Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno račiž usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 2 odst. 1. zní následovně: Pojištěním nemocenským povinen a podle tohoto zákona jest pojištěn, kdo v republice Československé vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního neb učňovského (volontérského, praktikantského) a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Tytéž osoby, mimo ženské zaměstnance v domácnostech, podnicích zemědělských a učni v podnicích živnostensko-průmyslových, podléhají povinně pojištění pro případ invalidity a stáří. Zaměstnanci ženského pohlaví v domácnostech, v podnicích zemědělských a učni mohou býti pojištěni pro případ invalidity a stáří dobrovolně za podmínek, v zákoně tomto uvedených.

Odstavec 2. nezměněn.

Odstavec 3. Presenční vojenská a výcvičná služba nepřerušuje a nestaví nabytých práv pojištěnce.

§ 3. se doplňuje: Za příležitostné dělníky považují se ti, jichž zaměstnání netrvá déle než 90 skutečných pracovních dnů v roce.

§ 6. se doplňuje: Odst. F. Osoby ženské, zaměstnané v domácnosti neb v podnicích zemědělských, dále učni v podnicích živnostensko-průmyslových, kteří uzavřeli smlouvu a není jejich zaměstnání trvalým. Tyto osoby mohou se pojistiti dobrovolně.

§ 12. se upravuje:

Odst. 4. Učně (volontéra, praktikanta), jenž nepožívá mzdy (§ 10) jest zařaditi do prvé mzdové třídy. Rovněž ženské osoby zaměstnané v domácnosti neb v podnicích zemědělských (§ 2) zařazují se do prvé mzdové třídy.

Odst. 5. Hodnota naturálních požitků (§ 11) může způsobiti zařadění jen o jednu třídu (odst. 1.) vyšší, nežli jaké odůvodňuje mzda na penězích.

Odst. 6. Mzdové třídy mohou býti měněny nařízením o návrhu Ústřední Sociální Pojišťovny.

§ 14 zní takto:

1. Zaměstnavatelé jsou povinni vésti záznamy, kterých je třeba, aby byly vyšetřeny požitky jednotlivých pojištěnců a uschovávati je aspoň po dobu tří let. Z této povinnosti vyjmuti jsou zaměstnavatelé, mající se zaměstnanci uzavřenou celoroční smlouvu služební.

Odstavec 2. nezměněn.

§ 20 jest doplněn odstavcem 3.

Přesuny pojištěnců do nižších platebních skupin na základě ustanovení tohoto zákona (§ 3) rozumí se se zpětnou platností od 1. července 1926 a přeplacené pojistné počítá se pojištěncům k dobru běžných příspěvků.

§ 2 1. Doplněn odst. 2.

Této povinnosti zproštěni jsou zaměstnavatelé, kteří jsou v § 14 osvobozeni od vedení a uschovávání záznamu o mzdě.

§ 95 zní následovně:

Nemocenská pojišťovna jest povinna poskytovati:

1. pomoc v nemoci a to:

Odst. 1. nezměněn.

Odst. 2. Pojištěnci, jenž jest neschopen práce pro nemoc nepřivoděnou úmyslně, přináleží od prvého dne této neschopnosti nejdéle jeden rok, toto denní nemocenské ve mzdové třídě

Bude-li vydáno nařízení podle § 12 odst. 7., obsahuje příslušnou úpravu nemocenského.

Nemocenské přísluší za neděle a svátky.

Odst. 2. a odst. 3. nezměněny.

§ 112, odst. 1. zní takto: Důchod invalidní bezpodmínečně přísluší pojištěnci bez ohledu na invaliditu, jako důchod starobní, dokonal-li pojištěnec 55. rok věku svého.

Požitek důchodu starobního počíná dnem splnění podmínky v odst. 1. uvedené a končí úmrtím oprávněné osoby.

§ 114 odst. 1. se doplňuje: Platí-li pojistné premie alespoň po 10 roků. Je-li vdova starší 50 let, má nárok na rentu bez ohledu na to, je-li invalidní nebo ne.

Odst. 2. a 3. nezměněn.

§ 115 zní: Odst. 1. Nároku na důchod vdovský nemá vdova:

a) byla-li rozsudkem trestního soudu usvědčena, že zavinila nebo spoluzavinila smrt manžela;

b) bylo-li manželství uzavřeno v době, kdy pojištěnec požíval již důchodu invalidního nebo starobního.

Ustanovení odst. 1. platí obdobně o nároku vdovce na důchod vdovecky.

§ 129 doplňuje se odstavcem 4.

