Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ačkoli je pravda, že právním základem nařízení ze dne 22. prosince 1918, čís. 87 Sb. z. a n., jest zákon ze dne 24. července 1917, čís. 307 ř. z., jímž byla vláda zmocněna, aby po dobu mimořádných, válkou vyvolaných poměrů nařízením vydávala opatření potřebná k podpoře a znovuzřízení hospodářského života a k odvrácení hospodářských škod, není správným názor pp. interpelantů, že ono nařízení mělo býti odvoláno, ježto zánikem válečného stavu zanikla také účinnost cit. zmocňovacího zákona. Jak uvedeno, zmocnění v tomto zákoně dané vztahovalo se i na opatření potřebná k odvrácení hospodářských škod a to nikoliv jen po dobu války, jak pp. interpelanti mylně se domnívají, nýbrž i na dobu mimořádných, válkou vyvolaných poměrů, tedy i po skončení válečného stavu. Ostatně odkazuji pp. interpelanty v tomto směru na § 4 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a n., uznávající výslovně platnost nařízení vydaných vládou právě na základě cit. zmocňovacího zákona.

Rovněž nemohu souhlasiti s pp. interpelanty, když dovozují, že následkem poměrů zanikl důvod, proč řečené nařízení bylo vydáno. Důvodem, proč byly tyto předpisy až po dnes - ovšem ve formě velice zmírněné - zachovány a proč ani dnes ještě nelze zcela se jich zříci, jest, že u berních úřadů byly a jsou stále ještě veliké nedoplatky daňové, zaviněné z velkého dílu také liknavostí poplatnictva a že také dávka z majetku a z přírůstku na majetku dosud není zcela zaplacena. Ostatně ani v jiných státech, jež (jako na oř. Německo, Rakousko a j.) zavedly v době popřevratové zákony proti unikání daní, nebyly, pokud mi známo, tyto zákony dosud zrušeny.

Na oprávněné zájmy průmyslu a obchodu a postupující všeobecnou konsolidaci poměrů vzat byl zřetel tím způsobem, že ministerstvo financí vynesením z 8. května 1922, č. 14505/1759/22, nejen připustilo co největší úlevy pro vydání cestovního pasu v jednotlivých případech, nýbrž též omezilo všeobecné podmínky ty na nezbytné nutnou míru a zjednodušilo podstatně příslušné řízení, zejména také tím, že ku povolování úlev zmocnilo vyměřovací úřady I. stolice.

Vyměřovacím úřadům I. stolice bylo při tom zvláště uloženo, aby při povolování úlev postupovaly s náležitým porozuměním pro prokázané potřeby obyvatelstva a ministerstvo financí při příležitosti vyřizování konkrétních žádostí pokaždé znovu poukazuje na citované vynesení. Mimo to mají strany právo stížnosti k zemskému finančnímu úřadu, po případě k ministerstvu financí pokládají-li postup vyměřovacího úřadu I. stolice za příliš přísný a tvrdý. Vzhledem k vývodům interpelace ukládám současně generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě, aby nařízení ministerstva financí, by při povolování úlev bylo postupováno s náležitým porozuměním pro prokázané potřeby obyvatelstva, podřízeným vyměřovacím úřadům I. stolice znovu důrazně připomenuto.

Výplata pohledávek a deposit, náležejících příslušníkům postoupených území bývalého království uherského resp. býv. císařství rakouského z hospodaření poštovní spořitelny v Budapešti, podmíněna je dvěma zásadními předpoklady, že totiž úmluva o poštovní spořitelně uherské ze dne 7. listopadu 1922, provedená zákonem ze dne 15. května 1924, č. 148 Sb. z. a n., nabude účinnosti, a že se tak republice Československé dostane k disposici na tuto výplatu příslušného podílu na úhradě náležející nástupnickým státům podle ustanovení této úmluvy.

Ani jeden ani druhý předpoklad se však dosud nesplnil.

