.

Da jedoch die gegenständliche Interpellation allgemein gefaßt ist und konkrete Fälle nicht anführt, kann nicht beurteilt werden, ob das Vorgehen der Unterhaltskommissionen in jenen Fällen, welche die Herren Interpellanten eventuell im Sinne haben, den Bestehenden Gesetzesbestimmungen widerspricht, und ob daher, bezw. inwieweit die Beschwerden der Herren Interpellanten gegen das Vogehen der Unterhaltskommissionen begründet sind.

Den Unterhaltsbezirkskommissionen wurden bereits seinerzeit genaue Weisungen hinsichtlich der Auslegung der Bestimmungen des Gesetzes über den Unterhaltsbeitrag und bezüglich des Voganges bei der Entscheidung über die geltend gemachten Ansprüche erteilt; und es wird ein Einschreiten in dieser Angelegenheit nicht unterlassen werden, die nach der Ansicht der Herren Interpellanten den bestehneden gesetzlichen Vorschriften nicht entsprechen, bezw. ihnen widersprechen.

Prag, am 13. Oktober 1926.

Die Volksschule mit čechoslovakischer Unterrichtssprache in Stockau ist im Schlosse des Großgrundbesitzers Coudlenhove in einem Raume untergebracht, der an die Wohnung des Ortspfarrers angrenzt. Der Schloßeigentümer hat den Raum freiwillig selbst zur Disposition gestellt. Bis zur Errichtung der Schule hat der Pfarrer, der mit seiner Mutter 3 Zimmer mit Küche bewohnt hatte, den Erhebung, an der Pfarrer teilnahme, hatte der Pfarrer in dieser Räumlichkeit nur eine klienere Getreidemenge und einen Schrank aufbewahrt. Es ist dies wenigstens teilweise als Notubikation der genannten Schule entspricht. Dei Räumlichkeit, in der seinerzeit vorübergehend eine Klasse der deutschen Schule untergebracht war, ist dermalen für Schlzwecke nicht geeignet und es war unmöglich, in anderen Häusern in Stockau eine geeignete Räumlichkeit zu finden.

Wenn der Schloßeigentümer den Raum den der Pfarrer benützt hatte, für die Schule zur Disposition stellte, hätte sich der Pfarrer beim Schloßeigentümer als dem Patron bemühen sollen, daß er ihm in Schloße eine Ersatzräumlichkeit zuweise. Der Vertreter des Hauseigentümers wurde von den Kommissionsmitglidern ersucht, es möge dem Pfarrer eine Ersatzräumlichkeit zugewiesen werden.

Da die geltenden Vorschriften von den betreffenden Behörden nicht verletzt worden sind und die Unmöglichkeit einer anderweitigen Unterbringung der Schule von zwei Amtskommissären konstatiert worden ist, habe ich keine Grund zu irgendeiner Verfügung.

Prag, am 12. Oktober 1926.