Pojištěncům, u nichž povinnost pojištění zaniká, vrátí se ze zaplacených premií 75% ve lhůtě jednoho měsíce.

§ 141 zní následovně:

1. Nemocenská pojišťovna jest povinna zajistiti, aby se dostalo pomoci lékařské a pomoci porodních asistentek osobám, jež na ni mají proti nemocenské pojišťovně nárok. Pojištěnec jest oprávněn k svobodné volbě lékaře, jmenovitě vyžaduje-li jeho nemoc specielního léčení.

Odstavec 2. nezměněn.

§ 142 zní: Ústřední Sociální Pojišťovna může za souhlasu zástupců pojištěnců ujednati s organisací lékařskou smlouvu o zajištění lékařské služby pro celý obvod působnosti organisace lékařské nebo pro část obvodu. Tato smlouva jest závazná pro nemocenské pojišťovny a členy lékařské organisace tohoto obvodu konající službu nemocenských lékařů.

Odst. 2. nezměněn.

§ 158 zní:

1. Týdenní pojistné pro pojištění invalidní a starobní činí (§ 12, odst. 1)

Mužské osoby služebné, zaměstnané v malozemědělských podnicích, zařazují se do nejnižší platební třídy. Jest však přípustno dobrovolné pojištění v třídách vyšších. Za malý podnik zemědělský považovati nutno hospodářství v nejvyšší výměře 30 ha polí a luk.

Odst. 2. a 3. beze změny.

§ 162 zní: Z pojistného hradí zaměstnavatel i zaměstnanec po jedné polovině.

Pojistné od zaměstnavatelů, placení prémií z hospodářských důvodů neschopných hradí z fondu k tomu účelu utvořenému, do něhož plynouti budou peněžité pokuty z nedodržených podmínek zákona a úroky z uložených přebytků pojišťovny.

§ 168 zní: Úřad udělující povolení k provedení stavby jest povinen na žádost pojišťovny uložiti stavbu provádějícímu, že převzíti musí závazek přesného placení pojišťovacích prémií zaměstnaných dělníků.

§ 170 zní: Manželka (manžel) bydlící se zaměstnavatelem ve společné domácnosti ručí takto za pojistné, jež se stalo splatným v době, kdy byl dotyčný spolumajitelem závodu.

§ 173 zní: Exekuční vymáhání prémií prováděno musí býti jen v případech, kdy úmyslně zaměstnavatel odepře placení těchto, ačkoliv majetkově jest schopen zaplatiti, pojistné i s příslušenstvím požívá přednostního práva nedoplatků daní a dávek veřejných v řízení exekučním, konkursním a vyrovnávacím.

§ 175 zní: Pojistné i s úroky může býti vymáháno exekucí soudní na základě vykonavatelného platebního rozkazu jen ve smyslu § 173. Platební výměr je vykonatelný uplynulo-li od doručení jeho 15 dnů. Doložku o vykonatelnosti připojí nemocenská pojišťovna.

§ 250. odst. 1. se doplňuje: Osoby ženské, zaměstnané v domácnosti, zemědělském hospodářství, neb učni v podnicích živnostensko-průmyslových mohou se pojistiti dobrovolnou přihláškou v libovolné třídě platební.

§ 253 zní: Za dobu zákonné presenční a cvičební vojenské služby osob uvedených v § 2 nese náklady pojišťovna z fondu.

§ 262. odst. 2. zní: Peněžité pokuty plynou do fondu, z něhož se platiti budou nedobytné prémie pojištěnců.

§ 263. odst. 2. zní: Z nálezu lze se odvolati do 15 dnů v druhé stolici, případně s touže lhůtou v ministerstvu vnitra, které rozhodne s platností konečnou.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením jeho pověřují se ministři sociální péče, spravedlnosti, vnitra a financí.

1. Vládě se ukládá, aby ve lhůtě jednoho roku předložila osnovu zákona, jíž se novelisuje zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří a zákon o pojištění úrazovém ve smyslu

a) systému úhradového,

b) uplatnění zásady, že úřednictvo sociálních pojišťoven postaveno bude na roveň úředníkům státním a zařaděno do odpovídajících stupnic platových.

2. Vládě se ukládá neprodlené vypsání voleb do pojišťoven. Pokud volby nebudou provedeny, buďtež okamžitě dosazeny správní komise.

Zákon o sociálním pojištění zaměstnanců, který prováděn jest od 1. července 1926, neosvědčil se některými ustanoveními, čímž vyvolal velký odpor nejen u zemědělských a živnostenských zaměstnavatelů, ale také u zaměstnanců.