Čl. 18. odst. 4. úmluvy ustanovuje, že úmluva nabude účinnosti teprve po ratifikaci všemi smluvními státy. Československo ratifikovalo úmluvu již dne 28. července 1924. Pokud jde o ostatní smluvní státy, ratifikovalo ji dosud, jak příslušnými vyslanectvími ČSR bylo vyšetřeno, zatím toliko Rakousko dne 24. prosince 1924; vláda rumunská ratifikační listinu sice již složila, ale přílohy k ní připojené byly nesprávné, tak že maďarská vláda byla nucena žádati o jich opravu. Vláda království SHS, a vláda republiky Polské ratifikačních listin však dosud nepředložily vůbec.

Vláda čsl. použila tu opětovně jediného prostředku, který má po ruce, diplomatických intervencí, a uchýlila se k němu znovu; nemá však možností (jako ji nemají ani ostatní smluvní státy), aby chybějící ještě ratifikace snad vynutila.

S vejitím úmluvy v účinnost souvisí podle č. 11. posl. odst. i odevzdání podílu na úhradě, bez něhož je provedení výplat pohledávek a deposit ovšem vyloučeno.

Poněvadž podle přesvědčení čsl. vlády je ratifikace úmluvy přes všechno zdržení přece jen pouze otázkou času, učinil ministr financí v dohodě s ministrem pošt a telegrafů vyhláškou ze dne 9. července 1925, č. 166 Sb. z. a n. prozatím alespoň veškerá opatření, aby pro provádění úmluvy (výplatu) bylo vše připraveno, až úmluva účinnosti nabude, neboť zpracování soupisového materiálu jako podmínka výplaty vyžaduje značné práce a delší doby.

Jakmile tedy úmluva o poštovní spořitelně uherské nabude účinnosti, a úhrada, o níž je výše řeč, bude čs. státní správě vydána, bude lze k výplatě pohledávek z hospodaření poštovní spořitelny v Budapešti přikročiti již s urychlením, a to podle ustanovení cit. zákona z 15. května 1924, č. 148 Sb. z. a n., t. j. v poměru počtu přihlášených majitelů těchto pohledávek k výši úhrady, jaké se československému státu k tomu cíli dostane.

Vládním nařízením ze dne 7. července 1925 upravují se počínaje dnem 1. října 1926 nově drahotní přídavky mužstva, jemuž není vojenská služba povoláním.

Nejedná se však o žádné snížení žoldu aktivně sloužícího mužstva, poněvadž výše žoldu zůstává nezměněna a jde pouze o novou úpravu drahotního přídavku.

Drahotní přídavek mužstva byl dosud vyplácen pouze v stejné výši od roku 1919, ač v mezidobí byly sníženy mzdy dělnictva a byl již v roce 1923 zákonem č. 394 z r. 1922 odbourání o 20% drahotní přídavek vojenských gážistů a státních zaměstnanců, ba nový požitkový zákon pro státní zaměstnance a vojenské gážisty vůbec odstranil jakékoliv drahotní přídavky. Drahotní přídavek dlužno považovati za dočasný a také všechna zákonná ustanovení zejména § 15 a 18 zákona z 18. března 1920 výslovně požitek ten jako dočasný označují.

Peněžité požitky mužstva (tedy i drahotní přídavek) nelze považovati za služné nebo mzdu vojínovu. Žold i drahotní přídavek jsou pouhým paušálem na některé drobné a nahodilé potřeby, poněvadž o všechno ostatní; ubytování, stravování, ošacení, kulturní potřeby i ochranu zdraví vojínova jest vojenskou správou dostatečně postaráno.

Vojín nepociťuje případné zvýšení cen životních potřeb (naturalií, oděvů, ubytování), poněvadž výlohy ty nese vojenská správa, která ho tím opatřuje.

Upozorňuji zvláště na to, že v době téměř všeobecného snižování mezd vojenská správa zlepšila naturální osobní požitky mužstva zlepšením večeří a zvýšením dávky cukru.

Drobné předměty denní vojenské potřeby obdrží mužstvo za režijní ceny ve vojenských zátiších.

V provedení nové úpravy drahotního přídavku mužstva nelze spatřovati žádné ohrožení ani zhoršení materielního opatření vojínů, poněvadž zavedený zredukovaný drahotní přídavek plně na krytí oněch drobných potřeb, pro které je určen, postačí.

Domácí průmysl ručního tkalcovství a vyšívání jest skutečně ve značné krisi.

Krise tato v mnohých směrech souvisí s potížemi našeho celého textilního průmyslu, jejichž hlavní příčinou jest snaha vytvořiti vlastní textilní průmysl ve státech, které tvořily dříve hlavní odbytiště našeho průmyslu.

V domáckém průmyslu tkalcovském přichází zejména v úvahu domácí průmysl koberců. Průmysl tento vyrábí jutové koberce a jest z velké části vývozním. Od roku 1925 vázne odbyt jutových koberců stále pronikavěji. Průmysl tento domáhá se celních úlev pro jutovou přízi ku zvýšení své konkurenční schopnosti. V tomto směru konají se v přítomné době meziministerské porady.

Další specielní průmysl jest domácí průmysl vyšívání prádla, který rovněž prožívá značnou krisi, jejíž hlavní příčinu hledati dlužno v té okolnosti, že dnešní móda výšivky velmi zanedbává.

Odbyt vyšívaného prádla na zahraničních trzích jest znesnadněn celní politikou některých států, do nichž se tyto výrobky dosud dovážely.

Jelikož trvalou odpomoc lze opatřiti jen zvýšením vývozu snaží se příslušná ministerstva ze všech sil při jednáních o obchodní smlouvy s jednotlivými státy docíliti pro naše exportní výrobky celních výhod. Není-li možno docíliti dalekosáhlejších výhod celních jest nutno spokojiti se aspoň tím, že smluvní stát se uvolí nakládati s našimi výrobky stejně jako s výrobky jiných konkurujících států.

Jest nutno, aby zájmová korporace tkalcovské a výšivkářské spolupracovaly co nejintensivněji s příslušnými obchodními komorami při vypracování elaborátu pro smluvní jednání a aby věnovaly co největší péči vyhledávání nových odbytišť v cizině, zejména prostřednictvím našich zastupitelských úřadů, které jim na požádání ochotně podají potřebné informace.

Pokud jde o náměty, aby provedením určitých veřejných prací byla poskytnuta příležitost k zaměstnání jest podotknouti, že výstavbu projektované dráhy České Budějovice - Jindřichův Hradec - Strmilov - Znojmo bylo by možno realisovati pouze v rámci předpisů zákona č. 373/1919. Zákon stanoví, že na stavební náklady musí soukromí zájemníci přispěti částkou alespoň 30%. Kromě toho musí býti úředním šetřením zjištěno, že provozní výdaje nové dráhy budou hrazeny provozními příjmy. Konečně jest třeba, aby k výstavbě dráhy byla vláda zmocněna zvláštním zákonem. Ze státních prostředků nelze pomýšleti na výstavbu dráhy, ježto státní správa železniční nemůže splniti ani naléhavější své úkoly, které byly jí uloženy zákonem čís. 235/20 o výstavbě celé řady tratí na Slovensku a tratí, spojujících Slovensko s ostatními částmi republiky.

V interpelaci navržené pokračování stavby státní silnice od moravské hranice ke Strmilovu týká se případného prodloužení státní silnice telčské přes Strmilov k Jindřichovu Hradci. Zestátnění této silniční trati bylo sice uvažováno při projednávání inkameračního programu okresních silnic, bylo však vzhledem k zamýšlenému zavedení župního zřízení v Čechách a vzhledem k jiným důležitým a neodkladným úkolům, které nyní zatěžují značně státní pokladnu, odsunuto na dobu pozdější.

Poněvadž silnice v nynějším stavu nevyhovuje předpisům platným pro státní silnice, bude věcí okresu, aby ji přestavěl, dříve než bude možno ji zestátniti. Při rekonstrukci silnice bylo by lze poskytnouti příležitost k výdělku aspoň těm nejpotřebnějším z nezaměstnaných. Kdyby se okres této akce ujal, bylo by možno vzíti v úvahu poskytnutí přiměřeného státního příspěvku.

Proti učiteli náboženství na obecné škole ve Zvánovicích zavedla zemská školní rada v Praze pro závadné výroky při vyučování kární řízení.

Právní předpisy pro učitelstvo národních škol jsou závazné též pro učitele náboženství, jak výslovně stanoví § 129 řádu školního a vyučovacího, a není proto třeba nějakých jiných opatření.

Domněnka pánů interpelantů, že nesnáze školních obcí, v interpelaci líčené, byly způsobeny výnosem zemského finančního ředitelství v Praze ze dne 8. srpna 1922 č. XVI. - 10-176 ai 1922, spočívá na nesprávné informaci.