Podle dřívějšího zákona o nemocenském pojištění nabýval pojištěnec práva na nemocenskou podporu prvním dnem po onemocnění. Toto ustanovení bylo zákonem o sociálním pojištění změněno v neprospěch dělnictva tím, že nárok na nemocenskou podporu nastává až čtvrtým dnem po onemocnění. Také prvé dvě neděle se nepočítají do dnů uznaných pro podporu nemocenskou v prvých 14 dnech onemocnění. Jest spravedlivým požadavkem dělnictva, aby nemocenské podpory vypláceny byly opět od prvního dne od onemocnění a to beze srážek za sváteční dny. Prémie pojišťovací jak pro pojištění nemocenské, tak zvláště starobní a invalidní jsou příliš vysoké, zvláště pro pojištěnce s menšími příjmy. Jest nutno při pojištění starobním a invalidním rozděliti placení prémií podle těch stupnic, jako při pojištění nemocenském.

Hranice věku 65 let pro nabytí nároku na starobní pojištění jest příliš vysoká a pro devadesát procent pojištěnců nedosažitelná. Je proto žádoucno snížiti hranici věku pro dosažení starobní renty aspoň na 55 roků, bez ohledu na to, zda pojištěnec je práce schopen či nikoliv.

Nutno v zákoně připustiti, aby pojištěncům, u nichž pojišťovací povinnost uhasne - následkem osamostatnění se - vrácena byla aspoň značná část zaplacených prémií.

Důchod vdovský nutno uznati každé ženě, která svého živitele pozbyla, poněvadž má na něj nárok.

Pojištěnci zemědělští a učňové živnostensko-průmysloví mohou spadati pouze do první platové stupnice nemocenského pojištění povinného. Pro služky v domácnosti a v zemědělském hospodářství, dále pro učně živnostensko-průmyslové nutno uznati starobní a invalidní pojištění pouze dobrovolné, poněvadž nejsou trvalými zaměstnanci.

Mužská čeleď podléhá nucenému pojištění starobnímu a invalidnímu první platební skupině; může se však dobrovolně pojistiti ve kterékoliv skupině. Zemědělská čeleď obyčejně slouží v zemědělských podnicích několik málo roků - v mladém věku - a pak se osamostatní. Jest tudíž placení pojistného na rentu starobní u čeledě bezúčelnou. Poněvadž čeleď vůbec odpírá na ni připadající polovinu pojišťovací prémie platiti, spadá na hospodáře celý plat pojistného, z něhož nemá ničeho ani on, ani čeleď. Rovněž živnostensko-průmysloví učni nemohou podléhati starobnímu pojištění, jelikož: 1. nedostávají mzdy, 2. nemají zabezpečeno povolání, 3. mistři vůbec vypoví učně a nových přijímati nebudou.

Vedení seznamů o mzdě zaměstnanců všemi zaměstnavateli jest velkým přetížením a jest tam, kde jest celoroční smluvní poměr uzavřen, zbytečným.

Trestní pokuty, plynoucí z přestoupení aneb nedodržení zákona ať spadají do zvláštního fondu, do něhož plynuly by i úroky z přebyt. vkladů, z kterého by se hradily nezaplacené a nedobytné prémie finančně slabých zaměstnavatelů a za vojíny.

Povaha nemoci vyžaduje svobodnou volbu lékaře u nemoc. pojištění. Pokud se týče správy Ústř. soc. pojišťovny, nutno upraviti spravedlivě zastoupení zájmových skupin.

Veškeré změny v návrhu uvedené vyvolány jsou těžkými národohospodářskými poměry.

Systém kapitalisace rentové se neosvědčuje hned v začátcích a znamená neodůvodněné hromadění kapitálu z vysokých prémií, které jsou dnes nesnesitelnými. Navrhujeme proto systém úhradový, který jest pro zabezpečení pojištěnců stejně bezpečný, avšak jest účelnější, jednodušší a lacinější.

Úřednictvo sociálních pojišťoven nutno postaviti na roveň úředníkům státním, aby svou neodvislostí a objektivností lépe mohlo ve svých úřadech pracovati.

Volby do okr. nemoc. pokladen nekonaly se již od doby předválečné, což se stalo neudržitelným zjevem. Proto jest nutno vypsati neprodleně nové volby do sociálních pojišťoven, a pokud tyto volby nebudou zařízeny a provedeny, okamžitě musí býti dosazeny do těchto pojišťoven správní komise.

Návrh tento nevyžaduje zvláštních finančních úhrad. Budiž přidělen k projednání výboru sociálně-politickému a rozpočtovému.