Naříkaným výnosem zemského finančního ředitelství v Praze, kterým byl intimován výnos ministerstva financí ze dne 4./VII. 1922 č. 35159/4376/22 - III/9a bylo naopak sledováno zlepšení dřívější prakse súčtování přímých daní a přirážek, zavedené provisorní instrukcí pro kumulativní súčtování přímých daní a samosprávných přirážek č. 22998 ex 1914. Mimochodem podotýkám, že cílem této instrukce, ostatně dnes již do značné míry dosaženým, byla úspora personálu a zjednodušení administrativní agendy.

Ministerstvo financí bylo si již při vydávání citovaného výnosu vědomo, že ani touto novou úpravou nedocílili naprosto uspokojivého výsledku - vždyť ten by předpokládal, že všichni poplatníci zaplatí vždy včas všecky splatné daně i s přirážkami, což se ovšem zdaleka neděje - a očekávalo se předem, že místo jedněch nespokojených obcí vyvstanou jiné nespokojené; přece však nový postup jest mnohem spravedlivější než dřívější, ježto chrání obce v míře, v jaké její občané svoji poplatnickou povinnost plní, čemuž dříve tak nebylo, ježto se tehdy dostávalo z docházejících plateb také oněm obcím přirážek, jichž občané své povinnosti nadobro zanedbávali.

Ku stížnosti pánů interpelantů, že berní úřady. na příkl. v Plzni, považují celé vyplacené sumy školních přirážek za přeplatky omylem vyplacené a strhují si je z přirážek nynějších na účet dlužných daní z příjmu, poněvadž v letech předchozích byly přirážky školní bez ohledu na nezaplacenou daň z příjmu místním školním radám v plné výši vypláceny, nutno konstatovati, že srážky ty nejsou činěny na účet dlužné daně z příjmu z let minulých, nýbrž vůbec na schodky, objevivší se po uzavření jednotlivých let v neprospěch obcí a tím i škol.

Námitek proti systému kumulativního účtování přímých daní a samosprávných přirážek by nebylo, kdyby daně byly bývaly včas předepisovány a řádně placeny. pokud jde o včasné předepisování daní, blíží se toto, dík mimořádným opatřením a nadlidskému úsilí finanční správy, již běžnému stavu. Příčina poklesu plateb pak tkví zejména ve všeobecné hospodářské krisi, která vyvolává žádosti o posečkání dlužných daní a za slevy podle zákona č. 235 ex 1924. Další pokles plateb způsobován jest také zvláště u venkovských obcí parcelací velkostatků.

V poslední době realisovaly berní úřady značnější předpisy daně z příjmů za několik předchozích roků. Tyto předpisy, pojaté do rozdělovacího plánu, způsobily zmenšení procenta, jímž se platby rozdělují na stát a fondy, a to v neprospěch fondovních přirážek. Pro obce s většinou obyvatelstva z řad dělnictva utváří se však v dohledné době rozdělovací plán příznivější realisací odpisů daně z příjmu z dělnických mezd.

V souvislosti pak s chystanou reformou přímých daní hodlá finanční správa provésti opatření, vedoucí ku značnému zlepšení vyúčtování přirážek a jich přídělů.

Podle §u 13 zákona ze dne 24. února 1873 č. 16 č. z. z. mají obce pečovati o úhradu schodku školního rozpočtu nejen z příjmů přirážkových, ale i za svých jiných příjmů. Nemohou-li obce svým povinnostem dostáti, povoluji jim zemské finanční úřady na zvláštní odůvodněnou žádost zálohy na obecní a školní přirážky.

Přípravné práce k osnově pensijního zákona, který by sjednotil pokud možno pravidla pensijní pro všechny zaměstnance státní a jejich pozůstalé, se konají s největším urychlením.

Látka, kterou nutno zpracovati, je však nejen velice rozsáhlá, ale i značně složitá a obtížná, a nutno při tom řešiti také četné otázky vyvolané zákonodárstvím popřevratovým. Tak bude na př. třeba vyřešiti poměr státních norem zaopatřovacích k pensijnímu pojištění soukromých zaměstnanců, k pojištění zaměstnanců pro případ invalidity a stáří, k pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, k pojištění u báňských bratrských pokladen, zejména pokud jde o přestup z těchto pojištění do státního zaopatření a o hodnocení převedených premiových reserv.

Řešení těchto otázek vyžaduje i pojistně matematického propočtení pensijních norem státních.

Dále třeba řešiti pensijní otázky vzniklé důsledkem zákona o rozluce manželství, otázky kumulace pensí, úpravu výplaty pensí do ciziny, otázky choromyslných, nezvěstných atd.

Samozřejmo, že při sjednocování pensijních pravidel nelze z administrativních důvodů vyhnouti se otázce staropensistů a bude snahou vlády, aby, pokud to dovolí celkové peněžní prostředky státní, vyšla materielně vstříc hospodářsky nejslabším z nich, jak to vláda již prohlásila ústy ministra financí při projednávání státního rozpočtu.

Náklad, který by vyžadovalo zrovnoprávnění všech pensistů, nedá se předem náležitě určiti, byl by však jistě tak obrovský, že se nemůže pomýšleti na to, aby se na všechny staropensisty užilo ustanovení nových platových zákonů, nehledě ani k tomu, že úplné materielní zrovnoprávnění pensistů není vzhledem na různost personálních norem a poměrů v různých dobách, v nichž tito staropensisti aktivně sloužili, oproti normám dnes platným vůbec myslitelno a proveditelno.

Jest snahou vlády, aby práce spojené s přípravou zákona byly skončeny pokud možno nejdříve, ale se zřetelem na neobyčejný rozsah a obtížnost látky nelze neprosto již nyní určiti dobu, kdy to bude možno.

O určitou pomoc nejstarším a nejpotřebnějším pensistům zamýšlí pečovati finanční správa mimo rámce chystaného uvedeného pensijního zákona.

Státní zastupitelství v brně zabavilo čísla 148. a 150. periodického tiskopisu "Rovnost” z 29. a 31. května 1926 z toho důvodu, že v obsahu míst, jež jsou v interpelaci doslovně uvedena, spatřovalo skutkovou podstatu přečinu podle § 300 tr. z. a mělo za to, že veřejný zájem nutně vyžaduje, aby zabavením bylo zabráněno dalšímu rozšiřování obsahu těchto míst.

Budiž z důvodu přesnosti podotčeno, že v čísle 148 periodického tiskopisu "Rovnost” zabaveno bylo šest míst (interpelace uvádí pouze pět), za to místo: "avšak místo skutečných vinníků ... až .... a Šebestu” nebylo zabaveno v tom rozsahu, jak jej uvádí interpelace, nýbrž zabavení omezeno pouze na část: "avšak místo skutečných vinníků .... až .... vlas na hlavě”.

Soud, na nějž se státní zastupitelství v Brně obrátilo s návrhem na potvrzení konfiskace, vyhověl státnímu zastupitelství a potvrdil nařízení jím zabavení z týchž důvodů. Tím uznal, že v obsahu míst shora uvedených jest dán přečin podle § 300 tr. z. a že státní zastupitelství zakročilo proti rozšiřování čísla 148 a 150 periodického tiskopisu "Rovnost” právem (§ 487 tr. ř.). Proti rozhodnutí soudu nebylo užito opravných prostředků.

V otázce, zda veřejný zájem nutně vyžadoval zabavení, nelze rovněž státnímu zastupitelství v Brně činiti výtky, zodpovědělo-li otázku tuto kladně a přikročilo k zabavení. Ministerstvo spravedlnosti stálo vždy na stanovisku, že lze sice připustiti ve veřejném zájmu i trestní meze přesahující kritiku opatření a rozhodnutí úřadů, avšak s jedinou výjimkou, totiž, čelí-li trestní útok proti rozsudečné činnosti soudu, která musí býti chráněna bezpodmínečně. Rovněž v zájmu řádného výkonu spravedlnosti jest bezpodmínečně nutno, aby ve veřejném tisku nebyli haněni a zlehčováni svědci a znalci jedině pro své výpovědi před soudem. Je-li trestními řády republiky stanovena povinnost svědčiti a podati posudek znalecký, pak jest zajisté nutno zabrániti tomu, aby pro splnění této povinnosti byl někdo napadán ve veřejném tisku.

Nelze proto v zabavení čísel 148 a 150 periodického tiskopisu "Rovnost” spatřovati nadržování určitému směru politickému v republice, nýbrž jedině ochranu neodvislosti soudcovské před vlivy vnějšímu jakož i zabezpečení řádného a nerušeného výkonu spravedlnosti, jež jest zákonem přímo nařízeno (§ 300 tr. z.).

Za daného stavu věci nemám podkladu pro jakékoliv opatření.

Ve věci postátnění německého ev. reálného gymnasia v Kežmarku vypracovalo ministerstvo školství a národní osvěty nový návrh smlouvy, který se právě projednává mezi zainteresovanými ministerstvy. Podle tohoto návrhu má býti ústav po zestátnění vydržován jako státní střední škola s vyučovací řečí německou a dosavadním vydržovatelům bude ponechána volnost znovuzříditi evangelickou střední školu v Kežmarku, kdyby na Slovensku vznikly jiné nové evangelické střední školy nebo střední školy jiných náboženských společností a kdyby se jim dostalo státní podpory. Ustanovení smlouvy o podmínkách pro převzetí učitelských osob přizpůsobuje se znění, obsaženému ve smlouvě o postátnění postátnění protestantského reálného gymnasia v Rimavské Sobotě a odstavec připouštějící možnost zrušení nebo přeložení školy se vypouští.

Tím se v podstatě vyhovuje přáním dosavadních vydržovatelů ústavu.

Důvod malých přirážkových přídělů spočívá hlavně v nedostatečné daňové platbě. K vymožení daňových nedoplatků provedeny byly u berních obcí okresu benešovského upomínky a zájmy a v poslední době provádí se vymáhání těchto nedoplatků rázněji, takže lze očekávati silnější platbu a tím též zlepšení přídělu přirážek.

Pokud se týče stížností co do pojímání daně z příjmu do rozdělovacího plánu, poukazuje se na současnou odpověď na interpelaci poslance Vojty Beneše a druhů ze dne 16. ledna 1926, číslo tisku XIII./92.

Jest nutno znovu upozorniti, že příděly přirážek samosprávným svazkům řídí se podle skutečných plateb daňových a ne podle výše předpisu. Z toho důvodu měly by také samosprávné svazky ve vlastním zájmu působiti na poplatnictvo, aby svou daňovou povinnost vždy včas a přesně plnilo. Jest pak také v zájmu těchto samosprávných svazků, aby náležitým hospodařením a šetřením hleděly udržeti rovnováhu v hospodaření.

Stížnosti a žádosti obcí a okresů, týkající se přirážkového hospodářství, jsou jak ministerstvem financí tak i podřízenými úřady s největším urychlením vyřizovány, a ve zvláště odůvodněných případech jsou povolovány na zvláštní žádosti přiměřené zálohy.

Dovoluji si konstatovati, že v případech, které má patrně interpelace na mysli, nejde naprosto o nějaké zvláštní opatření, nýbrž o zjev zcela pravidelný, který se opakuje každoročně v celém obvodu státní železniční správy.

Dělníci, kteří jsou u jednotlivých odborů pro udržování dráhy přijímáni na výpomoc pro přechodné práce, jsou po ukončení těchto prací propouštěni. Přirozeně že netýká se toto propouštění dělníků pouze určité národnosti, nýbrž všech zaměstnanců této kategorie. Aby nevznikly pochybnosti, musím dodati, že všichni výpomocní dělníci jsou již při svém přijímání výslovně upozorňováni na to, že po skončení prací budou propuštěni. Jest to ostatně samozřejmé, že nemohou býti ponecháni ve službě, když není pro ně žádné práce.

Jestliže jest v interpelaci zvláště poukazováno na to, že snad právě na tratích Podmokly - Chomutov a ve Falknově jsou propouštěni jenom němečtí zaměstnanci, nemohu jinak nežli podotknouti, že o dělnících výpomocných, kteří ovšem právě na uvedených úsecích jsou příslušníky německé národnosti, rozhoduje ve vlastní pravomoci vždy příslušný přednosta odboru pro udržování dráhy, kterým jest jak v Teplicích - Lesní Bráně, tak ve Falknově úředník německé národnosti.